Kapitola 95 - Svatební oslava, přípravy (2-3)

Část 2

Teď už tak nějak máme ponětí, co máme dělat.

Jelikož přijde přes deset lidí, jsou třeba vhodné suroviny. Z toho důvodu musím nejprve jít nakoupit. Sylphy a já jsme bok po boku zamířili do obchodní čtvrti.

„Ale předtím jsem přemýšlela, že ti seženu nové oblečení, Rudi,” navrhla Sylphy.

Když jsem zaslechl 'oblečení', shlédl jsem, co jsem měl na sobě. Je to obvyklá šedivá róba. Jelikož je den, není třeba silnějšího oblečení.

„Ehmmm, víš, mám ráda, když nosíš róby, ale jak jsem si myslela, když nosíš takové omšelé róby, ehm, lidé se dívají, ne? Ach, nebo by to mohlo být tak, že máš takové róby rád?”

Vážně nevěnuju pozornost, jak se oblékám, a mezi dobrodruzi jsou i tací, co mají ještě mizernější oděv. Proto jsem se tím nikdy moc netrápil, ale... Pokud se budu oblékat příliš otrhaně, bude v sázce Sylphina důstojnost. Když bych byl sám, tak by to nebylo tak zlé, ale nemůžu ztrapnit Sylphy.

„Hmmm, jelikož je to první róba, co jsem si koupil na Magickém kontinentu, tak jsem k ní tak nějak přilnul, ale vážně je trochu prašivá, co?”

Co se týče ostatního oblečení, co mám, v podstatě je to jen ta kožešinová vesta (pozn.: ta zavšivená od Gisua...). Jelikož se mi to nezdálo jako oděv, co by nosil mág, už jsem ji nějakou dobu neoblékl. Trochu jí schází na důstojnosti, abych si ji oblékl po Sylphině boku; přece jenom to vypadá, jako kdyby si to měl obléct horský loupežník.

„Tak se půjdeme podívat do obchodu s oděvy? Nechám to na tvém vkusu, Sylphy.”

„Hm, nech to na mě.”

To místo, kam jsme dorazili, byl draze vypadající obchod. Je to místo, ke kterému jsem se sám nikdy nepřiblížil. Není to místo, kam bych měl jít v téhle róbě. Sylphy už si nasadila své brýle a stal se z ní [Fedds].

„Ale, ale, jestli to není Fedds. Jsme rádi, že k nám chodíte.”

Jelikož sem Sylphy často chodí, majitel obchodu se hluboce poklonil. Jinými slovy často sem chodí paní Ariel ve Feddsově vzezření. Je to dodavatel asurské královské rodiny. Jestlipak mám dost peněz? To je děsivé.

„Mohl byste nám prosím ukázat róby pro mágy?”

„Ano. Tudy, prosím.”

Ačkoli je to takhle prvotřídní obchod, zdá se, že mají róby pro mágy. No, hádám, že to je přirozené. Mágové se dají najít všude, ani nemluvě o tom, že tohle je také Magické město Sharia. Je to město, kde se dokonce i šlechtické děti stávají mágy.

Místo, kam mě navedli, je místo s okázale vyhlížejícími róbami, jsou vyrobené z dobrých materiálů...

Alespoň to jsem si myslel. Nijak zvlášť se to nelišilo. Zdá se, že bez ohledu na obchod se róby od sebe tolik neliší. Ale tyhle mají pěkné výšivky.

„Ačkoli to ode mě může být drzé, nevadí, když se zeptám, v čem se specializujete, pane?”

„Ach, ne. Takže hádám voda a země.”

„Co si v tom případě myslíte o téhle? Je vyrobená z kůže Deštní ještěrky, co žije ve Velkém lese. Je nesmírně odolná vůči vodě. Navrhl ji Fogren. Mají na starost návrhy pro mágy ranojské královské rodiny.”

Najednou mi doporučil plazí plášť... Ach, tím myslím róbu. Deštní ještěrky by neměly být nějak zvlášť odolné vůči vodě. Přece jen jsem je snadno zmrazil.

„Co se týče země, myslím, že by šla tahle. Je ušitá z kůže velkého zemského červa z kontinentu Begaritto a dokonce ani písečná bouře vás v ní nezraní. Návrh je od slibného Flona. Flone je znám tím, že kreativně používá barvy, a i když ta róba vypadá takhle, výborně se v ní vyhnete pozornosti netvorů, takže má mnoho praktického využití.”

Ten vzor vypadá jako maskovaná róba. Přemýšlím, jestli je pro prvotřídní obchody normální, aby zmiňovaly i jméno návrháře.

Ne že bych maskovací styl neměl rád, ale tohle je trochu mimo. Kdybych si hodlal vybrat něco takového, bylo by pěkné mít zimní maskovací verzi, co?

„Sy— seniore Feddsi, která si myslíš, že bude dobrá?”

„No... Není tahle tak nějak pěkná? Je podobná té, co máš teď na sobě, Rudi.”

V ruce držela róbu, co byla šedá, ale o něco tmavší než moje současná róba. Jak se tahle barva jmenuje? Uhlově šedá?

Je na ní víc detailů než na mé současné. Jsou tam kapsy a knoflíky na vykasání rukávů. Místo opasku tam je šňůra na zavázání.

„Tahle je ušitá z kožešiny Šťastné krysy z Magického kontinentu. Návrh je od Kazury. Jsou známi svým tlumeným stylem a preferují je trochu starší zákazníci.”

„Mickey Mouse?”

„Šťastná krysa, pane. Šťastná krysa je silnější varianta krysy Mackey a je to netvor řádu D. Je to velmi kvalitní oděvní materiál a má silnou odolnost vůči jedům a kyselině.”

Mě na mysl vytanul černý chlapík s červenými šortkami. Rychle jsem potřásl hlavou. Takhle budu mít v noci návštěvu.

Jen tak mimochodem během svého putování po Magickém kontinentu jsem krysy Mackey viděl; byly to obrovské krysy, zhruba půlmetrové. Jelikož Šťastná krysa je její silnější varianta, bude ještě větší. Když jsem krysu Mackey poprvé viděl během zakázky, sklepal jsem se. Každopádně ty obrovské krysy pobíhaly ve skladišti. Mezi nimi byla jediná Šťastná krysa. Odtáhl jsem se od nich a Ruijerd a Eris se po mě divně podívali, zatímco je decimovali.

„Jelikož se říká, že se jména a povaha často shodují, přemýšlím, jestli si mám vzít tuhle.”

Když dám stranou své vzpomínky na krysy, tahle róba se mi líbí. Moje nevěsta má dobrý vkus. Ale hm, trochu mě trápí cena. Nebo to jsem si myslel, jak jsem se podíval na cenu a jo, rozhodně to nebyla cena, co byste zaplatili za oblečení. Jů, je to vážně drahé. Ačkoli to jsou jen malí netvoři, materiály na Magickém kontinentu jsou vážně kvalitní. Na Magickém kontinentu se z nich dokonce staví domy.

„Jména a povaha...? I když je to ode mě možná drzé, mohl bych se zeptat na vaše jméno, pane?”

„Ach, ano. Jsem Rudeus Greyrat.”

„Můj ty světe, vy jste člen rodiny Greyratů? To se omlouvám. Vážně jsme panu Lukovi zavázáni, takže tentokrát uděláme malou slevu.”

Je tohle jeho způsob, jak říct, abychom Luka pozdravovali? Ne, je to trochu jiné, co? Je to spíš: budeme se těšit na vaši příští návštěvu? Každopádně sleva je dobrá.

„Chodí sem Luke často?”

„Vy byste to měl také vědět, ne, pane Feddsi?”

„Ach, hm. Ehm, tím myslím kromě toho, když sem přijde se mnou.”

„Ano, vždycky sem chodí s jinou ženou.”

Zatímco Sylphy mluvila s majitelem obchodu, mě prodavač odvedl stranou, aby mi vzal míry. Ta róba v obchodě byl přece jenom vzorek a velikost róby, co si koupím, se upraví dle mých mír. Prodavačka mi za pomoci krejčovského metru vzala míry. Jestlipak se ten krejčovský metr dá sehnat v obchodě s kuriozitkami? Chci vyzkoušet takovou tu hru, kdy budu Sylphy měřit.

„Jelikož máme materiál skladem, bude hotová zhruba za tři dny. Pokud nám tu necháte svou adresu, tak vám ji doručíme.”

Zatímco nám bylo jak trapně, tak jsme měli radost, dali jsme jim adresu našeho nového domu.

Potom jsme šli koupit suroviny. Ze všeho nejdřív jsme koupili koření. Potom jsme koupili věci na uchovávání jídel. Díky obchodním stezkám, co Nanahoshi zřídila, se dá olej sehnat levně, takže jsme ho koupili. Zelenina, co se snadno uchovává, a mražené ryby. Objednali jsme maso a přijdeme si ho vyzvednout den předem.

„Sylphy, umíš vařit?”

„Hm. Mamka Zenith a Lilia mě to naučily, takže ano. Ach, ale jestlipak ti to bude po chuti, Rudi.”

„I kdyby to byl popel, tak řeknu, že to je výborné.”

„Popel... Ach jo, pro koho si myslíš, že jsem se tak moc snažila se učit?”

Má dobrý vkus v oblékání a naprosto se naučila, jak vařit. Když už jsme u toho, řekla, že také dokáže prát a uklízet, ne? Na rozdíl od jejího vzhledu, její ženská síla je překvapivě vysoká, co, tahle moje manželka?

„Jelikož jsi jako nevěsta příliš ideální, začínám se bát, jestli se k tobě jako muž hodím nebo ne.”

„Rudi, i ty jsi můj ideální ženich, víš?”

„Já— pokud je něco, co se od tvého ideálu liší, prosím, řekni mi to. Budu se snažit ze všech sil se tomu ideálu přiblížit.”

„V tom případě si víc věř a chovej se důstojně. Rudi, jsi až příliš servilní, víš.”

'Důstojně'? Kdybych se choval důstojně, co bych dělal, kdyby se na mě naštvali bohové? Na tomto světě jsou chlápci, co ostatní lidi umlátí k smrti jen kvůli tomu, že dělali něco, co se jim nelíbilo, víš? ...Ne, ale pokud by tvůj manžel byl ten typ, co nemá žádnou sebedůvěru a celou dobu se jenom schovával v obýváku a četl noviny... to bys nesnášela, že? Dobrá, takže se mám chovat s větší sebedůvěrou? Od teď je ze mě typ ore-sama (pozn.: zájmeno ore je v porovnání s obecným watashi mužnější... tak nějak).

„Pche. Hej, Sylphy. Radši by ses neměla flákat a pořádně mě milovat, jasný? Hej.”

„Ehm, to je trochu mimo, ale... Hm, dobře. Budu se snažit.”

Jak to řekla, zaťala své pěsti. Krucipísek, Sylphy je tak roztomilá~ Chci ji políbit~ Ale vydržím to. Sylphy nemá ráda, když se cukrujeme na veřejnosti. Pokud se jí tady dotknu, nebo jí osahám, určitě mi vynadá. Poprvé nebo podruhé mi možná odpustí, ale kdybych to dělal dál, ta trocha rozladěnosti se promění na nenávist. Prozatím to vydržím. Ale mělo by být v pořádku jí dát ruku kolem ramen, ne? Ne, prozatím bych měl začít tím, že ji vezmu za ruku.

Nebo to jsem si myslel, ale zrovna teď mám obě ruce plné nákupu. Grrr...

„Měli bychom koupit talíře, co? Ach, ale nevadilo by, kdybys je sám udělal, ne, Rudi?”

„Nevadí, když budou ty talíře kamenné?”

„Pokud je budeš dělat ty, tak nebudou vypadat jako kámen, takže to nevadí.”

Takže problém je ve vzhledu? No, když záleží jen na tom, aby vypadaly dobře, tak je udělám tak, aby se blýskaly jako zrcadla. Kdyby nakonec vypadaly jako japonská kamenina nebo něco, tak by to přece jenom vypadalo omšele. Mám se tedy snažit ze všech sil a udělal je jako porcelán? Ale barva bude nakonec stejně šedá nebo hnědá.

„Potřebujeme ještě něco?”

„Ehm, možná čaj na občerstvení hostů.”

Černý čaj a šálky, co? Tak dobrá. Přemýšlím, jestli bych měl jít koupit něco jako kobereček, když už jsem v tom. Možná bychom měli koupit i věci do ložnic pro hosty a tak.

„Měli bychom taky koupit pár postelí a skříní do pokojů pro hosty?”

„Ach, máš pravdu.”

Jelikož máme velký dům, je třeba připravit hodně věcí, co? Naše finance vytrvale klesají. Kruci, jsem rád, že jsem svoje peníze nerozfofroval na magických nástrojích nebo něco.

Finančně mám ještě nějakou rezervu, protože dům byl levný, ale pokud budu utrácet na tomhle a tamtom pořád dokola, tak nakonec budu švorc.

Pokud půjdu na chvilku na lov netvorů, tak budu schopen vydělat, ale... Ne, ne, pokud na podrobovací zakázku půjdu s tak ledabylým přístupem, co by se kruci stalo, kdyby mě zabili? ...Mám pocit, že trochu chápu, jak se Paul cítil, když se musel vrátit k životu rytíře.

„Ehmm, neboj se, Rudi. Přece jenom mě paní Ariel platí.”

„Uuu, promiň, že jsem tak na nic...”

Když na to přijde, mám Soldata požádat, aby mě vzal do svojí družiny...? Ne, když uvážím, kolik dní bych byl pryč za dobrodružstvím, nezískal bych moc peněz. Ale možná vážně nebudu mít na výběr a budu si muset najít nějakou práci.

Svatba je vážně těžká...

Část 3

Té noci jsem Sylphy nalákal do lázně. Navenek je to kvůli tomu, abych mohl Sylphy poučit o tom, jak se správně koupat. Uvnitř je to proto, abych mohl Sylphy masírovat a umývat, co srdce ráčí. Mým skutečným důvodem je flirtovat a blbnout se Sylphy v lázni. Kdybych to měl říct jako vypravěč nebo tak něco, bylo by to: „Zrovna teď roztomilou dívku užuž polapí jedovaté tesáky úchyla” nebo něco takového. Dneska to uděláme! Sleduj mě, fotře. Ach, ale ten 'fotr' by byl Paul, co? Dobrá, tak mě nesleduj.

„Takže lázeňská pravidla naší rodiny jsou trochu jiná než pravidla královské rodiny v Asuře.”

Nejdřív jsme zamířili do prádelny/koupelny. Tam jsem jí udělal přednášku o tom, jak by se svlečené oblečení mělo dát do koše. Svlékl jsem Sylphy, jako by to bylo přirozené, a pak jsem její složené oblečení spustil do košíku.

Sylphino tělo je útlé, chybí jí přebytečný tuk a obecně má menší postavu. Ale i když tohle říkám, nevypadá podvyživeně. To je pravděpodobně proto, že i když je útlá, má svaly. Její pas je útlý a pevný a ačkoli je štíhlá a malá, má ženskou postavu. I když nemá žádná prsa, dá se jasně říct, že to je ženské tělo. Jen ji vidím a už se mi zrychluje dech.

„Ahm, ehm, bylo nezbytné, abys mě svlékl, Rudi?”

„Nebylo.”

„Proč dýcháš tak ztěžka?”

„Protože jsem vzrušený.”

„Já— je nezbytné, abys byl vzrušený, když jdeš do koupele?”

„Není to nezbytné.”

Zatímco jsem svižně odpovídal na každou Sylphinu otázku, také jsem se rychle svlékl a vešel do koupelny. Není tam ani sprcha, ani zrcadlo, ale byl tam škopek a židlička. Jako vtip jsem na škopek napsal kerorin (pozn.: na každém – a pokud ne na každém, tak aspoň na hodně – kbelících ve veřejných lázních v Japonsku to je napsáno. Samozřejmě rozsypaným čajem).

