Část 3
Přemýšlím, kolik času přesně uplynulo, zatímco jsem zkoušel různé věci.
Jsem unavený. Mám pocit, že už je to dlouho, co jsem použil tolik magické moci. Bariéra se ani nehnula. Přece jen je to bariéra určená k polapení Roxy. To asi bude znamenat, že se nebude dát zrušit tak snadno, co?
Ach jo...
Na chvíli si odpočinu. Nemám hodinky a taky nevidím slunce. Jelikož je to takhle, mám jen mlhavý pojem o čase.
Mám hlad. Už nějakou dobu mi kručí v žaludku. Ten princ, radši by neměl zapomenout mě nakrmit. Ne, špatně. Možná mi omezil jídlo, aby mě vyhladověl na kost a kůži. V tom případě bude ještě vzrušenější, až Roxy přijde. Jedno jídlo denně, co? Jelikož jsem uprostřed období růstu, je to trochu bolestné.
Copak můžu dělat?
Nemůžu uniknout za pomoci magie. Pravděpodobně by bylo dobře, kdybych začal přemýšlet trochu jinak. Jak v mém minulém životě lidé utíkali z vězení?
Například, správně, předstírat smrt nebo nemoc. Aby ke mně přivedli doktora nebo léčitele, bude třeba na nějakou dobu rozpustit bariéru. Ne, je tu ta možnost, že by mě prostě nechali umřít. Držet rukojmí vyžaduje dva lidi.
Pokud by to byla hollywoodská hvězda, jakmile by stráž přišla blíž ke kovovým mřížím, natáhl by ruku ven a okamžitě by stráž vyautoval, pak by ukradl klíče. Ale tady tohle nebude fungovat.
Hmm...
Kromě tohohle jaké jsou ještě způsoby? Zkrátka by stačilo, kdybych se odtud prostě dostal. Kdybych byl schopen použít magii, dalo by se udělat spoustu věcí. Mohl bych třeba předstírat, že jsem se dal na jeho stranu.
„Vlastně jsem Roxy už dlouho nesnášel, brácho, guhehe. Vlastně vím, kde se nachází Roxina rodina. Předvést rodiče přímo jí před oči... jak to zní?”
Kdybych se rozhodl pro takovou atmosféru, tak by se toho možná chytil. Přece jenom se zdá, že to je idiot.
...Ne, tohle nezkoušejme. Nehledě na to, v jaké jsem situaci, o Roxy nemůžu mluvit špatně. Můžu odhodit svojí hrdost, kolik jen bude třeba, ale nemůžu o Roxy mluvit špatně.
Klap...klap...
Jak jsem se strachoval, k mým uším dolehl zvuk. To jsou kroky. Postupně se přibližují. Jestlipak Pax sešel dolů, aby mě zkontroloval?
Klap...
Kroky se zastavily přímo nade mnou. A brzy nato přešly po místnosti a já slyšel, jak scházejí po schodech.
„Ach, přesně jak řekla Ginger.”
Člověk, co sešel po schodech dolů byl... neznámý muž. Ale stačil mi jediný pohled, abych pochopil, že s největší pravděpodobností pochází z královské rodiny. Zaprvé, jeho oděv vážně působil arogantně. Jako základ černá a na tom rudé linie. A v tom ještě zlatá výšivka, stačil mi jediný pohled, abych pochopil, že to bylo drahé.
Co se týče věku, mělo by mu být kolem dvaceti let. Co se týče jeho tváře, trochu se podobá Paxovi. Ale působí mnohem vyšším a vytáhlým dojmem. Má oválnou tvář, jasně viditelné lícní kosti a nosí brýle. Na tomto světě jsem brýle neviděl moc často, ale lidé, co je mohou používat, je používají. Na světě, kde byla existence Cupida vědecky prokázána, by NEETi měli s největší pravděpodobností takovouhle tvář.
„Jsem Zanoba Shirone, třetí princ království Shirone,” řekl nepřiměřeně vážně.
