Kapitola 62 - Skutečnost pohromy (6)

~ Tohle je pro teď poslední aktualizace, ale je možné, že večer ještě něco přibude. ~

Část 6

Zrovna ve chvíli, kdy jsem měl v plánu jít na velitelství, poslal pro mě Alfonso.

Usadil mě na židli ve svém pokoji na velitelství uprchlického tábora. Alfonso seděl přede mnou a Ghyslaine po mé pravici. Pravděpodobně sedí proto, že tu není Eris. Na rozdíl ode mě řádně chápou vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci.

„Takže, pane Rudee, jelikož je třeba výstižnosti, prosím, podej hlášení.”

„Hlášení?”

„Ano, co jste dělali během těch tří let?”

„Ach, správně.”


Poté, co se mě Alfonso takhle zeptal, začal jsem mluvit o těch posledních třech letech. Že nás to teleportovalo na Magický kontinent a že jsme se setkali s Ruijerdem. Že jsme se zaregistrovali jako dobrodruzi a přesouvali jsme se, zatímco jsme vydělávali peníze. Že jsme se ve Velkém lese dostali do malé potyčky. Že jsme se v Milishionu setkali s Paulem a jeho pátrací družinou a že jsme poprvé pochopili celou situaci. Že jsme šli na sever, zatímco jsme sbírali informace, a o potyčce v království Shirone. Pak o setkání s Orstedem v Dolní čelisti Rudého draka.

Většinou jsem se soustředil na události kolem Eris, byla to nesmírně stručná řeč. Alfonso v tichosti naslouchal a nakonec se schoulil do sebe.

Najednou řekl, když jsem povídal o našem rozloučení s Ruijerdem: „...Ten doprovod se vrátil?”

„Ano, celkem dost jsme se na něj spoléhali.”

„Vážně, až se situace trochu uklidní, chtěl jsem slečně Eris navrhnout, aby jej odměnila.”

„Není to člověk, co by něco takového přijal.”

„Opravdu?” Alfonso přikývl a pak se mi v tichosti podíval do očí. Byly to znavené oči muže. „Takže, pane Rudee... co se týče lidí, co pracovali pro pana Saurose, my jsme všichni, co zůstali.”

„...Co ostatní služebné?”

„To, že se nevrátily, znamená, že buď zemřely nebo se vrátily do svého rodiště.”

„Aha.”

Takže ty kočičí ouška to taky vyhladilo, hm. Možná že se některé z nich vrátily do Velkého lesa, ale...

„Je smutné, že odešly, i když jim pan Sauros tolik pomohl.”

„Nakonec to byl vztah vytvořený pouze na základě peněz,” řekl Alfonso a pak se jeho pokerová tvář trochu zatřásla. Možná je trochu přehnané to říkat takhle, ale bylo to tak. „Váhal jsem, jestli tě, pořád tak mladého, také zahrnout, ale... pokud jsi schopen takhle odpovídat, pak by v tom neměl být problém. Ochránil jsi slečnu Eris a v bezpečí ji dopravil zpět domů. Jako projev uznání za toto dosažení tě uznáme jako vazala rodiny Boreas Greyrat.”

Vazalská družina. Zdá se, že to je taková schůzka.

„Teď zahájíme schůzi Vazalské družiny, nevadí to?”

Schůzka, co? Jsem si jistý, že i před tím teleportačním incidentem je pořádali. Je pravděpodobné, že předtím do nich nezahrnovali ani Ghyslaine. Teď jsme zbyli jenom my tři, ale původně by tu pravděpodobně diskutovalo mnohem více vazalů.

„Mockrát děkuji. Takže co máme na agendě?” zeptal jsem se, neboť jsem neměl v úmyslu prázdně tlachat.

V každém případě Philip a Sauros jsou pryč. Už se dávno rozhodlo, o čem se bude hovořit.

„Jedná se o slečnu Eris.”

No vidíte.

„Konkrétně bych rád prodiskutoval budoucnost slečny Eris.”

„Její budoucnost?”

Přemýšlejte o tom.

Eris se vrátila do svého rodiště. Ale nic tu nebylo. Její rodina je pryč, její dům je pryč. Nemůže se vrátit ke svému původnímu životu.

„Ano, budoucnost slečny Eris.”

„Samozřejmě pan Sauros a pan Philip zemřeli, ale přece to není tak, že by samotná rodina Boreasů zahynula, ne? Nedá se pro ni připravit dům, kde by žila?”

„Pan James se velmi obává zkazek, takže s největší pravděpodobností by odmítl přijmout za slečnu Eris zodpovědnost.”

James, Erisin strýček, co?

Současný lenní pán.

