Extra 63.5 - Setkání dvou

~ Fuhahahaha! Říká vám tenhle smích něco? ~

Část 1

Roxy Migurdia dorazila do města Kurasuma. Toto město se nacházelo v severním cípu Magického kontinentu. Rozhodně to bylo prosperující město, ačkoli ne tak jako město Rikaris. Na první pohled se nezdálo, že by mělo nějaké zvláštní rysy, a bylo to tedy průměrné město, které se dalo najít všude.

Ale po pravdě řečeno démonický král, co nad tímto městem vládl, měl dobré vztahy s Mořskou rasou, takže spolu obchodovali. Kurasuma bylo místem tohoto obchodu a bylo to místo, kde se shromažďovalo zboží Magické a Mořské rasy. Mořská rasa dodávala požehnání oceánu a Magická rasa silné bylinky charakteristické pro tuto oblast. Toto město bylo domovem nesmírně výborné kuchyně, která využívala obou těchto surovin. Dalo by se říct, že v oblasti jídla s ním mohla soupeřit jenom jedno nebo dvě města. Jen tak mimochodem, jedno takové město bylo Wenport.
„Místní jídlo se výtečně hodí k alkoholu!”


Od té doby, co Tallhand přišel do města, byl v dobré náladě. Ve městě Kurasuma nebyly jenom suché likéry z Magického kontinentu, ale také sladké likéry od mořské rasy. Trpaslík Tallhand byl pijan. Nezáleželo na tom, jak špatné pití to bylo, pokud to byl jeho milovaný alkohol, tak neochvějně zamířil do nálevny, padl si do oka s tamějšími surovci a prolil se alkoholem. Nálevny byly všude, takže všude dokázal najít lidi, s kterými vycházel. Navíc pokud bylo k mání dobré pití, Tallhand měl dobrou náladu.

Ale pro Roxy s její dětinskou chutí bylo místní jídlo trochu protivné. Kuchyně a koření z Magického kontinentu jí moc nechutnalo. Proto si nemyslela, že by zdejší jídlo mohlo být nějak moc chutné, ať už ho člověk jakkoli obmění.

Roxy měla ráda sladké. A specialitou mořské rasy byly sladké alkoholické nápoje. To bylo dobře. Pro Roxy, jíž její selský rozum říkal, že alkoholické nápoje byly suché, byla existence sladkých nápojů celkem šok. Když jste si přivoněli, voněly po moři a když jste je převalili na jazyku, v ústech se vám roznesla nepopsatelná sladkost. Ačkoli to mělo jen nepatrnou slanou tečku, té se dalo zbavit pochutinami.

„Co to je? Co to je? Není to vzácná podívaná?! Ty budeš pít, Roxy?!”

„Ano, budu pít.”

„No ale nejsi ty dneska v dobré náladě?! Pojďme pít! Hostinský! Vyval sud! Ukážu vám, jak pijí trpaslíci!”

Tallhand viděl, jak Roxy pije, a v dobré náladě si dodatečně objednal. V takovýhle chvílích byla Roxy vděčná, že jsou na Magickém kontinentu tak nízké ceny. Přece jenom nehledě na to, jak moc jedli a pili, jediný asurský měďák pokryl veškerou útratu.

„Dědo, piješ celkem dobře!”

„Glo! Glo! Glo! Glo!”

„Co se dalo čekat od trpaslíka, co?!”

„Dobrá, jdeme soutěžit! Hostinský, i pro mě jeden sud!”

Tallhand, co pil se sudem po boku, byl jako spínač a ostatní hosté začali taky pít. Jen tak mimochodem, Elinalize už narazila na muže, co se jí líbil, a tak spolu zmizeli do noci. Roxy by se normálně začala cítit odcizeně, ale než si to vůbec uvědomila, začala Tallhanda povzbuzovat s dívkou vedle.

„Fuhahahaha! To je ale sympatický trpaslík, co?! Sud, víte, sud! Trpaslíci se s věkem nikdy nezmění, co?! Hej, nemám pravdu?”

„Jo, máš.”

„Aach! Už je to tady! Pij! Pij! Pij!”

„Glo! Glo!”

Když vyvalili sudy, Tallhand začal velkolepě pít spolu s dalším démonem. Ačkoli měl opravdu široké tělo, kam přesně se ten alkohol poděl? Když vypil celý sud, co se jen stěží dal nést pod paží, odříhl si. A hned poté nechal donést další.

„Hej! Další pití!”

„Sklapni! Už máme vyprodáno!”

„Když nic nemáte, tak kupte od okolních náleven!”

„Aaach! To je taky možnost?! Taaak jo! Hej ty tam, jdi koupit!”

„Nechte to na mě! Vy taky přispějte! Dneska budeme pít až do rána!”

„Aaaaaaaaaaach!”

Přesně takhle začal kolovat měšec na peníze.

„Haha! Mladá dámo! Smilujte se nad mizerným opilcem!”

