Kapitola 67 - První školní den I (1-2)

Část 1

Magická akademie v Ranoe.

Největší magická škola na světě, sponzoruje ji Magická gilda Magického triumvirátu a pyšní se největším kampusem. Nynějším ředitelem je jeden z vedoucích Magické gildy známý jako [Větrný mág řádu krále Georg]. Momentálně je tu ke studiu zapsáno přes 10.000 studentů.

Ačkoli se označuje jako Magická akademie, učitelé mají spoustu a spoustu různých znalostí a po pravdě řečeno se tu můžete naučit v podstatě cokoli. Na školu mohou být přijati lidé ze všech kmenů, druhů a společenského postavení.


Třeba takoví lidé, co se naprosto vyhýbají Milisově náboženství, které má stále hluboké předsudky vůči magickým kmenům. Třeba takoví lidé, které společnost typicky vylučovala. Náladové typy jako zvířecí rasa. Třeba lidé s královským nebo šlechtickým rodokmenem, kteří se ocitli v nebezpečí nebo vyhnanství kvůli politickým bojům o moc.

Třeba takoví lidé, co se narodili s kletbou nebo šlechtické děti, které se považují za nezvladatelné. Ačkoli se zdá, že tu není nikdo z Nebeské rasy nebo z Mořské rasy. Také se tu můžou zapsat lidé s vysokou magickou schopností nebo lidé s hlubokým vztahem k magii a dokonce i lidé, kteří mají jenom nějaký magický problém.

Říká se, že jednou vyvstal jeden problém s Magickou gildou, když se snažila spojit s jinými světovými velmoci. Asurské království vědělo, že pokud by nějaká další země získala přístup k Magické gildě, vznikl by na Asuru nátlak, aby proti té zemi soupeřila. A tak Asurské království investovalo spoustu prostředků do Magické gildy ve snaze vybudovat si přátelské vztahy.

Jen tak mimochodem, Svaté Milisovo království má řád... [Chrámoví rytíři] jsou v přímé opozici vůči metodám této školy. Ale jelikož je tato škola na opačném konci světa než Milishion, nebyl žádný důvod výslovně vyhlašovat válku.

Normální doba studia je sedm let. Maximum je devět let. Pokud člověk pracuje na nějakém výzkumu, je možné s řádným svolením příslušné Magické gildy pokračovat v neomezeném studiu.

Na kampusu je obrovská kolej, která má pět pater, a ubytování je zdarma. Jsou tu také lidé, co docházejí z rezidentních domů, co jsou v centrální čtvrti. Ale zdá se, že obvykle se studenti rozhodnou zůstat na koleji. Zdá se, že už mi na koleji připravili pokoj.

Můj kolejní pokoj byl prostý. Je na druhém patře. Je to pokoj o výměře zhruba 10m2 s patrovou postelí. K dispozici je jeden stůl a jedna židle.

I když pokoj normálně obývají dva lidé, zvláštní studenti jej mohou užívat samostatně. Kdybych chtěl, mohl bych mít spolubydlícího. Ale to jsem odmítl. Nepřišel jsem sem, abych si udělal kamarády. Zdá se, že šlechtici si mohou trochu připlatit a přestěhovat se do větších a zabezpečenějších pokojů, ale myslím, že pro mě je to zbytečné. Nežiju takovým životem, abych se musel bát vraždy.

Na chodbě je toaleta. Překvapilo mě, že je splachovací! Byla tam páčka a nádoba. Zdá se, že vodu si můžu přinést v kbelíku z nádrže nedaleko toalety a pak ji nalít do nádoby. Potom můžu použít tu páčku ke spuštění mechanismu, který odplaví veškeré věci do trubky vedoucí do stoky. Člověk jako já samozřejmě nepotřebuje používat kbelík, protože prostě můžu použít svou vlastní vodní magii. Zdá se, že tu jsou pravidelné služby v doplňování nádrže, ale jelikož jsem zvláštní student, jsem z této povinnosti vyňat.

Dali mi stejnokroj. Pánům se dává školní oblek, zatímco slečny dostávají blazer. Upřímně řečeno je to celkem rozkošný návrh! Slyšel jsem, že až do letoška neexistovala sjednocená uniforma.