„Než vejdeš do vody, polij si ramena teplou vodou, posaď se na tuhle židličku a pak se tímhle mýdlem umyj.”

„Hej, Rudi, proč má tahle židlička uprostřed žlábek?”

„Samozřejmě kvůli tomu, aby ses snáze umyla.” (pozn.: další výplod Rudeovy úchylné mysli a klasika v japonském hentai... no, na mě už je to trochu silné kafe, takže si podrobnosti budete muset najít sami).

Jak jsem to říkal, namočil jsem žínku do teplé vody, napěnil ji mýdlem a omyl Sylphino tělo. Za ušima, mezírku ve výstřihu, záda a všude, kde se dá snadno zašpinit. Ale občas jsou měkká místa, na která nemůžu použít žínku, a je třeba, abych ji omyl vlastní rukou. To kvůli tomuhle důvodu má ta židlička žlábek.

„Ehm, Rudi, jsi tak nějak... už chvíli nepoužíváš žínku a taky jenom na úchylných místech a taky se mě tak nějak dotýkáš 'tam', ale...”

„Ups, odpusť mi.”

Omylem jsem byl ve svých pocitech moc přímočarý. To není dobré, není to dobré. Takovýhle zvyk v rodině nemáme.

„R-rudi, pokud to už nemůžeš vydržet, tak... totiž... je to v pořádku, víš?”

„To až po tom, co skončíme s koupelí.”

Zrovna teď má koupel přednost. Myjeme se. Myjeme.

„Až si pořádně umyješ tělo, je na řadě hlava. Zavři oči.”

„H-hm.”

Sylphy pevně zavřela oči. To je ale roztomilé. Ačkoli ji chci políbit a svalit na zem, neudělám to. Je smrtelné byť jen na okamžik polevit v soustředění. Fuu, koupel je vážně peklo.

„Když si namočíš vlasy teplou vodou, použij mýdlo a namydli je. Místo na vlasy se zaměř spíš na kůži na hlavě, kde vlasy rostou. Pravděpodobně nebude vadit, když si vlasy budeš mít jen občas. Přece jenom mýdlo vlasům škodí.”

To jsem řekl, zatímco jsem jí myl hlavu. Sylphy má krátké vlasy, takže se snadno myjí.

„Až skončíš, opatrně si je opláchni teplou vodou.”

Magií jsem vytvořil teplou vodu a opláchl Sylphy vlasy. Jak jsem to dělal, začala se chichotat.

„Z nějakého důvodu mi to připomíná naše první setkání.”

Když už jsme u toho, to jsem ji taky umyl teplou vodou, co? Ach, taková nostalgie. Když si pomyslím, že se ten tehdejší chlapec stal mojí nevěstou... Život je vážně plný překvapení. Ne, po jednom roce, co jsem věděl, že to je dívka, jsem se v podstatě rozhodl, že bude moje, co? V tom případě hádám, že by se tomu dalo říkat, že se mi splnilo přání.

„Takže když skončíš s umýváním, další je koupel. Klouže to tu, takže si dávej pozor, až půjdeš dovnitř.”

Sylphy udělala, jak jsem řekl, a ponořila se do koupele. Protože jsme si dávali na čas s naším společným umýváním, voda zchladla, ale...

„Ach, je to, jako by se mi ruce a nohy rozplývaly. To je tak dobrý pocit...”

Teplota je správná. Dobře, dobře. Teď, když vím, že je teplota správná, umyl jsem se i já. Byl bych radši, kdybych mohl požádat Sylphy, aby mě umyla, ale pro dnešek to vydržím. Není třeba, abychom dneska udělali všechno.

Nebo spíš kdyby to udělala, rozhodně bych pozbyl sebeovládání. Budu se k ní chovat co možná nejněžněji. Pořád si pamatuju, že jsem poprvé vypil afrodiziakum a dopadl jsem jako sexuální zvíře. Takové znásilnění už neudělám.