Třetí princ. Jinými slovy, Paxův starší bratr, co?
„Vážím si vaší zdvořilosti, já jsem Rudeus Greyrat.”
„Hm.”
„Kvůli čemu jste za mnou přišel?”
„Hm.”
Zanoba přehnaně kývl a zvedl batoh, co držel v ruce. Je to takový ten batoh, co si pověsíte přes rameno. Je to batoh, který jsem už někde viděl... Nebo spíš je to můj batoh. Zanoba ho položí na zem a opatrně zevnitř něco vytáhne. Byla to figurína Ruijerda.
„Kde ses dostal k téhle figuríně Magické rasy?” Zanoba tu figurínu postavil hned vně bariéry. „Ne. Od Ginger jsem slyšel, že ji máš v držení.”
Byl to dožadující se tón.
Figurína Magické rasy.
Přinesl jsem ji s sebou bez hlubšího rozmyslu, ale přece jenom přemýšlím, jestli by takovou figurínu Magické rasy tady nepovažovali za sošku zlého boha. Figurína Roxy neměla žádné charakteristiky Magické rasy, ale u Ruijerda na první pohled víte, že pochází z Magické rasy. Přece jenom má na čele drahokam.
Přemýšlím, jak bych na to měl odpovědět. Přinejmenším se zdá lepší, abych nezmiňoval, že to já jsem ji vyrobil.
„...Náhodou jsem se k ní dostal během svého putování po Magickém kontinentu.”
„Ach! Takže to přece jenom vyrobil někdo z Magické rasy! Tak zhruba kde ses k ní dostal? Jak se jmenoval kupec, co ti ji prodal? Víš, kdo ji vyrobil?!”
Ach?
Nevychází z něj úžasně dobrý pocit? Oči mu září.
„N...no, v každým případě se mi zalíbila na první pohled, takže jsem ji koupil a nevím podrobnosti?”
„Cože??”
Od Zanobových brýlí se s ostrým zvukem odrazilo jasné světlo. To je úžasný nátlak. Tohle jsou bezpochyby oči člověka, co už zabil.
„Ach, správně. Když mi to ten kupec prodával, něco mi řekl. Pokud budeš mít v ruce tu figurínu, tak budeš v bezpečí, i kdyby tě napadli Supardi. Pokud ukážeš tuhle figurínu a odříkáš zaříkadlo 'Ruijerdmárádděti, Ruijerdmárádděti', tak Supard najednou začne být přátelský jako člověk, kterého znáš desítky let. A údajně ti pak položí ruku na rameno v přehnaně důvěrném stylu a řekne 'hej, brácho'.”
„Ale ne! Aby to mělo takovou moc! Něco dalšího?! Něco dalšího?!”
„Ehm, zařídí, aby se ti narodili zdravé děti a taky by ti mohla pomoct zlepšit se v šermu?”
„Ne, tohle ne! Jinými slovy to znamená, že to vyrobil člověk, co má hluboký vztah s kmenem Supardů, že?!”
Hádám, že to bude pravda. Ačkoli jediný Supard, kterého znám, je Ruijerd. Ale i tak si myslím, že pokud byste to nazvali hlubokým vztahem, je hluboký. Zdá se, že na tomto světě se většina lidí nechce s kmenem Supardů moc zaplétat.
„Hm, takže si myslím, že by měla být velká pravděpodobnost, že je to od stejného výrobce jako tohle?”
Zatímco si Zanoba mumlal pro sebe, držel figurínu v ruce, otáčel ji dokola a díval se na ni. Pak ji položil na zem a znovu zalovil v batohu.
No, pokud bych měl říct, co dalšího jsem tam dal kromě té figuríny, pak by to mělo být jen náhradní oblečení?
„Takže, už jsi někdy viděl tuhle figurínu?”
To, co Zanoba držel v ruce, byla věc, kterou jsem kdysi prodal jednomu kupci, 1/10 figurína Roxy.
-----------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat