Kapitola 63 - Rozhodnutí (5)

Část 5

Zhruba týden jsem strávil jako ve snách.

Někdy za mnou přišel Alfonso a přidělil mi nějakou práci. Myslel jsem si, že v kraji Fedoa nezůstalo nic, co by se dalo dělat, ale zdá se, že počet malých rolnických vesniček se postupně zvyšuje. Pokud se jen trochu vzdálíte od uprchlického tábora, zjistíte, že už se začala pěstovat pšenice.

Dle Alfonsových instrukcí jsem kolem vesnice vytvořil ochranný hliněný val a taky jsem vytvořil říční břeh, aby nedošlo k záplavám. Bylo to pomalé, ale rekonstrukce postupovala. Ačkoli hlavní nápor kultivace neměl začít dřív, než údajně dorazí všichni uprchlíci z Milishionu.

Zdá se, že se rozhodli rozhlásit, že Eris zemřela.


Eris Boreas Greyratová zemřela a zrodila se jenom Eris. Zdá se, že díky tomu bude mnoho záležitostí složitých, takže Alfonso má v plánu to oficiálně ohlásit až za několik let. Aby získal podporu toho chlápka Daria nebo tak něco. No, ale na tom vlastně vůbec nezáleží.

Dokonce i bez Eris se Alfonso tváří, jako by se vůbec nic nestalo. Když jsem se snažil trochu zavtípkovat a říct, že je neštěstí, že Eris utekla, nakonec řekl, že nehledě na to se soustředí jenom na rekonstrukci kraje Fedoa. A přesně takhle to bez ustání opakoval. Ve skutečnosti se zdá, že si tu situaci měl vyslechnout víc. Ale jelikož tu Eris už není, prostě začal mít pocit, že na tom vůbec nezáleží. Už má dost, že ho politické boje a lidé, co si dělají, co se jim zachce, tahají kolem; takový to je pocit.

Takže pokud byste se zeptali mě, o čem jsem během toho týdne přemýšlel. Vždycky jsem přemýšlel, proč Eris zmizela. Zamýšlel jsem se nad svým počínáním a chováním té noci. Ale i když jsem nad tím rozjímal, jediné, co se mi vybavilo, byla dorůžova zbarvená scéna.

Ten okamžik přepsal všechny moje vzpomínky. Mohlo to být tak, že jsem byl v posteli neschopný. Jelikož jsem ji napadl s veškerými svými touhami, možná ji to rozčarovalo. Ne, to je divné, já jsem ji sice napadl, ale to Eris mě pozvala. Ne, to nemůžu říct.

Byl jsem znavený ohleduplností. Když tak o tom přemýšlím, během těch tří let putování jsme nedělali nic než chyby. Ve výsledku všechno dopadlo celkem dobře, ale skončilo to tak, že nás zachránil Ruijerd. Eris pravděpodobně nechtěla, aby ji další dva roky pronásledoval takový partner. Proto ten slib splatila dopředu, aby to měla za sebou, a pak se rozloučila.

Ale nechápu, proč se chovala tak svůdně? Správně, prozatím jsem došel k tomu závěru. Nakonec jsem vůbec nevyrostl. Že mě omrzela ohleduplnost, s tím se nedá nic dělat. Správně, v okamžiku, kdy jsem to vzdal, jsem si najednou na něco vzpomněl.

„Ach! Správně, musím jít hledat Zenith nebo jinak...!”

Přesně takhle jsem vyrazil na cestu do severní části Centrálního kontinentu.
-----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>