Kapitola 65 - Dopis s doporučením (5-6)

Část 5

Té noci.

Byl jsem na bílém místě. Byl tam muž. Je to ten chlápek. Mozaika.

Už to jsou dva roky.

„Hm, dlouho jsme se neviděli.”

Ach, to je bezpochyby Hitogami.

„Co to je za výraz?”

To nic, tím se netrap.

„Já se tím netrápím. Jen jsem zvyklý na to, jak všechno říkáš tak divně.”


Vážně?

I když už je to dlouho, co jsem měl tenhle sen, ten pocit není tak nepříjemný jako dřív. Zvykl jsem si na to?

„Přizpůsobil ses?”

Co já vím. Kolikrát jsem tě volal během těch dob, co jsem pátral po Zenith? Nemohl ses aspoň jednou objevit?

„K tomu mám jisté důvody.”

Tak důvody? No, vzhledem k tomu, že to dopadlo tak, že se našla, tak je to prozatím v pohodě. Mám pocit, že jsem přišel o dva roky pocitů.

„Copak nejsi rád? Tvoje matka se našla.”

Ach, nikdy mě nenapadlo, že se Roxy bude obtěžovat s pátráním.

„Ta holka je dříč, že?”

Vážně jsem na svou mistrovou hrdý. Chci se s ní rychle setkat, po cestě na kontinent Begaritto.

„Jsi si tím jistý? Chceš své hrdé mistrové ukázat své nynější ubohé já?”

...ech?

Ubohé já?

Nynější?

„Copak to není pravda? Přece jenom Eris od tebe utekla a tamta věc je taky k ničemu a ačkoli se tvoje magické schopnosti zlepšily, jen stěží je to lepší než dřív. Ani tvoje šermířství se nezlepšilo. Jenom neustále mácháš mečem. Ačkoli co se týče těla, tak nějak jsi trochu zesílil, ale vážně to dokážeš říct s přesvědčením? Říct jí: tvůj student řádně vyrostl. Máš na to tu sebedůvěru?”

Gununu...

Už jsi řekl všechno, cos chtěl? Co mi to vůbec chceš říct?

„Neměl bys teď trénovat? Pokud půjdeš na Magickou akademii, ostatní dobrodruzi ti nebudou rovni a měl bys být schopen se naučit různé důležité věci.”

Co to má být, kde schováváš všechno to poučování. Ach. To je ale přímočarost, to je rada pro tentokrát?

„Ano, máš z toho dobrý pocit?”

Přede mnou je pořád podezřele vyhlížející chlápek.

„Ach, pořád máš ten pocit? Ale tentokrát bys měl poslouchat, co ti říkám. Pokud půjdeš na kontinent Begaritto, budeš toho LITOVAT.”

LITOVAT?

Co jako?

„To ti nemůžu říct.”

Vážně? Každopádně to není tak, že jsi od začátku neměl spoustu různých tajností. Ale měl bys vědět, že takovéhle uvažování je velmi nedostatečné. Dokonce i já se chci usadit, když jsem teď všechny našel.

„Ano, takže teď přijde skutečná rada.”

Dobrá, poslouchám.

„Ehm. Rudee, nastup na Magickou univerzitu v Ranoe. Pak prozkoumej případy Manové kalamity z kraje Fedoa. Možná že zase nabudeš svou sebedůvěru a schopnost muže.”

Ech?

Vážně?

Vážený pane Hitogami! Moje erekční disfunkce se na Magické akademii vyléčí?
Kdo ví... kdo ví... kdo ví...?

Ozvěna se táhla a moje vědomí potemnělo.

Část 6

Probudil jsem se a Elinalizina tvář byla vážně blízko té mé. Když jsem se na ni podíval, vážně mě to poděsilo. Snažil jsem se vzpomenout si na předchozí noc. Bylo to nezvyklé selhání v jejím lovu chlapců. V noci proklouzla do mé postele s výmluvou: „Když je mi zima, nemůžu spát.”

Ano, zimní noci v severských zemích byly chladné. V hotelu byl krb. Ačkoli uvnitř bylo tepleji než venku, na tomhle světě neexistovala klimatizace nebo plynové sporáky. V prvotřídních hotelích byl v každém pokoji krb a magické teplo prohřívalo celou budovu. Ale faktem bylo, že tohle byl levný hotel pro dobrodruhy řádu C. Jediné opatření proti zimě byla tlustá deka.

Jelikož já dokážu celou místnost zahřát magií, nemám s tím žádný problém. Ale Elinalize má celkem málo tělesného tuku a zdá se, že to ovlivňuje její pocit chladu. No, budu to prostě muset považovat za výhodu.

To neznamená, že jsme se včera v noci nebavili.

Ne, včerejší noc vlastně vůbec nebyla zábavná. Spát vedle téhle slečny s žádným smyslem pro ctnost, můj tuleň zvadlý a mezi sebou jsme sdíleli akorát prázdné ticho.

I když jsem se pokusil experimentálně osahat spící tělo této ženy, můj tuleň zůstal zticha. Dokonce i v případě takzvaného 'neoprávněného použití' ženského těla, po kterém jsem ve svém předchozím životě tolik toužil. Navzdory tomu, jak vzrušená reakce mi tane na mysl, z mé páteře do toho místa nevzešel žádný vzruch.

„Hmm~”

Když jsem pohnul rukou, tak se na mě nalepila hodně jako chobotnice. Ačkoli míra masitosti byla celkem nízká, měla měkkou stavbu těla charakteristickou pro ženy a celého mě ovinula. Prováděla neuvěřitelně lascivní pohyby a omotala se kolem mě. Ačkoli jako obvykle nemám žádnou reakci. Ale můj mozek je dozajista vzrušený...

Zanedlouho Elinaliziny pohyby ustaly a ona znovu začala pokojně dýchat jako každý spící člověk. To vzrušení okamžitě pominulo. Zůstaly jenom ubohé pocity osamělosti a nicoty. Plakal jsem.

„Vážně? Tohle se vážně vyléčí...?”

Hned jsem se rozhodl odjet na královskou akademii v Ranoe.

---

Za tři měsíce.

Na konci zimy.

Jsem započal putování do království Ranoa.
-----------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>