Kapitola 68 - První školní den II (1-2)

~ Rudeus je ve skutečnosti takový zabedněnec, že i když se TU pravdu konečně dozví (aspoň částečně), tak stejně bude ještě hodně dlouho zapírat. No, ale to je všechno, co ze mě na tohle téma dostanete. Sama za sebe můžu říct, že i při překladu ještě v některých pasážích mlátím hlavou do klávesnice :D ~

Část 1

Když třídní hodina skončila, Zanoba svědomitě odešel na svou další hodinu. Zdá se, že mu není dovoleno vynechávat hodiny.

Cliff se zdá být od přírody vážně zapálený do studia.

Rinia a Pursena působí dojmem, že své studium bojkotují, ale vypadá to, že na hodiny řádně chodí.

Podle Zanoby bude za dvě hodiny čas na oběd. Pozval mě, abych se najedl s ním. Jaké potěšení!

Nakonec začnu chodit na hodiny. Ale nepleťte si důvody pro můj příchod sem. Nikdy jsem sem nepřišel kvůli studiu.


Ale také nemůžu dvě dlouhé hodiny 'nic nedělat'. Ale přitom jsem sem nepřišel ani dovádět. Prozatím. Jsem se rozhodl porozhlédnout se po kampusu. Na mapě jsem viděl přibližné umístění všech tříd. Ale pravděpodobně by bylo lepší, kdybych si tam sám zašel.

Jak jsem si tohle pomyslel, začal jsem kráčet.

Jako první bude školní ošetřovna. Ošetřovna na této škole je prostorná. Je tam v řadě osm postelí. Pracují tam dva léčiví mágové. To musí znamenat, že je tu mnoho lidí, co se během nějakých magických nehod zraní.

Zrovna teď na nosítkách přinesli dvakrát většího muže než jsem já. Zdá se, že má jednu ruku zlomenou a jednu nohu má ohnutou v nezvyklém úhlu. Jeden léčivý mág začal nad zlomenou rukou rychle odříkávat kouzla. Je to mírně pokročilá léčivá magie. Mužův útrpný výraz se okamžitě trochu uvolnil.

Takže abych se jim tam nepletl, tak jsem odešel. Když jsem se podíval na tabulku nad vchodem, bylo tam napsáno: první léčebné oddělení. Nebyla to školní ošetřovna.

Jako další zastávka je atletický sklad. Tahle místnost přiléhala k místnosti, kde jsem včera složil zkoušku. Dveře byly samozřejmě zamčené. Potřebuju zajít pro klíč do administrativní kanceláře nebo možná najít tělocvikáře? Nebo kdybych jen tak náhodou použil trochu té zemní magie s němým zaříkáváním, podařilo by se mi to odemknout?

Takže s trochou magie jsem dveře otevřel a vstoupil jsem dovnitř. Uvnitř bylo trochu zaprášeno a páchlo to tam po plísni. Měl jsem pocit, že místo atletického skladu je to prostě obyčejné skladiště.

Na poličkách bylo vyložené různé vybavení pro kendo jako helmy a chrániče hrudi. V rohu místnosti byla krabice, co vypadala jako stojan na deštníky, a kde bylo spoustu otvorů na to, aby tam mágové strčili své hole. Nějaké železné figuríny měly na mnoha místech po těle značky nakreslené nějakým neznámým bílým práškem. Ale tohle jsem nehledal. Zdá se, že tahle škola nemá žádné tělocvičné nářadí. Takže tohle v podstatě není atletický sklad, ale prostě jenom místnost na cvičné nářadí.

Další zastávkou je střecha školní budovy... ach, tahle škola nemá přístup na střechu. Jelikož v téhle části světa hodně sněží, zdá se, že střechy jsou normálně ostře zkosené. Ačkoli se zdá, že tu je něco jako půda, prozatím si to odpustím.

Jelikož střecha je na nic, rozhodl jsem se zajít do knihovny. Knihovna na této škole je v samostatné budově. Když jsem odešel z atletického skladiště, šel jsem zhruba deset minut, než jsem konečně dorazil k jedné dvoupatrové budově.

Když jsem se pokusil vejít, zastavil mě strážník u dveří.

„Stát!”

„Ech?”

„Tebe jsem tady ještě neviděl, jsi nový student? Máš problémy s vyučováním?”

„Ech, ano, jsem nový student. Zvláštní student a jsem z vyučování vyňatý.”

„Ukaž mi svoji studentskou kartu.”