Pokud je to takhle, tak potom stejnokroj na tělocvik by měly být pumpky, ne? Ale naneštěstí je to tady róba. Nedostal jsem žádné specifické údaje. Zdá se, že tu není jediný člověk, který by chápal důležitost pumpek. Dokonce i když člověk nemá peníze na koupi uniformy, je mu poskytnuta ta nejlevnější.

„Takže, sluší mi to?”

Přede mnou byla Elinalize a dělala mi módní přehlídku svého nového oděvu. Jelikož má své luxusní vlasy zastřižené těsně pod rameny, působí dojmem, že si vzala róbu jen jako převlek. Uniforma ji celkem sluší. Jelikož znám pravý Elinalizin charakter, zdá se, že si nemůžu pomoct a prostě to vidím jako cosplay.

„Pokud by se sukně trochu zkrátila, bylo by mnohem snazší lovit muže. Jen tak, aby byly kalhotky skoro vidět.”

Když jsem jí tohle poradil, ten výraz na tváři, co mi věnovala, říkal: „Ty jsi génius!”

„Pokud bude sukně kratší, nebude mi víc zima?”

„Myslím, že pokud by sis vzala ponožky, co budou sahat až ke stehnům, tak ti zima nebude.”

„Úžasné, co jiného od tebe čekat, Rudee. Jsi vážně génius!”

Jak mi Elinalize tohle řekla, začala si sukni skládat, až působila dojmem sukýnky nějaké středoškolačky. A když se zatočila dokola, jak se sukně zatřepotala, na okamžik jsem zahlédl její kalhotky. Jo. Jak jsem si myslel, kombinace kalhotek a uniformy byl rozhodně dobrý nápad.

Část 2

Takže jsem zamířil na uvítací ceremonii.

Dokonce i na takovéto škole existuje uvítací ceremonie. Letošní noví studenti jsou shromáždění na chladném školním hřišti. Samozřejmě v tom není žádný řád. Někteří studenti vypadají, že soustředěně naslouchají ředitelově promluvě, zatímco jiní vypadají celkem znuděně. Taky jsou tam lidi, co se znají a co si spolu povídají. Kdyby tohle byla japonská škola, tak by na nás vychovatel zakřičel.

Ředitel řečnil na stupínku postaveného z toho všudypřítomného cihlového materiálu a svou řeč směřoval na různé lidi, co stáli před ním.

„Dámy a pánové, lidé nazývající se <šermíři> velmi dlouho shlíželi na lidi nazývající se <mágové>. To šermířské umění, co vytvořil Bůh Meče, se vskutku může zdát nadřazené. Ale! Magie je také formou nadřazenosti! Šermířství je nakonec přece jenom nástroj vražedníka!

Ale magie je jiná, pro lidi, co trénují magii, to je budoucnost. Když se spolu postavíme v jednotě, vyměníme si a začneme stavět na našich současných zaříkacích metodách, znovu nabudeme jednou ztracený magický systém a přineseme světu novou evoluci...”

Elinalise a já jsme tam jen v tichosti stáli.

Bez ohledu na to, na kterém světě jste, ředitelská řeč je vždycky dlouhá.

Ale nikdo z přítomných posluchačů se nezdá být znavený.

Hádám, že možná mají přebytek motivace k užívání magie?

Ne, tohle je něco jiného.

Je to proto, že se všichni zdají být zaujatí sledováním ředitelovy zoufalé snahy připlácnout si svou paruku, než mu odletí z hlavy!

Elinalise se dívá po okolí, bedlivě zkoumá všechny muže. Zdá se, že má problémy si momentálně jednoho vybrat.

„...To je všechno. Dámy a pánové, ať je vaše cesta magie přímá a upřímná!”

Ředitel svou řeč konečně zakončil slovy jako nějaký ochránce svobody a spravedlnosti.

Nezpívá se žádná školní hymna. To je s největší pravděpodobností proto, že vlastně žádná školní hymna neexistuje. Národní hymna existuje, ale já ji neumím.

„Dále si vyslechneme pár slov novým studentům od předsedkyně naší studentské rady.”

