Kapitola 99 - Dopis

Část 1

Bylo ráno, otevřel jsem oči. Sylphy spala, místo polštáře mou paži.

Bílé vlasy a bílý zátylek. Když se dobře podíváte, dlouhé řasy. Tahle roztomilá dívka spí s mou paží místo polštáře a není na ní vidět jediný kousek spodního prádla. Spí tak pokojně, zatímco mi bezbranně ukazuje svou spící tvář.

Je to prostě taková situace, ale já už cítím, jak se na toto ráno valí shon. Nadzvedl jsem přikrývku a podíval se pod ní a spatřil jsem Sylphiny třešňová kvítka. Jen kousek nad tím zůstala malá modřinka. Je to takzvaný cucflek (pozn.: přemýšlím, jestli existuje nějaký jiný výraz?). To jsem jí udělal včera v noci.

Ve svém minulém životě jsem ale pořád přemýšlel, co je tak zábavného na dělání cucfleků. Přesně takhle se ráno probudit a vidět znaménko, co jste sami udělali, je vážně super. Hádám, že to je pošetilý pocit jako dát vlastní holce tetování nebo piercing. Ten pocit dobytí se prodírá k povrchu. Sylphy je moje žena. Nikomu jinému ji nevydám.

A zatímco jsem přemýšlel o takových věcech, můj synek začal s ranní rozcvičkou. I když včera prováděl tak intenzivní cvičení, vážně je energický. V mém minulém životě jsem měl akorát samostatný trénink. I když byl posledních pár let samotář, když poslední dobou přijde na to, aby se činil, je celkem energický.

To není dobré, není dobré, ráno to nemůžu udělat. Sylphy dneska taky pracuje. Vybiju si to při své ranní rutině. Vytáhl jsem zpod Sylphiny hlavy ruku a místo ní tam položil polštář.

„Hmm... Rudi, tohle se nepije...”

Sylphy se zamlela a pevně stáhla tělo. Její mluvení ze snu je roztomilé. Copak asi v jejím snu piju. Mám pocit, že bych mohl vypít jakékoli množství Sylphiny minerální vody.

Tak nějak jsem se dotkl Sylphiny hrudi a trochu ji promasíroval. Pokud to ráno provedu příliš silně, vzbudí se. Takže jemně, něžně. Skoro jako když se dotýkáte tofu, když ho slíváte. Je to mírná senzace. Když si pomyslím, že by se mi poštěstilo se po ránu dotknout něčeho tak dobrého. Možná jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Tohle je skutečný dostatek, co?”

„Hm... Rude...?”

Sylphy mírně pootevřela oči a podívala se na mě. A pak mě popadla za ruku a s duchem nepřítomným výrazem se bezvýrazně zasmála a řekla: „...Dávej na sebe pozor.”

„Za chvíli se vrátím.”

Odešel jsem z místnosti. Příště spolu budeme moct spát za tři dny, co?

Těším se na to.

Část 2

Poslední dobou jsem tu vážně pokojně žil.

Nedošlo k žádnému incidentu. Pokud byste řekli, že k něčemu došlo, tak by to bylo jen na úrovni toho, že mě Rinia a Pursena představily jednomu prvákovi.

Tenhle chlapec je tak nějak delikventem prvního ročníku a během dvou měsíců zmáčkl všechny delikventy ve stejném ročníku. Potom si o sobě začal moc myslet a napadlo ho, že se vrhne na šéfovu skupinu. Zdá se, že ho strašně zmlátil první vrah, Zanoba. V důsledku čehož se zdálo, že se staly různé věci a rozhodlo se, že vstoupí do mé skupiny.

To je celkem překvapující a nečekaná historka.

Podle toho, co jsem slyšel, se zdá, že naší škole vládnou existence jako Čtyři nebeští králové zvaní [Skupina šesti démonů]. Zdá se, že člověk, co tomu vládne na samém vrcholu, jsem já.

