Kapitola 85 - Ostrý a tupý (4-5)

~ Na oslavu 100. liku na FB. ~

Část 4

Rozloučil jsem se s ostatními a sám zamířil domů.

Odešel jsem z dobrodružné čtvrti a zamířil na náměstí uprostřed města. Když jsem se tam dostal, zavanula ke mně vůně grilovaného masa. Když jsem se rozhlédl, zahlédl jsem několik kupců, jak rozkládají stánky, i když byl všude sníh. Pracovat v tak mrazivém počasí musí být těžké.

Ale mám trochu volného času. I kdybych šel domů, nemám nic co na práci kromě studia, tréninku nebo výroby figurín. Možná by bylo lepší, kdybych se nedržel na uzdě a šel s Cliffem a ostatními.

„Když už jsem se dostal takhle daleko, měl bych se trochu projít po městě,” zamumlal jsem si pro sebe a zamířil do obchodní čtvrti. Mým cílem není nakupování, ale možná najdu něco zajímavého.

A taky po tom rozhovoru s Cliffem jsem se začal zajímat o magické předměty a magické nástroje. Ta prokletá kopí, co Laplace vyrobil, je také druh magického nástroje.

Všechny magické předměty, co jsem do teď viděl, se prodávaly za draho a vážně jsem neměl pocit, že bych je potřeboval. Ale senior Fedds také používá magické předměty. Zdá se, že i Nanahoshi má pár užitečných. Jelikož je v tomhle městě vedení Magické gildy, možná přece jen najdu něco zajímavého.

Vůbec nemám chuť nakupovat...

Ale alespoň se porozhlédnu po krámech.

Jen tak mimochodem, když jsem poprvé slyšel o magických předmětech a magických nástrojích, taky mě to zmátlo. Jsou to dvě naprosto odlišné věci. Rozdíly mezi nimi jsou následující:

Magické nástroje:

Někde je na něm vyrytý magický kruh a když uživatel odříká zaříkadlo, protéká jím jeho mana a aktivuje magii. Dokud uživateli zbývá nějaká mana, tak se dá používat opakovaně. Jsou vyrobené člověkem.

Magické předměty:

Předměty prosycené manou, co získaly zvláštní schopnosti. Když provedete správný počin, aktivuje to jeho účinek. Dá se použít jen určitý počet krát za den, ale jeho mana se časem obnoví.

Když to stručně shrnu:

Magické nástroje se dají používat opakovaně, ale spotřebovávají manu uživatele.

Magické předměty mají omezený počet užití na den, ale nespotřebovávají manu uživatele.

Tak zhruba.

Magické předměty, co mají omezený počet užití za den, ale nespotřebovávají uživatelovu manu nebo nevyžadují zaříkadlo k aktivaci, se považují za užitečnější. Ale většinou se získávají z labyrintů, takže účinky bývají celkem nahodilé. Důsledkem čehož jsou magické předměty s užitečnými účinky nesmírně drahé. Ty boty a to ostatní, co nosí senior Fedds, pravděpodobně stojí víc než můj celoživotní příjem. Jen tak mimochodem některé magické meče nesou rysy magických předmětů, i když jsou vyrobené člověkem.

Já mám víc many, než vůbec dokážu použít, takže s používáním magických nástrojů nemám problém. Pravděpodobně budu v pořádku, i když použiju magické nástroje, co mají příliš velkou spotřebu many na to, aby se považovaly za užitečné.

Dokonce i takové zdánlivě vadné výrobky se dají najít tady v Magickém městě Sharia, na území Magické gildy.

„Hm?”

Najednou jsem našel pár známých tváří. To je Luke a senior Fedds. Vesele se bavili před obchodem s oblečením.

Senior Fedds se nadšeně díval do výlohy obchodu. Luke se suše usmíval. V rukách měl velkou tašku. Bylo to, jako kdyby měli rande.

Slyšel jsem, že půjde ven. Ale je dobrý nápad, aby ti dva byli tady sami? Co strážení princezny... No, předpokládám, že bych je měl aspoň pozdravit.

„Zdravím! To je ale náhoda potkat vás dva na takovém místě.”

„Ty...!”

Když Luke zaslechl můj hlas, tvář mu ztuhla. Jako obvykle se zdá, že mě nemá rád. Pokusil jsem se jim zachránit tvář, ale... No, poslední dobou jsem se trochu příliš proslavil. Možná mu to nepřišlo zábavné.

No, dokud budu vycházet se seniorem Feddsem, tak je všechno v pořádku.

„Och...?”

Zdá se mi, že senior Fedds dneska vyhlíží jinak. Pročpak asi? Možná je to proto, že je oblečený trochu jinak než obvykle? Ne, spíš je to, jako kdyby to byl naprosto jiný člověk.

„Hej, seniore Feddsi, dneska mi přijdeš trochu jiný.”

Když jsem tohle řekl, senior Fedds se na mě šokovaně podíval.

Hmm.

Co by mohlo být jiného? Jak to mám říct, jeho chování?

Když jsem se na seniora Feddse podíval, odvrátil ode mě tvář. A Luke zároveň předstoupil před něj.

„Rudee, co se děje, co tady děláš?”

Stál, jako kdyby chtěl seniora Feddse schovat za vlastními zády. Jeho tón byl klidný. Jeho pohled byl silný, ale ještě se to nedalo nazvat zíráním. Ale jeho hlas byl ztuhlý.

Možná jsem je viděl na špatném místě? Neříkejte mi, že mají vážně rande? Možná že Lukův sladký jazýček účinkuje i na muže a využívá naivního seniora Feddse. Jelikož jsou oba princezninými strážci, bylo by špatné, kdyby jejich homosexuální tendence vyšly na povrch, a tak se scházejí potají.

I když je to žert, jen na to pomyslím a jsem v šoku. Pročpak?

„Ne, vážně nic. Jen jsem vás viděl a pomyslel jsem si, že bych vás měl aspoň pozdravit... seniore Feddsi?”

Senior Fedds se na mě snažil nedívat.

...Ech?

Vyhýbá se mi?

Proč?

Udělal jsem něco?

„Tvoje ohleduplnost nás těší. Když Fedds chrání princeznu, tak nemluví. Doufám, že to chápeš.”

Zdá se, že se mě Luke snažil odehnat. ...Přece jen se zdá, že jsem přišel ve špatnou dobu. Ale aby mi neřekl ani slovo? Co se to děje?

„...”

Senior Fedds se na mě nedíval. Ne, díval se, ale obočí měl stažené v negativním pocitu. 'Copak už neodejde' takový z toho mám pocit. Je to příliš očividné. Když zajde takhle daleko, tak si toho všimnu dokonce i já. Odmítl mě.

„Co se děje?”

„Ne, to nic. Omlouvám se, že jsem vás obtěžoval.”

Odešel jsem. Myslím, že jsem vypadal klidně, aspoň navenek. Ale uvnitř jsem byl v takovém šoku, že jsem měl mysl úplně prázdnou.

Už nemám náladu nakupovat. Prostě půjdu domů. Ta mírně zablácená bílá cesta se dál táhne přede mnou. Začíná sněžit.

Je zima.

Část 5

Vrátil jsem se na magickou univerzitu.

Proč se mi senior Fedds vyhýbal? Nevím.

Nevím, ani když o tom přemýšlím. Nevzpomínám si, že bych udělal něco, kvůli čemu by mě nenáviděl.

Možná že bych měl za někým zajít a zkonzultovat s ním, jak se teď cítím... Ne, jen si chci někomu postěžovat.

Pokud se nemýlím, Zanoba odešel do Magické gildy kvůli výzkumu miko. Julie šla pravděpodobně s ním. Rinia a Pursena... nezdá se, že by mi vážně naslouchaly. Pravděpodobně by si ze mě jen utahovaly. S Elinalize jsem se zrovna rozloučil. Ani se nezdá, že by byl Badigadi dneska ve škole. Nanahoshi... má moc práce, takže pochybuju, že by si vyslechla mé stížnosti.

Nikdo jiný mě nenapadá.

Nemám mnoho přátel.

Takže přesně takhle jsem se rozhodl jít do knihovny. V takovýhle chvílích bylo nejlepší strávit čas čtením jakékoli knížky, co vám zrovna padne pod ruku. Jestlipak tam jsou nějaké zábavné knížky? Možná nějaká epika nebo hrdinská historka. Jestlipak jsou nějaké knížky o Badigadim nebo Kishirice. Kdyby to bylo o nich, tak si jsem jistý, že by to bylo zábavné.

Zatímco jsem přemýšlel o takových věcech, vešel jsem do knihovny. Stráž jsem pozdravil očima. Nikdy jsme si spolu nepovídali, ale už si mě pamatuje.

U vchodu na mě spadl sníh, takže jsem si osušil šaty němým zaříkáváním. Vstoupil jsem a zamířil jsem na své obvyklé místo. I dneska je knihovna prázdná. Na tomto světě není moc studentů, co by prázdniny trávilo v knihovně. A i míra gramotnosti je nízká.

„...Ha?”

Byl tam senior Fedds.

Četl knížku a vypadal naprosto znuděně. Seděl na našich obvyklých místech.

„Ach, Rudee.”

Když si všiml, že tam stojím, věnoval mi svůj obvyklý plachý úsměv.

„Vítej zpět, to bylo rychlé, už ses setkal se svými přáteli?”

„J-jo.”

Posadil jsem se naproti němu a vážně jsem se mu podíval do tváře. Vypadá jako obvykle. Má obvyklý oděv i atmosféru.

Něco je na tom špatně. Od toho obchodu, kde jsme se setkali, jsem se přímo vrátil sem, tou nejkratší cestou. A přesto už byl tu, když jsem dorazil. Je to divné.

„Copak? Mám něco na tváři?” řekl senior Fedds a dotkl se své tváře. Ale tahle atmosféra. Přemýšlím, jestli to je kvůli tomu předešlému odmítnutí. Mám pocit, že tenhle senior Fedds mě naprosto přijal. Není v něm vůbec žádná obezřetnost. Je to jiné než před chvílí. Naprosto jiné.

„Proč jsi mě předtím ignoroval?”

Když jsem tohle řekl, úsměv seniora Feddse ztuhl. Pak se zatvářil co možná nejvážněji.

„Vlastně když doprovázím princeznu Ariel, nemluvím. Jsem přece jenom [Tichý Fedds]. Jelikož mám hlas jako dítě, ostatní by mě podceňovali, takže když jsem v přítomnosti jiných... zvláště když strážím princeznu Ariel, vůbec nemluvím.”

„Aha, ale princeznu Ariel jsem nikde neviděl.”

„Byla v obchodě, kterému věříme. Nejsme jediní, co ji stráží. Ostatní byli s ní, zatímco my jsme ji sledovali z dálky, byla to taková formace. Ach, ale tohle nikomu jinému neříkej.”

Senior Fedds to vysvětlil bez zadrhnutí. Jako kdyby si tuhle odpověď už dávno připravil. Ne, připravil si ji dávno.

„Takže takhle to je. Promiň, že jsem na tebe mluvil v takové chvíli.”

„Ne, to nic. Taky se omlouvám, že jsem s tebou nemohl mluvit.”

Myslím, že jsem na to přišel. Pravděpodobně. Nejsem si jistý, ale princezna Ariel pravděpodobně používá nějaký způsob, jak se převléct za seniora Feddse. Pravděpodobně používá buď magický nástroj nebo magický předmět. Fedds je tichý proto, že nemůžou změnit hlas. Je možné, že nemůžou změnit ani barvu očí. Proto senior Fedds vždycky skrývá svoje oči. Chce snížit šanci, že by lidé princeznin převlek prohlédli...

Když jsem o tom takhle přemýšlel, všechno to dávalo smysl.

Předtím se mi vyhýbali, protože kdyby se mnou mluvili bez přípravy, prohlédl bych jejich zástěrku. Není to proto, že mě senior Fedds nenávidí.

Ano, jsem si jistý, že to je takhle. Nikdy jsem neudělal nic, kvůli čemu by mě měl nenávidět. Prostě to tak budu brát.

„Ach, takže takhle to je. Myslel jsem si, že mě nenávidíš, a tak mě to trápilo.”

„Ahaha... V žádném případě není možné, že bych tě nenáviděl...”

Senior Fedds se poškrábal za uchem. Tenhle počin je pro něj charakteristický, ale když to poslední dobou vidím, začne mi bušit srdce. Proč je někdo tak roztomilý chlapec?

...Je to vůbec chlapec?

Trápí mě to.

Trápí mě senior Fedds.
------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>