Kapitola 57 - Den, kdy se zrodila (4)

Část 4

Následujícího dne.

Těsně předtím než jsme měli vyrazit.

Eris, Ruijerd a já jsme dělali poslední kontrolu na voze, abychom se ujistili, že na něm nejsou žádné závady. Kdyby se po cestě rozbil, přece jenom bychom byli v maléru.

Lilia a ostatní se rozhodli vyrazit jako první. Zdá se, že s sebou mají člověka, co dokáže vůz spravit. Přemýšlím, jestli by nebylo dobré se to ve volném čase naučit.

„Pane Majiteli! Pane Majiteli!”

Přiklusala ke mně Aisha.


„Copak?”

„Chviličku.”

Pak mě začala tahat za lem šatů, snaží se mě někam zavést. Přemýšlím proč. Prozatím jsem si s Ruijerdem vyměnil pohled a následoval jsem ji. Zavedla mě ke keříčku u silnice. Aisha podřepla a naznačila mi, abych si taky dřepl. Dřepl jsem si. Je to jako nějaký tajný rozhovor. Ne, tohle je tajný rozhovor.

„Pane Majiteli, po pravdě řečeno mám na tebe tajnou žádost.”

„Žádost? Pokud to bude v mých silách.”

Pokud je to žádost od mé roztomilé mladší sestřičky, tak se chci pokusit ji splnit. Norn mě nenávidí, ale nechci, aby mě nenáviděla i Aisha. Až do teď se mi zdálo, že spolu celkem vycházíme, ale to je přece jenom proto, že jsem pan Majitel. Kdybych se jí otevřel jako její starší bratr, pak by se na mě možná dívala, jako kdybych byl odpad.

„Prosím, dovol mi se připojit se k tvému putování jako spojenec.”

Jak jsem si to vyslechl, oči se mi změnily na dvě tečky.

...Lilia, co?

„Tohle ti řekla tvoje matka?”

Jelikož jsem ji přímo odmítl, tentokrát se rozhodla zahájit plán: nechat požádat svou uplakanou dceru. Vážně to zvládá překvapivě dobře, tahle osoba.

„Ne, moje matka by mi to nikdy neodsouhlasila.”

„Hmm?”

Och?

Zrovna včera mě ale Lilia požádala, jestli by Aisha mohla jít se mnou. Co tohle znamená?

„Moje matka to běžně povídá. V budoucnu budu sloužit svému bratrovi, co se narodil mé nevlastní matce.”

„To řekla.”

„Ale!” Aisha zabušila pěstmi do země. „Na tohle můžu říct jenom: ne, díky!”

Zdá se, že záležitosti ohledně mé osoby jsou značné lítostné. Pravděpodobně proto, že mě vzrušují kalhotky. Je mi to líto.

„Vždyť jsem ti o tom minule povídala, ne? Můj starší bratr je úchyl. Chápu, co jsi mi řekl, pane Majiteli, ale já rozhodně nechci sloužit takovému člověku.”

„Vážně?”

Ale já si nemyslím, že bys to měla říkat takhle okatě...

„Prosím, určitě mě musíš zachránit. Přesně jak jsi mě zachránil minule. Z rukou toho úchylnýho démona, galantně!”

„To musím odmítnout.”

Takhle nežertuj. Pokud bychom cestovali spolu, tak by moje jméno vyšlo na povrch, ne? Kdyby se tehdy dozvěděla, že jsem jí lhal, tak...??

Ach?

Ale vzhledem k tomu, že je z rodiny, tak se na to jednoho dne přijde, ne?

„Proč ne? Je to úchyl!”

„To je jenom tvoje představivost a ne skutečnost.”

Dobrá. V tomhle bodu bychom to nedorozumění měli trochu vyjasnit. Pokud to nechám na Lilie, určitě by ze mě zůstal úchyl navždy. Lilia řekla, že v královském paláci je ještě něco úžasnějšího, ale dokud to Aisha sama neuvidí na vlastní oči, nepochopí to.

„Vždyť to není tak, že byste se potkali, ne?”

„Ale ty kalhotky tam rozhodně byly!”

„Mohly tam být z nějakého důvodu.”

„Z jakého důvodu by si mohl tak vážit kalhotek!?”

I když se mě zeptáš 'z jakého důvodu'? Proč?

Hele, třeba v jednom konkrétním náboženství, když Světec na svém těle nosí Svatý předmět, ten předmět pak získá na božskosti, ne? Ani nemluvě o tom, že to jsou kalhotky, víš?

Jsou to kalhotky, které Roxy používala za dob svého sólování, víš? Je to předmět prvotřídního hráče, víš? Kdybys byla divák, co při té scéně dává pozor, co bys udělala?

Samozřejmě by ses o ně starala s nejvyšší oddaností! Krédem mé sekty je: „Berme vážně jak studium, tak sexuální tužby!” Je to dvojitý standard erotického studia. No, ale tohle stranou.

„Ta Roxy byla domácí učitelka tvého bratra, ne?”

„Ano.”

„Jinými slovy by to měl být člověk, který by na tvého bratra měl mít velký vliv.”

„To nevím, jestli je pravda?”

Samozřejmě, říkám to já, takže o tom není pochyb. Ona je člověk, co mi umožnila udělat to, co jsem za skoro 20 let nebyl schopen udělat. To jen díky ní žiju právě teď takhle.

„Pokud je to věc, kterou měl ten člověk u sebe, pak si myslím, že to je o to větší důvod, proč si to chtěl nechat.”

„Hmmm?”

Nezdá se, že by to přijala.

No, zkusím jí dát něco, co patří panu Majiteli, co jí zachránil život, a uvidíme. Ze svého batohu jsem něco vytáhl.

„Tenhle šátek na čelo jsem měl vždycky u sebe.”

„Co to je tak najednou?”

„Dám ti to.”

Vytáhl jsem tu čelenku z batohu a podal jí ji. Kdysi dávno jsem ji koupil ve městě Rikaris. Vypral jsem ji, ale vzhledem k tomu, že jsem ji dost používal, dá se říct, že je nasáklá mým potem. Když jsem jí ji vložil do rukou, zatvářila se celkem překvapeně...

„Ach! Myslím, že to tak nějak chápu.”

„To není věc, co by se dala vyjádřit slovy, pochopila jsi to srdcem?”

„Ano, pochopila jsem to! Můj starší bratr nebyl úchyl, že jo!”

Jelikož je to takhle. Rozhodl jsem se rozloučit se s mou starou čelenkou. Tohle dítě je vážně prosté.

„Pane Majiteli, ty jsi vážně hodný člověk, že!”

„Tak moc bych to zase neříkal.”

Zářivý Rudeusměv.

Aisha se na mě dívala se zářícíma očima, ale pak se zdálo, že ji najednou něco napadlo a zašeptala: „Ach, správně. Zrovna teď se můj starší bratr pohřešuje. Kdyby někde zemřel, nevadilo by, kdybych ti sloužila, pane Majiteli?”

„Ne, přijde na to.”

„Pořád to nejde? Ale kdybych to řekla matce, myslím, že by to pochopila. Myslím, že taky vyrostu do krásy! Budu mít tělo, co přitahuje muže!”

„Přitahuje muže... chápeš ten význam?”

„To znamená mít tělo, které tě přiměje chtít dělat děti, ne?”

„Děti by neměly mluvit o dělání dětí.”

Mohl by tě unést nějaký velký padouch a mohl by zlikvidovat tvůj nejšťastnější den v životě ženy. No vážně, kdo tě tohle naučil?

„V žádném případě to nejde? To mě nenávidíš?”

Moje mladší sestřička se slzícíma očima. Hm, rozkošné. Samozřejmě to není tak, že bych tě nenáviděl.

„Tak dobře, pokud nebudeš moct najít svého bratra, tak můžeš přijít za mnou.”

„Vážně?”

Bolí mě ji takhle klamat. Než vyroste, tohle putování skončí a znovu budeme moct žít spolu jako rodina.

„Takže se nezlobíš, že jsem řekla, že jsi úchyl, že ne?”

„Ne, samozř— jmě??”

Co to teď zrovna řekla?

„Děkuju, brácho!” řekla nakonec a najednou se postavila. Pak prostě odběhla ke třem strážím, co čekali u vozu.

Jako ve snách jsem se vydal k vozu. Aisha mi mávala a Lilia mírně sklonila hlavu v úkloně. A pak nakonec...

„Ahoj, brácho! Znovu se setkáme! Slib mi to!”

Vůz se rozjel. Sledoval jsem to a pak se vrátil k našemu vozu. Pořád jako ve snách.

Eris se tvářila ošklivě a řekla: „Co to je, vždyť už to věděla, ne?”

„A...ach?”

Ruijerd vzal do rukou otěže a potáhl. Vůz se rozjel.

Když tak o tom přemýšlím, bylo spousta příležitostí, kdy si to mohla uvědomit. Na začátku na mě taky volali mým jménem, potom taky mluvila s Eris a Ruijerdem. Pravděpodobně se někdy přeřekli a řekli „Rudeus”.

To znamená, že už to vyšlo na povrch. Takže? Proč předstírala, že to neví?

Přemýšlej, přemýšlej.

Na odpověď jsem rychle přišel. S největší pravděpodobností se chtěla přesvědčit, jestli svému staršímu bratrovi může důvěřovat. Kdybych si tady dál říkal pan Majitel a snažil se ji vzít s sebou, není pochyb o tom, že by mě opustila.

„Haha.”

Jak jsem si to uvědomil, zasmál jsem se.

Aisha je vážně chytré a bystré dítě.

Těším se na její budoucnost.
-----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>