Kapitola 87 - Chráněné tajemství (4-5)

Část 4

Jak jsem po cestě z laboratoře přemýšlel, nedošlo mezi mnou a seniorem Feddsem k žádné konverzaci. Chtěl jsem zahájit hovor a chovat se jako obvykle, ale o čem mám mluvit? Mám pocit, že pokud otevřu pusu, vyjde z ní něco jako „ukaž mi prsa”. Zatímco jsem nedokázal vymyslet téma hovoru, došli jsme až k dívčím kolejím.

„...”

Jak jsme se dostali blíž, vypadalo to, že došlo k nějaké nepříjemnosti.

Před vchodem jsem viděl dav.

„Stalo se něco?”

„...............Hm....co.... musím se jít podívat...” řekl senior Fedds a rychle odběhl. Vypadala netrpělivě. Možná se cítila nepříjemně. Já jsem čekal na tom samém místě. Po chvilce se senior Fedds v poklusu vrátil.

„Copak?”

„Zdá se, že došlo ke rvačce, hm... a bojovaly pomocí magie, u... a na chodbách a ve stropě jsou díry, takže jsou pokoje na nejvyšším podlaží nepoužitelné.”

Byla to strašně monotónní řeč. Takže jsem to vzal tak, že to Ariel se prala. Nevypadala jako člověk, co by se pouštěl do rvaček, ale možná se něco stalo.

„Aha... to je velmi otravné.”

„Jo, takže víš, zdá se, že pokoj paní Ariel je nepoužitelný, a jelikož jsem jako strážce bydlel u ní a spal v jejím pokoji. Takže...”

„Ho...?”

Tohle vysvětlení mi přijde podezřelé.

„Paní Ariel na noc zůstává v domě jednoho šlechtice, ale jelikož ten šlechtic nesnáší elfy, mě do domu nepustí, takže...”

„Ho...?”

Senioru Feddsovi hraní vážně nejde. Podle jejího hlasu, co zněl jako monotónní čtení, a scény té historky, přemýšlím, co skrývá. Ne, počkat, nemá pokoj, kde by mohla spát?

„Takže se zdá, že dělníci, co to mají spravit, přijedou zítra, ale dneska v noci nemám kde zůstat.”

„Ach, to není pěkné, mám to jít spravit? Pokud jde jen o spravení pár děr, mám dost zkušeností a měl bych to zvládnout,” pokusil jsem se navrhnout.

Během svého dobrodružného období jsem spravil pár střech a zdí, takže mám dost zkušeností. Udělat cihlu zemní magií a smontovat je pomocí zemní magie a malty. Jelikož vím, jak na to, zhruba za hodinku bych mohl aspoň spravit pokoj seniora Feddse. Ne že bych měl nějaké postranní motivy, jako že se chci podívat do jeho pokoje.

„Ue~e...?”

Senioru Feddsovi zacukalo v tváři.

„Víš, ehm... totiž... třetí patro se musí opravit magii odolnými cihlami a ty přivezou zítra, takže se to dneska nedá spravit.”

„Vážně?”

Ona... to si zrovna teď vymyslela? Jo. Je divné, aby se magii odolná cihla rozbila kvůli magii. To zní jako žert.

Nebo spíš když jsem se jí zeptal, jak k tomu došlo, přišla s výmluvou: „magii odolné cihly pravděpodobně oslabil déšť”. Dneska jsem takový bystroň.

„A není možné, aby nechali chlapce vejít na dívčí koleje, že?”

„To je... pravda.”

Nevím, co si o tom mám myslet, ale prozatím to nechám tak s tím, že k tomu má svoje důvody. Prozatím řekněme, že by bylo otravné, kdybych vešel na dívčí koleje.

„No, víš... Ru-rudee, ty bydlíš na pokoji sám, ne?”

„Jo.”

Zkoumavý pohled. Jaká odpověď by byla správná?

„Takže to je tak, chtěl bys zůstat u mě v pokoji? Postel nade mnou je stejně vždycky prázdná.”

Jelikož předstíráme, že je senior Fedds chlapec, budu se k ní chovat jako k chlapci. Takže jsem to navrhl po uvážení tohoto faktu. Senior přespí v pokoji u svého juniora. Bylo to něco takového. V žádném ohledu v tom nejsou žádné postranní úmysly. Jako že ji ve spánku napadnu, nic erotického jako tohle.

Ale bude to jen do té míry, že očichám přikrývku, co senior Fedds dneska v noci použije.