Zdá se, že když se vám podaří porazit všech šest, můžete získat privilegium vyzvat na souboj mě. Je to kompozice jako z delikventské mangy. Byl bych radši, kdybych neměl nějakou podobnou přezdívku jako Super drsnej drsňák nebo něco.

Jen tak mimochodem, těch šest je Zanoba, Cliff, Rinia, Pursena, Fedds a Badigadi. Těhle šest. Pokud se říká porazit všech šest, jestlipak nakonec skončím tak, že budu muset čelit protivníkovi, co dokáže porazit Démonického krále. Vážně se mi to nelíbí.

Každopádně tenhle šéf z prvního ročníku byl ubohý, neboť ho porazil první muž. Než se dostal ke mně, ocas už měl stažený a hlavu skloněnou, byl to vážně pokorný postoj.

Ten vůdce z prvního ročníku. Zdá se, že byl schopen tak nějak slušně bojovat díky tomu, že si od Zanoby udržoval vzdálenost a bojoval magií. Zanobovi se to tak nějak podařilo vystát a když jeho protivník vyčerpal svou magickou moc, přiblížil se k němu a údajně ho srazil jedinou ranou.

Nedá se nic dělat, že souboje z dálky jsou pro Zanobu těžké. Pomyslel jsem si, že příště Zanobu naučím nejvyšší techniku: jak golfovou pálkou poslat do vzduchu kámen a odpálit protivníka do Číny.

Každopádně v jednom mě neznámém okamžiku se ke mně lidé začali chovat jako k velkému šéfovi. Ale víte vy co, díky tomu všichni delikventi poslouchají, co říkám, takže je to velká pomoc. Bylo to stejné, když jsem nedávno za školou našel pár poflakujících se chlápků. Pokud se připravím k boji a řeknu jediné slovo, jejich tváře najednou zblednou a přestanou. Pokud řeknu jen jednu větu někomu, co někoho týrá, to týrání okamžitě přestane. Není to špatné postavení.

Ve svém zorném poli neodpustím chlápkům, co obtěžují slabé. I kdyby například byla jádrem problému ta týraná strana.

Část 3

Jednoho takového dne.

Dorazil dopis. Byl od Paula. Zdá se, že to je dopis z doby před rokem a konečně se dopracoval až sem.

[Rudeovi.

Četl jsem tvůj dopis. Že hodláš nastoupit na Magickou univerzitu. Blahopřeju! Stalo se toho hodně, ale jsem rád, že kráčíš svou vlastní cestou.

Jsem si jistý, že už jsi to slyšel od Elinalize, ale zdá se, že to se Zenith tak nějak zvládneme. To díky Roxy, Talhandovi a Elinalize. Prosím, vyřiď Elinalize mé díky. No, ale stejně si jsem jistý, že se akorát zatváří nepříjemně.

No, zrovna teď jsme ve Východním přístavu. Připravujeme se na cestu na kontinent Begaritto. Nikdy dřív jsem na Begarittu nebyl, ale údajně je to druhá nejdrsnější země po Magickém kontinentu. Je mi trochu nepříjemně, že tam míříme s dětmi. Přece jenom Norn a Aishe je pořád jenom devět.

Takže mě napadlo, že děti pošleme za tebou. I když říkám tohle, vím, že nechat děti cestovat samotné je nebezpečné. Ginger řekla, že bude jejich doprovod, ale nevím, co by se mohlo stát. Je to nebezpečné, ale pokud se zase rozdělíme a pak se tím budeme trápit, pak bude lepší, když je vezmeme s sebou.

Zrovna, když jsem si tohle pomyslel, znovu jsme se setkali s jistým člověkem. Je to člověk, kterého také znáš. Ten člověk řekl, že děti doprovodí, takže jsem to nechal na něm. Myslím, že tě překvapí, až se znovu setkáte. Je to spolehlivý člověk.