Po těchto slovech zástupce ředitele Jinase na stupínek vystoupala tříčlenná skupinka děvčete a chlapců. To děvče vpředu mělo nádherné blonďaté vlasy. Ty své dlouhé hedvábné vlasy mělo zapletené do copu.

Měla stejnou uniformu jako my ostatní, ačkoli byla mnohem novější, a z jejího držení těla, jak kráčela ke stupínku, vyzařovala důstojnost a elegance. V porovnání s ní je ta slečna vedle mě podvod.

Ale pak Elinalizin postoj dával znát její stížnost: „Ne dost příležitostí...”

„Ach, není to to malé dítě, co jsi nedávno rozplakal, Rudee?” řekla, když se podívala na jednoho z těch dvou lidí, co šli předsedkyni za rameny.

Člověk s bílými vlasy a slunečními brýlemi. Byl to Fedds. Zatímco přecházel jeviště, ostražitě zkoumal okolí.

Toho druhého chlapce ještě neznám. Hádám, že byl o něco starší než já. Dozadu sčesané vlasy a u pasu mu šel vidět meč. Nezdálo se, že by to byl mág. Podle toho, jak se pohyboval, to vypadalo, že to byl mág. A kromě toho je to fešák. Podle mého vlastního výzkumu v zemích Centrálního kontinentu se zdá, že nejoblíbenější typ fešáka je muž s tváří siláka. Jednoduše řečeno oblíbení jsou muži s tváří typu Paul. Ten chlápek se Paulovi vlastně podobá.

Jen tak mimochodem to vypadá, že ani já nevypadám špatně, ale můj způsob smíchu evidentně nutí lidi k odporu. Jenom Elinalize mi pochválila můj fantasticky mužný úsměv. Když skupina vystoupila na pódium, přítomní mladí studenti si začali nahlas povídat.

„Hej, není to ta paní Ariel...?”

„Tak není tamto [Tichý Fedds]?”

„Kyaa~ to je Luke!”

Zdá se, že jsou tak nějak známí. Všechny školačky začaly ječet. Možná že ten paulovský muž je tenhle Luke? Děvčata vyjadřovala svou podporu s „kyaa~ kyaa~” a on jim oplatil mávnutím ruky. Vážně je oblíbený. Pche, nemám rád tohohle modela se jménem herce z porna.

„Ale, to je pěkný muž.”

Zdá se, že prošel i Elinaliziným náročným vkusem.

„Ticho! Paní Ariel teď promluví!”

Po Lukově (pravděpodobném) rozkazu se hluk v posluchárně okamžitě utišil. Je neuvěřitelné, že nemusel použít megafon. Když bylo dostatečně ticho, ta dívka vpředu předstoupila.

„Jsem Ariel Anemoi Asura. Druhá princezna Asurského království a předsedkyně studentského výboru na Magické akademii!”

Její působivý hlas se mi provrtal až do morku kostí. Zaútočil na ušní lalůčky a otřásl mozkem. Můžu to nazvat charismatem? Tohle není jen pronikavý hlas. Jak to poslouchám, už jen to samotné navozuje pocit příjemné nálady.

„Všichni jste sem přišli z míst po celém světě. A jsou tu mnozí z nás s velkými rozdíly v logice. Ale tady na Magické akademii tuto logiku ochraňujeme jinak než ve vašem rodném městě.”

To, o čem mluví, jsou v podstatě jenom školní nařízení. Věci jako: i když se věci dělají příliš odlišně, respektujte, co se tady považuje za pravidlo, prosím. Ale to, jak o tom mluvila, se lidem hluboce vrývalo do srdce. Správně, pravidla by se měla dodržovat. I když jsem byl původně Japonec, nezdá se, že to je důvod, proč se starám. Zdá se, že se starám, protože jsem jejím slovům upřímně věřil.

„...Takže veďte dobrý studentský život.”

Jakmile Ariel zakončila svou řeč, sestoupila ze stupínku. A v tom okamžiku se na mě Fedds najednou podíval. I když měl na očích brýle, byl jsem přesvědčený, že se díval na mě. Jeho pohled byl silný.

Tohle je možná zlé, měl bych si pospíšit a koupit mu tu krabici koláčků...
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>