„Dobrá. Dnešek... jde na mě!”

V každém případě měli dobrou náladu. Roxy přihodila jednu zelenou minci. Jak to chlapi spatřili, sklonili hlavy k sobě a smáli se a křenili.

„Co se dalo čekat od mladé dámy! Hoj! Jsi bohatá!”

„Huhu, to je... jasné!”

V té uvolněné a příjemné atmosféře Roxy přehnaně přikývla. Ačkoli její odpověď zněla hodně jako obvykle, ve skutečnosti byla opilá.

„Fuhahahahaha! Dneska mám peníze i já! Vlídně je přijměte! A veselte se! Dneska zapomeneme na společenské postavení!”

Dívka vedle Roxy vytáhla rezivou železnou minci a přihodila ji do banku. Ačkoli by si lidi normálně utahovali z takového člověka, co se tak nadýmal a pak přihodil jenom rezavou minci, chlap, co sbíral peníze, byl taky opilý.

„Uhehe! Moc děkuju, princezno! Dneska budeme pít, až dokud neodpadnem!”

„Dobře, dobře! Padejte hodně!” Dívka namyšleně přikývla a výběrčí peněz dál obcházel místnost a sbíral peníze.

„Velmi dobře! Velmi dobře! Tahle atmosféra mi připomíná staré doby!”

Roxy nevěděla, kdy si k ní ta dívka přisedla. Než si toho všimla, dívka už byla vedle ní a žvýkala jídlo, co tu nechala Elinalize. Ale Roxy to nevadilo; přece jenom byla opilá.

„No, aťsi. Napij se.”

„Aach, děkuju. Stejně je štěstí, že jsem se přišla podívat, co je tu tak zábavného – glo, glo – no tak, copak se taky nenapiješ?”

„Já piju.”

„Pij víc!”

„Víc? Asi se nedá nic dělat...” Jelikož bylo Roxy řečeno, aby taky pila, hodila do sebe obsah svého poháru. „Haaa!”

„Na! Ještě jednu pro mladou dámu!”

„Ach, díky.”

Když svůj pohár s ducnutím položila na stůl, zničehonic se vedle ní zjevil veselý muž a zase jí dolil. Dokud to bylo tohle sladké pití, vážně mohla pít donekonečna.

„Ty jsi ale taky pijan, co?! Na tak mladou ženu jsi dobrá!”

„Nechci, abys mi zrovna ty říkala, že jsem mladá.”

Roxy na tu dívku zahlížela. Měla boty až ke kolenům. Kožené krátké kraťásky. Kožený top. Její klíční kosti, pas bez křivek, břicho a stehna – všechna její kůže byla bledá. Objemné vlnité fialové vlasy a rohy jako koza. Nehledě na to, jak se na ni koukala, byla mladší než ona.

„Huhu, díky za kompliment. Žena přece jenom pořád myslí na vlastní věk!”

Jak se Roxy na tu dívku dívala, normálně by si pomyslela: existuje takový kmen? Ale teď o tom nepřemýšlela. Přece jenom byla opilá.

„Já si taky hledím svého věku. No, na tom nesejde, napij se.”

„Aach, díky. Ale za těch pár století se pití dost zlepšilo. Dřív na Magickém kontinentu nebylo nic jako tohle sladké pití.”

„Slyšela jsem, že to je pití od mořské rasy. Místní démonický král s nimi obchoduje nebo tak něco.”

„Cože?!! Ten mizera Baglah Haglah přede mnou tohle skrýval, co?! Neodpustitelné!”

„Copak to není jedno? Zbav se veškeré ceremonie a zapomeň na společenské postavení.”

„Aaach, máš pravdu. Dneska si společenského postavení nevšímáme!”

Zlý král Baglah Haglah byl démonický král, co vládl této oblasti. Byl to zavalitý a baculatý démonický král s prasečí tváří a povídalo se o něm, že byl nejvíce obeznámený s jídlem a pitím na celém Magickém kontinentě. Ačkoli byl politicky umírněný, během Laplacovy kampaně se účastnil divokých útoků. Protože z území lidské rasy vyplenil všechno jídlo a pití, získal přezdívku [Plenící démonický král].

„Jů, je totálně sťatý!”

„Íííííík, kdo je další? Nesejde na tom kdo, pojďte na mě!”

„Jde někdo?! Troufá si někdo?!”

V nestřeženém okamžiku Tallhand přišel o svou halenu a seděl na stole s lokty opřenými o sud a předváděl svou moc. Člověk, co Tallhanda vyzval, byla ta dívka vedle Roxy.

„Dobrá! Nechte to na mě!”

„Copak, slečinko? Myslíš si, že proti mně dokážeš vyhrát? Nebylo by lepší, kdybys mě vyzvala až tak za dvacet let?”

„Faaahahahaha! Ach, bláhový trpaslíku, copak to od pohledu nepoznáš? Navzdory svému vzezření už žiju 300 let!”

„Aha, aha. Moje chyba. Tak jdem na to!”

„Dobrá... Ach, ale předtím se tě zeptám na jméno! Rozhodně si budu pamatovat bláhovce, co mě vyzval k souboji!”

„Tallhand z Příkrého hřebenu.”

„Aha! Ta, jenž tě porazí, je Démonická císařovna démonických očí, Kishirika Kishiris!”

A přesně takhle bitva mezi Kishirikou a Tallhandem započala.

V okamžiku vysáli všechen nadbytečný alkohol a měšec na příspěvky podruhé a potřetí putoval kolem sálu. Jelikož se Roxy rozhodla vzít zodpovědnost na sebe, přihodila 5 zelených mincí a poslala chlapce nakupovat. Pár silných mužů přineslo velké množství alkoholu. Zatímco všichni pili a předávali si poháry, Tallhand a Kishirika vyprázdňovali ty svoje.

Roxy byla rozhodčí. Ačkoli nebylo jasné, co nebo jak tu rozhodčí dělala, když seděla u stolu opilá, ale tak nějak ta práce s počítáním, kolik toho vypili, zbyla na ní.

„To je 40 pohárů.”

Osudový okamžik. Do toho okamžiku se to zdálo jako vyrovnaný souboj. Když pomineme trpaslíka Tallhanda, co byl stejně silný, jako vypadal, kam přesně ta dívka, co se sama představila jako démonická císařovna, ukládala všechen ten alkohol, co vypila? Ale vůbec nikdo si toho nevšiml. Přece jenom byli opilí.

A pak se došlo k závěru.

Jakmile začal Tallhand vydávat záhadné zvuky, začal z něj prýštit alkohol jako z fontány. A pak se přesně jako soudek svalil, zatímco se držel za bok. S třísknutím spadl ze stolu na zem a z úst mu vytékala tekutina smrdící po alkoholu.

„Vyhrála jsem!”

„Uoooooch! Neuvěřitelné! Porazila trpaslíka v soutěži v pití!”

„Moje jméno je Kishirika! Velká císařovna Démonické říše, Kishirika Kishiris! Zopakujte moje jméno!”

„Kishirika! Kishirika! Kishirika!”

„Kdo je nejlepší na světě?!”

„Kishirika! Kishirika! Kishirika!”

Jakmile Kishiriku prohlásili vítězem soutěže, začali jako jeden skandovat její jméno a Kishirice se nezměrně zlepšila nálada.

„Faaaahahahaha! Faahaha!”

„Bravo! Bravo!”

„Svlíknout! Svlíknout!”

Roxy si nedokázala vzpomenout, co se stalo potom. Roxy se také potácela z přemíry pití. Zatímco přemýšlela, že by měla pomstít svého padlého společníka, ale přitom ji napadlo, že to je trochu nemožné, upadla do bezvědomí. Než omdlela, spatřila na pultu tančící Kishiriku na nejlepší cestě k nahotě.

Část 2

Následujícího dne, Roxy se probrala.

„Uuu...”

Zamračila se, když zjistila, že má příšerný bolehlav a že její dech smrděl po alkoholu. Takže aby se toho alkoholu ve svém těle zbavila, aplikovala si na hlavu Léčení. Když se rozhlédla po svém okolí, zjistila, že je v nálevně. Možná to bylo tím, že došlo ke rvačce, ale stoly byly rozbité, láhve od alkoholu rozmlácené a po zemi se kutálelo velké množství prázdných sudů.

„Uuu, přehnala jsem to s pitím, co...?”

Měla mlhavé vzpomínky. Ale přitom si jasně vybavovala, že to s pitím přehnala. Když se náhodou podívala stranou, spatřila, jak na zemi leží polonahý Tallhand a v očích mu jde vidět bělmo. Na okamžik si myslela, že možná zemřel, ale nebylo možné, aby trpaslík zemřel kvůli pití alkoholu. I kdyby se jim nějak podařilo zemřít, jejich dětským snem bylo zemřít při pití, takže by to pravděpodobně byla uspokojivá smrt.

Ale Roxy se kolem sebe ještě jednou rozhlédla. Všude kolem viděla těla. Ať to byli lidé z kmenů, co alkohol snášeli dobře nebo špatně, všichni se váleli po zemi a sténali. Mezi nimi byl muž, co vybíral peníze. Všichni z nich z alkoholu odpadli a měli kocovinu.

I když neumíte používat léčivou magii, absurdně jste pili, pomyslela si Roxy.

Ale mezi všemi těmi těly stáli dva lidé.

„Jak říkám, je to odškodnění, víš? Odškodnění. Takhle zaneřáděný podnik nemůžu otevřít, víš.”

„Ne, no, ale—”

„Co, nemáš jak zaplatit? Řekla jsi, že to je na tebe, ne?”

„To je pravda, ale na začátku jsem si myslela, že mám dost...”

Byl to naštvaný majitel podniku a skleslá Kishirika.

„Takže nemáš peníze?”

„Ne, no, promiň. Jsem úplně švorc...”

„No takže hádám, že nemám jinou možnost, než tě prodat na trhu s otroky.”

„Cože?! Prodat mě, říkáš...?! Počkat, počkat, okamžitě dám vědět Haglahovi, tak prosím chvilku počkej.”

„Na nic nebudu čekat. To je jenom tvůj plán, jak uniknout, co?”

Roxy si povzdechla a sáhla pro svůj měšec. A když zjistila, že tam zbyla jediná zlatá mince, zamračila se. Když byla opilá, darovala celkem velkou částku.

Ne, ve skutečnosti pil Tallhand.

S touhle výmluvou na mysli odvázala od Tallhandova boku měšec s penězi. Když se podívala dovnitř, zjistila, že tam je dost, a Roxy vstala. Zamračila se, protože jí rameno smrdělo tak nějak nakysle, a přistoupila k majiteli.

„Tady. Peníze.”

„Hm?”

Roxy z měšce vytáhla 6 zelených mincí a dala je majiteli do ruky.

„Tohle ale nestačí.”

„Tahle nálevna je naprosto vyprodaná, takže sis celkem dost vydělal, ne?”

„...No, hádám, že to je v pořádku,” řekl majitel a zamířil do kuchyně.

Roxy s povzdechem hodila měšec Tallhandovi k boku.

„Aach... aaaaaach... Děkuju ti, opravdu ti děkuju!”

Kishirika vzhlížela k Roxy a přitom se celá třásla. Roxy shlížející na tuhle scénu si vybavila, co kdysi dávno slyšela od náčelníka vesnice o Velké císařovně démonické říše. Ačkoli se vzezřením trochu lišila, její charakter Roxy připomněl, co slyšela. Pokud pocházela z kmene s přirozenou dlouhověkostí, nebylo by nic divného, kdyby vypadala mladší, než ve skutečnosti byla. Včera v noci byla opilá, takže tomu nevěnovala moc velkou pozornost, ale zdálo se, že Kishirika je za dobře s démonickým králem.

„Promiň, ale ráda bych se ještě jednou zeptala: ty jsi opravdová Velká císařovna démonické říše, paní Kishirika Kishiris, správně?”

„Hm? Aach, správně. Ale poslední dobou mi moc lidí nevěří. A ty jsi?”

„Ach, promiň. Já jsem z kmene Migurdů z Begoyi, Roxy.”

Když se Roxy představila, Kishirika vykřikla „aaach” a přikývla. „Roxy? Aach, já tě znám, já tě znám. Ty jsi Rudeova mistrová, že jo?!”

„...Ty znáš Rudea?”

Roxy přemýšlela, co přesně o ní řekl, ale příliš se bála, aby se na to zeptala. Ve skutečnosti Kishirika jenom předstírala, že ji zná, a slyšela o ní při svém putování. Ale to Roxy nevěděla.

„Hm, Rudeus mě taky zachránil; jste vskutku úžasný učedník a mistr, co? Taky jsi mě zachránila, takže, no podívejme, dám ti odměnu.”

Když Roxy zaslechla zmínku o odměně, srdce jí zaplesalo. Démonické oči, co Velká císařovna démonické říše lidem věnovala, byly proslavené. Bylo to kvůli této schopnosti, že nebyla pouhou démonickou královnou, ale místo toho démonickou císařovnou. A měla dostatek moci, aby začala velkou válku mezi démony a lidmi.

To si Roxy pomyslela, když si najednou na něco vzpomněla. „Ehm, dají se démonické oči Vaší výsosti použít na hledání pohřešovaných lidí?”

„Hm. Dají. Zrovna nedávno jsem se náhodou setkala s Badim a teď na světě není člověka, kterého bych nemohla najít.”

„Vážně... V tom případě prosím zjisti, kde se nachází Rudeus a jeho rodina. Jeho rodina se momentálně pohřešuje,” promluvila Roxy bez zaváhání.

Ačkoli litovala, že jí Kishirika nevěnuje žádné démonické oko, Kishirika měla démonické oko velmi vysoké úrovně zvané [Vševidoucí oko], co údajně mělo schopnost bezchybně spatřit cokoli na světě.

„Ach? Použít své jediné přání pro dobro někoho jiného; jsi celkem obdivuhodná, co! Kdyby se doba nezměnila, nabídla bych ti postavení démonického krále.”

„Ne, něco takového nepotřebuju.”

„Aha, aha. Jsi skromná. Tak se podívejme...”

Kishiričino oko se protočilo a změnilo barvu. Poté hlavou otáčela ze strany na stranu a přikyvovala s „hm”. „Rudeus je momentálně v severní části Centrálního kontinentu. Má na sobě lehký oděv a běží.”

Roxy pevně přikývla. Zdá se, že tak nebo onak pátrá v severní části Centrálního kontinentu, přesně jak bylo napsáno v té zprávě. Ačkoli z Milishionu mohl vyrazit na kontinent Begaritto, pravděpodobně chtěl na vlastní oči vidět situaci ve svém rodném kraji.

„Otec je v Milishionu. Spolu se služebnou. ...Hm, zdá se, že ta služebná se jmenuje Lilia. Ach, a jeho dvě dcery jsou ve stejné budově.”

Roxy mezi rty uteklo povzdechnutí. Ačkoli slyšela, že Lilia a Aisha se pořád pohřešují, zdá se, že se v pořádku našly. Je možné, že je Rudeus našel na Magickém kontinentu a v bezpečí je doprovodil. Smrtelný konec byla tříčlenná družina, ale mohli mít další dva lidi mimo družinu.

„Matka je... chviličku počkej.” Kishirika se zamračila a vydávala ze sebe „mumumu” a soustředila do svého oka více moci. Pak spatřila Zenithinu polohu. „Zdá se, že je v labyrintovém městě Lapan na kontinentu Begaritto.”

Roxin výraz se rozzářil. Ačkoli to odtud bylo velmi vzdálené místo, alespoň si potvrdila, že jsou všichni naživu. Ačkoli si nemyslela, že by nebylo nic divného, kdyby jeden nebo dva z nich zemřeli, taky si pomyslela: co se dalo čekat od rodiny Greyratových. Zdálo se, že měli velké štěstí.

„Ale... je to trochu divné, co...” Kishirika se zamračila a převrátila oči.

„Je v tom nějaký problém?”

„No, hm. Moc dobře to nevidím.”

„Moc dobře nevidíš? Je to proto, že to je v podzemí?”

„Pořád nejsem v nejlepším stavu, víš... No, bude v pořádku, když tam prostě zamíříš a sama se podíváš.”

„To je trochu obtížné. Pokud v tom něco vězí, tak mi o tom dopodrobna řekni.”

Ačkoli Kishirika promluvila, jako by to nic nebylo, Roxy pokračovala v konverzaci. Na dosavadním putování viděla, v jak tragickém stavu uprchlíci byli. Byla to nějaká tragédie, kterou nedokázalo prohlédnout ani démonické oko Velké císařovny démonické říše. Momentálně byla šťastná kvůli tomu, co jí Kishirika sdělila, ale bylo možné, že to byla jen krátkodobá radost.

„Co? ...I když to takhle řekneš, co nevidím, to prostě nevidím. Aaach, správně. Možná by mohla být uvnitř labyrintu. Přece jenom se to jmenuje labyrintové město, i když jsem ho na vlastní oči neviděla.”

„Ty do labyrintů nevidíš?”

„Hmm. Labyrinty na kontinentu Begaritto mají přece jenom silnou koncentraci many.”

Roxy si to promýšlela.

Slyšela, že Zenith spolu s Paulem, Elinalize, Tallhandem a pár dalšími prozkoumávali labyrinty. Během svého putování s Tallhandem a Elinalize dobře poznala, jak jsou ti dva silní. Pokud Zenith cestovala s nimi, tak by pravděpodobně měla být schopná přežít i v labyrintu. Ale proč o sobě nedala vědět? Už to byly tři roky...

„Každopádně je naživu, že?”

„Hmmm. O tom není pochyb.”

Roxy se rozhodla, že těm slovům bude věřit. Zdálo se, že Zenith z nějakého důvodu nebyla schopná z labyrintu odejít. Jak si tohle Roxy pomyslela, kývla.

„Rozumím. Moc děkuji.”

„To nic, to nic. To je mé díky za to, že jsi mě zachránila.”

Kishirika přehnaně pokývala hlavou a odpotácela se z nálevny.

Část 3

Toho odpoledne.

Tallhand, co začal zase pít, jako by se vůbec nic nestalo, a Elinalize, co se vrátila s velkým množstvím cucfleků na krku. Roxy měla s těmi dvěma poradu.

„Moci se setkat s Velkou císařovnou démonické říše, ty máš celkem štěstí, ne?”

Když Roxy zmínila Kishiriku, Elinalize se jen tiše smála. Ani Roxy to nebrala jako nic světoborného. Možná to bylo tím, že se s ní potkala v nálevně, když byla opilá. Nebo to možná bylo proto, že nebyla nějak zvlášť důstojná.

„Ale tímhle naše putování končí, co?” promluvil Tallhand trochu lítostivě.

Bude jim pořád trvat aspoň rok, než se vrátí na kontinent Milis. Ale dosáhli cíle svého putování. Potvrdili, že celá Paulova rodina žije, a také zjistili polohu posledního člena. To byl konec.

„Co budeš dělat, Roxy?”

„Mám v plánu vrátit se do Milishionu a promluvit si o tom s Paulem.”

„Aha. Tak to se zdá, že se rozloučíme po cestě.”

Zdá se, že Elinalize a Tallhand se s Paulem nechtěli setkat. Ačkoli se zdá, že se jejich družina rozešla po nějaké velké rozepři, Roxy nikdy neslyšela žádné podrobnosti. Ale ani ji to moc nezajímalo, takže na ně nikdy netlačila.

„Hmmm, ale sám Rudeus je stejně celkem daleko,” řekl Tallhand s povzdechnutím a podepřel si bradu rukou.

Jak to Roxy zaslechla, taky si to uvědomila. Odtud se vrátí do Milishionu. Pak pravděpodobně půjde s Paulem a ostatními na kontinent Begaritto. V tom případě bude jenom Rudeus mimo dosah a bude dál pátrat v severní části Centrálního kontinentu. Protože byl zrovna uprostřed pátrání, znamenalo to, že neznali jeho přesnou polohu a ani mu nemohli poslat dopis.

„Vážně by bylo nejlepší dát mu nějak vědět, co...?” promluvila Elinalize ustaraně.

Ale nebylo jak to udělat. Ačkoli to vypadalo, že je severní část Centrálního kontinentu blízko, ve skutečnosti byla daleko.

Roxy se znovu ponořila do přemýšlení. Rudeus byl pozoruhodný, ale pořád byl mladý. Vážně by bylo škoda, aby promarnil tohle období svého života. Aspoň pár slov... i kdyby se potom setkal se svou rodinou nebo i kdyby dál konal nezávisle.

Roxy mu chtěla říct: Můžeš přestat pátrat.

Část 4

„A pak jsem udělala BABABABANG!”

„A pak jsem taky udělal BANGBABANG!”

Najednou.

Najednou se objevili ti dva.

„Řekni mi, co se stalo!”

„Slyšeli jsme to!”

Dveře se s třesknutím otevřely a dovnitř vstoupil obrovský muž. Na první pohled jste poznali, že to je démon, s jeho obsidiánovou kůží a šesti pažemi. Nejvyšší pár paží měl složené na hrudi, prostřední pár paží mířil k Roxy a spodní pár paží měl založený v bok. Měl fialové vlasy, co mu splývaly na záda. A na ramenech mu velmi věcně seděla Velká císařovna démonické říše.

„Dobrá! Jsem Kishirika Kishiris! Neboli VELKÁ DÉMONICKÁ CÍSAŘOVNA!”

„A já jsem její snoubenec, démonický král Badigadi!”

Ti dva, co se najednou objevili, a ti tři, co byli ohromení.

Jako první zareagovala Elinalize: „Ehm, od dnešního rána jsme se neviděli, že, brácho!”

„Huhahahaha, to byla ale noc, co, ségra!” odpověděl Badi, zatímco rukou udělal vulgární gesto.

Roxy pokrytá studeným potem se zeptala: „T-to je tvůj známý?”

„Ehm, technicky vzato asi ano...?”

Zdá se, že poté, co Elinalize s nějakým mužem odešla z nálevny, zašla do jiné nálevny. Nějaký muž s nečestnými úmysly pozval Elinalize na skleničku a Elinalize, také s nečestnými úmysly, pozvání přijala. A potom Elinalize, co byla namol, přivedli do hostince...

Když se probrala, našla se v černočerné náruči tohoto muže. A pak tak nějak došlo k proniknutí a dělali to až do odpoledne.

„Ech? Ale zrovna teď řekl něco o snoubenci... Co? Ach, mám tě pozdravit jako první?” Roxy nervózně sklonila hlavu.

„Hmmm, drahá Roxy. Zvedni hlavu. Badi je populární, takže takováhle věc je na každodenním pořádku.”

„Hmmm. Spíš je to tak, že Kishiriku ještě nemůžu sexuálně obejmout, takže se nedá nic dělat!”

Roxina mysl nedokázala zpracovat taková bezuzdná slova. Díky Elinalize Roxy poslední dobou nahromadila celkem dost povrchních znalostí o sexu, ale tenhle pár démonické císařovny a démonického krále, kterým nevadilo cizoložství, dalece přesahovalo Roxino chápání.

„Aaaale! Na tom nesejde!”

„Hmm. Stejně to byl jenom prchavý vztah!”

Upřímně řečeno Roxy měla pocit, že nedokáže pochopit ty dva v celkem povznesené náladě.

Démonický král Badigadi. Slyšela o něm. Byl to démonický král, jenž vládl kraji Begoya. [Nesmrtelný démonický král Badigadi]. Byl to mladší bratr osoby, co řádila během Laplacovy kampaně, [Nesmrtelná démonická královna Atofe]. Během Laplacovy kampaně patřil k umírněné frakci a bojoval s Démonickým bohem Laplacem a byl jím poražen v bitvě u hradu Kishiris. Ačkoli se momentálně pohřešoval, povídalo se, že je celkem důležitý.

„Drahá Roxy, také jsem Rudeovi zavázaná. Pokud ztratil svou cestu, tak také pomůžu!”

„I když říká tohle, tak si jenom vypůjčuje mou politickou moc, víš!”

Tallhand se vzpamatoval dřív než Roxy, která byla stále velmi zmatená. Probíral se svými hustými vousy, zatímco si Kishiriku pochybovačně měřil. „Vážně to nevadí?”

„Aach! Ty jsi ten trpaslík ze včerejška! Nevadí, nevadí, že ne, Badi?” Kishirika ho přetáhla po hlavě a démonický král přikývl.

„Hm. Také jsem celkem zvědavý, víte, na tohohle kluka jménem Rudeus, o kterém Kishirika říká, že je tak úžasný! Na vlastní oči se podívám, jestli je úžasný nebo ne!”

„Copak, copak? Žárlíš, drahoušku?”

„Tohle je vskutku žárlivost, zlato.”

„Má ty dobroto, ty jsi pořád dítě, co, Badi? Miluji jenom tebe...”

„Fuu, nejsem povznesený nad vliv lásky. Rozdrtím všechny svoje soky.”

Bylo by nepříjemné, kdybys ho rozdrtil... pomyslela si Roxy, ale nezdálo se, že by ti dva měli náladu poslouchat.

„Huhuhu.”

„Huhaha.”

„Faaahahahaha! Faaahahahaha! Faaaha— KAF, KAF—!”

„Huhahahahaha! Huhahahaha! Hauha... Jsi v pořádku?”

Ačkoli se Roxy stále nechytala, konverzace přesto pokračovala.

Část 5

Logika tohoto světa kázala, že moře ovládala mořská rasa, a ti, jenž žili na souši, měli zakázáno je překračovat. Tohle se vztahovalo ke zmatku, jenž nastal v poválečném období po Laplacovi, ale to teď necháme tak.

Démonický král Baglah Haglah jako jednotlivec byl přítel mořské rasy. Ačkoli by nebylo dobré, kdyby přítel porušil zákon, o kterém rozhodla celá mořská rasa, bylo něco úplně jiného, když v tichosti svolili k tomu, aby přítel porušil zákon potají.

Démonický král Badigadi a démonický král Baglah Haglah byli staří přátelé.

S použitím těchto konexí bylo snadné přepravit se na Centrální kontinent a nepotřebovali ani projít Nebeským kontinentem. Ale pokud by Roxy přeplula moře s nimi, pak by se informování Paula v Milishionu zpozdilo. Někdo musel zamířit do Milishionu. Navíc po Magickém kontinentu jste nemohli cestovat o samotě. Na rozdíl od bezpečného Centrálního kontinentu bylo na Magickém kontinentu hojnost netvorů.

Například Roxy byla mocný mág. Měla rychlý úsudek a i její zaříkání bylo rychlé. Kdyby se jednalo jenom o bitvu, tak by to sama Roxy možná zvládla. Ale v noci musela spát a kdyby na ni zaútočilo obrovské množství netvorů, pořád tu byla možnost, že by ji porazili. Po Magickém kontinentu se muselo cestovat alespoň ve dvojici.

„Já nechci. Nechci vidět Paulovu tvář,” řekla Elinalize.

„Já taky nechci,” řekl Tallhand.

„Rozumím. V tom případě půjdu já.”

Tváří v tvář sobeckosti těch dvou se Roxy rozhodla, že nejprve vyrazí do Milishionu. Ačkoli se chtěla setkat s Rudeem, nedalo se nic dělat. Teď potřebovala ještě jednoho člověka. Ti dva se po sobě podívali a Tallhand to okamžitě vzdal.

„Hmm, tak já půjdu s tebou. Upřímně řečeno se mi na loď vůbec nechce...”

„Promiň, Tallhande,” řekla Elinalize.

Tallhandovi poklesla ramena.

Není třeba jít celou cestu až do Milishionu. Mohli jsme prostě jenom poslat dopis, pomyslela si Roxy. Ale ti dva měli vlastní hlavu, takže nebylo třeba o tom moc přemýšlet.

Co se týkalo Roxy, neměla důvod být proti setkání s Paulem.

Část 6

Přesně takhle se jejich družina rozdělila na dvě.

Roxy a Tallhand mířili zpět cestou, kterou přišli, do Milishionu. A Elinalize mířila na Centrální kontinent s Velkou démonickou císařovnou Kishirikou Kishiris a démonickým králem Badigadim.

Pořád byla ještě chvilka, než loď vypluje.

Ale Roxy vyrazila jako první.

„Elinalize. Za všechno ti děkuju.”

„Taky ti za všechno děkuju, Roxy.”

Roxy si s Elinalize pevně potřásla rukou.

„Roxy, pokud potkáš dobrého muže, nenech ho jít, dobře? Musíš použít jak svá horní ústa, tak svá dolní ústa a řádně jej polapit.”

„Zase říkáš takové věci?”

„Na tom nesejde, tak poslouchej. Pokud ho budeš mít vážně ráda, musíš bojovat. Aby tě miloval i on, o to se můžeš starat později.”

Tallhand si nad Elinalizinými slovy povzdechl. „Ty... Tohle jsi řekla i Zenith?”

„Jo. Díky tomu se Zenith dostala Paulovi na kobylku. Moje učení je bezchybné.”

Po tomhle si Roxy pomyslela: aha. Zenith a Paul byl pro Roxy ideální pár. Pokud to takhle dopadlo díky Elinalizině radě, pak by možná mohlo být výhodné ji poslouchat.

„Rozumím, Elinalize. Budu bojovat.” Pustily si ruce. Jelikož byla Roxy menší, k Elinalize vzhlížela. „Prosím, pozdravuj za mě Rudiho.”

„Samozřejmě, určitě mu řeknu, jak ses v noci ze samého osamění a odloučení od něj neustále převalovala.”

„Počkat—jak to víš? Nic takového mu neříkej. Přece jenom to není tak, že bych snila o Rudeovi nebo něco takového.”

„Dobře, dobře.”

Pak si Roxy najednou pomyslela: Co když se Rudeus a Elinalize potkají a zamíří spolu do hostince?

Pokud pátral na severu, tak se s ním Elinalize pravděpodobně setká zhruba za rok. Už to bude skoro deset let, co ho Roxy viděla naposledy. Rudeovi už bylo 13 nebo 14. v tom případě by nebylo divné, kdyby upoutal Elinalizinu pozornost. To bylo prostě trochu nepříjemné.

„Co se děje? Najednou jsi tak ztichla.”

„Ne, no, vlastně, pokud se ukáže, že je Rudeus dobrý muž, nehodláš na něj zaútočit?” zeptala se Roxy a předstírala, že ji to vlastně netrápí.

A Elinalize si na oplátku povzdechla: „Ani v nejmenším nemám v plánu stát se Paulovou snachou, víš?”

Vážně se zdálo, že ji ta představa netěší. Roxy se ulevilo a řekla „aha”.

„Takže je na čase, abychom vyrazili.”

„Opatruj se, Roxy. Dávej na sebe pozor.”

„Ano. Ty taky, Elinalize.”

Elinalize se podívala po Tallhandovi. Shlédla na trpaslíka, co byl menší než ona, jako kdyby se dívala na hmyz. „Nezemři někde ve škarpě, Tallhande.”

Tallhand se zatvářil nešťastně a odplivl si. „Ta slova odrazím zpět na tebe.”

Jak tohle Roxy viděla, znovu si pomyslela, že ti dva k sobě mají celkem blízko.

Část 7

A pak Elinalize nastoupila na loď. Byla to loď mořské rasy z velmi dávné doby. Byla to loď, kterou táhli mořská magická zvířata, a v porovnání s loděmi lidské rasy vypadala trochu omšele. Ale byla rychlejší než lidské lodě a také velmi bezpečná.

Elinalize a Badigadi překročili lodní můstek společně. A jak to udělali, zpoza nich zazněl Kishiričin smích. „Faahahahaha! Takže ach Badi, zase na viděnou! Pokud se ti po mě začne stýskat, pak se okamžitě vrať na Magický kontinent!”

„Hmmm. Opatruj se, má snoubenko! Nechť se zase někdy setkáme! Huhahaha!”

„Kdo ví, kolik let budeme odloučení tentokrát! Faaahahahaha!”

Velká démonická císařovna Kishirika Kishiris na loď nenastoupila.

Elinalize zmateně naklonila hlavu na stranu. „Ale? Kishirika nenastoupí?”

„Hmm. Kishirika nemůže odejít z Magického kontinentu!”

„Aha. Je to kletba?”

„Něco takového.”

Velká démonická císařovna nemohla odejít z Magického kontinentu. V důsledku čehož se i dnes bude toulat po Magickém kontinentu. Roxy o tomhle vůbec nevěděla. Měla za to, že Kishirika se nalodí spolu s nimi a pravděpodobně míří na setkání s Rudeem. Kdyby to Elinalize věděla dřív, pravděpodobně by chtěla, aby Roxy doprovázela i Kishirika.

Na Magickém kontinentu byla hojnost nebezpečí.

Když měla s sebou Tallhanda, bylo nepravděpodobné, že by došlo na nejhorší, ale bylo by to bezpečnější, kdyby měli ještě jednoho člověka. A kdyby tím jedním člověkem byla Velké démonická císařovna, jejich bezpečí by bylo v podstatě zaručené.

Ale Elinalize okamžitě změnila názor. Kdyby Roxy následoval takový člověk, tak by rozhodně byla hodná politování.

-----


Roxy Migurdia pokračovala ve svém putování.
------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

~ Tímhle končí šestá kniha novely. Od sedmé knihy se tištěná novela a webnovela začíná v některých částech lišit. Já překládám webnovelu, takže bohužel žádné další obrázky. ~