Upřímně řečeno to byla zahanbující možnost. Pokud se uprostřed cesty něco stane, bude strašné, když se to nedozvím. Když o tom takhle přemýšlím, ten pocit, že je chci vzít s sebou, je také velký. Ale přece jenom chci, aby děti zůstaly v bezpečí. Včetně tebe.

Až tam Norn a Aisha dorazí, byl bych rád, abys pro ně připravil bydlení, nevadí, když to bude něco malého, a také jak docházet do školy. Peníze na školné a životní výdaje jsem dal jim. Je to značně velká částka. Nekupuj si za to ženskou nebo něco. ...Jako kdyby se něco takového stalo. No, jsem si jistý, že když jde o tebe, zvládneš to.

Nebo spíš je to něco, co bych měl dělat já... promiň, jsem špatný otec. Omlouvám se, ale spoléhám na tebe.

Když tak o tom přemýšlím, už je ti 15, než ten dopis dorazí, mělo by ti být 16, co? Jsi dospělý. Trápí mě, že jsem nebyl schopen ti poblahopřát k narozeninám. Nemůžu poblahopřát ani Aishe a Norn k jejich desátým narozeninám. No, ale to je něco velkého, co můžeme udělat, až se zase všichni setkáme. Spolu s celou rodinou.

Nevadí, když věci tady necháš na nás. Ve skutečnosti se pátrací družina z kraje Fedoa rozpustila, zůstala jenom Lilia, Talhand, Roxy, Vera, Shera a já. Měli bychom mít dostatek bojového potenciálu, abychom se vrátili z kontinentu Begaritto. Pokud všechno půjde hladce, s ročním nebo dvouročním zpožděním budeme moct určitě vyrazit za tebou.

Ze začátku jsem si myslel, že Lilie řeknu, aby šla s dětmi, ale zdá se, že se víc bojí o mě než o děti. Vážně to nedokážu přijmout. Je to patetické. I když říkám tohle, Lilia Aishe věří. Zdá se, že ji naučila většinu věcí, co jí je třeba. Aisha je génius. V tvém a Aishině případě jsem zděšený z vlastního sémě.

Ale Norn je normální dítě. Trochu jiná než ty a Aisha. Proto si jsem jistý, že s ní mnohokrát nebudeš mít trpělivost, ale dívej se na to z dlouhodobého hlediska. A taky pravděpodobně kvůli mému rozmazlování má pár sobeckých náznaků. Taky se zdá, že tě nenávidí, kromě toho moc dobře nevychází ani s Aishou. Jelikož je to takhle, myslím, že je možné, že nakonec skončí v izolaci, ale... byl bych rád, aby ses o ni jako její starší bratr postaral bez nenávisti.

Jen pro případ jsem stejný dopis předal i dětem. Myslím, že bude v pořádku nechat to na tom člověku, ale pokud ani po šesti měsících od tohoto dopisu nedorazí, byl bych rád, abys po nich začal pátrat.

Prozatím něco v tomhle smyslu. Došlo to až do bodu, kdy každou maličkost nechávám na tobě, vážně mi to je líto. Nechávám to na tobě.

Od Paula Greyrata.]

Byl to dopis přetékající omluvami. Paule, ty... no vážně.

Zdá se, že sem míří Norn a Aisha. Trochu mě to trápí, ale také si myslím, že je to pravděpodobně lepší, než kdyby šly na kontinent Begaritto. Ale přemýšlím, jestli by nebylo v pohodě, kdyby je nechali v péči Zenithiných rodičů v Milishionu. Ne, myslím, že to samo o sobě má svoje problémy. Když pominu Norn, Aisha ani nemá Zenithinu krev.

Ta cesta... no, mělo by to být v pořádku. Když porovnám Centrální kontinent s Magickým kontinentem, stupeň nebezpečí je přeci jen nízký. Pokud byste to nazývali starostí, pak se bojím, že je na tomhle světě mnoho únosců. Ale únosci se v podstatě zaměřují jenom na slabé. Pokud jsou dvě a mají doprovod s řádnými schopnostmi, tak si jsem jistý, že se je nikdo nebude snažit násilím odvést.

V tom dopise bylo napsáno, že mají doprovod. Ginger je rytířka a královská stráž patřící k Zanobovi. Nepamatuju si, jak je zručná. To jenom, že když se rytíři ze Shirone naučili styl Boha vody, jsem si jistý, že jako doprovod bude užitečná.

A pak je tam ještě někdo. Píše se tam, že je to člověk, kterému můžu věřit. Kdopak to asi je? Možná Gisu? V žádném případě to nemůže být Eris, ne? Když tak přemýšlím o spolehlivých lidech, co Paul a já známe... ach, možná by to mohl být on. Přece jenom řekl, že bude pátrat na Centrálním kontinentu. Mohlo by to být tak, že se náhodou setkali.

Pokud je to on, pak se na něj můžu spolehnout. Tak moc, že Ginger bude zbytečná.

Každopádně jsem z toho dopisu vážně cítil, jak mi Paul věří. Nebylo by dobré, kdybych tu důvěru zklamal. Přece jenom jsem nejstarší syn!

Ale pokud je to takhle, tak je vážně dobře, že jsem koupil tenhle dům. Taky máme spoustu prázdných pokojů. Můžeme je bez problémů přivítat.

Pokud s tím budou nějaké problémy, tak jedině to, že moje mladší sestry jsou pořád ještě malé. Můj milostný život se Sylphy se možná nebude tak dobře shodovat s jejich výchovou. No, mělo by to být v pořádku, pokud jim pokoj připravíme daleko od naší ložnice.

Je to věc, na kterou je třeba se těšit. Kdypak asi přijdou? Možná tak za dva měsíce?

A předtím.

„Musíme to řádně prodiskutovat.”

Půjdu to se Sylphy prodiskutovat. V téhle chvíli by měla vařit v kuchyni.

Když jsem se podíval do kuchyně, drobná dívka tam rytmicky sekala zeleninu. Malá výška, útlá ramena, štíhlé a rovnoměrné tělo. Když jsem takovou postavu zahlédl zezadu, začal jsem být trochu vzrušený.

„Sylphy...!”

Zezadu jsem ji objal. Strčil jsem ruce pod lem zástěry a osahal její měkkou hruď.

„Au!!”

„Ach.”

Když se po mě Sylphy podívala, pořezala si prst. Rudá krev se sbírala do kapičky a pak odkápla na prkýnko. Jakmile jsem ji objal, pořezala se.

„...No tak. Rudi, když mám v ruce nůž, je to nebezpečné,” řekla Sylphy nezvykle kritickým tónem. Řezná rána na prstu se v mžiku zacelila. Zdá se, že skoro bezděčně používá němou léčivou magii.

„Promiň. Při vaření se k tobě nebudu tisknout.”

„Jo. Při vaření to prosím vydrž. Přece jenom to brzy dodělám.”

Vzdálil jsem se z kuchyně a čekal jsem v jídelně. Byl jsem trochu nervózní. Nakonec to dopadlo tak, že jsem ji zranil. Začínal jsem být trochu namyšlený.

Posadil jsem se na židli a čekal. A pak jelikož Sylphy vyšla z kuchyně, sklonil jsem hlavu. „Hrozně se za to omlouvám.”

„Nejsem tak naštvaná. Pokud se hodláš omluvit, udělej to normálně.”

„Jo. Promiň.”

„Dobře. Pokud si příště dáš pozor.”

Seděli jsme každý na své židli a začali jíst. Mám k Sylphy blízko. Zdá se, že není naštvaná. Poslední dobou jsem ji možná miloval až příliš, bojím se toho odtažení, až ji to omrzí.

„Takže co se děje? Není zvykem, abys byl tak veselý, Rudi.”

„Jo, dostal jsem dopis od otce.”

„Ech!! Od Paula?!”

Jak byla Sylphy překvapená, podal jsem jí dopis. Začala ho číst s napjatým výrazem na tváři a pak se zatvářila trochu zklamaně.

„Ach, zdá se, že k nim ještě nedorazila zpráva, že jsme se vzali.”

Zdá se, že chtěla vědět, jak moje rodina zareaguje na naši svatbu. Ale jak četla dál, tvář jí zvážněla. Možná mi schází delikátnost. Když se mi Sylphy podívala do tváře, hořce se usmála.

„Vážně, Rudi, netvař se takhle. Moje máma a táta sice zemřeli, ale teď mám tebe a Elinalize, takže mi není smutno.”

Jak to Sylphy říkala, chytila mě za ruku a usmála se. Poslední dobou začíná být ještě rozkošnější. Její velmi krátké vlasy jí trochu povyrostly a už jsou jen krátké. Působí víc jako holka. Její bílé vlasy jsou jemné a dlouhé uši, co jí vykukují po stranách, jsou roztomilé. Takováhle dívka je moje manželka. Tohle není sen, že ne?

„Sylphy...”

Chci s touhle roztomilou dívkou udělat novou rodinu. Taková touha se přirozeně zvedá k povrchu. O to víc, když to děláme skoro každou noc, co jsme spolu.

I když říkám tohle, to Sylphy bude trápit porod. Její prdelka je malá a rozkošná, ale jen stěží je to ten typ, co by porod usnadňoval. Jelikož na tomhle světě existuje léčivá magie, myslím, že se během porodu umírá jen málo... Ale neumřít a obtížný porod jsou dvě různé věci.

Ne, spíš než tohle je problém to, jestli vůbec zvládneme dítě vychovat. Upřímně řečeno, jak Sylphy, tak já jsme jako lidé pořád nedospělí. Samozřejmě co se věku týče, už se na tomhle světě považujeme za dospělé a vyděláváme. Ale jako jediný lidský rodič přemýšlím, jestli to zvládneme.

...V pohodě, je to věc, co dělají všechny živoucí bytosti na světě. Dokonce i já bych měl být schopen to udělat. A i když to nezvládnu, je tu i Sylphy. Budeme v pořádku, pokud se budeme snažit spolu.

Za dva roky se taky vrátí Paul a ostatní. Lilia má přece jenom svoje vlastní osobní názory na výchovu dětí, takže se určitě není čeho bát. Ale problém spočívá v tchýni. Slyšel jsem, že spolu Zenith a Sylphy vycházely, a proto si chci myslet, že se nestane nic špatného. Co se týče Paula... no, pokud mu prostě ukážete jeho vnouče, jsem si jistý, že z toho bude prostě nadšený.

Ach, tohle není dobré.

Tohle prozatím stranou.

„Jsem si jistý, že to po přečtení toho dopisu chápeš, ale jedou sem moje dvě mladší sestry. Byl bych rád, kdyby bydlely doma s námi, nevadilo by ti to?”

„Samozřejmě že ne. Aspoň to tu ožije.”

Jak to Sylphy říkala, stydlivě se zasmála.

A je po problému.

Část 4

Když jsme dojedli večeři, přesunuli jsme se do obýváku. Byl čas na studování magie.

Jako obvykle nedokážu léčivou magii použít bez zaříkávání. Ale připravil jsem se na nejhorší a naučil jsem se zaříkávání i teorii nazpaměť v případě, že bych později potřeboval přežít.

Němé zaříkávání není jediná technika. Není třeba se na to příliš fixovat, je lepší, když se nebudu snažit si myslet, že se v tom zlepším nějak moc rychle.

Myslím, že na tomto světě jsem člověk, co má talent, ale jsem si jistý, že stejně nedosáhnu na vrchol. Jelikož je to takhle, určitě si musím posílit základy a dávat si pozor, abych nepadl.

„Fununu...!”

Sylphy se momentálně snaží rušivou magií potlačit vodní kouli, co jsem vyrobil. Konečky svých prstů míří k mojí ruce a jak mručí, tvář má jasně rudou. Já svoji vodní kouli udržuju magickou mocí, abych se pokusil jí zabránit v jejím potlačení. Tak nějak mi to připomíná trénink zátěže.

Pokud se vodní koule zkroutí a zohne a pak odletí, vyhrává Sylphy. A tím získá privilegium dělat si se mnou v posteli, co chce. Kdyby se mi jen slůvkem zmínila, tak bych se poddal i bez tohoto privilegia. Naopak pokud se mě podaří vodní kouli udržet, vyhrávám já. A získám privilegium Sylphy v posteli pomilovat, co mi hrdlo ráčí. Ačkoli tohle privilegium mám i bez výhry. Shodou okolností obecně vyhrávám.

Momentálně se zdá, že Sylphy dokáže použít veškerou magii kromě ohnivé magie až do pokročilého řádu. Kromě toho i její léčivá a detoxikační magie je pokročilá. Je to takovýhle pocit:

---

Ohnivá magie: mírně pokročilá

Vodní magie: pokročilá

Zemní magie: pokročilá

Větrná magie: pokročilá

Léčivá magie: pokročilá

Detoxikační magie: pokročilá

---

Jsou to neobyčejně vysoké schopnosti.

Tohle jsem se dozvěděl teprve nedávno, ale těmto šesti typům se na Magické univerzitě říká „Šest základních typů”. Ačkoli se jim říká základní, jsou to ty druhy magie, co se používají nejčastěji. Co se týče studia na Magické univerzitě, během prvních dvou až tří let byste těchto šest typů měli dostat na základní řád.

Až toho dosáhnete, ve zbývajících letech se rozhodnete, který typ bude váš hlavní, a naučíte se jej až do pokročilého řádu. Nebo se zdá, že tohle je aspoň standardní tok studia.

I když se oddáte jedinému druhu, bez nadání se u mírně pokročilého řádu dostanete do slepé uličky. Například že nebudete mít dostatek celkové magické moci nebo že se zadrhnete na kombinované magii...

Když student vytáhne jakýkoli druh na pokročilý řád, není skoro nikdo, kdo by to dotáhl na řád světce. Ačkoli se zdá, že se každých deset let najdou výjimečné talenty jako Sylphy a Cliff. Výjimečné talenty jednou za deset let. To znamená, že každých deset let je někdo takový. Pokud je člověk génius, tak by se mu říkalo génius, ale je to jen všeobecná kategorie (Pozn.: Někdy je vážně těžké odhadovat, co tím chtěl japonský básník říci.). Nikdy se nedostanou na úroveň netvorů, co jsou známí jako Bozi.

Přemýšlím, co já. Když jsem dal dohromady historky, co jsem slyšel od Badigadiho a Kishiriky, zdá se, že moje celková magická moc je na úrovni Boha.

Ale to absolutně neznamená, že bych se mohl považovat za jedince řádu Boha. V mém případě je to skoro, jako kdybyste přimontovali palivovou nádrž z letadla k průměrnému autu. Bez ohledu na to, jak dlouho jede, nezastaví se, ale rychlost se nezvýší. Kdybyste k té palivové nádrži přidali ještě tryskový motor, karoserie auta by se rozpadla. Z hlediska vzhledu by to byl šrot. Ale být schopen bez zastávky jet, jak moc se mi chce, je velká výhoda.

„Tak mě tak napadá, Sylphy.”

„C-co? Víš, já se soustředím...”

„Ohledně našeho dítěte, přemýšlím, jestli bude nadané v magii.”

„Faa—?!”

Narušilo to Sylphino soustředění. Nešikovná Rušivá magie se roztříštila a Vodní koule se vyrýsovala ve své kompletní kruhové podobě. Zmrazil jsem ji a hodil do hrnku před sebou.

„T-to nebudeme vědět, dokud se nenarodí...”

Sylphina tvář byla jasně rudá, neklidně sebou vrtěla se stehny přitisknutými k sobě.

