Část 4
Alphonso pro nás připravil pokoje. V jednom domě blízko velitelství, pravděpodobně pro využití uprchlíky, byly čtyři malé pokojíky. Svoje vlastní zavazadlo jsem si nesl do jednoho z těch pokojíků a Erisino zavazadlo do přilehlého pokoje. Převlékl jsem se z cestovního oděvu do pohodlnějšího oděvu. Hodil jsem svou róbu s nešikovnými známkami šití uprostřed na postel a odešel z pokoje.
Vracel jsem se na velitelství.
Přemýšlel jsem, že si trochu promluvím s Ghyslaine a Alphonsem, ale nemohl jsem je najít. Jak se dalo čekat, jelikož jsem neměl žádnou energii, jen jsem se nepřítomně díval na nástěnku. Byla tam Paulova zpráva, kterou jsem za posledních pár měsíců viděl nesčetněkrát.
Hledej v severní části Centrálního kontinentu.
To napsal, když mi bylo deset. Brzy mi bude 13. Uplynula značná doba.
Mrtví. Očima jsem přehlédl seznam pohřešovaných. Sloupeček pro vesnici Buina. Ze jmen, co znám, byla všechna uvedená na seznamu pohřešovaných. Ale víc než polovina byla přeškrtnutá. Zdá se, že když se potvrdí jejich smrt, jejich jméno se přeškrtne a přidá se na seznam mrtvých. Na seznamu pohřešovaných je méně lidí a seznam mrtvých je hrozně plný.
Všiml jsem si, že Rawlsovo jméno je na seznamu pohřešovaných proškrtnuté, a pozvedl jsem nad tím obočí. Od Paula jsem slyšel, že Rawls zemřel. Ale neslyšel jsem žádné podrobnosti o tom jak.
A pak hned pod ním. Byla na seznamu pohřešovaných Sylphy. Její jméno bylo proškrtnuté. Najednou jsem slyšel, jak mi srdce nahlas bije. To nemůže být pravda, myslel jsem si, zatímco jsem pátral v seznamu mrtvých. Není blízko Rawlsova jména. Prohlížel jsem jedno jméno za druhým od shora dolů. Ale není tam. Sylphietino jméno tam nebylo.
...Co?
„Ehm, tohle. Tady je přeškrtnuté jméno, ale na tamté straně není?” zeptal jsem se zaměstnance, jelikož mi to připadalo divné.
„Ano, to by znamenalo, že se potvrdilo, že je ten člověk naživu.”
Když jsem to uslyšel, spadl mi kámen ze srdce. Prostě tak mi probodl hruď a padl do žaludku a když se prodral mým žaludkem, myslel jsem si, že se na místě podělám.
Sylphy je naživu.
Ulevilo se mi.
„Takže ehm, víte, jak bych ji mohl zkontaktovat?”
„Ne, totiž pokud se nezeptáte přímo na velitelství.”
„Jedná se o Sylphiette, mohla byste to prosím zkontrolovat?”
„Vydržte chviličku.”
Několik desítek minut poté, co jsem se zeptal.
„Je mi to velice líto, nemáme tu žádné kontaktní informace.”
„A...ha.”
Buď se ještě nezabydlela, nebo člověk, co ji našel, aktualizoval seznam a nepřidal kontaktní informace, jedno z toho. Také je tu možnost, že tu informaci možná vypustili, ale to si nedokážu dost dobře představit.
Je velká pravděpodobnost, že je Sylphy naživu. Prozatím se nad tou skutečností budu prostě rozplývat. Samozřejmě že se bojím. Například barva jejích vlasů. Ten odstín se od kmene Supardů trochu liší, ale je to zelená.
Podle Hitogamiho se ta kletba nevztahuje na nikoho, kdo není Supard, neměl by ji týrat nikdo kromě děcek z Buiny. Ale na světě je spoustu bezcitných lidí. Možná že teď někde brečí kvůli svým vlasům.
Ne, podle toho, co Paul řekl, Sylphy dokáže použít léčivou magii bez zaříkadel. Jen jsem to slyšel, ale mám pocit, že už má dost moci, aby přežila sama o sobě. Podobně jako já se možná někde živí jako dobrodruh. Taky jsem slyšel, že ji Lilia naučila slušnému vychování a etiketě. Jsem si jistý, že by mohla žít kdekoli. Nebo možná že neví, že její rodina zemřela a možná po nich pátrá. Nebo spíš pokud ten teleportační incident přežila, tak tahle možnost je velmi pravděpodobná. Jen se budu modlit, aby neskončila jako otrokyně.
Prozatím jsem proškrtl Liliino a Aishino jméno. Moje jméno už bylo proškrtnuté. Zdá se, že obdrželi hlášení, že sem Eris míří, a asi se tam museli zmiňovat o mě. Jediné zbývající neproškrtnuté jméno v Paulově rodině bylo Zenith Greyratová. Přece jenom ji ještě nenašli.
Až se mi Hitogami příště objeví ve snech, budu se ho muset zeptat a uvidím.
Část 5
Eris ještě pořád nevyšla ze svého pokoje.
Přemýšlím, jestli je tohle poprvé, co se Eris, u které se tak rychle střídají nálady, takhle dlouho trápí. Ale dlouho jsme cestovali a když jsme se konečně vrátili do našeho rodiště, nečekala nás tu žádná vřelá rodina, co by nás přivítala.
Jak se dalo čekat, dokonce i Eris tohle zdeptá.
Přece jenom přemýšlím, jestli by nebylo lepší, abych se vrátil a utěšil ji...
Ne, ještě chvilku počkám.
Zatímco jsem takhle přemýšlel, vrátil jsem se do budovy, kam jsem přenesl naše zavazadla. Když jsem se vrátil, přemýšlel jsem o spoustě věcí, ale nedokázal jsem vymyslet, co mám dělat. Chvilku si odpočinu.
----------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat