Kapitola 94 - Dramatické (2-3)

Část 2

A tak končí dokumentární představení domu Sylphy. Sedí na posteli, přitulená ke mně. Uculovala se a má dobrou náladu. Jsem strašně rád, že se jí dům líbí. Chci ji povalit na záda a pokračovat v dělání toho, co dělají manželé a manželky. Ale před tím s ní musím prodiskutovat jednu maličkost.

„Sylphy, už to budou tři týdny, co jsme se rozhodli, že se vezmeme. Ačkoli to byla chvilka, už uplynulo trochu času.”

„A-ano.”

Zdvořilá řeč v podstatě znamenala, že to byla vážná diskuze. Jak si toho Sylphy všimla, narovnala se.

„Ačkoli se budeme brát, upřímně řečeno nemám ponětí, co mám dělat. Upřímně řečeno, i když jsem koupil dům, nemůžu si pomoct a mám pocit, že to je příliš přímé.”

„J-já si to nemyslím. Přece jenom mám vážně velkou radost. Tohle je tak nádherný dům, že začínám naopak přemýšlet, jestli je někdo jako já dost dobrý...”

„Vážně? Pokud s tím nejsou žádné problémy, tak je to v pořádku. Ale já jsem chtěl mluvit v podstatě o tom, co budeme dělat po tomhle.”

Co budeme dělat po tomhle. Když jsem tohle řekl, Sylphy zrudla v tváři a z nějakého důvodu se začala ošívat.

„Ehm, kolik jich chceš, Rudi? Ale moje elfská krev je silná, takže možná bude těžké počít, ale...”

„J-jo.”

To byla vážně vzrušující slova. Jelikož tohle není moderní Japonsko, není tu žádná averze mít děti kvůli ekonomickým důvodům. Hmm, já jsem člověk, co se drží svých instinktů. Instinkt živoucích bytostí je jinými slovy rozmnožování. Rozmnožování je jinými slovy dělání dětí.

„Ale co hodláš dělat ohledně své práce jako stráž paní Ariel?”

Ale ta záležitost se Sylphinou prací by se měla dát snadno pochopit. Ačkoli nevím, co si myslí Ariel, pokud Sylphy otěhotní, nebude moct pokračovat jako stráž. No, pokud by to bylo jenom tohle, tak bych ji já nebo někdo jiný mohl nahradit. Moje bojová schopnost je přece jenom celkem vysoká. Ale být strážcem není jen o bitvách.

„Co tím myslíš tím 'co'...?”

„Nebude složité dělat oboje?”

„Tohle už jsem s paní Ariel prodiskutovala.”

Zdá se, že o tom diskutovali. Hádám, že to je přirozené.

„Zůstaneme v zemi další dva roky a není to tak, že se vrátí do Asurského království hned, jak vystuduje. Pravděpodobně tu bude dalších pět let. Takže proto, ehm...”

Nezdá se, že by Sylphy měla v plánu pustit svou práci strážce. Z toho, že prostě nedá výpověď, se dá cítit síla jejího pouta s Ariel a Lukem. Kdyby to byla ta stará Sylphy, co závisela na mě, co by řekla? Odhodila by všechno ostatní a zůstala by se mnou po zbytek života? To by bylo svým způsobem pěkné, ale...

„Promiň... Když o tom přemýšlím, tak je to vůči tobě drzé, že...? I když jsi nám koupil tak úžasný dům, ve skutečnosti se neusadím, protože budu sloužit jako stráž paní Ariel... takhle vážně nejsem vhodná být nevěstou, že?”

Sylphy s melancholickým výrazem na tváři sklopila zrak. Muž chodí do práce a žena se stará o dům. Taková idea tady vážně není nijak silná. Možná to je tím, že muži a ženy na tomto světě nemají velký rozdíl v síle. Ale i když tohle říkám, dá se říct, že je pořád ideálem, že muži pracují a ženy zůstávají doma.

„Já... jsem možná vážně k ničemu, co?” řekla Sylphy se slzami v očích. Z nějakého důvodu se zdálo, že ji to mrzí.