„Aby se narodilo, totiž, je podstatné, aby se manžel snažil ze všech sil, víš?”

Jak se to Sylphy snažila zakrýt smíchem, přišla ke mně a pohladila mě po stehnech. Sylphina útlá ruka lechtá. Na oplátku jsem ji taky pohladil po ramenech. Poslední dobou mám z takových dotyků radost. V okamžiku se nálada v obýváku zbarvila dorůžova. Sylphy zabořila tvář mě do ramene, jak mě objala. Roztomilé. Manžel se chce snažit ze všech sil, hned teď.

A-ani nemluvě o tom, kdy se to narodí, je příliš brzy na nějaké debaty, když jsme to ještě ani neudělali. Takzvaný holub na střeše nebo tak něco. Pokud ho nejdřív nechytím.

„Jo. Ale jelikož mám silnou elfskou krev, možná bude těžké počít... Totiž, vím, že chceš dítě, Rudi, ale zdá se, že existují případy, kdy může trvat značně dlouho, než se to povede. Babi— Elinalize to taky řekla, ale... totiž, je vyšší pravděpodobnost, že se nám to nějak brzy nepovede...”

Sylphy zvedla hlavu z mého ramene a sklopila oči s tak nějak ustaranou tváří.

Několik měsíců po svatbě. Sylphin a můj sexuální vztah pokračoval hladce.

Je to jen taková erotická fráze, ale v okamžiku zmáčknu spoušť na svém magnumu. Používám hlášky, co se často objevují v erotických hrách. Ne že by to mělo nějak zvlášť hluboký význam. Prostě jen proto, že jsem je chtěl zkusit říct. A zatímco jsem si vědom, že jsou značně nechutné, ale tak nějak mě to chytí a nakonec skončím tak, že je najednou vyhrknu. Sylphy si to možná vykládá vážně.

Zdá se, že to ještě není v takovém stavu, že by se obávala neplodnosti, ale svým způsobem se tím trápí.

„T-totiž kdybych nebyla schopná mít dítě, nebude vadit, když si najdeš milenku, dobře?”

„Prozatím to vůbec neočekávám.”

„Ale Rudi... chceš dítě, ne?”

Zkusím o tom přemýšlet s převrácenými pozicemi. Kdyby vyšlo najevo, že jsem neplodný, a Sylphy by měla pocit, že chce za každou cenu dítě. Sylphy odvedl nějaký jiný muž a udělal dítě.

Možná bych spáchal sebevraždu.

Nemůžu si dovolit nechat Sylphy pocítit takové věci.

„Ty jsi vážně hloupoučká, Sylphy. Co chci, není dítě, ale krystalizace lásky s partnerkou, co miluju.”

„Rudi...”

„Miluju tě, Sylphy. Moje princezno.”

I na mě to jsou celkem zubaté hlášky. Mrazí mě z toho v zátylku. Ale Sylphy... Nebo spíš lidé z tohoto světa mají pro takové hlášky slabost. I nedávno jsem žertem řekl: „Všechna čest tvým očím.” A Sylphy celá zrudla. Má to pozoruhodný účinek. Pokud by mi bylo příliš trapně to říct, tak se nikam nepohneme.

„...Taky tě miluju.”

Sylphy měla zamžené oči, zatímco se mi tiskla k paži. Její tvář byla jako rajče a rty měla stisklé k sobě, jako kdyby jí bylo strašně trapně. Perfect communication.

Takže teď když jsme se tak navnadili, bychom se měli přesunout do patra. Vzal jsem Sylphy do náruče a nesl ji jako princeznu. Sylphy mi dala ruce kolem krku. V těch zastřených očích jsem viděl odraz muže, co se snažil působit co možná nejatraktivněji. Srdce mi bilo jako splašené. Že se také poddala vzrušení, je na tom to nejlepší. V takovýhle případech je nejdůležitější, aby v tom byly pocity obou stran.

Takže, zdá se, že dneska bude horká noc.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>