Kapitola 94 - Dramatické (1)

Část 1

Království Ranoa, Magické město Sharia.

Je to město s mnoha studenty a v jedné jeho části byl dům, co měl jistý problém. Postavený před 100 lety, Rudeova vila. Ten problém, co měl, bylo...

[Strašilo tam.]

Ačkoli vypadal prostě jako letitá vila v západním stylu, zamořil jej lišejník a seschlá réva. A kdyby se to mělo popsat jedním slovem, bylo by to 'znepokojující'. Člověk, kterého napadlo, že v tomto domě bude žít, byl klient jménem Rudeus Greyrat. Byl to bývalý dobrodruh řádu A a nyní byl studentem na Magické univerzitě. Ačkoli ten dům koupil, protože se ženil, nebyl spokojený s jeho vzezřením.

Jaké problémy ten dům měl?

Jakmile jste vstoupili na pozemek, spatřili jste neudržovanou zahradu. Zničené vchodové dveře. Strop a stěny, na kterých byly různé skvrny. Protékající střecha. Krb, jehož funkčnost byla pochybná... Bylo to místo, při kterém vám na mysli vytanulo slovo 'opuštěné'.

„Díky pár magickým komponentům to stárne dobře, ale jak se dalo čekat, pořád mám pocit, že je to staré. Jako dům pro novomanžele to má trochu přehnanou atmosféru, co?”

Chtěl pěkný, čistý domov vhodný pro novomanžele. Žádost tohoto klienta přijal jediný muž. Byl to řemeslník, co prováděl renovace, Balda z Velké jeskyně. Prvotřídní architekt, co patřil k magické gildě ve vévodství Basherant. Dokázal se o věci postarat od plánování až ke konstrukci a byl to třicetiletý veterán v oboru.

Jeho základem byly konstrukční techniky, co se naučil ve svatém Milisově království, a dosáhl mnoha poct, jako například vybudování školních budov Magické univerzity. Ačkoli v některých ohledech byl tvrdohlavý, byl to sympatický člověk a jeho schopnosti byly zaručené. Od pasu mu vždycky viselo kladivo a pokud se cizím lidem nelíbilo něco na jejich domech, tak jim to spravil; měl ducha skutečného řemeslníka. Ať už to byli jeho učedníci nebo budovy, spravil je jediným úderem svého kladiva. Kvůli tomu se mu přezdívalo Balda Kladivo.

„Zdar, přišel jsi. Takže ty jsi Močál, hm, chlapče? Slyšel jsem, že se ženíš!”

Člověk, co se přišel setkat s řemeslníkem, byl nynější klient. Na ulicích byl znám jako Rudeus Močál a řemeslník jej přátelsky uvítal.

„Ano, budu v tvé péči, Baldo.”

Balda jméno 'Rudeus' znal. Měl starého přítele jménem Talhand. O Rudeovi slyšel od Talhandova společníka, Elinalize.

„Nevadilo mi koupit dům kvůli svatbě, ale jak vidíš, je v tomhle stavu.”

„Můžu se prozatím porozhlédnout kolem domu a uvnitř?”

„Prosím.”

Když chtěl vstoupit do domu, řemeslník se okamžitě zamračil. „Hoj, co se kruci stalo? Ty dveře jsou v příšerném stavu. Vypadá to, že ses je pokusil zatraceně vyrvat.”

„To proto, že ty dveře moc neseděly, takže jsem neměl na výběr a musel jsem je rozbít.”

„Ach jo, ty dnešní děcka všechno zatraceně a bez rozmyslu rozbíjejí, nemají dostatek úcty k věcem.”

„Jo, jsou strašné, co?”

Klient řemeslníkovy pobouřené stížnosti zahnal s nedotčeným postojem. Jeho postoj byl skoro takový, jako kdyby ty dveře nerozbil. Řemeslník ten přístup nemohl přijmout. Ale vydržel to. Vždyť slyšel, že když se Rudeus Močál rozčílí, tak je to strašlivý člověk.

„Co s těmi dveřmi budeš dělat?”

„Ehm, co tím myslíš?”

„Jako materiál nebo styl. Pokud mi nedáš žádné konkrétní údaje, udělám to, co budu považovat za nejlepší.”

„Ačkoli mi vážně nesejde na materiálu, chtěl bych, abys je udělal pevné. A taky na nich udělej klepadlo.”

„Jelikož jsou to vstupní dveře, tak je to jasné.”

Když řemeslník vešel dovnitř, skryl svůj složitý výraz na tváři.

„Je to celkem omšelé, co?”

„V-vážně?”

„I když podlahy jsou v porovnání se zdmi a stropem dobře udělané. Skoro jako by sklep byl nejdůležitější částí a všechno ostatní se přistavilo jen jako bonus.”

„To dokážeš říct?”

„Očividně.”

Řemeslník dokázal okamžitě říct, které části byly dobré a které byly špatné. Podlahy, schody, horní patro, jídelna, kuchyň, krb. Tyhle části byly nesmírně dobře udělané. Dalo se říct, že geniální řemeslník využil 100 let stavění a magických technik, aby je postavil. Ale stěny a střecha byla postavená ručně, což bylo divné.

„Stejně něco takového během chviličky spravím,” promluvil řemeslník konejšivě. Klienta to uklidnilo a vstoupil do velké jídelny.

„Je to velká místnost, co? Ani osvětlení není špatné, co?”

„A co krb?”

„Ukaž mi ho.”

Byl to krb s pochybnou funkčností. Řemeslníkovi se rozzářily oči.

„Tohle je dobrý krb. Je trochu starý, ale bude lepší se do něj nijak nepouštět.”

„Bude to v pořádku?”

„Podívej, tady je vyrytý podpis.”

Řemeslník prstem ukázal na znak, co vypadal povědomě.

„Tohle je podpis geniálního Magického tvůrce, co tu byl do doby před 100 lety. Ale jeho jméno se nedochovalo. V království Asura se magické nástroje s tímhle znakem prodávají za vážně vysokou cenu. I když když to tak řeknu, to jsou jen malé předměty. Když si pomyslím, že v tomhle domě vytvořil takový krb...”

„...”

Klientovi na mysl vytanul znak nakreslený na deníku, co nedávno našel v tomto domě. Byl velmi podobný tomu znaku na tomto krbu. Tak nějak se zdá, že první majitel tohoto domu ten krb vytvořil.

„Takže co budeš dělat s touhle velkou místností?”

„Hm. Co tak lidé obvykle dělají?”

„Jelikož je to velká místnost, pořídí si velký stůl na oslavy. Taky si připraví další. A pokud se normální jídelna z nějakého důvodu nedá použít, tak vždycky můžou použít tuhle.”

„Jinými slovy by se normálně nepoužívala?”

„Normálně ne. Ale lidem s životní stylem jako my jedna místnost stačí.”

„Že jo? ...V tom případě tu druhou místnost nechám jako obývací pokoj.”

„Dobrá.”

Obývací pokoj. Jelikož takový byl klientův požadavek, řemeslník a klient se přesunuli do další místnosti.

„Jsou tu dvě kuchyně, hm. Ale ta druhá nemá žádnou pec.”

„Když tam není pec, tak se nedá použít, co?”

„Pokud je tam odtok, tak by se pravděpodobně dala použít na praní prádla nebo lázeň, víš.”

„...Och, lázeň?!”

Řemeslník se šel podívat na kuchyň a prádelnu. Zkontroloval, jestli odtokové trubky nejsou ucpané a podobně, a pak přikývl.

„Není tu nic, co by se muselo spravovat.”

„Mistře, chtěl bych s tebou prodiskutovat jednu věc.”

Klient něco navrhl a pak se řemeslníkovi rozzářily oči.

„Přišel jsi na něco dost zajímavého, co? Ale nemáme na to materiál, takže by to mohlo být drahé, víš.”

„Materiál vytvořím magií.”

„Takže to nějak zvládneš, hm? ...To je dobře. Dobrá, já to nějak zprovozním.”

Klient svůj nápad svěřil řemeslníkovi.

---

Následujícího dne.

Shromáždilo se 10 Baldových podřízených a začali s renovacemi.

---

část první – Dveře

Brzy ráno sem přinesli velké dveře. Byly to dveře otesané z kvalitního dřeva. Byly to pevné dveře s připevněným klepadlem v podobě lva a po straně byl malý magický kruh, co sloužil jako poplach proti zlodějům.

„Ten magický kruh není nic skvělého. Pokud ty dveře silou otevřeš, celým domem se rozezní strašný hluk.”

„Budíky jsou to samé, ne?”

Po řemeslníkově nápadu se klient směle zasmál.

---

část druhá – Prádelna

Tahle místnost prodělala řemeslníkovou rukou obrovskou renovaci. Místnost byla rozdělena na dvě části. Část dále od dveří měla kamennou podlahu a na ní byla vykachlíkovaná. A v rohu místnosti vykopali svažující se příkop.

A pak v rohu místnosti byla kamenná truhla. Byla dost velká, že by se do ní položili tři lidé. Na dně ponechali mírný důlek.

Navíc pod stropem udělali malé okénko. Co to jen mělo být?

---

část třetí – Sklep

Řemeslník a klient stáli v temném sklepě.

„Je to dobrý sklep, hm. Takhle tu v podstatě nebudou žádné myši.”

„Ano. Takže co se týče těch tajných dveří... uvnitř této místnosti chci, abys udělal něco takovéhleho.”

„Proč něco takového... Ach, ne, nic neřeknu. Ačkoli jsem věřící Milise, ty jsi jiný, co, Močále.”

Na žádost klienta donesli do místnosti vybavení a vyčistili skvrnu na rožku tajných dveří.

---

Za dva týdny byly renovace dokončené a bylo na čase dům ukázat. Klient s sebou přivedl svou nevěstu.

„Copak to asi je, co mi chceš ukázat~ Vážně se na to těším~”

„Mluvíš monotónně, Sylphy. Mohlo by to být tak, že už sis potají zjistila informace a už to víš?”

„Eeeech? O čem to mluvíš? Nemám žádné ponětí.”

Zatímco klient flirtoval s dívkou, co mluvila extrémně monotónně, kráčel sněhem.

„Zatímco jsme byli odloučeni, ta pokorná a poslušná Sylphy se proměnila na lhářku. Když tak o tom přemýšlím, možná je to štěstí. Ale pokud dokážeš říct takhle obrovskou lež, bojím se, že mi v budoucnu zase zalžeš.”

„Uuu... Ale to je tvoje vina, Rudi. Použil jsi jméno paní Ariel a až do konce jsi mi o tom nic neřekl.”

„Promiň.”

Zdálo se, že jejich flirtování nepřestane.

„Jelikož jsi nic neřekl, začala jsem se bát, víš? Totiž jelikož jsi tak skvělý, Rudi...”

„Myslela sis, že tě podvádím? To mě překvapilo.”

„Ne, totiž, podívej, já... víš, já vážně nejsem, hele, jsem malá, takže...”

Jakmile klient spatřil ustaraný výraz své nevěsty, zatvářil se podivně a přitulil se k ní.

„Coo, trápíš se kvůli své hrudi? Neboj se, tenhle strýček je člověk, co věří v rovnost, víš. A jsem jiný než ti mizerové, co dělají rozdíly. Uhehe.” (Pozn.: Úchyl na obzoru!)

„Tím strýčkem myslíš... Ach— he— tak najednou na mě nesahej, řekla jsem ne... Jsme na veřejnosti!”

„Máš pravdu. Promiň.”

Než klient dorazil před dům, byl skleslý jako pes, kterého vyhubovali, až mu z toho klesla oháňka. Nevěsta si narovnala svoje sluneční brýle a trošku naštvaně řekla „ach jo”.

„Musíš brát ohledy na čas a místo. Něco takového je na noc, když jsme v posteli! Jasné?”

„Jasné, Sylphiette. Už se to nestane.”

„Ach, a-ale pokud se to dostane do bodu, kdy už to nedokážeš vydržet... ehmmm –šept šept –”

„Cožee? Neslyším tě... Moje uši už tak dobře neslyší, víš?”

Ten pár se šel podívat na dům.

--Předtím-- Na kamenech rostl lišejník a na zdech břečťan. Tu a tam byla okna rozbitá a vylomené dveře byly opřené o zeď vedle vchodu. Rudeova vila měla stejnou atmosféru, jako by tam žila čarodějnice.

--Potom-- Zališejníkované kameny byly pěkně vyčištěné a zdi čerstvě natřené na bílo. Ztmavlá střecha, jejíž původní barva se nedala rozeznat, byla natřená na jasnou zelenou a vchod byly dvoukřídlé dveře v důstojné tmavě hnědé barvě. Zářící zlatý lev na dveřích byl jako hlídací pes.

Jak to nevěsta spatřila, dala si ruku před pusu.

„Co ty na to?”

„Uhm, ehm.”

„Střechu jsem nechal natřít podobnou barvou, jaké dřív bývaly tvoje vlasy. Ačkoli ty jsi to možná nenáviděla, já jsem to měl přece jen celkem rád.”

„Ech? Ach, dobře. Haa~...”

Pravděpodobně to bylo blíže jejímu ideálu, než si představovala. S rukou stále před pusou ze sebe nevěsta vydala zvuk obdivu a prohlížela si dům.

„Tak se pojď podívat dovnitř.”

Po klientově návrhu ti dva vstoupili. U vchodu byla předložka na osušení bot. Z toho se dalo usuzovat na klientovu starost a lítost nad kulturou tohoto světa, kulturou nošení bot.

„Napravo je jídelna a nalevo je obývací pokoj. Na co se podíváme prvně?”

„Ehm, tak jídelna?”

„Takže jídelna! Velmi dobře. Jsem si jistý, že tě dost potěší. Jdi první a podívej se.”

Bylo to řečeno tónem jako prodejce aut v jisté zemi, z klienta sálala nervozita. Vstoupili do místnosti.

Velká místnost prodělala naprostou úpravu. Ze všeho nejdřív tam byl velký, dlouhý stůl. Ačkoli nebyl nijak zdobený, byl dost velký, aby se u něj posadilo 10 lidí. Na stěnách byly bílé tapety a v rohu místnosti rostly ve váze květiny. Velký krb byl opravený a nové červené cihly byly zvýrazněné.

„Jů, to je úžasné.”

„Tady můžeme jíst nebo taky v obývacím pokoji.”

„Na co se takový dlouhý stůl používá?”

„Ten můžeš pravděpodobně použít, když si pozveš lidi.”

„Ach, aha. Správně. Taky budeme mít hosty, co?”

Nevěsta si sundala své sluneční brýle a poškrábala se za uchem. Klient ji s milujícím výrazem na tváři pohladil po vlasech.

„Takže další místnost je tudy. Obývací pokoj.”

Po klientově návrhu se ti dva přesunuli do obývacího pokoje. Byla to velká, útulná místnost orientovaná na rodinu. Pohovka stála před krbem. Nedaleko pohovky byl malý stolek, na něm zůstal džbán na vodu a šálek. Řemeslník pochopil klientovo přání mít 'útulný dům' a v téhle místnosti byl vidět náznak jeho uměleckého ducha.

„Tahle místnost je tak nějak úžasná, že? Můžu se zkusit posadit?”

„Samozřejmě! Hmm, aach, neříkej to, to sezení je trochu tvrdé. Ale zdá se, že používáním změkne.”

„Ještě jsem se neposadila, víš... Nebo spíš Rudi, už nějakou dobu mluvíš divným tónem.”

„Jsem trochu nervózní, víš?”

Nevěsta se pokorně posadila na pohovku.

„Není to vážně tak tvrdé, ne?”

„Vážně? Díky bohu.”

Klient se posadil vedle nevěsty. A pak kolem jejích ramen omotal svou paži. Otočili se tvářemi k sobě. Střetli se pohledem. Nevěsta zlehka zavřela oči...

Klient nevěstu vytáhl na nohy.

„P-půjdeme do další místnosti? Jako další je kuchyň. Pojďme se podívat na honosné kuchařské zařízení této Rudeovy vily.”

„Hm— hmm!”

Kuchyň. Kromě pece, co už tam byla, byla v místnosti sada toho nejnovějšího kuchařského vybavení. Stůl byl dost velký, že i kdyby člověk zabil obrovského divočáka a přinesl ho domů, mohli jste ho na tom stole připravit. Na peci byl samozřejmě velký hrnec. Také tam byly běžné kameninové nádoby a džbány na uchovávání věcí.

„Tady to je normální.”

„Je to celkem normální, hm.”

Klient se najednou zatvářil vážně a nevěsta s vážnou tváří přikývla. Potom byla prádelna. Prošli chodbou a vstoupili. Když tak udělali, nevěsta naklonila hlavu ke straně.

„Hm? Je to malé, hm.”

Bylo tam velké vědro a valcha. Také tam bylo pár košíků. Ačkoli by nebyl problém tady prát prádlo, trochu je to trápilo. Konkrétně ty dveře, co byly dál v místnosti.

„Prosím, podívej se.”

Klient ty dveře otevřel. Když to udělal, byl to šok. Uvnitř byly velké lázně. Vznikla tam velká koupel.

--Předtím-- Prázdná místnost, kde nebyla ani pec. Místnost na prádelnu trochu široká a spartanská druhá kuchyň.

--Potom-- Podlaha byla vykachlíkovaná a velká vana naplněná spoustou horké vody. Voda plynula po nakloněných žlábcích. Prostá, kamenná místnost se proměnila na vkusnou koupelnu.

„Ehm... Mohla by to být lázeň?”

„Co jiného od tebe čekat, Sylphy. Takže jsi o lázních slyšela?”

„Ach, hmm. Když jsem byla v královském paláci, víš...? Ale tohle je poprvé, co vidím tak velkou. Tohle je to, čemu se říká horké lázně?”

„Lázně jsou trochu něco jiného.”

Nevěsta nedokázala skrýt své překvapení. Klient se s láskou díval na její výraz. Z jeho tváře se dal zaslechnout hlas jeho černočerného srdce; „Na koupele se těším -guhaha-.”

„Je plná, protože jsem ti to chtěl ukázat, ale mám v plánu vodu normálně vypouštět.”

„Hm. Ehmm... později mi ukážeš, jak ji používat, dobře? Jé!”

Klient svou nevěstu objal. Zdá se, že ho nad náhlými slovy jeho nevěsty překonaly emoce.

„No tak, co to je...?”

„Ne, trápil jsem se, jak získat svolení, abych se s tebou vykoupal, takže jsem bezděky...”

„Jak? Do koupele se nechodí o samotě, ne? Paní Ariel jde do koupele vždycky se služebnou. Proto mám zkušenosti s koupelemi. Vždyť jsem paní Ariel omývala.”

„...Podle jedné kultury si manžel a manželka navzájem omývají těla, víš? Vědělas o tom?”

„Takže takhle to je... to je trochu trapné, co? Ale budu se snažit.”

Po téhle konverzaci vyšli po schodech do druhého patra. Střecha, co se zdála, že každou chvíli proteče, byla spravená a teď ukazovala svůj jasný, dřevěný povrch. Klient okamžitě zamířil ke vzdálenějším dveřím.

„Prozatím jsem na druhém patře připravil jedinou místnost. Tuhle.”

„...Ach, úžasné.”

Když nevěsta vstoupila do pokoje, oči se jí rozšířily úžasem. Její oči přitáhla postel, co byla dost velká, že by se tam vešli tři lidé. Na ní ležel jen klientův oblíbený polštářek.

„Proč tak obrovská postel?”

„No, to proto, abych tě mohl hned sníst, Sylphy.”

„...Ach, aha. To je pravda, co? Ehehe.”

Na jejich tvářích vykvetly plaché úsměvy.
-------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>