Kapitola 92 - Věci před svatbou I (1-2)

Část 1

Ožením se se Sylphy.

Svatba. To jsem ve svém minulém životě nikdy nezažil. Ostatně z toho mám pocit, že to je trochu ukvapené. A proto se toho trochu víc obávám. Ale víc než to jako pár máme vysoká očekávání, a to je dovoleno. Když si pomyslím, že zaháknu svůj otrávený drápek do pěkného děvčete, úplně po tom bažím. Ne, samozřejmě nemám v úmyslu dělat nic, co by Sylphy nesnášela.

Ale trápilo mě to.

Když o tom tak přemýšlím, moc toho nevím o systému manželství na tomto světě. Alespoň jsem až do teď neviděl nic jako svatební oslavu. Ani Paul s Liliou neuspořádal žádný obřad. V nejlepším případě stačí, když se na oslavu pozvou lidé z vesnice. Asurská šlechta pořádá oslavu, jakmile se vezmou, ale nikdy jsem neslyšel o tom, že by měli něco jako svatební obřad.

Ale svatba a vztah, koncept páru. Ale nerozumím tomu. Co je svatba? Co by měl oženěný muž dělat? Co mám dělat já? Od té doby, co jsem přišel na tento svět, uplynulo 16 let a já nemám tak zásadní obecnou znalost.

A teď co?

Když to nevím, tak se to naučím. Člověk se to může naučit. Když tomu nerozumím, měl bych se zeptat.

„Ženíš se?”

Nejdřív jsem se rozhodl zeptat Zanoby (26letý rozvedený vdovec) během večeře. Místem je jídelna na kolejích.

„Rodině své manželky jsem dal darem dobytek, vojáky a jídlo.”

Zdá se, že v Shirone je běžné, že muž posílá dary ženině příbuzným.

„Copak není snadné dostat souhlas, když jsi princ?”

„Ano? Pro každého, i když je princ, je přirozené posílat dary.”

A pak do toho náhodou strčil hlavu Cliff: „V Milisu je to obráceně. Rodina nevěsty jí dává zásnubní dar.”

Stalo se pravidlem, že s námi Cliff večeří. To proto, že má málo kamarádů, takže se cítí osaměle.

„Ach, ale totiž... neztratíš tím rodinu ženy?”

„Muž místo toho vypomáhá, když se něco děje v nevěstině domě.”

„Aha.”

Ať už se jedná o Milis nebo o Shirone, manželství se projevuje silným poutem mezi domácnostmi.

„Ach, svatba je u každé rasy jiná.”

„Jak je to u rasy elfů?”

„...Pravdou je, že jsem se s Lise ještě neoženil. To ten náš slib, že zlomím tu její kletbu, takže o jejich zvycích moc nevím. Ale Lise je trochu jiná než obyčejní elfové, takže se zdá, že jí na tom moc nesejde.”

Je to dlouhá rozprava. Ale po tom všem se o obřadu nezmínil, ani když jsem to k tomu směřoval. Copak tu není nic jako svatební obřad? Není. Je dobře, že není?

„Dejme tomu, že se budu ženit, ale co k tomu potřebuju?”

„Máš pravdu... nejdřív dům?”

„Hm.”

Zanoba nad Cliffovou replikou kývne. Dům. Nějaký dům.

„Ach? Kde se tu najednou vzal dům?”

„To je jasné. Aby ses oženil, co budeš dělat bez domu?”

Když se podívám na Zanobu, samozřejmě že přikyvuje. Na tomto světě je nutné mít dům, aby se člověk mohl oženit? To mi připomíná. Paul se do Buiny přistěhoval po svatbě? Do té doby žil v hostinci dobrodruhů. Než zašel s prosíkem za Philipem a dostal dům a práci.

„Děvčata obecně nemohou vstoupit na chlapecké koleje, takže jejich jedinou možností je počkat se svatbou, až dostudují nebo po svatbě odejít z kolejí. Jelikož nemají, kde bydlet.”

Teď když to zmínil, má pravdu. Nikdy jsem neslyšel, že by pár žil na koleji. Není tu žádná kolej pro sezdané páry.

Na tomto světě není koncept „rozluky” nebo vztahu na dálku. V podstatě páry žijí spolu.

„V každém případě pokud je dívka z dobré rodiny a muž má dům, tak jsi tak jako tak za vodou. Potom muž připravuje důmysl.”

V Cliffových slovech je příliš mužského šovinismu. Ale i když to trochu utlumím, toto je na tomto světě normou? Bylo by rozumné, abych se na něco takového připravil. Nebo spíš pokud se nepřipravím, tak by mohla být zklamaná.

„Rozumím. První je dům.”

Cliff se zatvářil podezíravě: „Počkej, Rudee, ty se ženíš?”

„No, tak nějak.”

„S kým?” Otázka od Cliffa.

Tak nějak mi přijde, že není správné, abych zmínil Sylphino jméno. Rozhodně se na to dřív nebo později přijde, ale neměl bych to ještě chvilku držet v tajnosti?

„Je to žena, co vyléčila mou nemoc.”

„Ach, aha. Jméno?”

„No, ve skutečnosti je to prozatím tajemství.”

„Aha... no, pokud je partnerka z Milisu, tak se znám s místním biskupem a vynikám v neformální blahopřejné řeči.”

„Dobře.”

Prozatím se zdá, že v Milisu je něco jako svatební obřad. V Japonsku se svatební obřad považuje za něco obzvláště ohromného, ale tady to takové není? Ale zdá se, že na tomto světě je hrubé napodobovat jiné sekty. Já rozhodně nejsem věřící Milisu. Sylphy také ne.

„Ale stejně dům... dům bude drahý.”

„Mistře, pokud nemáš dostatek peněz, tak ti můžu pomoct?”

„Ale... styděl bych se, kdybych se v něčem takovém musel spoléhat na tebe, Zanobo.”

Dokonce i já si chci zachovat svou mužskou hrdost. Jaká je vůbec tržní hodnota domů v okolí? Doufám, že moje úspory budou stačit.

„Každopádně zítra půjdu do města a uvidím, jak to vypadá. Pokud to bude vypadat bledě, tak za tebou přijdu.”

„Přirozeně. Neboj se, jsi tak zaopatřený, že si můžeš koupit ten největší dům ve městě,” řekl Zanoba a zasmál se.

Členové z královských rodin jsou všichni stejní, i když pochází z malé země.

Část 2

Dalšího dne jsem se vydal za realitním makléřem.

Normálně je spoustu případů, kdy lenní pán dává svým obyvatelům zemi a dům k pronájmu. Ale v Magickém městě Sharia není žádný lenní pán. Území společně spravují Magický triumvirát a Magická gilda.

Problém, k němuž dochází, když není žádný lenní pán, vyřešili ustanovením realitního makléřství.

Ačkoli nevím, o jakém problému se tady vlastně hovoří. Z praktických důvodů tomu říkám realitní makléřství, ale úřední název je „Agentura na správu země” nebo tak nějak. Kupuje a prodává prázdné domy a spravuje nezastavěné pozemky a výstavbu. Je to takzvaný veřejný úřad.

Když jsem zašel do jednoho takového realitního makléřství a řekl, že chci dům, recepční mi dala seznam.

Na jednom listu byl vypsaný seznam domů. Velikost pozemku, velikost domu, počet pokojů v domě, cena, adresa atd... Od malých domků až po velké vily, všechno se to velmi lišilo.

„Ehm.”

Upřímně nechápu, na kolik přijde koupě domu.

Přece jenom jsem přemýšlel o rodinném domku se zahradou, bylo by pěkné ji mít tak velkou, abychom si mohli dovolit psa. Nebo nebude problém ani s bytem v nájemním domě?

Sylphy je princeznin doprovod. Dům by měl být dobrý, i kdybych nepřihlížel ke skutečnosti, že je ochránce princezny. Ale právě proto, že je její vazal, mohla by nás princezna Ariel někdy navštívit. Jelikož je to takhle, bylo by zlé mít omšelý dům.