Dva roky abstinence. Když jsem znovu nabyl své sexuální tužby, vyrazilo ze mě množství bílé hmoty za dva, ne, tři roky. Do mé mysli se otisklo: Sylphy = člověk, co mi umožnil dělat erotické věci. Dá se říct, že většina mé dobré vůle vůči Sylphy je sexuálního ražení. Tohle už mám v podstatě vryté do sebe.

Ale já si nemyslím, že by to bylo samo o sobě špatné. Pro mě je sexuální tužba něco důležitého. Sylphy byla člověk, co mi tuhle důležitou věc vrátil s pomocí vlastního těla.

Jsem tak masivní sexuální zvíře, že se ode mě i Zvířecí rasa odtáhne. Pokud takovému člověku podáte afrodiziakum, napadnu vás. Bylo to Sylphino poprvé. Protože jsem byl tak drsný, jsem si jistý, že byla vyděšená. Ale i tak to naprosto skryla. Když jsem se ráno vzbudil, dokonce se na mě podívala s úsměvem.

Kvůli tomu jsem byl schopen znovu nabýt svou sebedůvěru. Pokud je Sylphy k ničemu, tak kdo by byl pro všechno na světě dobrý? Pokud se zrovna teď z nějakého důvodu se Sylphy neožením a pak mi Sylphy vezme nějaký jiný chlap... pravděpodobně bych toho litoval po zbytek života. Kdyby mi ji vzali... Správně, Sylphy už je moje.

„Jsi moje, Sylphy.”

„Fue?! Ach, ano. Jsem tvoje, Rudi.”

„Tak si mě prosím vezmi.”

Když tak o tom přemýšlím, tohle je poprvé, co jsem to Sylphy řekl přímo.

„...Ano.”

Zatímco se jí tváře zbarvily doruda, Sylphy přikývla. Já si vydechl úlevou.

„Já se doma budu snažit ze všech sil, takže se prosím netrap svou prací stráže. Nevadí, když to uděláme tak, jak chceš ty, Sylphy.”

„Hm.”

„No, ale pokud to bude možné, rád bych s tebou spal aspoň jednou za pár dní~ To je zhruba všechno, co chci.”

„Hm?”

Moje tužby pronikly na povrch.

„...Tím spaním myslíš 'takové to spaní', že?”

„Ne, ne, samozřejmě tě nebudu nutit. Když se ti nebude chtít, tak budu rád, jen když mi dovolíš promasírovat ti tvou roztomilou hruď.”

„Ehmm... budu se snažit? Nemám v plánu tě to nechat snášet, víš?”

„Není dobré se do něčeho nutit. Po únavném dni v práci si musíš řádně odpočinout. Já se o sebe postarám, pokud mi dovolíš se tě trochu dotknout například před spaním nebo ráno.”

Moje tužby naprosto přetékají. Ne, i když se budu snažit předstírat, před Sylphy je to zbytečné. Od začátku jsem byl takový.

„Vážně máš moje prsa tak rád?”

„Miluju je.”

„Ale Luke řekl, že moje hruď nemá vůbec žádné kouzlo...”

„Slova takového náfuky nemají vůbec žádnou důvěryhodnost.”

Čím je člověk mladší, tím víc jančí nad tím, jestli jsou malé nebo velké. Ale ve skutečnosti je důležité tamto. Je to srdce. Že, světče prsou?

„Ale víš, vážně se to od tvé hrudi tolik neliší, Rudi?”

„Ne, ty moje obrovské, železem kované svaly se s tvou nádhernou plochou hrudí nedají srovnávat. Pokud chceš, co kdyby sis sáhla?”

„Ach, hm.”

Jak jsem to řekl, vystrčil jsem hruď a Sylphy se jí zlehka dotkla.

„Vážně je to naprosto jiné, hm... Jsou tvrdé...”

„Pche!”

„...Jé—!”

Když jsem se nechal unést a protáhl se, Sylphy zpanikařila a ruku odtáhla.

„Jelikož tyhle svaly patří tobě, neostýchej se jich dotknout, kdy se ti zachce, dobře?”

„...A-ačkoli jsem tvoje, Rudi, měj na paměti čas a místo, dobře?”

„Co třeba teď?”

„H-hned teď je, ehm, zrovna jsme uprostřed důležité rozpravy, ne?”

Ups, to je pravda. Odbočili jsme od tématu.

„Jinými slovy bych měl jít k věci, co? Takže aby náš společný život šel hladce, měli bychom řádně prodiskutovat, co od sebe navzájem očekáváme, s čím nejsme spokojení a podobně. To je v podstatě to, co jsem chtěl říct.”

Poté, co jsem se co nejlépe pokusil shrnout, co jsem chtěl říct, Sylphy přikývla.

„Hm, správně.”

„Prozatím je něco, co si myslíš, že bys mi měla říct?”

Po chvilce přemýšlení Sylphy sklopila pohled. A pak s melancholickým úsměvem promluvila: „Jen tak najednou nezmiz, dobře?”

„...Jo.”

To je pravda, co? Bylo by strašné, kdybych se najednou sebral a někam odešel.

„Dobře. Nezmizím jen tak.”

Slíbili jsme si to. Myslím, že chápu tu bolest, když vám někdo milovaný zmizí před očima.

„...”

„...”

Zdá se, že jsme s důležitými věcmi skončili. Ještě je spoustu dalších věcí, co musíme prodiskutovat, ale ty projdeme jednu po druhé.

„...Takže můžu?”

„P-prosím.”

Sylphy s nervózním výrazem na tváři vystrčila svou útlou hruď. Okamžitě mě to nutilo ji promasírovat... ale vydržel jsem to. Skoro jsem se proměnil ve zvíře jako minule. Tentokrát dejme prioritu jejímu jemnému zacházení a ne chtíči. Něžně jsem Sylphy objal. A pak jsem ji zlehka položil na postel.

„...N-nehodláš je promasírovat?”

„To je na ráno a noc.”

„H-hm.”

Z blízka jsme se na sebe dívali. Moje tvář se odrážela v Sylphiných vlhkých očích. Zlehka je zavřela. Zatímco jsem ji hladil po vlasech, nešikovně jsme se políbili.

Část 3

Té noci. Jsem zvedl své liknavé tělo a sestoupil do sklepa.

Jelikož jsme se zrovna nastěhovali, v podzemním sklípku nic nebylo. Kolem stěn bylo jen pár poliček a bylo to v celkem ubohém stavu. Kráčel jsem k zadní stěně místnosti a natáhl jsem ruku k tajným dveřím, co řemeslník spravil.

--Předtím-- Dveře, co při otevření vrzaly kirikiri. Ačkoli to měly být tajné dveře, byly kolem nich skvrny a jejich existence byla při světle očividná.

--Potom-- Kovové části zodpovědné za otevírání a zavírání byly nové a řádně naolejované, takže se dveře otevřely bez jediného zvuku. Stěny sklepu byly také z nového materiálu a nikdo by nedokázal říct, že tu jsou dveře.

Dveře se potichu otevřely a odhalily prostor. Uvnitř v tichosti spočívala domácí svatyně. Byla to malá svatyně z přírodního dřeva. Oltář byl ze zářivého, černého kamene a uchovávala se tam posvátná relikvie.

Ta špinavá dílna se vyčistila a proměnila na kouzelný a božský prostor.

V noci, kdy všichni a všechno spalo, jsem na tomto nově vysvěceném svatém místě nabídl svou modlitbu bohu.
----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

~ Aach, Rudee, ovládej se trochu... Japonci to mají vážně jednoduché, všechno, co nechtějí zmínit přímo, nazvou mono (věc) a mají to vyřešené. A já se tady pak s hlavou v dlaních trápím s tím, čím ty "věci" nahradit, aby jich v jednom odstavci nebylo tucet...

Kromě toho další kapitola už by měla být trochu serióznější. ~