Kapitola 87 - Chráněné tajemství (1-3)

Část 1

Ten den, co jsem zjistil, že je senior Fedds holka, jsem s unaveným tělem ležel na své posteli na koleji. Dělal jsem svému kámošovi celou noc společnost, když se probral ze svého spánku.

Ale můj kámoš se ke mně chová, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Hlavu už mám plnou seniora Feddse, ale můj kámoš si hraje na hlupáka. Myslel jsem si, že po tom, co se stalo, bude můj kámoš vyléčený, ale zdá se, že má pořád špatnou náladu. Nebo možná že jenom vzpomínka nestačí.

Možná že potřebuje vůni nebo dotyk nebo hlas. Jsem si jistý, že senior Fedds je klíčem k vyléčení mé ED. Hitogami mi řekl pravdu. To jenom, že jsem si nevšiml, že jsem měl terapii celou dobu přímo pod nosem.

Takhle řečeno, přemýšlím, jak bych měl od teď pokračovat s léčbou. Nechci odhalit totožnost seniora Feddse. Ani nechci naplánovat nic, kvůli čemu by mě senior Fedds nenáviděl.

Léčba ED nebo důvěra seniora Feddse? Kdybych si dalších šest měsíců nevšiml, že on je ona, pravděpodobně bych ji nevědomě požádal, aby mi pomohla s léčbou své ED. Ale teď mé pocity lásky k ní tolik vzrostly.

Teď, když došlo k tomuhle, se vyhnu tomu, aby mě hnalo mé libido jako u Eris, a vyhnu se tomu, aby mě zase pustila k vodě. To jsem si přirozeně pomyslel.

„...Co se stane, stane se.”

Muž, co se snaží princeznina strážce převlečeného za muže přimět, aby mu pomohl s léčbou ED. No, tahle zápletka je podivně zábavná. Díky za tu hříčku, Hitogami.

Pak jsem se začal nihilisticky smát a vylezl jsem z postele. Jak jsem se protáhl, zívl jsem. Hádám, že tohle se stává, když se dost nevyspíte. „Zív...”

Šel jsem k lavoru s horkou vodou, abych si umyl tvář, a tam jsem spatřil odraz chlapce nad průměrem s dobrým dojmem z tváře. Kdybych šel podle standardů svého původního světa, rozhodně to není špatná tvář. Paulova žertovná/škádlivá tvář delikventa se stopami Zenithiny něžné tváře. I když to není špatné, je to trochu jiné od idey [krásy] tohoto světa.

Ať se na tu tvář koukám, kolikrát chci, nedokážu ji přijmout jako svou vlastní, ale teď už jsem si zvykl. Že není horší než tvář v mém minulém životě, je dostatečně uspokojivé. Ale jestlipak je tahle tvář dle vkusu seniora Feddse.

Ne, přestaň s tím. I kdybych to věděl, stejně s tím nemůžu nic udělat.

Je to muž. Nic neudělám. Takhle jsem se rozhodl.

Umyl jsem si tvář a všiml jsem si něčeho kolem brady, co tam dřív nebylo. Zkusil jsem se toho dotknout prsty. Zkusil jsem se toho dotknout a pak jsem za to zatahal, moje kůže se také pohnula. Je to bradka.

Roste tam jeden jediný chloupek, jako chmýří na novorozenci.

„...Dostal jsem se do toho věku, ha?”

Charakteristiky sekundárního růstu se tady tolik neliší od mého minulého světa. Pravděpodobně mi vousy dřív nenarostly, protože Paul není chlupatý typ.

Nevím, jak rostou ostatní rasy, ale jakpak asi roste senior Fedds. Slyšel jsem, že růst elfí rasy je v porovnání s lidmi pomalejší. Jestlipak už jí tam dole rostou chloupky. No, co se týče elfů, můžu se na to zeptat Elinalize.

N...... a-ale?

Něco je divně.

Myslím, že jsem si na něco vzpomněl.

„Co to bylo.........................a-ale?”

Něco. Na něco jsem zapomněl. Ale nevzpomínám si.

Zatímco jsem si na to nedokázal vzpomenout, oholil jsem se.

Část 2

Uplynuly celé dva dny.

Se seniorem Feddsem jsem se nesetkal. Taky nechci udělat nic podezřelého, jako třeba že bych po něm pátral. Jen se chovej jako obvykle, jako obvykle.

Ráno třetího dne.

Na chodbě na chlapeckých kolejích čekal Luke. Nezpanikařil jsem. Myslel jsem si, že nějak zareagují.

„Dobré ráno, seniore Luku. Je vzácnost tě tady a teď vidět,” řekl jsem a snažil jsem se vypadat co možná nejklidněji. Ale Luke se tvářil rozmrzele.

„Chci si s tebou promluvit o Feddsovi.”

Jak jsem si myslel. Ale s veškerou úctou i na tohle mám připravenou odpověď: „Já nic nevím.”

„Ha~~a, co nevíš?”

Podle tónu Lukova hlasu je jasné, že chce mluvit o tom, co se před několika dny stalo se seniorem Feddsem. Pravděpodobně se snažil zjistit, jestli jsem si jistý pohlavím seniora Feddse.

Jelikož jsem se seniora Feddse dotkl, vím, že je ona, ale ona sama to nikdy neřekla. Ani to není tak, že bych jí ochmatal prsa nebo tak něco. Možná to pořád chtějí skrýt, to jsem si myslel. Pokud to půjde tímhle směrem, ani já nemám žádné námitky.

Ale přemýšlím, jestli je tak špatné, že znám tajemství seniora Feddse. No, možná to má co dělat s tím, že jsem Greyrat. Ale já už jsem s rodinou Boreasů zpřetrhal veškerá pouta, když mi Eris dala kopačky. Ne, možná to má co dělat s Paulem? Každopádně tady to musím říct jasně.

„Seniore Luku, nemám v úmyslu stát se vaším nepřítelem. Co se týče totožnosti seniora Feddse, budu to držet v tajnosti.”

„...Předstírat, že nic nevíš?”

„Jo, také jsem zpřetrhal veškerá pouta jak s Boreasy, tak s Noty.”

Lukova pohledná tvář se zabarvila překvapením. Řekl jsem něco špatného? Říct, že nemám žádná pouta k Boreasům a Notům, nebylo špatné, že ne?

„Takže takhle to je.”

„Promiň, že tě obtěžuju...” řekl jsem Lukovi a pak jsem odešel.

Část 3

Toho dne.

Když skončilo vyučování, šel jsem Nanahoshi pomoct s výzkumem.

„Ach, Rudee...”

Před Nanahoshiným pokojem čekal senior Fedds. Pokud mi paměť dobře slouží, měl být schopen nám pomoct až za čtyři dny od dneška. A dneska ani neměl volno.

A přesto tu byl. Ne jako princeznin strážce. Takže přišel pomoct s experimenty?

Důvodem je pravděpodobně ta událost před několika dny. Fyzický kontakt se seniorem Feddsem a také ta záležitost se seniorem Lukem. Samozřejmě jsem řekl, že nemám v úmyslu stát se nepřítelem Feddse nebo princezny Ariel. Ale nemají důvod tomu věřit. Spíš by čekali, že se stanu jejich nepřítelem. To znamenalo znát něčí tajemství.

Takže přišel na mě senior Fedds dohlížet? Nebo možná si přišel potvrdit pravdu ohledně mé konverzace s Lukem. Fu— dneska jsem ale bystroň.

„...”

„...”

„Co? Vy dva jste se pohádali nebo co?” zeptala se Nanahoshi, jak viděla, jak já a senior Fedds nemluvíme a ošíváme se.

„Ne, nepohádali jsme se!” řekl senior Fedds. Choval se příliš podezřele. I panikařící senior Fedds je roztomilý. Ale jak jsem si myslel, pochybují o mě.

Co mám v téhle situaci dělat, abych nabyl jejich důvěru? Přece jen bych měl jít uctít princeznu Ariel, copak by asi bylo dobré? Možná bych jí měl přinést nějaký koláč? Ale mohlo by se to obrátit proti mně, protože se zdá, že jsou vůči mě naprosto ostražití.

„No to je jedno, jen mě do toho netahejte.”

Znělo to, jako by se Nanahoshi zajíkla. Je to očividné, jelikož tenhle svět nenávidí a má radši, když se vůbec do ničeho nezaplétá. Nechce se zamotat do mého a Feddsova problému, zvláště když senior Fedds měl pouta s Asurským královstvím.

Ale to, jak to řekla, by mohlo způsobit problém ve vztazích s ostatními lidmi... Když tak o tom přemýšlím, nemluví s nikým jiným kromě mě, takže v tom není žádný problém.

No, pokud se nechceš zaplétat do tohoto světa, tak by to mělo být v pořádku. Není to problém, do kterého bych mohl strkat nos. Nechci překážet člověku, co už má jasný cíl a usiluje o něj. Ale můžu říct, že když celý den jenom kreslí magické kruhy, její schopnost komunikace upadá.

„...”

„...”

„Ts...”

Experimenty, které obvykle probíhaly, zatímco jsem mluvil buď se seniorem Feddsem nebo Nanahoshi, dneska probíhaly v tichosti. Čas od času jsem slyšel, jak Nanahoshi nespokojeně mlaskla. Nanahoshiny experimenty jsme dokončili v této trapné atmosféře.

„Dobrá práce...”

Nanahoshin unavený hlas ohlásil, že experimenty skončily.

Ani dneska jsme nedošli žádných výsledků.
---------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>