Ale i když začnu přemýšlet o vysoce kvalitním domě pro šlechtu, tak na to nemám dostatečné finance. Měl bych požádat Zanobu, aby mě založil? Ne, zdráhám se použít peníze svého kamaráda. Zvláště když nechci koupit nějaký skromný domek.

„Ehm.”

Možná přijdu se Sylphy. Přemýšlím, jestli bych takový velký výdaj neměl prodiskutovat s nevěstou.

Ne, na tomto světě by měl muž koupit dům. Také chci zapůsobit na ženu, co mám rád. Kdybych si o tom šel promluvit se Sylphy, mohl bych se jevit jako ubožák. Musím ukázat svou vynalézavost.

„Musí to být velké s hodně místnostmi a pozemek musí být levný...”

Začal jsem v tom seznamu hledat podle těchto kritérií. Bez ohledu na to, na kterém světě jste, koupě domu je určitě drahá záležitost. Ačkoli na mém starém světě by se považovalo za normální, aby si novomanželé pronajali levný byt.

„Och?”

A tady jsem našel jednu nabídku. Úplně na konci seznamu. Je to jedna stavba. Kvůli své velikosti by se tomu dalo říkat vila.

Je na kraji města, ale není daleko od Magické univerzity. Má dvě podlaží a také sklep a zahradu. Nevýhodou je, že je to mírně stará nemovitost. Cena je překvapivě nízká, méně než polovina ceny srovnatelné nemovitosti. Pokud se rozhodnu pro tohle, tak si to mohu dovolit a ještě mi nějaké peníze zbydou.

„Proč je tenhle tak levný?”

Když jsem se zeptal, zaměstnanec se hořce usmál. „V té vile straší.”

„Je to kletba?”

„Ano. O půlnoci se tam ozývají pronikavé zvuky, ale když hledáte, odkud vycházejí, nic nenajdete. Když vás napadne, že to jenom skřípou trámy a necháte to tak, tak vás příští ráno najdou krutě zavražděného.”

To jako vážně? No, tu historku jsem přeslechl. Strašidelný dům. Jestlipak to je zlý duch. Na tomto světě jsou i démoni.

„Nevymýtili jste ty duchy?”

„Zadali jsme zakázku v gildě dobrodruhů, ale dobrodruzi byli brutálně zavražděni.”

Ve zkratce nikdo to nebyl schopen úspěšně vymýtit. Jen tak mimochodem, řád té zakázky se zdá být E. Chtěli zvednout řád, ale nemají na to dostatek financí a taky jejich vztah s gildou není dobrý, takže se zdá, že to je z mnoha důvodů složité.

„Požádali jste o pomoc Magickou gildu?”

„Ano, ale jsou ve složité situaci, co se týče zasahování do zdejší země, takže se o to můžeme postarat jen vlastními silami.”

Realitní makléř se toho strašidelného domu chtěl vzdát. Když tak o tom přemýšlím, něco podobného se stalo, když jsem byl na Magickém kontinentu. Na tomhletom světě je to vážně běžné.

„Pokud uspěju ve vymýcení duchů z toho domu, tak nepředpokládám... že byste mi ho předali zdarma?”

Tenhle chlápek se na mě dívá s pohledem jako „co to říkám?”

Aha.

Zdá se, že to prodají, i když je to nepříjemné.

„Promiňte, mohl byste mi vystavit dočasnou smlouvu, abych to mohl později prozkoumat?”

„...Takže vás požádám o vaše jméno.”

Ačkoli jsem ve vyjednávání pohořel, tak jsem bez zášti napsal své jméno na papír. Jelikož tam byla také kolonka na ručitele, tak jsem tam vypsal jména démonického krále Badigadiho a princezny Ariel. Hotovo.

Když se zaměstnanec podíval na papír, celý zbledl a pak ustoupil do zázemí. Okamžitě se objevil vedoucí. Zatímco si třel ruce o sebe. Tohle se stalo kvůli tomu, že jsem slavný? Ne, tím důvodem by mohla být jména Badigadiho a Ariel. No aťsi.

Trochu povídali, já jsem do toho vpadl a vyjednávání skončilo. Navíc mám poloviční slevu.

No, chovali se k tomu domu jako k moru. Ale nehodlám si stěžovat.
------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>