Část 2
„Uteč! Rudee!” zakřičel Ruijerd.
„Stojíš mi v cestě, Ruijerde.”
Ruijerd máchl svým kopím.
Já se nedokázal pohnout.
Tak zaprvé na útěk nebylo dostatek času. Trvalo jen pár sekund, než Ruijerd utrpěl zranění. Zkroutil se jako dítě, nemohl jsem dělat nic, než v tichosti přihlížet.
Ruijerd je silný. Měl by být silný. Přece jenom během tohoto putování ho Eris nebyla schopná ani jednou řádně praštit. 500 let bojových zkušeností by z něj mělo dělat nesrovnatelného protivníka. Měl by to být muž se silou vyšší než řád krále. Před očima jsem měl jasnou skutečnost, že by tenhle Ruijerd prohrál. Celou tu věc jsem viděl svým démonickým okem. Co se týče času, bylo to nanejvýš 10 sekund.
Orsted nebyl v žádném případě rychlejší než Ruijerd.
Jen pokaždé, když se Ruijerd pohnul, kousek po kousku začal ztrácet svou výhodu. To se dál opakovalo jednou, třikrát, čtyřikrát. Zatímco se Ruijerd pohyboval, kopal si vlastní hrob. Trošku a pak zase o trošku víc se postupně dostával do slepé uličky. Po každé ráně se jeho postoj o něco zhroutil, po každém svém útoku se na něj obrátila jeho iniciativa.
Schopnost.
Rozhodně v tom nebylo nic než schopnost.
Dokonce i já jsem to jasně viděl. Orsted Ruijerda ubíjel. Orsted ho zdrcujícně převyšoval. Dokonce já svýma očima jsem to jasně chápal. Byla to výtečná technika. S minimem možných pohybů, a přesto Ruijerda tím nejrychlejším způsobem tlačil do stavu bezmocnosti. Pokud by si to člověk uvědomil, tak by to tím skončilo.
Ten muž naprosto prohlédl Ruijerdovo udržování vzdálenosti. Vždycky zůstával ve vnitřní části účinného dosahu Ruijerdova kopí. Ruijerd používal svou vypilovanou kombinaci v jeho zvláštní vzdálenosti. Ale ten muž to zhatil, jako kdyby ho zesměšňoval, šokoval; odkrýval pro Ruijerda nechráněná místa, vykrýval útoky, vytvářel nechráněná místa, vykrýval útoky, které by rozhodně neměl být schopen ubránit.
Kdyby se snažil Ruijerda zabít, s největší pravděpodobností by toho byl schopen. Ale ten chlap to neudělal. Poslal ho do bezvědomí. Šel na svého protivníka, Ruijerda, zlehka.
A pak.
Ruijerd nebyl schopen nic dělat. Všechny jeho prostředky zmizely. Byl to šachmat. Jedna pěst tvrdě dopadla na Ruijerdův solar plexus, následně ho druhá pěst setřela na špičce brady. Třetí rána, ta, co Ruijerda okradla o vědomí, zaútočila na jeho spánek.
Ruijerd se dvakrát přetočil a pak padl k zemi.
Nehýbal se. Nebyl mrtvý, ale nehýbal se.
Orsted ho pravděpodobně kdykoli mohl dostat jedinou ranou. Když se rozhodl pro druhou ránu, tak se jí pravděpodobně oddal. Ale aby Ruijerda obral o vědomí, potřeboval tři rány. Ačkoli tak byl schopen učinit Ruijerda bezmocným, dalo se to nazvat tím nejrychlejším představením.
„Takže.”
„Uuuuuuaaaa??!!”
To jsem nezařval já. Byla to Eris. Přesunula se přede mě, čelila Orstedovi se zablýsknutím se taseného meče a odpálila ho.
„...Tajná technika [Proudící tok].”
Co se týče Eris, Orsteda to nestálo ani okamžik. Jen Erisin meč jemně zachytil dlaní své ruky. Alespoň tak mi to připadalo. Jenom kvůli tomuhle se Erisino tělo začalo točit jako tornádo a odletěla pryč. Bylo to, jako když člověk v bitvě utrží na 100% smrtelnou techniku a odvane ho to. Eris odletěla ze zorného pole toho chlápka.
V okamžiku, kdy byl Ruijerd vysílen, Eris odpálila sek na jeho slepé místo. Dokonce i v mých očích to byl útok bez jediné nedokonalosti. Bez pomyšlení na obranu, naprosto soustředěný úder mečem.
Ten chlápek to odvrátil jedinou technikou. Nevím, co přesně udělal. V mých očích to vypadalo, jen jako kdyby nastavil ruku ze strany Erisina meče. V následujícím okamžiku to Eris poslalo vzduchem do vývrtky.
Ne, viděl jsem něco podobného. Ukázal mi to Paul. Byla to technika stylu Boha Vody. Byl to takový pohyb, ale s mnohem vytříbeným a vybroušeným pocitem. Každičký kousek energie z Erisina pohybu se jí vrátil.
„Gaha??!”
Eris narazila do skály. Zatímco kameny padaly všude možně, ona padla na zem. Jelikož je trénovaná, chci si myslet, že nezemře. Ale mohlo se stát, že jí ten náraz rozdrtil nějakou kost.
„Eris Boreas Greyratová. Zdá se, že jsi značně pokročila ve svém umění s mečem. Myslel jsem si, že máš potenciál, ale... pořád je to jen hrubé.”
„Uu... wuu...”
Eris se se sténáním snažila vstát.
Kdybych byl ve svém obvyklém rozpoložení, myslím, že bych se na ni okamžitě snažil použít léčivou magii. Ale měl jsem na práci jiné věci.
Jeho oči směřovaly ke mně.
----------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat