Kapitola 66 - Přijímací zkouška (1-2)

Část 1

Království Ranoa.

Největší země ze Severských zemí Centrálního kontinentu. Ačkoli je největší, nyní má zhruba stejnou moc jako království Shirone. Ale prostřednictvím Magické gildy je úzce provázané s královstvími Neris a Basherant. Pokud dáte dohromady kombinovanou moc všech tří zemí, i když se nacházejí v ubohých severských krajích, dají se považovat za skrytou čtvrtou největší moc na světě.


Ranoa, Basherant a Neris.

Spolu ty tři země vytvářejí moc známou jako Magický triumvirát. Proč je to „Magický” triumvirát? Je to proto, že se tu nachází velitelství Magické gildy? To je jeden z důvodů.

Ale tím největším důvodem je to, že ty tři země kladou velký důraz na studium a další výzkum magických umění. Bez ohledu na výdaje se tu shromažďují ty nejvíce magicky nadaní a schopní lidé za účelem prohlubování magických vědomostí.

Tohle byl důvod, proč ty země uzavřely spojenectví. A tak na společných zemských hranicích založili toto velké město. Město magie, Sharia.

Toto město se pyšní Magickou akademií v Ranoe, velitelstvím Magické gildy, Neriským ateliérem s magickými nástroji a na těchto třech místech se zhušťuje a ukládá všechno, co se ví o magii.

Srdce Magického triumvirátu.

Nebylo by od věci nazývat jej nejvíce prosperujícím městem. Když se na magické město Sharia díváte svrchu, uprostřed je Magická gilda vystavěná z nejmodernějších magii odolných cihel a na východ je studentská čtvrť centrovaná kolem Magické akademie. Na západě je řemeslnická čtvrť centrovaná kolem Ateliéru s magickými nástroji. Na sever je kupecká čtvrť spravovaná Kupeckou gildou. A na jihu je čtvrť dobrodruhů, malé městečko, co vítá dobrodruhy. Když se na to pořádně podíváte, zdá se, že při stavbě tohoto města použili jistý aspekt z Milishionu. Alespoň když jsem se podíval do mapy, okamžitě jsem si to uvědomil. Ačkoli mohu mluvit jen o tom, na co už jsem narazil.

Elinalize a já jsme zůstali v hostinci v městečku dobrodruhů.

Když je Elinalize zima, vleze si ke mně do postele. A zatímco přede mnou bezbranně spí, já ji chci využít. Ale když se jí dotknu, jenom se dostanu do deprese. Takže jsem se ujistil, že jsem vybral hostinec řádu A, co je vybavený topením.

Ani Elinalize si na to nestěžuje. Po naší cestě sem jsem se dozvěděl, že Elinalize má své důvody pro to, co dělá s muži. Po cestě sem jsme na týden sešli z cesty, než jsme dorazili do dalšího města. Elinalizin fyzický stav byl nejhorší, co jsem kdy viděl; a ten její pohled byl na úrovni vitálního predátora. I když se na mě takhle dívala, bylo to beznadějné, protože i kdybych se na tu misi cítil, tak jsem nic NECÍTIL.

Když jsem si to vyslechl do podrobností, zdá se, že je to nějaké prokletí. Je to kletba promiskuity. Pokud pravidelně nesouloží s mužem, zemře. Když je to takhle jasně řečeno, vzbuzuje to ve mně silné pocity. Ale nezdá se, že by to Elinalize nějak moc rozrušovalo. Zdá se, že tak jako tak má přirozené sklony k erotice. Řekla, že i kdyby ta kletba neexistovala, tak by se její životní styl moc nezměnil. Rozhodně můžu říct, že s člověkem s takovýmto utrpením dokážu vycházet.

„Takže já zajdu pozdravit pana Jinase. Co budeš dělat ty, Elinalize?”

„Samozřejmě jdu taky s tebou.”

„...Proč?”

S naprostou jistotou jsem si myslel, že Elinalize bude v gildě dobrodruhů lovit muže.

„I kdyby to bylo obtížné, chci se taky pokusit zapsat na Magickou akademii.”

„...Proč? Chceš se naučit magii?”

„Vůbec ne, zajímají mě ti chlapci, co jsou náhodou v tvém věku.”

„Ach, aha.”

Jinými slovy jako obvykle. Jelikož je to akademie, je samozřejmé, že tam budou děti v mém věku. Ačkoli neznám zákony této země, neexistují tu žádné zákony, co by před ní chránily děti?

...Ale na druhou stranu, přece jenom není úplně špatné nechat se čas od času takhle polapit. Mám pocit, že v téhle záležitosti nemám tak úplně jasno. Ale stejně se tím nemusím trápit.

„Ale copak k normálnímu studiu není třeba celkem velká částka jako školné?”

„To pro mě není problém, náhodou mám u sebe celkem velkou sumičku,” řekla Elinalize vesele, jak pleskla do svého měšce na mince.

Celková suma uvnitř má větší hodnotu než 5 asurských zlaťáků. V batohu, co má s sebou, je také mnoho magických krystalů. Jednou mi ukázala jeden svůj magický krystal, byla to nádherná zlatá koule a vypadala hodně jako Superball. Pokud by jej prodala, jeho cena by převyšovala 10 asurských zlaťáků. Přemýšlím, kde k němu přišla.

Ačkoli jako dobrodruh je primárně průzkumník labyrintů. Došlo mi, že ho musela dostat jako nějakou kompenzaci za odvedenou práci.

Zapsání se na akademii stojí peníze. Ale finance ji netrápí. Ačkoli její důvod k zapsání na akademii je nečistý, nemůžu si stěžovat. Stejně nemám žádný skutečný důvod, proč bych jí v tom měl bránit.

„Takže půjdeme?”

A tak jsme zamířili směrem k Magické akademii.

Část 2

Magická akademie se pyšnila celkem obrovskými školními pozemky. Tahle rozsáhlá oblast byla vystavěná z větší části z cihel, po stranách cesty stály budovy v různých zděných stylech. Cesta vedla přímo k centrální budově, co vypadala jako hrad.

Když jsem ji poprvé viděl z dálky, vypadalo to, že se dala používat jako pevnost. Nejlepší obrázek, kterým bych ji mohl popsat, je univerzita v Tsukubě. Ale možná ne, vlastně jsem univerzitu v Tsukubě nikdy na fotce neviděl. (pozn.: Tady Rudeus asi přestřelil. Univerzita v Tsukubě vypadá velmi moderně a ne jako pevnost...)

Prozatím jsem stráži u brány do školy ukázal dopis, co jsem dostal. „Promiňte, vypadá to, že jsem dostal tento dopis...”

Strážník se na dopis podíval a chápavě kývl. „Víte, kde je administrativní budova?”

„Omlouvám se, ještě ne.”

„Tak dobře, odtud půjdete přímo rovně, je to napravo od sochy zakladatele akademie. Budova s modrou střechou. Když tenhle dopis předáte recepční, o zbytek už se postará.”

„Aha, moc děkuji za pomoc.”

V mžiku jsem si všiml, že Elinalize házela očkem po strážníkovi, a tak jsem ji zodpovědně odtáhl za ucho spolu se mnou.

A opravdu, přímo před námi byla socha zakladatele Akademie. Po obou stranách cesty byly holé stromy. Pokud přijde jaro, budou tu kvést sakury? Pochybuji, jestli na tomhle světě vůbec sakury existují. O tři metry výš než největší holý strom se tyčila zděná zeď. I kdyby čelili útoku mnoha lidí, lučištník na zdi by pravděpodobně řekl něco jako: Na ně!

„Zdá se, že všechny zdejší budovy jsou z magicky odolných cihel.”

„Hmmm...”

Jak to Elinalize utrousila, pečlivě a zblízka jsem si jednu zeď prohlédl. Co se týče toho, co to jsou magicky odolné cihly. Jak jméno napovídá, jsou to cihly, co mají velkou toleranci vůči magické moci. Zdá se, že jsou schopné vystát útok určité velké míry útočných kouzel. Ale přemýšlím, kolik to je přesně tolerance? Tak nějak bych si rád vystřelil a potvrdil si to. Ale pravděpodobně bych neměl.

Slyšel jsem, že Magická gilda má monopol na výrobu magicky odolných cihel a jejich prodej. V Asurském království jsou tak drahé, že se používají jenom v zámeckém městě. Co se toho týče, ani v království Dračího krále, ani v Milisu jsem žádné takové cihly neviděl. Ale v zemích Magického triumvirátu jsou celkem běžné. Výrobní proces je sice přísně tajný, ale možná že surové materiály nejsou tak drahé.

Jak jsme procházeli cihlovou cestou, dorazili jsme na velké náměstí. Cesta se tu rozděluje do tří směrů. Uprostřed je socha ženy v róbě. Na tabulce připevněné k soše bylo napsáno: [první ředitelka Magické akademie v Ranoe – Frau Claudia. 56. generace hlavy Magické gildy.] Zdá se, že tohle je socha první ředitelky.

Cihlové zdi se tu snižovaly. Přímo před námi je obrovský shluk budov, co vypadají jako pevnost. Zdá se, že se do mého zorného pole vejde jen zhruba šest budov naráz. Najednou z místa blízko jedné školní budovy, co vypadalo jako aktivované pole, vyšlehl do vzduchu velký plamen. Přemýšlím, jestli zrovna probíhá vyučování.

Nalevo je mnoho budov s rudou střechou. Také to jsou gargantuovské budovy s mnoha okny a přistavěnou terasou. Přemýšlím, jestli se na tu verandu – pokud je to studentská kolej – věší prádlo, aby uschlo...

Takže. Modré střechy jsou napravo a rudé střechy jsou nalevo. Jelikož nejsem místní ze Sylvanské rodiny, šel jsem napravo. (pozn.: Sylvanian family - kolekce hraček pro děti pocházející z Japonska. Jedná se o postavičky zvířátek a domečky s červenými střechami. Dají se koupit i u nás na mall.cz )

„Čím blíž jsme, tím jsem tak nějak natěšenější,” promluvila Elinalize vesele.

„Vážně?”

„To proto, že to je tak velká budova!”

Co přimělo tuhle potvoru se najednou takhle chovat? A tak jsem o tom chvíli přemýšlel. Zdá se, že dobrodruhové obvykle nechodí do takhle velkých budov. Největší budovu, co kdy navštíví, je Gilda dobrodruhů. Takže mají jen málo, pokud vůbec, příležitostí spatřit obrovskou budovu.

„Takže, Elinalize, jaká byla tvoje největší budova, do které jsi zatím vešla?”

„Samozřejmě že Gilda dobrodruhů v Milishionu!”

„Ho~ to byla celkem velká budova, že?”

Já jsem také navštívil milishionskou Gildu dobrodruhů. Bylo to rozhodně úžasné místo. Ale nebylo to pro mě takové překvapení, neboť jsem ve svém předchozím životě viděl mnohem větší budovy.

„Ty jsi ale suchar. Když jsem já poprvé viděla milishionskou Gildu dobrodruhů, byla jsem z toho pohledu tak natěšená, že jsem se bezděky tiskla k Paulovi... tsk, proč jsi mě přiměl si vzpomenout na něco takového,” zabručela Elinalize a pak se zatvářila nepříjemně.

Vážně Paula nemá ráda. Žena, co sama prohlašuje, že kterýkoli muž je uspokojivý... když dojde na Paula... Co přesně jsi u všech čertů provedl, Paule? Přemýšlím, kolik je to let, co se Paul a Elinalize rozešli? Mě je teď 15, takže to určitě muselo být víc.

„Promiň, že se ptám, ale kolik ti je let?”

„Ale, ale, přece víš, že ptát se na věk ženy není slušné.”

„Jen tak mimochodem, mě bude brzy 50.”

„Lháři!”

Jak jsme si po cestě povídali, konečně jsme dorazili k budově s modrou střechou.
-------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>