Snažil jsem se nechovat podezřele, jak jsem z náprsní kapsy vytáhl kartu a podal mu ji. Stráž si mě dlouho prohlížela od hlavy až k patě, dobrá, zdá se, že to je v pořádku. Naschvál zkontroloval, jestli nemám něco podezřelého. Potom mi zhruba vysvětlil to nejdůležitější, co se užívání knihovny týče.

Magie je v knihovně zakázaná. Vynášení knih z knihovny je přísně zakázané, ale někdy se dají materiály půjčit, ale jenom dočasně. V takových případech je třeba získat svolení od knihovníka, což znamená, že je třeba vyplnit nějaké dokumenty. Jakékoli poškození knihy se přirozeně trestá.

Je to více méně to samé jako v každé jiné knihovně. Ale pokud je kniha poškozená hodně, může to vyústit až k vysokému poplatku a vyloučení.

Jen tak mimochodem, říká se, že všechny knihy v této knihovně jsou jen přepisy. Dokonce i když poničíte jenom přepis, je to důvod k vyloučení ze školy. Je to proto, že knihy na tomto světě jsou přirozeně drahé?

„Jste tu značně přísní, ne?”

„Jednou jsme tu měli jednoho nepříjemného člověka, co knihy vyměňoval. A pak ty vzácné materiály prodával na trhu,” řekla stráž.

Když jsem vstoupil do knihovny, ucítil jsem slabý pach knih. Ta unikátní směs zatuchlosti, suchého inkoustu a starého papíru. Nedaleko vchodu byla také toaleta. Možná je to opatření proti fenoménu Aoki Mariko. (pozn.: evidentně se jedná o 'přírodní' úkaz, kdy lidé po vstupu na místo s knihami mají nutkání jít na velkou. Aspoň tedy v Japonsku.)

Zlehka jsem pozdravil knihovníka a pak zamířil hlouběji dovnitř. U vchodu byly vyrovnané stoly a lavice, od prostředka až dozadu byly řady z polic na knihy.

„Aaaach,” vykřikl jsem bezděky v čirém obdivu.

Kolik knih jsem přečetl, co jsem přišel na tento svět? Je to poprvé, co jsem viděl takové velké množství knih na jednom místě.

První podlaží se rozevíralo do širokého átriového stropu. Celé druhé podlaží bylo zaskládané policemi na knihy.

Na různých místech po knihovně byly židle a stoly; jak se dalo čekat, student rozhodně nestrádá nedostatkem školních úkolů, které je tady třeba udělat.

Je na čase, abych si něco prověřil.

„Ach.”

Pak jsem si vzpomněl na Hitogamiho radu.

[Rudee, nastup na Magickou Akademii v Ranoe. Pak prošetři záležitosti týkající se Metastázové události v kraji Fedoa. Pokud to uděláš, znovu nabudeš svou sebedůvěru jako muž.”

Až do teď jsem se soustředil akorát na tu poslední větu. Ale „prošetři Metastázové události”, to říkal, ne? To bylo o chlup. Skoro jsem na to úplně zapomněl.

Ale v pohodě. Na to téma by tu mělo být pár knih, takže bych měl být schopen provést podrobný výzkum. Ale jelikož je to jenom pár knih... odkud bych měl začít hledat?

„Mám se na to zeptat knihovníka...?”

Potřásl jsem hlavou a tuhle možnost zamítl. Prozatím to není tak, že bych musel okamžitě začít zkoumat. A stejně co se týče faktů o metastázové události, Asurské království ještě nic nepotvrdilo. A pokud si to jen povrchně prostuduju, tak tu situaci nepochopím okamžitě. Takže prozatím asi bude stačit, jen když budu vědět, kde v knihovně se ty materiály nachází.

Jak jsem si tohle pomyslel, proplétal jsem se mezi policemi. Opravdu tu bylo mnoho různých knih. Ačkoli většina knih byla v lidské řeči, byly tu také knihy v řeči Zvířecího boha nebo Démonického boha.

Taky tu byla kniha v řeči Bojovného boha. Ale nevím o tom, jestli tu jsou nějaké knihy v řeči Nebeského boha nebo Mořského boha. Než bych něco takového mohl vůbec začít číst, musel bych si je přepsat do písma nějaké řeči, co už znám.

„Ach!”

Za mnou se ozval tichý hlas. Otočil jsem se. Díval se na mě bělovlasý chlapec se slunečními brýlemi. To je Fedds! Zdá se, že nese několik knih a svitků.

