Kapitola 89 - Lesní déšť II (1)

Část 1

Myslel jsem si, že se něco děje. Senior Fedds, co si mě najal, se choval divně. Taky došlo k tomu abnormálnímu počasí.

Měl jsem pocit, že ty mraky se pohybovaly příliš rychle dokonce i na déšť. V zimě nebývají téměř nikdy přeháňky. Je tu možnost, že někdo použil magii. Ne, ale co tím sledovali, že způsobili déšť?

Možná nám stát v cestě. A kdo? Ten šlechtic, u kterého princezna Ariel přespávala? Kvůli čemu? Mají v úmyslu pokusit se Ariel zavraždit? Možná si právě proto myslí, že je senior Fedds na obtíž. Ne, kdyby to bylo tohle, tak by nepoužili déšť. Bylo by lepší použít něco jiného, například kopí.

Přemýšlím, jestli si to senior Fedds uvědomil. Zdá se, že si to neuvědomila, ale stejně je podivně klidná. To asi znamená, že takové problémy byly v rámci očekávání. Ne, to by mi ale od začátku řekla, že se nám budou stavět do cesty.

Nebo možná že chce zavraždit mě. Pokud je to takhle, tak by to udělala ten den, co přišla ke mně do pokoje.

Copak se asi děje?

Zatímco jsem se takhle trápil, rozdělal jsem oheň, abych se pokusil o něco rychleji usušit naše oděvy. Myslel jsem si, že by k něčemu takovému mohlo dojít, a tak jsem připravil trochu dřeva na otop.

Je možné udržovat oheň jen za pomoci ohnivé magie, ale pokud máte dřevo, je to příjemnější. Kdyby se náhodou objevil nějaký netvor, nebylo by dobré, kdybych musel oheň zase rozdělávat. I v noci by oheň vyhasl.

Rozložil jsem dřevo a rozdělal oheň.

Když jsem se ujistil, že oheň vytrvale hoří, sundal jsem si zimní oblečení. Bylo nasáklé vodou, zvnějšku bylo zmrzlé. Pod zimním oděvem jsem měl svou obvyklou šedou róbu, ale i ta byla nasáklá. Tohle je jenom dle mého pocitu, ale určitě jsem promokl až na spodní prádlo.

Moje spodní prádlo je prozatím v pohodě, protože mám náhradní, ale nejdřív potřebuju usušit svoji róbu a zimní oděv. Použil jsem větrnou magii a vodní techniku, abych tu vlhkost okamžitě odpařil. Akorát když se pokusíte odstranit všechnu vlhkost, ničí to látku, takže jsem to prováděl jen mírně. Zemní magií jsem vytvořil sušák na prádlo a rozvěsil tam oblečení, aby uschlo. To samé platí o věcech, co jsem měl pod róbou.

Svlékl jsem se do spodního prádla, takže jsem šel k ohni, abych se zahřál. Pořád je zima. Použil jsem zemní magii, abych vytvořil zeď a zatarasil jí vchod do jeskyně. Kdybych ho naprosto utěsnil, mohli bychom utrpět otravu oxidem uhelnatým, takže jsem u stropu udělal štěrbinu.

Takže a teď, co mám dělat se svým spodním prádlem. Jak se dalo čekat, nemůžu si ho sundat před seniorem Feddsem.

A pak jsem se na ni najednou podíval.

„Wuu...”

Senior Fedds se třásl, zatímco si objímal ramena. Sundala si zimní oblečení, ale pořád má na sobě plášť a věci pod tím. Pokud to takhle půjde dál, nachladí se.

„Usuším to?”

Nebylo by lepší, kdybych to usušil. Tak jsem se zeptal, ale zavřel jsem pusu.

Senior Fedds je žena, co vypadá jako chlapec. Ani nemluvě o tom, že svou totožnost skrývá. Není to tak, že by se přede mnou mohla jen tak svléknout. Ale nejde, aby zůstala takhle. Přemýšlím, co bych mohl udělat. Hmm.

„Seniore Feddsi.”

„C-copak?!”

Odpověděla tak nějak nahlas. Zdá se, že i senior Fedds si uvědomila nynější situaci. Nemá na výběr a musí se svléknout, ale nemůže se jen tak svléknout. Taková je to situace. Proto je opatrná ohledně svého odhalení.

Tohle není dobré.

Měl bych se řídit náladou.

„V minulosti jsem od své známé slyšel, že je tabu, aby jiné rasy viděly elfy svlečené. Otočím se zády a zavřu oči, takže během té chvíle prosím použij magii a usuš si oblečení.”

„Ech!!?”

Senior Fedds ze sebe vydal překvapený hlas. No ano. Nikdy jsem o takovém tabu neslyšel. Kdyby takové tabu existovalo, tak samotná existence Elinalize by bylo tabu. Chodící tabu.

Ale pokud takhle ukážu, že mám mylné informace, myslím, že by to mělo jít k dobru seniora Feddse. Pomalu jsem se otočil, abych se díval na druhou stranu, a pak jsem zavřel oči. A pak jsem bedlivě poslouchal. Alespoň si chci představovat, jak se senior Fedds za mnou svléká. Užiju si jenom zvuk.

„...”

„...”

Ale vůbec nic se neozývalo. I když je mokrá, pokud si svlékne oblečení a pak použije němé zaříkávání, aby si ho usušila, tak by mělo zaznít aspoň něco. Divné. Mohlo by to být tak, že se senior Fedds dokáže svléknout beze zvuku? Když tak o tom přemýšlím, na základní škole byly holky, co se dokázaly převléct do plavek s oblečením stále na sobě. Vážně byly šikovné. Během doby, co jsem byl na základce, jsem neměl zájem o jejich převlékání. Chlapci i dívky se převlékali ve stejné třídě. Když tak o tom přemýšlím, byla to úžasná doba.

Když se rozšířil internet, našel jsem metodu, jak se převlékaly, a pomyslel jsem si: „Teď už to chápu”. Mám zájem o tak unikátní způsob převlékání. Akademický zájem. Správně, tohle je učení. Je to intelektuální zvědavost. Rozhodně to není erotický... účel. Pokud se senior Fedds nepřevlékne, tak by přece jenom mohla zmrznout.

Jak jsem si tohle pomyslel, pomalu~ jsem se otočil. Očima jsem se střetl se seniorem Feddsem. I když měla na nose sluneční brýle, tak nějak jsem věděl, že jsme se střetli pohledem.

Neodvrátil jsem oči. To proto, že senior Fedds začal být tmavě modrý.

„Seniore Feddsi!”

S tmavě modrou tváří si objímala ramena a třásla se. Jen od pohledu jsem dokázal říct, že přišla o veškeré tělesné teplo. Atmosférická teplota v zimním lese v severských zemích je s největší pravděpodobností pod nulou. Když jen tak chodíte po venku, vaše tělesné teplo se rychle vytratí. Dokonce i mě je vlastně chladno. Teplota v jeskyni trochu stoupla, ale jelikož má na sobě pořád ty mokré šaty, je to, jako kdyby byla ve studené vodě. Tohle neskončí jenom s nachlazením.

„Prosím, aspoň se převleč. Chceš, abych připravil kabinku na převlečení? Ne, já... já půjdu z jeskyně ven, uděláme to takhle. Nevadí mi to.”

„Počkej.”

Zrovna když jsem chtěl vyjít z jeskyně ven, senior Fedds mě zadržel. Dál se na mě koukala a třásla se přitom. A pak zatímco se pořád třásla, ke mně pomalu přistoupila. Obezřetně se na mě dívala.

„...”

„...”

Obezřetně, roztřeseně.

Zdálo se, že chtěla něco říct.

Copak? Co chce senior Fedds říct? Ne, co chce, abych udělal.

„Ty... nastydneš se??”

„Jo. S-správně.”

Na moji otázku odpověděla třesoucím se hlasem. Byl jsem zmatený. Nevěděl jsem, na co myslí.

„Pokud si nesundáš oblečení, bude to nebezpečné. Když tělesná teplota klesne, člověk může umřít, víš?”

„Jo... pokud to takhle půjde dál, možná umřu...”

Zatímco to senior Fedds říkal, ani náznakem se nepohnula, aby se začala svlékat. Ach, ne, trápilo by ji, kdyby se svlékla přede mnou. Nevím to. Senior Fedds je muž. V žádném případě není žena, tak je to. Pokud nezavřu oči.

„Nedokážu se svléknout. Svlékni mě ty.”

…......

…...

…

Co to říká?

„...Pokud se sám nedokážeš svléknout, pak nemám na výběr a musím je odstranit.”

...Co to říkám?

Ach, to nejde. Ruce se mi samy natahují k senioru Feddsovi.

Prvně jsem se dotkl jejích ramen. Jsou studené. A útlé.

Bezpochyby to jsou ramena ženy. Útlá, ramena, co by se skoro mohla zlomit.

A pak, já jsem muž. Muž a žena. Na tomto světě existuje stejná logika, že byste neměli lehkovážně odkrývat svou kůži.

„U-upřímně řečeno vím, že jsi žena, seniore Feddsi.”

„Jo. Ale pokud je nesvlékneš, možná zemřu.”

„J-jo.”

Co to znamená? Nevím, na co myslí. Co má senior Fedds v plánu. Mohlo by to být tak, že tohle je intrika vedoucí k vydírání? Například až ji svléknu, tak se odněkud objeví pár děsivých lidí a najednou mi lhostejně řeknou: „Odhalil jsi naprosto utajené záležitosti Asurského království!” A pak mě odtáhnou do nějaké laboratoře a rozpitvají. Tohle rozhodně nemůžu říct, když chci zrovna rozpitvat seniora Feddse.

Moje ruce se pohybovaly samy o sobě, sundal jsem Feddsovi plášť. Když jsem odstranil plášť ušitý ze silného materiálu, objevila se promočená košile. Byla to bílá košile. I když byla trochu hrubší, byla průhledná. Do očí mě uhodilo spodní prádlo. To, co obalovalo její hruď, nebyla podprsenka. Byl to nějaký druh prádla, co začínal těsně nad pupíkem a končil těsně pod rameny a zakrýval jí hruď. Jak to bylo, nevzpomínám si na ten název. Je nečekaně dospělá.

I když když je to trochu nedostatečné a cudné jako tohle, tak to vážně není tak dospělácké. Ale přesně takhle, jak jí to kvůli vlhkosti lne ke kůži, když se na to podívám, tak tam rozhodně jsou. Dvě hory, co muži hledají, obrys prsou.

„Seniore Feddsi?”

„Co se děje, Rudi?”

Rudi, oslovovat mě tak nostalgickým jménem. Mám pocit, jako by to volalo po něčem ve mně. Tahle situace, někde, mám pocit, že už jsem ji někde zažil.

„S... s dovolením.”

„Jo.”

Tvář seniora Feddse byla jasně červená. Rudá až za ušima. Mám pocit, že i ty rudé uši už jsem někde viděl.

Když jsem sundal bílou košili, ukázala se čistě bílá kůže. Útlá ramena, co se zdála, že se zlomí. Postrádající jak svaly, tak tuk. A zátylek krku, co byl kolem dokola štíhlý.

Vidět něco takového z takové blízkosti, dotýkat se toho rukama. Můj meč, co byl poslední dobou tak ubohý, se vztyčil skoro jako rytířský meč nabídnutý v rituálu. Senior Fedds něco má. Má něco, co mě dokáže rozveselit. Něco, nevím, co. Jen se cítím tak vzrušený, že ji užuž chci strhnout k zemi.

„Ha...ha...”

Zatímco jsem se snažil to vzrušení potlačit, přesunul jsem se k Feddsově opasku. Uvolnil jsem ho za klapavého zvuku, pak jsem se chopil manžet jejích kalhot.

Najednou jsem si na něco vzpomněl.

Když tak o tom přemýšlím, něco takového už se dřív stalo. Zhruba v době, kdy mi bylo pět nebo šest let. Něco takovéhleho se stalo.

Když jsem stáhl ty mokré kalhoty, objevily se čistě bílé kalhotky. Rozdíl mezi tehdy a teď je to, že jsem jí nestáhl kalhotky spolu s kalhoty. Ale promočené spodní prádlo přece jenom zprůhlední, takže jde vidět, co je pod tím. Mohlo by to být tak, že jsem náhodou objevil pustou zónu?”

„...(polk).”

Senior Fedds v tichosti vytáhl nohu z kalhot a posadil se přede mnou. Byl to ten takzvaný dívčí posed. Já seděl na patách přímo před ní. Podlaha jeskyně byla hrbolatá a bolely mě holeně.

„Rudi.”

Chápal jsem, že pohled seniora Feddse mířil trochu dolů. Na ten stan, co se před nějakou dobou začal stavět. Přece jenom tělo seniora Feddse velkou měrou přispělo ke stavbě mého stanu.

„Ještě zbývá jedna věc.”

To slovo jedna. Pochopil jsem, že tím nemyslí svoje kalhotky. Když jsem se dostal takhle daleko, pochopil jsem to.

Chopil jsem se jejích slunečních brýlí.

„?”

Sundat je. A pak tam přeci jen byla. Tvář, na kterou jsem si vzpomínal. Byla to tvář, o které jsem si kdysi myslel, že se z ní stane bishounen, až vyroste. Byla to nádherná tvář, o které jsem si myslel, že pokud budu spolu s ní, tak mi nebude vadit, že mě lidi budou považovat jen za toho druhého. A pak ta tvář byla mnohem roztomilejší, než jsem si tehdy představoval.

Mladistvost jí pořád zůstala, byla to tvář, o které se nedalo říct nic jiného, než že je roztomilá. S bystrýma očima, vysokým nosem a malým rty. Moc elfských genů.

Taky vypadá podobně jako Elinalize, ale má snadno přátelské charakteristiky půl nebo čtvrt-rasy.

„Ehm, seniore Feddsi.”

„Copak, Rudi?”

A to, jak nakláněla hlavu, když se na to zeptala s jasně rudou tváří, bylo stejné jako vždycky. Pročpak jsem si to až do teď neuvědomil. Vlasy, správně. To proto, že má jinou barvu vlasů. Její vlasy měly být zelené. Teď jsou čistě bílé. Ne, něco jako barvu vlasů můžete měnit, jak chcete. Zesvětlení není vážně tak složité.

„Mohlo by to být tak, že tvoje skutečné jméno je možná Sylphiette?”

„......Jo.”

Senior Fedds, ne, Sylphy... stydlivě přikývla a usmála se.

„Jo... jo...”

Ten úsměv se rychle změnil na uslzenou tvář. Než se změnila na uplakanou tvář, vrhla se mi do náručí.

„Konečně jsi to řekl...” zašeptala.

Sylphina kůže byla studená.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

~ A příští část bude s označením 18+... anebo možná ne? ~