„...”

Najednou jsem si všiml, že na mě Sylphy zírá. Ačkoli se zdálo, že mě sledovala, aby věděla, jak se správně umýt, tak nějak to bylo trochu jiné. Zdálo se, že ji zajímaly části, které neměla. Pravděpodobně je to zvědavost.

„Fuu.”

Když jsem se domyl, naložil jsem se do koupele. Nezapomněl jsem si dát na hlavu žínku. Teď když se tu máčím, cítím, jak se mi do chladných údů žene krev. Koupele jsou pěkné. Je to vrchol kultury.

„Jen tak mimochodem není dobré brát si do vody žínku, s kterou ses předtím myla.”

„Proč?”

„Zašpiní to koupel.”

Jsou to lázně jen pro potřebu našeho domu a na tomto světě nejsou žádné lázně, takže by nevadilo, ani kdyby ses těch pravidel nedržela, ale... No, to je jedno. Zatímco jsem myslel na tyhle věci, Sylphy se v tichosti přisunula a přitulila se ke mně. Chytila mě za ruce a položila si svou vlhkou hlavu mě na rameno.

„Jak dlouho bychom tu měli zůstat?”

„Až dokud nemáš pocit, že jsi zahřátá až do morku kostí...”

Položil jsem jí ruku kolem ramen a objal ji. Když jsem to udělal, Sylphy se otočila a přesunula tělo, jako kdyby na mě chtěla nasednout. Takhle jsme nakonec skončili tak, že jsme se navzájem dotýkali tváří v tvář. Sylphiny třešničky se tisknou k mé hrudi. To není dobré, zdá se, že to nebudu moct vydržet.

Muži snášejí a ženy milují. Nebylo by dobré, kdybych za ni vypustil 'šťávu' nebo 'tekutinu'.

„Hmhuhu, tohle je z nějakého důvodu pěkné, co?”

Když jsem na Sylphy shlédl, viděl jsem její útlé tělo, její malý zadeček a její štíhlé nohy, jak se šploucháním kopaly na hladině vody. Svou hrudí a rameny cítím její šplouchání. Sylphy mě objímá kolem krku, jako by se do mě chtěla zavrtat. Přesně takhle mě hladí a dotýká se mě. Huhu, hlaď mě, jak jen chceš. Kvůli tomuhle ty svaly mám.

Ale stejně, i když jsem si tehdy myslel, že se ze Sylphy stane v budoucnu pohledný muž, vážně překonala mé očekávání a vyrostla do roztomilé a krásné dívky. Přemýšlím, jestli je tohle výsledek působení nějakého zaručeného předmětu na zlepšování nevěst.

Je to situace, kdy mě tahle krásná dívka objímá, a to nahá. Zdá se, že to povede k výsledku, kdy nakonec ucpeme odtok.

Natáhl jsem ruku a se šplouchnutím jsem pohladil Sylphy po zádech. Dál jsem ji hladil v podpaží a na bocích. Hm, je štíhlá.

„Rudi, to lechtá,” řekla Sylphy a začala sebou trochu vrtět.

Symbol mého chtíče se už nějakou dobu tlačí proti ní, ale ona si nepostěžovala.

Ačkoli se naštve, když něco takového děláme na veřejnosti, za takovéhle situace nemá v údech žádnou sílu, jako kdyby své tělo cele oddala mě. Svěřila se mi.

Podívala se mi do očí. Já jsem se jí také díval do očí. Naše oči se přirozeně střetly. Zasmála se rozpačitým „ehehe”.

„Rudi... vážně tě miluju,” řekla a políbila mě na tvář.

Tohle není dobré.

„Wawa—!”

Vzal jsem Sylphy do náruče jako princeznu a prudce jsem vyletěl z koupele. I když jsme uprostřed lekce v koupání, nevadí, když to tady ukončíme a budu ji učit jindy.

Pořád úplně mokrý jsem vyběhl schody a zamířil přímo do naší ložnice.
-----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>