Na moment jsem zpanikařil, rychle se postavil do pozoru a pak se omluvně uklonil. „Za včerejšek se omlouvám. Kvůli mému bezohlednému chování jsem ti pošpinil pověst, seniore. Vážně lituji toho, co jsem udělal.”

„Přemýšlel jsem, že bych ti při řádném představení přinesl krabičku s koláčky, ale jelikož jsem teprve nedávno nastoupil, musel jsem pořád něco vyřizovat...”

„Uea?! ...Já— to nevadí, zvedni hlavu.”

Ve svém předchozím životě jsem respektoval jednoho hrdinu jménem Masa.

Byl to člověk, co všechny problémy světa dokázal vyřešit dogezou. Jedna jeho technika se nazývá: když jsi něco pokopal, pokorně se omluv na místě jako záchodky nebo podobně; nekřič jen tak najednou na důležitých místech!

Vrhl jsem se směrem, kdy by se ty špatné pocity, co vůči mě může Fedds mít, vyčistí; o to jsem se snažil. Zdá se, že to funguje.

„Rude...ech, Rudee? Z jakého důvodu jsi sem přišel?”

„Kvůli malému výzkumu.”

„Ohledně čeho?”

„Metastázová událost.”

Když jsem tohle zmínil, zdálo se, že Fedds stáhl obočí. Řekl jsem něco divného?

„Metastázová událost? Proč?”

„Také jsem žil v asurském kraji Fedoa. A Metastázová událost mě vrhla daleko na Magický kontinent, například.”

„Na Magický kontinent?!”

Feddsův údiv se mi zdál přehnaný.

„Jo, sice mi to trvalo tři roky, ale podařilo se mi vrátit. Během svého putování se mi podařilo najít svou rodinu. Ačkoli jeden člen se pořád ještě pohřešuje. Ale je celkem vysoká šance, že když tohle dopodrobna prozkoumám, tak najdu nějaké vodítko, ne?”

„...Jen tak náhodou na téhle škole jsi kvůli své pohřešované rodině?”

„Správně.”

Ačkoli v žádném případě nemůžu říct, že jsem tu ve skutečnosti proto, abych si vyléčil poruchu erekce. Ale když říkám, že chci prozkoumat, k čemu došlo během Metastázové události, tak nelžu. Proč k tomu incidentu vůbec došlo? Rád bych to věděl.

„Aha, přece jenom jsi úžasný člověk...” řekl Fedds a bylo slyšet křupání, jak se poškrábal zezadu na uchu.

Co je tak úžasného na člověku, co ještě nic neobjevil?

Totiž co jsi tím myslel?

No, to je jedno.

„Takže co tu děláš ty, seniore?”

„Aaaaach! Správně! Měl jsem tyhle materiály někam zanést. Musím běžet. Zatím, Rudee!”

„Ach, jasně, zatím!”

Fedds působil zpanikařeně, zrovna se chtěl otočit na patě a zamířit za knihovníkem. „Ach, správně... co se týče metastáze, tak je dobré si přečíst knihu od Animase s názvem [Záznamy z vyšetřování Metastázového labyrintu]. Díky tomu snadno pochopíš, o co tam běží.”

A s těmito slovy na rozloučenou Fedds odešel.

Sice se zdálo, že Feddsovi mluvení se mnou moc nejde, nezapůsobil na mě jako člověk, co ke mně chová špatné pocity. Vypadá to, že vůči mě přece jenom necítí zášť kvůli tomu testu.

Kvůli jeho intenzivnímu pohledu jsem si to mohl špatně vyložit, ale zdá se, že je to možná přeci jenom relativně hodný člověk.

Část 2

Zeptal jsem se knihovníka, kde najdu [Záznamy z vyšetřování Metastázového labyrintu] a zbývající čas do oběda jsem strávil čtením. Nebyla to moc tlustá kniha. Jen stěží byla tlustá jako zápisník; měla méně než 100 stránek.

Vyprávěla příběh Animase Macedonia, jenž byl dobrodruhem ze Severských zemí a povídalo se o něm, že se vydal pokořit labyrint. Povídalo se, že to byl právě Metastázový labyrint. Byl to vzácný labyrint, kde všechny pasti byly teleportační. A obývalo jej 5 druhů netvorů. Všichni ti netvoři byli velmi inteligentní a věděli, kam přesně ty pasti dobrodruhy vrhnou.