Pokud si to dobře vybavuji, je to chlápek, co s Philipem bojoval o moc a vyhrál. Pokud ho trápí pomluvy, tak rozhodně nebude chtít, aby Eris, co se nechová jako šlechta, přibyla do jeho rodiny. Její chování je celkem vágní, je těžké se k ní byť jen chovat jako ke šlechtickému dítěti. A James už určitě má v rodině Erisiny sourozence. A taky další bratrance. Není těžké si představit, že by Eris způsobila nějaký problém. Eris není tak rozkošná, aby ji chtěl přijmout do rodiny i s vědomím, že nastane nějaký problém.

„I kdyby byl ochoten se o ni starat, není zaručeno, že se k ní bude chovat řádně jako ke šlechtičně... Není od věci se domnívat, že by ji nařídil žít jako služebná. Jelikož je to takhle, tuhle možnost jsme zavrhli.”

Na ta slova jsem přikývl. Správně, je lepší přestat.

I kdybychom mohli říct, že se Eris celkem zakulatila, její drsný charakter je stejný jako vždy. Není dost dospělá na to, aby se zdržela bitky, když na ni bude někdo shlížet.

„Jako další se pan Piremon Notos Greyrat vyjádřil, že pokud se slečna Eris vrátí živá a zdravá, rozhodně by byl rád, aby se stala jeho konkubínou.”

Piremon. Můj strýček, co? Paulův mladší bratr.

Současná hlava rodiny Notosů je on.

Ale zdá se mi, že ho Sauros nenáviděl...

To kvůli němu se před chvílí pohádali. Když jsem se podíval po Ghyslaine, zamračila se a zavřela oči.

„Není to špatná nabídka, ale o panu Piremonovi koluje dost černých zkazek.”

„Černých zkazek?”

„Ano, zkazky o tom, jak ministru Dariovi Silver Ganiovi splácí dluh za nedávnou pomoc.”

A v čem je ta zkazka černá, to by mě teda zajímalo. Jsem si jistý, že existuje spoustu druhů šlechty. Ti, co mají moc, podlézají těm s více moci, copak to není normální?

„Pan Darius se posledních pár let kloní k Piremonovi a podporuje prvního prince. Společnými silami nechali druhou princeznu poslat potají do vyhnanství.”

Hmmmm.

To jsem nepochopil. I když najednou začnete mluvit o první a druhé, tak to jediné, co mě napadne, je rozcvička v rádiu.

„Pan Piremon byl spřízněný s lidmi, co podporovali frakci druhé princezny, ale...”

„Jelikož ji poslali do vyhnanství, její moc rapidně klesla?”

„Správně.”

Zdá se, že je to takhle. Jinými slovy: jelikož jeho vlastní šéf měl co nevidět prohrát, intrikoval, aby změnil strany a dostal se na vítěznou stranu.

„Copak to tak není v pořádku? Kde je problém?”

„Rudee, pamatuješ si na ten dávný incident s únosem?”

„Incident s únosem?”

„Ten incident, kdy slečnu Eris unesli skuteční únosci.”

Ach, ten jeden incident, co jsem já navrhl, co?

„Ten únos zosnoval pan Darius.”

„...Och?”

„Pan Darius jednou navštívil kraj Fedoa a zdálo se, že byl dost potěšený, když zahlédl slečnu Eris.”

„Jako v sexuálním smyslu?”

„Samozřejmě.”

Takže jelikož byl potěšený, požádal Saurose, aby mu ji dal, ale Sauros ho až příliš rychle odmítl, takže se snažil ji unést. Pravda, která konečně vyšla najevo po tolika letech. Ne, ve skutečnosti už to muselo být potvrzené tehdy. Jen z toho nemohli dělat velký rozruch, protože Darius je velké zvíře.

Pročpak ho asi Sauros odmítl? ...Je to proto, že Daria nenáviděl? Sauros byl člověk, co o všem rozhodoval na základě pocitů. No, co se týče toho, na základě čeho se rozhodl, tohle nebezpečné téma je vyřešené.

„V případě, že by pan Piremon přijal slečnu Eris za svou konkubínu, pak by ji pravděpodobně s nějakou podmínkou nabídl panu Dariovi. Pan Piremon by se ke slečně Eris choval jako k předmětu.”

Hmmm, takže ten Darius je úchylný šlechtic, co? Zdá se, že to je v Asurském království běžná věc. Pokud prahne po Eris, pak nemůžu říct, že by měl špatný vkus. Ačkoli jenom jeho vkus není špatný.

„Takže to se taky zamítá, ne?”

„Ne, co se týče pana Daria, můžu se jenom mračit nad tím, co vím. Ale pan Darius je člověk, který má největší vliv na současného krále. Slečna Eris určitě zakusí nějaké potíže, ale bude mít zaručené společenské postavení a odpovídající péči.”

„Ale?”

„Pokud na něj bude mít slečna Eris malou sobeckou žádost, pan Darius by měl snadno naslouchat a podvolit se. Například založit kultivační vesnici pro dobro populace kraje Fedoa?”

Teď už to chápu.

