Kapitola 57 - Den, kdy se zrodila (1-3)

Kapitola 57 – Den, kdy se narodila mladší sestra služebná

Část 1

Jsme v malém městě v království Shirone.

Je tu jeden hostinec.

Ať jdete do Asury nebo do Milisu, cesta je až sem stejná. Ale tady se rozděluje. Proto se tady rozloučíme s Liliou a ostatními.

Seděl jsem u stolu čelem k Lilie.

Oknem jsem zvenku slyšel, jak spolu Eris a Aisha mluví.

Část 2

„Správně! Ru... Majitel je úžasný! Když se do toho pustí, tak dokáže zamrazit průtrž mračen a celý les najednou!”

„To jako magií? To je úžasné!”

„Samozřejmě! Ale mám ještě úžasnější historku, chceš si ji poslechnout?”

„Ano, prosím!”

Část 3

Eris s pýchou vypráví o hrdinských činech Majitele.

Jak jsem tomu rozhovoru naslouchal, hořce jsem se usmíval, zatímco jsem věnoval pozornost Lilie. Seděla na opačné straně stolu. I dřív jsem s ní mluvil jenom trošku. No, přemýšlím, o čem bychom měli mluvit.

Zatímco jsem váhal, Lilia začala: „Dovol mi ti znovu poděkovat, Rudee. Hluboce mě dojalo, že jsi mi život zachránil ne jednou, ale dokonce dvakrát.”

„Prosím, přestaň. Tentokrát jsem nic neudělal.”

„Ne, tu a tam jsem se doslechla, že jsi zvláště trval na tom, abyste zajeli do Shirone.” Jak to Lilia říkala, hluboce sklonila hlavu.

Já jsem udělal jen to, co mi řekl Hitogami.

Potom jsem vlastně vůbec nic neudělal.

Jen jsem hanebně padl do pasti a musel jsem čekat na pomoc. Pokud se snažíš říct, že si za to zasloužím díky, moje já v minulém životě by byla hvězda.

„Za to poděkuj Eris a Ruijerdovi. Díky jejich zručnému počínání všechno dobře dopadlo.”

„Celkem dlouho jsem s nimi mluvila, ale řekli, že to všechno byl tvůj plán, Rudee.”

„Není možné, aby to byla pravda.”

„...když to říkáš, Rudee.”

Vypadá nespokojeně.

Vždyť to není tak, že bych prohlašoval, že černá je bílá a podobně.

„Jen tak mimochodem řekla ti Aisha něco neuctivého?” řekla Lilia, zatímco se podívala z okna a trochu si povzdechla.

„Vůbec ne. Je to výborné dítě. Šestileté dítě normálně není schopné takhle jednat a myslet.”

No, ale její drápky byly možná trochu moc šikovné.

Budu zticha. Vážně nemůžu mluvit o druhých.

„Nemyslím si, že by byla tak dobrá jako ty, Rudee... Měla jsem v úmyslu ji za těch pár minulých let naučit co nejvíc. Dokonce i teď je to jen hloupá dcera, co nepochopila, jak úžasný jsi.”

„Hloupá je trochu přehnané.”

Tak zaprvé, já jsem výjimka.

Jelikož si pořád vzpomínám na svůj minulý život.

Myslel jsem si, že je možné, že by si i moje mladší sestra mohla vzpomínat na minulý život, takže jsem to vyzkoušel a trochu jsem se rozpovídal o existenci televize a mobilů, ale jenom ji to zmátlo.

Moje mladší sestra je prostě jen génius. Paulovy geny jsou nečekaně úžasné.

„Rudee, co si myslíš o Aishe?” zeptala se Lilia a vypadala přitom, jako by ji něco napadlo.

„Ech? Jak už jsem řekl, je výborná.”

„Takhle to nemyslím, myslím vzhledově.”

„Myslím, že je roztomilá.”

„Je to moje dcera, až vyroste, pravděpodobně bude mít i velká prsa.”

Ach, její prsa...? Ne-ne. Vůbec mě nezajímá hruď mé mladší sestry. Nebo spíš, co to je? O čem to mluví?

„Rudee, pokud hodláš pokračovat ve své cestě do Asury, prosím, vezmi s sebou Aishu. Já nemám na výběr a musím se vrátit k manželovi, ale nevadilo by, kdybych Aishu nechala s tebou?”

„Nevadí, když si vyslechnu důvod?” zeptal jsem se instinktivně na oplátku.

„Rudee, vždycky jsem Aishu učila s myšlenkou, že ti v budoucnosti bude sloužit.”

„Tak se to zdá.”

„Naučila jsem svou dceru všechno, co znám. Pořád je mladá, ale za nějaké čtyři roky bude mít pěkné, přitažlivé tělo.”

Přitažlivé pro muže.

„Počkej chvilku. Je to moje mladší sestra?”

„Já vím, jak se ti líbí ženy, Rudee.”

Takže o tom víš, aha. Ale víš ty co? Zdá se, že jsem jiný než ve svém minulém životě. Zdá se, že vážně nemám zájem o tužby k pokrevním příbuzným. A tak i když řekneš, že Aisha vyrostla, a tak ji mám sníst, jen mi to bude nepříjemné.

Ačkoli, no, tenhle důvod je jenom jedna část mých skutečných úmyslů. Ještě chci něco jiného.

„Pořád jí je jenom šest let, ne? Je ve věku, kdy by měla zůstat se svými rodiči.”

„...Když to říkáš.”

Lilia byla zklamaná.

Nemyslím si, že bych řekl něco špatného. Aisha je pořád malá. Není lepší, když zůstane s rodiči? Tohle vychází z mých pocitů jako Japonce, ale když je dítě malé, je lepší, když je jak s tátou, tak s mamkou. Myslím si, že nevadí, když je jenom s jedním. Ale pokud není ani s jedním, tak je to jasně špatně.

„Chápu. Ano, Aisha je pořád trochu nezkušená. Přece nemůžu dovolit, aby ti sloužil někdo nezkušený.”

„Ehm, prosím, neuč ji nic moc divného, ano? Ehm, něco o úchylech a podobně.”

„Jen jsem jí řekla, že jsi úžasný člověk, Rudee.”

„Ale díky tomu se zdá, že se trochu vzpouzí?”

„To je asi pravda. No, to je jenom teď.”

Lilia se najednou krátce zasmála a zvedla tvář. Byla to rozzářená tvář.

Aishu si nemůžu vzít. Ale už jsem od Lilie dostal něco důležitého. Ta jedna věc mi visí kolem krku na kožené šňůrce a druhá věc je bezpečně uložená v truhličce. Už nikdy se jich nevzdám.

„Moc ti děkuju za tenhle přívěšek (a kalhotky).”

„Ne, jen jsem slyšela, že je to pro tebe velká vzácnost.”

V duchu jsem slyšel slova, co nevyslovila. Lilia se o mě fakt dost starala.

„...Ehm, když mám u sebe kalhotky, tak to ze mě vážně dělá úchyla?”

„Úchyla? To jsi slyšel od Aishy?”

Lilia se najednou postavila.

Jů, jů, počkej, stůj. Prosím, sedni si.

Lilia si trochu povzdechla.

„Jelikož jsem jí dovolila volně se pohybovat, někdo ji asi mohl naučit něco divného.”

Je to něco divného, jo.

Správně, je to něco divného.

„Pokud tě považuje za úchyla jen kvůli něčemu takovému jako kalhotky, pak si nedokážu představit, co by se stalo, kdyby ji zaměstnali v asurském královském paláci.”

„V asurském královském paláci? Když tak o tom přemýšlím, ty jsi kdysi pracovala na vnitřním dvoře, že?”

„Ano. Kdybych to měla porovnat, tak můj manžel a ty se ani nedáte kvalifikovat jako úchylové.”

„O-opravdu?”

Vždycky jsem se považoval za celkem dost to, ale aha. Je to ještě víc než to, co? Přemýšlím, jestli je asurský královský palác takové místo. Když tak o tom přemýšlím, dokonce i šlechta ze vzdálených regionů byla přece jenom ujetá na zvířecí rasu. Ne, to se neomezuje jenom na rodinu Greyratů, královská rodina v Shirone byla taky celkem špatná.

„Uvnitř byly i klece na ženy.”

„Ne, obejdu se bez konkrétních podrobností.”

Cokoli víc než tohle je e-e.

„V každém případě mnoho z vysoce postavených šlechticů a členů královské rodiny mají úchylné zájmy. Kdybych tě s nimi měla porovnat, zajímat se o kalhotky ženy, po které toužíš, je pořád normální.”

Lilia se zahleděla daleko do dálky. Jsem si jistý, že vzpomíná na něco špatného.

„Prosím, dobře se o otce postarej.”

„Rozumím a podřídím se.”

„Ach, dám ti nějaké peníze na cestu, ale pokud se bude zdát, že ti nebudou stačit, zkus v Gildě dobrodruhů vyhledat otcovy podřízené.”

„Rozumím a podřídím se.”

„Myslím, že vojákům z doprovodu můžeš věřit, ale jelikož je zase až tak moc neznáme, opatruj se, prosím.”

„To není žádný problém. Už jsme se seznámili.”

„Ach, aha, ehm?”

„Rudee.”

Zatímco jsem přemýšlel o různých věcech, Lilia se najednou postavila a přišla ke mně. A pak mě objala s mou hlavou zabořenou do její hrudi. Její vnadná hruď se mi tiskla k tváři. Instinktivně mi zhrubl dech.

„Ehm, Lilio, tak nějak se to dotýká?”

„Rudee, vůbec ses nezměnil.” Jak to Lilia říkala, mírně se zasmála.
---------------------------------------------------

<Předchozí>...<Nastávající>