Když nějaký nešťastník stoupl na teleportační past, poslalo ho to do sálu, kde obvykle čekalo velké množství netvorů, aby ho zabili. Během bojů v labyrintu bylo obtížné vyhnout se všem pastem. Pokud byla bitva komplikovaná, celá družina mohla skončit roztroušená po celém labyrintu.

Ten labyrint měl určenou extrémně vysokou obtížnost.

Animas a jeho společníci šli pokořit labyrint a během svého pobytu uvnitř chtěli zkoumat teleportační pasti.

Existují tři hlavní druhy teleportačních pastí.

Jedna. Jednosměrná teleportace. Vždycky vede na stejné místo, člověk se musí vrátit po svých.

Dva. Obousměrná teleportace. Na místě, kam vás to teleportovalo, je obvykle další magický kruh, který vás vrátí stejnou cestou zpět.

Tři. Nahodilá teleportace. Není jak zjistit, kde skončíte, a není zaručeno, že se budete moct vrátit.

V metastázovém labyrintu šlo jenom o to, abyste mířili dovnitř jeskyně, zatímco se opakovaně vypořádávali s teleportačními pastmi, které vás posouvali hlouběji dovnitř. Ale byly v tom zamíchané i nahodilé teleportační pasti. Pokud na ni člověk omylem šlápl, mohlo to družinu rozdělit a člověk mohl skončit tak, že by bojoval proti velkému množství netvorů sólo.

Bylo tam také zaznamenáno, jak poznat magický kruh nahodilé teleportace od ostatních typů.

Uprostřed příběhu Animas objevil metodu, jak ty pasti používat, aby se rychle přesouval k cíli. Animas a jeho družina začali být postupem času nepozorní. A mysleli si, že budou schopni labyrint pokořit. Ale nebyli schopni přijít se stoprocentní metodou, jak od sebe jednotlivé pasti rozlišit.

Poslední část příběhu zahrnovalo to, jak se jim nepodařilo správně určit magický kruh a jak stoupli na past nahodilou teleportační past, což byl konec družiny.

Animase obklíčilo velké množství nepřátel a ačkoli přišel o svou pravou ruku, nějak se mu podařilo přežít. Ale přišel o tři společníky najednou. A jelikož se svým tělem už nebyl déle schopen bojovat, vzdal se dráhy dobrodruha.

Na závěr byl doslov, proč tuhle knížku napsal a že tajemství k pokoření labyrintu svěřuje člověku, který tuto knihu čte.

Není známo, jestli je to fikce nebo literatura faktu.

Ale to, že se jeho družina [Monster House] nakonec rozdělila na několik nových družin je vážně úžasné.

Mám za to, že jsem ve svém předchozím životě hrál RPG s podobným labyrintem jako tento. Ale podmínky k pokoření kobky ve hře jsou jiné. V kobkách na tomto světě není vždy možné dojít až do finální komnaty.

Ačkoli ostatní dobrodruhové říkají, že v nejvnitřnější části labyrintu je skoro vždycky magický krystal. Ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych zjistil, že existuje nějaká falešná kobka, co nemá žádný dosažitelný konec.

Na konci knihy byla uvedená studie magických kruhů nahodilé teleportace. V podstatě to bylo o jejich omezeních a dosahu a jejich obvyklých a neobvyklých charakteristikách. A také že je velmi nepravděpodobné, že by vás to teleportovalo doprostřed něčeho jako země nebo stěna – i když jste v jeskyni.

V případě toho Animova labyrintu je to proto, že magická moc metastázy a magie samotné té věci, která se přesouvá, se navzájem odpuzují. Tohle by mohlo souviset s tím, že člověk není schopen zmaterializovat útočnou magii přímo uvnitř těla protivníka.

Útočná magie se nedá vytvořit přímo v těle jiného člověka. Zdá se, že dokonce i já si jsem vědom tohoto principu. Ale léčivá magie je schopná provádět úpravy v těle jiného člověka. Je to přesně tahle nejasná logika, co mi brání ve schopnosti použít němé zaříkávání při léčení.

Ale i když se to týká metastázy, taková teoretická výjimka možná bude fungovat. I když se zemní magie tvoří ze země, nemůže se vtvořit do ní. Je to nečekaně prostá teorie. Aby člověk přesunul tělo jiného člověka na určité místo, potřebuje určité množství magie nad normálně požadované množství.

Zatímco jsem takhle přemýšlel, zazvonilo k poledni.

Ten čas letí.
----------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>