Pokud se stanete ženou člověka, co má moc, tak sami můžete použít trochu té moci a peněz. I když tohle říkám, vážně nechci, aby se Eris stala majetkem takového úchyla.

„Nějaká další možnost?”

„Co se týče ostatních šlechticů..., teď když jsou pan Sauros a pan Philip mrtví, tak hodnota slečny Eris jako šlechtické dcery je téměř nulová.”

Hodnota, tak hodnota, co... Takže se jedná o tohle? Kdybyste se zeptali mě, Eris má svou vlastní hodnotu, ale...

„Rudee, co si myslíš, která možnost bude nejlepší?”

„...než se zeptáš na názor mě, nebude vadit, když si vyslechnu Ghyslainin názor?” odpověděl jsem tiše v reakci na tu náhlou otázku, vyhýbal jsem se jí. Ještě jsem si neurovnal myšlenky.

„Já si myslím, že by bylo nejlepší, kdyby slečna Eris zůstala s tebou, Rudee.”

„Se mnou?”

„Jsi Paulův syn. Zenith také pochází z vlivné šlechty z Milishionu. Jelikož je tvůj rodokmen a zázemí jasně dané, měl bys být schopen stát se šlechticem Asurského království.”

Ne, to vážně nevím. Nemyslím si, že bych mohl. Zatímco jsem o tomhle přemýšlel, podíval jsem se na Alfonsa.

„Není to nemožné. Pan Paul při tomto incidentu získal své zásluhy. Pokud bychom toho využili, pak by bylo možné, aby ses stal šlechticem, Rudee. Ale bylo by složité, udělat z tebe dostatečně vlivného šlechtice, abys spravoval kraj Fedoa. Neumím si představit, že by pan Piremon dovolil, aby Paulův syn měl nějakou moc. Také pokud by ses oženil se slečnou Eris, abys získal trochu té moci, neumím si představit, že by to pana Daria nebo pana Jamese potěšilo.”

To jsem si myslel...

No, ale tak nějak tomu rozumím.

Alfonso přemýšlí pouze o obnově kraje.

„Pak by nevadilo, kdybys Eris vzal a utekl s ní.”

„Co kraj Fedoa?”

„S tím udělej něco ty.”

Ghyslaine to bylo dle jejích slov jedno. V podstatě je možné, že mají s Alfonsem špatný vztah.

„Copak není naším nejvroucnějším přáním, aby slečna Eris, kterou pan Sauros tak miloval, vládla této zemi?”

„To se vztahuje na tvé nejvroucnější přání, mě do toho netahej. Já jsem v pohodě, pokud bude slečna Eris šťastná.”

„Bude šťastná, pokud uteče s Rudeem?”

„Přinejmenším bude šťastnější, než kdyby se provdala za Piremona.”

„A co lidi tohoto kraje?”

„To nevíme. Od začátku se od slečny Eris nic z tohohle neočekávalo.”

Vazalská družina byla rozdílnými názory rozdělena na dvě poloviny.

Takže to shrnu. Jinými slovy Alfonso chce, aby Eris následovala ve stopách Saurose a Philipa. A pak chce, aby vládla této zemi. Pokud je to kvůli tomuto účelu, říká, že by měla snést pár úchylností s úchylným šlechticem.

Ghyslaine říká, že něco takového na celou záležitost nemá vliv, a chce, aby byla Eris šťastná. Pokud je to kvůli tomuto účelu, říká, že má odhodit moc a rodinné jméno a uprchnout se mnou.

Kdybyste se mě zeptali na názor, tak jsem víc pro Ghyslaine.

Je to věc sentimentu. Přece jenom bych nechtěl, aby se dívka, co jsem až do teď chránil, stala majetkem nějakého prasáka. Ne, vážně nevím, jestli je ten chlápek Darius prasák nebo ne. Ale i tak je útěk s Eris pořád lepší možnost. Já se taky vůbec nezajímám o moc a tak.

Ale tak nějak chápu, co chce Alfonso říct. Chce, aby Eris převzala to, co Sauros započal. Pokud přemýšlím o důležitosti celé záležitosti, tak to prozatím dokážu pochopit. Ačkoli s tím nedokážu souhlasit. No, vážně nezáleží na tom, co si zvolí.

„Nemůžeme dojít k závěru,” zamumlal jsem.

Ti dva hádající se lidé se na mě podívali. „Co tím myslíš?”

V reakci na Alfonsovu otázku jsem řekl: „V každém případě se rozhodnout musí Eris. Nemá smysl, abychom o tom my takhle mluvili. Místo toho pojďme na nějaké konstruktivní téma. Máme něco dalšího?”

Alfonso se na mě omráčeně díval.

I Ghyslaine se ponořila do ticha.

„Pokud nemáme nic dalšího, tak bych si rád šel odpočinout.”

Schůzka toho dne takto skončila.
----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>