Ale jsem si jistý, že Fedds odmítne. Zůstat na chlapecké koleji je pravděpodobně špatné, ať o tom přemýšlím, jak chci. No, nejlepší možností by bylo půjčit Feddsovi můj pokoj a sám zůstat u Zanoby. Její vůně pořád zůstane.

„Nevadí to?! Vážně...? Tak zůstanu na noc u tebe!”

V rozporu s mými očekáváními senior Fedds s veselým výrazem na tváří souhlasil.

Ha?

Jsem zmatený.

Hned poté jsem si to uvědomil.

Je to monitorování. Dneska v noci na mě bude senior Fedds dávat pozor.

Je možné, že se princezně Ariel přihodilo ještě něco jiného, a chovají se ke mně jako k podezřelému.

Takže aby zařídili, že nic neudělám, nasadili seniora Feddse, aby na mě dával pozor. Takové opatření je také možné. Když tak o tom přemýšlím, to může být důvod, proč přišla pomoct s Nanahoshiny experimenty v den, kdy obvykle nechodí.

Pokud přemýšlím takhle.

I když nevím, co se princezně Ariel přihodilo, rozhodně by neměl být problém nechat je mě dneska v noci sledovat.

„No, radši bych si měl donést náhradní oblečení a polštář,” řekl senior Fedds a šel zpět na koleje.

….........Můj pokoj, není tam bodel, že ne?

Část 5

Vedl jsem seniora Feddse zpět na chlapecké koleje. Senior Fedds napjatě vešel do pokoje.

„Tady máš čaj.”

„Ach, dě-děkuju... jo,” řekl senior Fedds s rudou tváří.

„Teď půjdu Zanobu a Julii učit magii... Chceš jít taky?”

„Já... ne... zůstanu v pokoji. Nechci se ti tam plést.”

„Aha. Ale... pochybuju, že by proti tobě Zanoba nějak namítal.”

Copak tu není proto, aby mě sledoval? Ne, možná to je proto, že chce prohledat pokoj. No, nevadí mi, že mi prohledá pokoj, vždyť tu nemám nic, co by mi způsobilo potíže, kdyby to našel. Nahromadilo se mi tu trochu prádla, ale to není tak hrozné.

„Tak já půjdu.”

Zamířil jsem k Zanobovi. Zatímco jsem Julii vyučoval zemní magii a zatímco jsem se Zanobou vyráběl sošku rudého draka, začal jsem přemýšlet.

Přemýšlel jsem o senioru Feddsovi. Takhle řečeno, jsem vzrušený, že mám u sebe v pokoji dívku, co miluju.

Ale ať o tom přemýšlím, jak chci, situace je taková, že nevím o jeho pohlaví. Jinými slovy senior Fedds v mém pokoji zůstává jako chlapec. Aby mě monitoroval.

Je ostražitý. Řekl jsem Lukovi, že vůči nim nechovám žádné nepřátelství, ale on to pravděpodobně považoval jen za prázdná slova.

A evidentně jsem za tento poslední rok velmi změnil rovnováhu moci na škole. Stýkal jsem se s lidmi jako Rinia, Pursena, Badigadi a Nanahoshi. Všichni jsou silní a vlivní.

Když se na to podívám jako nezasvěcenec, pravděpodobně to vypadá, že je mám hned za zády.

No, je možné, že princezna Ariel celou tu situaci chápe, jako že mám pod palcem všechny vlivné lidi na škole. Zatímco je to vskutku jen podezření... zvláště když uvážím, že jsem princeznu Ariel potkal ve městě, a tu záležitost s pohlavím seniora Feddse. Není divu, že by si myslela, že jsem podezřelý.

Samozřejmě nehodlám této škole vládnout a ani nehodlám nic udělat princezně Ariel.

Když přemýšlím, jak to co nejlépe dokázat, zdá se mi, že nejlepší bude neprovádět před seniorem Feddsem nic podezřelého.

Chovejme se přirozeně. Dneska večer chybu neudělám.

Jako například šmírovat, když se bude senior Fedds převlékat, a prohlásit to za nehodu. I když by to nebylo naschvál, pravděpodobně by si myslel, že to bylo naschvál. Taková scéna jako vystřižená z romantické komedie je možná, ale vsadím se, že bude nejlepší se takovému chování vyhnout.

Jiné věci, co by se mohly stát, ach... záchod a koupání. Záchod tady má zámek, takže by mělo stačit to prostě zamknout, ale co udělat s koupáním? Pro dnešek použiju Zanobovu koupelnu. Co se týče horké vody na koupel, můžete si ji buď přinést z prvního patra nebo si ji prostě sám vyrobit. Jelikož jde o seniora Feddse, neměl by mít žádný problém vyrobit si ji sám.

Jelikož se koupe v pokoji někoho jiného, pravděpodobně si bude dávat pozor, takže jsem předem připravil pár ručníků. Je tu šance, že až se vrátím, zastihnu ho při převlékání. Nezaklepat, najednou otevřít a spatřit bílou kůži seniora Feddse.

Jsem si jistý, že by vyjekla krátké „kyaa~a” a snažila se skrýt si prsa. Já samozřejmě budu předstírat, že jsem si toho nevšiml, a přiblížím se k ní se slovy: „Mám ti umýt záda?” Pak řeknu: „Ach, ujela mi ruka.” A vydám se na pochod k jejím prsům. A pak budu znovu předstírat, že jsem si ničeho nevšiml, a řeknu: „Seniore, ty máš tak svalnatou hruď.” A budu ji dál třít. Jsem si jistý, že s takovou erostimulací můj synek zvedne hlavu.

Ne.

To není dobré.

Neměl bych dělat něco takového.

Ale až se budu vracet, je tu celkem vysoká pravděpodobnost, že ho zastihnu při převlékání. Tak se to alespoň psalo v té romantické komediální novele, co jsem četl před smrtí.

A proto než otevřu dveře, dozajista zaklepu. Není důležité, že to je můj pokoj. Jelikož jsou uvnitř lidé, je nezbytné zaklepat. Je to stejně podstatné, jako když baseballový hráč prodělává vyčerpávající trénink před národním turnajem. Zaklepu stokrát, udeřím do dřeva a praštím ho. (Pozn.: zase nějaká narážka...)

Dneska večer neudělám žádnou chybu. Nepoddám se své touze a seniora Feddse nesvléknu, ani ji nenapadnu ve spánku. Rozhodně to neudělám. Dokonce neudělám ani ty mentální chyby. Senior Fedds tu stráví příjemnou noc.




– Sylphino hledisko –

Už to je dlouho, co Rudi odešel z pokoje. No ano, jeho vyučování Zanoby a Julie by mělo trvat, až dokud se nezhasne o večerce.

Závidím těm dvěma. V minulosti jsem s Rudim trávila celý den a učila se od něj magii. Taková nostalgie. Kdybych mohla, ráda bych se do těch dob vrátila.

Co si to představuju jenom ve spodním prádle? Jsou to dámské kalhotky a přiléhavý korzet, sexy. Místo obvyklého nezajímavého prádla mi Ariel dala jedno ze svých erotičtějších. Ačkoli na hrudi je to trochu pytlovité, paní Ariel řekla, že to je 'dokonalé'.

Já to nechápu.

Nemám ani svoje sluneční brýle. Bez nich nebudu vědět, jestli paní Ariel někdo nenapadl, ale s tím se nedá nic dělat. Prozatím věřme Lukovi. Dneska jsou s ní i její dvě služebné a na škole jen zřídka dochází k útokům...

Jen tak mimochodem, když jsem se zeptala, proč bych se měla obléct takhle, řekli, že to je součást strategie.

Paní Ariel řekla: „Dobře poslouchej, Sylphy. Rudeus zjistil, že jsi dívka, a zdá se, že se o tebe zajímá. Takže v podstatě je to tak, když jistá mužská část stojí v pozoru, taková situace, jasné?”

I když tohle říkáš, přijde mi těžké tomu uvěřit. Dokonce ani teď nemám dojem, že by na mě Rudi takhle myslel. Myslela jsem si, že to je jen neopětovaná láska.

„Dívku, o kterou se zajímá, by určitě pozval k sobě do pokoje, že jo, Luku?”

„Bezpochyby, kdybych byl na jeho místě, tak bych to určitě udělal.”

Luke významně přikývl z vlastních zkušeností. Já, věřící v ta slova, jsem se pustila do akce. Do teď to šlo dobře, přesně jak jsme plánovali.

„No, pokud to půjde, jak má, pokud budu brát jeho pozvání k sobě do pokoje jako jeho uznání, pak bychom měli být schopni odpřísáhnout si lásku.”

Přísaha lásky. S Rudim. Dneska v noci. Jak o tom přemýšlím, dokonce i já dokážu říct, že jsem rudá až za ušima. Jsem si jistá, že to je jiné, než co řekla paní Ariel. Mám za to, že to je přesně, jak mě učila Lilia, horké, bolestné a bez výrazu.

„Ale Rudeus předstírá, že si nevšiml, že on je ona, že jo? Luku?”

„O tom není pochyb, řekl to jasně.”

Přece jenom když se dotkl mého pozadí, zjistil, že jsem žena. Ale zdá se, že se to Rudi snaží skrýt.

„Je to chlápek na nic. Podle toho mám za to, že i když padne noc, tak se jí nedotkne.”

„A pokud se mě dotkne?”

„V tom případě plán uspěl a můžeš si to užít. Řekni mu, že jsi žena a že to tajemství zůstane mezi vámi, že jo, Luku?”

Luke s paní Ariel souhlasil.

„Dobrá, tak jen do toho.”

Takhle mě přesvědčili. Pokud to tak říká Luke s veškerými svými zkušenostmi, tak o tom není pochyb.

„Dobře poslouchej, Sylphy. Rudeus je zabedněnec a budižkničemu. Takže tuhle šanci nepromarni. Pokud bude mít pocit, že vzdoruješ, nebo to nechceš dělat, tak si nad tebou pravděpodobně umyje ruce. A pak možná bude trvat dalších šest měsíců nebo celý rok, než se znovu dostanete do tohohle bodu. Tohle je tvoje celoživotní šance.”

Když jsem slyšela, jak paní Ariel řekla, že je budižkničemu, naštvalo mě to.

Ale Rudi je přece jenom kavalír. Nezaútočí na mě jen tak. Když o tom přemýšlím takhle, moje rozladění pomine.

„No, Sylphy, musíš tu šanci 1 ku milionu popadnout vlastníma rukama.”

„Myslíš?”

„Ano. Rudeus na tebe nezaútočil, protože si myslí, že chrání tajemství seniora Feddse. Takže pokud mu své tajemství řekneš, měl by to vzít tak, že je v pořádku tě napadnout.”

Ale paní Ariel pokračovala: „Nevím proč, ale vypadá to, že se s námi nechce zaplést. Takže i když si to vyslechne od tebe, možná řekne něco v tom smyslu jako 'Předstírejme, že jsem nic neslyšel'.”

A Luke souhlasil s řádným přikývnutím.

Pokud zkušený Luke souhlasí, pak o tom není pochyb.

„No, a co mám potom dělat?”

Když jsem se zeptala, paní Ariel přikývla.

„Nejdřív mu předložíš důkaz.”

„Důkaz?”

„Ano, důkaz. Až půjde na záchod nebo něco, svlékneš si šaty a budeš dělat, že sis zrovna vzpomněla, že by ses měla převléct...”

Tohle byl plán paní Ariel a Luka. Zaprvé mu odhalím svoje spodní prádlo. Bez ohledu na to, jak je Rudeus zabedněný, nedokáže předstírat, že o tom neví. Popíšu mu celou situaci stále ve spodním prádle a řeknu mu, že jsem Sylphiette z vesnice Buina. Dívka, co má rád, je ve spodním prádlo. A navíc je to dávná kamarádka z dětství. Po tomhle mu vyznám svou lásku a on mě pak nemůže odmítnout a přesně tak půjdeme do postele.

Co se týče vztahů mezi muži a ženami, řekla mi o tom Lilia, ale upřímně řečeno jelikož je to moje poprvé, nemám žádnou sebedůvěru. Ačkoli si jsem jistá, že to je na hony vzdálené od toho, co dělala paní Ariel.

Když mě Luke takhle viděl, řekl: „Prostě to nech plynout. Chlapec se o zbytek postará. V téhle situaci dívky prostě jenom nesmí chlapce odmítnout a říct, že to je v pořádku; miluju tě; je to super. Cokoli z toho půjde.”

„Luku... to je trochu...”

Když paní Ariel slyšela slova zkušeného Luka, tvářila se divně. Co já vím, tak ani paní Ariel nemá s chlapci žádné zkušenosti.

Budeme věřit Lukovi. Ačkoli když si pomyslím, že by se Rudi choval stejně jako Luke, je trochu nepříjemné. Tím myslím, Lukova představa dokonalé dívky je jako panenka. Zdá se, že Rudi má také rád panenky, ale... ehm.

Takhle řečeno, nemám nikoho jiného, na koho bych se mohla spolehnout, takže se budu držet jejich plánu.

Když Rudi odešel z pokoje, vykoupala jsem se a osušila ručníkem, co mi připravil, a pak si natáhla spodní prádlo. Podívala jsem se do zrcadla, jestli mi to sluší nebo ne.

Jen tak mimochodem ve zbytku horké vody jsem Rudimu vyprala prádlo. Že si tu nechal tolik špinavého prádla, Rudi je přece jenom chlapec.

Seděla jsem na posteli ve spodním prádle, všechno bylo připravené.

Paní Ariel se zeptala: „Nebylo by lepší, kdyby byla nahá?”

Ale Luke to zamítl a řekl, že by to mělo opačný účinek.

Vůbec jsem to nepochopila.

„Hepčí...!”

Čekala jsem a kýchala u toho. Trpělivě jsem čekala a zírala na jedno místo na podlaze. Pokud bych nekoukala na zem, pak by mi do oka padly Rudiho spodky nebo Rudiho vzácný oltář, který mě nikdy nenechal si prohlédnout, a začala bych být zvědavá. Takže ve snaze se tomu pohledu vyhnout jsem zírala na podlahu a představovala si, co přijde dál.

Až se Rudi vrátí, bude překvapený, když mě takhle uvidí. Pak se představím jako Sylphiette... pokud se představím jako Sylphiette... bude zklamaný?

Mělo by to být v pohodě. Evidentně se zdá, že Rudi Feddse miluje. Láska je oboustranný pocit, takže pokud tohle cítíme jeden ke druhému, mělo by to být v pořádku. Je to všechno v pořádku, jo. Dobrá. Jo.

Tati, mami. Dnes večer se ze mě stane dospělá žena.

Ťuk, ťuk...

„Tsu...!”

A v té chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Zaklepání. Někdo zaklepal. Nikdo neklepe na dveře svého vlastního pokoje.

Zapomněla jsem na to, ale Rudi si za poslední rok udělal spoustu přátel. Kdo rozhodl o tom, že se tu nikdo nestaví na návštěvu?

Spěšně jsem sesbírala své oblečení a znovu jsem si ho natáhla. Hodlám svou totožnost odhalit jenom Rudimu. Takže když jsem si nasadila sluneční brýle, otevřela jsem dveře.

„Promiň, Rudeus... Rudeus ti není... Ech?”

„Jsem zpět.”

Byl to Rudi. To on byl na druhé straně dveří.

„Ech? Proč jsi klepal?”

„Než člověk vejde do místnosti, kde už někdo je, je jenom správné zaklepat.”

To je pravda, správně.

Ale totiž, to je, ale... Rudi... Auuu........

Od začátku jsem ten plán zkazila. Naše strategie selhala.

Část 6

Tu noc jsem se do nekonečna trápila. Byla jsem na horním lůžku palandy. Cítila jsem, jak se mi zahřívá tělo jen při tom vědomí, že Rudi ležel pode mnou.

Potom jsem se snažila Rudimu ukázat své spodní prádlo, ale všechno vyšlo vniveč. Myslím, že je ostražitý, protože bylo podivné, že jsem nenašla žádnou příležitost se mu ukázat a nemohla jsem odhalit svou totožnost. Vážně nedokážu říct, jestli byl Rudi bystrý nebo tupý.

Z jeho reakce jsem měla pocit, že se snažil zařídit, aby mi bylo příjemně.

Ugh...

No. První strategie selhala. Ale mám druhou strategii! Tohle navrhl Luke jako poslední možnost.

„Pokud první strategie selže, začni s druhou.”

„S druhou?”

Luke vážně přikývl a řekl: „Noční plížení.”

Luke řekl, že noční plížení je etiketa z jižní části kontinentu. Žena se proplíží do postele muže, kterého si chce přilnout k srdci a skončí s ním ve vztahu mezi mužem a ženou. Když jsem se zeptala, proč by dělali něco takového, odpověděl: 'Nemám ponětí'. Ale zahrnuli jsme to do našeho plánu a je to chování, co stejně dobře reprezentuje sílu pocitů.

„Aby člověk ukázal sílu vlastních pocitů, je to velmi dobrý zvyk.”

„Pokud si kvůli tomuhle bude myslet, že jsem nemravná holka, co pak?”

Věci, co jsem se naučila od Liliy, byly až příliš skromné. Takové věci jako ukázat stehna nebo si navzájem proplést malíčky.

Za horkých dnů si uvolnit oblast na hrudi, ale jenom tak moc, aby to protivníka přimělo na vás zaútočit.

Jen tak moc, aby si pán nemyslel, že jsi úchylná. To řekla Lilia.

„Co je špatného na tom, když si to bude myslet?”

„To nechci. Aspoň ne poprvé.”

„V porovnání s tím, jak tě vidí poprvé, je lepší uvážit, jak tě uvidí naposledy.”

To nechci. A taky jsem to řekla. Řekla jsem to s jistotou. Nechci, aby si o mě Rudi byť jen na okamžik myslel, že jsem úchylná.

Ale teď váhám. Zrovna jsem promarnila svou šanci.

„Je to prosté, prostě si sundej všechno prádlo a vklouzni k němu do postele, otři se mu hrudí o tělo a zašeptej mu do ucha 'sněz mě'.”

Jak je to kruci jednoduché? Co budu dělat, pokud mě neobejme? To by bylo příliš ubohé. A vůbec nemám nijak zvlášť velkou hruď, abych se o něj mohla třít.

„Možná se budeš cítit strašně, ale aspoň uděláš krok kupředu.”

Luke je příliš pozitivní. Já vím. Ačkoli se Luke vždycky baví se ženami, jsou i takové, které nedokáže svést. Nebo spíš takové ženy se k němu chovají jako k hadovi. Co když... co když mě Rudi začne nenávidět?

„To kvůli tomuhle svému přístupu jsi za celý rok nijak nepokročila. 'Mít rád' nemůžeš proměnit na 'lásku', aniž bys riskovala 'nenávist'.”

Bylo to velmi přesvědčivé. Jestlipak je to motto rodiny Greyratů?

Ale zase váhám. Ale i když jsem váhala, sundala jsem si své chlapecké pyžamo. Protože bylo horko. Jo, bylo takové horko. I když je zima, v tomhle pokoji je teplo. Rudi byl pravděpodobně pozorný a pokoj vytopil, ale já přemýšlím jak a co se dělá, aby v pokoji zůstalo teplo až do rána.

Co mám dělat? Mám jít k němu do postele? Nebo mám přestat? Ach, už vím, co kdybych až do rána čekala ve svém spodním prádle? Takhle řečeno, pojďme na to. To je dobrá možnost. To znamená, že nebudu muset dělat to noční plížení. Jasně, ráno, počkám na ráno. Pokud by se Rudi náhodou vzbudil uprostřed noci, tak by to bylo taky dobře...

Zatímco jsem takhle přemýšlela, noc dál plynula.



—Rudeovo hledisko—

Ráno jsem se vzbudil.

Senior Fedds sebou uprostřed noci dost vrtěl, scházel z postele a zase lezl nahoru. Taky jsem cítil známky, že stál vedle postele a zíral na mě. Ačkoli já jsem byl celou noc otočený ke zdi a předstíral, že spím.

Musel jsem být ostražitý. Možná že se mise seniora Feddse uprostřed noci změnila a měl mě odstranit. Ale přece jenom mu věřím.

„...”

Jelikož jsem se celou noc nehýbal a byl jsem vzhůru, jsem celý unavený. Jak dlouho se mi asi podařilo spát. Myslím si, že to nebyly ani dvě hodiny.

Celý rozbolavělý jsem se otočil do pokoje. Stál tam senior Fedds.

„Dobré ráno.”

„Ach, Rudee, dobré ráno, vzbudil ses brzy.”

„Oba jsme vzhůru brzy.”

Byl tam senior Fedds ve své obvyklé uniformě a slunečních brýlích. Z jeho výrazu to nedokážu říct, ale vsadím se, že je unavený. Pravděpodobně ani oka nezamhouřil. Dobrá práce. Možná jsem se měl aspoň jednou vzbudit a udělat mu čaj?

Jako obvykle jsem si umyl tvář a oblékl si tepláky.

„Takže si jdu jako obvykle zacvičit.”

„Takže já se vrátím zpět k paní Ariel.”

Pak jsem se se seniorem Feddsem rozloučil.

---

Když se Ariel dozvěděla, že plán neuspěl, pomyslela si: Ta statečná Sylphy, proč se z ní stane takové budižkničemu, když přijde na toho chlapce? A začala vymýšlet další plán.
----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

~ Už jsem to četla a ne jen jednou, ale stejně... ~