Kapitola 60 - Díra v hrudi (1)

Část 1

Když jsem se vzpamatoval, byl jsem na bílém místě.

Čistě bílý prostor. Prostor bez vůbec ničeho.

Normálně bych tady byl plný odporu. Oživuje to tu vzpomínky na můj předchozí život a já se vracím do toho známého a nevzhledného 34 letého těla.

Lítost, rozpor, hrubost a závislost.

12 let mého života začalo blednout, jako by to byl sen, a moje srdce se naplnilo depresí. Padl na mě pocit, jako že jsem měl dlouhý sen. Mou hruď naplnila zlost dost velká na to, aby ji roztrhla.


Ale pouze tentokrát k tomu nedošlo.

Ten obvyklý pocit pokoření na povrch nevzešel. Naopak jsem měl pocit ztráty, jako kdyby mi v hrudi zela díra. Když jsem se podíval, v hrudi jsem měl opravdu díru.

Ach, jak jsem si myslel, umřel jsem, co...

„Hej!”

Najednou jsem si uvědomil, že tam stojí Hitogami. Jako obvykle se mu na tváři skvěl ten provokující úsměv. Ale dneska to ve mně nevyvolává zlost, nevím proč. Pročpak asi? Přemýšlím, jestli to je kvůli té díře, co mi zeje v hrudi. Nebo možná proto, že jsem se rozhodl přestat být agresivní.

...No, na tom nesejde.

„No, hádám, že to byla smůla, že?”

Jo, vážně, hrozná smůla.

„Dneska se chováš jinak než obvykle. Jsi v pořádku? Je ti špatně?”

Je to přesně, jak vidíš, v hrudi mám díru.

...Hele, chtěl bych od tebe slyšet jednu věc, nevadí?

„Copak?”

Ten chlápek, no, je to o tom Orstedovi. Jakmile zaslechl tvoje jméno, začal na mě útočit. Co to s tím je?

„Ten chlápek je přece jenom zlý Dračí bůh. S přihlédnutím k tomu, jak jsem já Ctnostný, bere mě za nepřítele.”

Aha, ctnost.

No, rozhodně je snadné tě považovat za nepřítele. Ale nebylo by v tom případě dobrý mi o tom dopředu říct? Ty... ty vidíš různé věci, ne? Jsem si jistý, žes věděl, že se tam s Orstedem potkám, ne? Kdyby ses o tom aspoň slovem zmínil, jako: 'i kdyby se Orsted ptal, nezmiňuj moje jméno', tak bych i já...

„Ne, promiň, ve skutečnosti nevidím nic, co se týče 'Dračího boha'. Nevidím jeho budoucnost nebo přítomnost. Nevěděl jsem, že se s ním potkáš.”

Vážně? Jak to?

„Protože ten chlápek je prokletý.”

Kletba.

To existuje i něco takového?

„Jo. Na tvém světě žádné nebyly? Od narození je v magické moci některých lidí nějaká abnormalita a skončí jako děti s nějakou divnou schopností.”

Na mém světě přece jenom neexistuje ani koncept magické moci. Existují lidi se silným nadpřirozeným smyslem nebo lidi, kteří to o sobě tvrdí, ale upřímně jim chybí věrohodnost.

„Ach~ takhle to je? Tady se jim říká Prokleté děti a existuje pár celkem podivných případů. Orsted je jeden z nich. No, a taky má další zhruba tři kletby.”

Dokonce čtyři. To je celkem úžasné.

Když tak o tom přemýšlím, myslím, že jsem o nich slyšel. Miko a Prokleté děti, že?

„Správně. Je to to samé. Lidi to rádi rozdělují.”

Aha. Takže co má ten chlápek za kletby?

„Podívej, Ruijerd a Eris se ho báli, ne? To je jedna jeho kletba. Všechny živoucí bytosti na tomto světě k němu cítí nenávist a strach.”

Kvůli té kletbě ho všichni nenávidí, to je... jak to mám říct, to celkem naštve. Kdybych byl na jeho místě, tak by mi to rychle zlomilo srdce. Chápu pocity člověka, kterého lidi nenávidí.

„Počkej chvilku, soucitu tady není třeba, víš. Od svého narození je to špatný chlápek, co plánuje zničit svět, víš.”

No, takhle to neříkej. Kdybys ze svého okolí necítil nic než nenávist, taky bys chtěl zničit svět nebo dva. Dokonce i já jsem měl ve svém minulém životě takové myšlenky. Všichni by měli prostě zemřít, často jsem si takhle stěžoval na www.

„Hm, takhle to je? Já toho chlápka taky nenávidím, takže to vážně nechci pochopit.”

Hm?

Ach, ta kletba ovlivňuje i tebe? To, že nejsi schopen jej vidět, to je taky vinou té kletby, že? Kletba, kvůli které ho nenávidí, a kletba, kvůli které ho nevidíš a... Co dalšího?

„Kdo ví? Jelikož ho nevidím, tak taky nevím.”

Aha...

Ale o to větší důvod se mi o něm zmínit, když je to tak nebezpečný chlápek. Byl bych rád, kdybys mi dopředu řekl, že na tomhle světě existují takoví chlápci. To bylo až příliš náhlé, takže mě to zaskočilo.

„Dokonce ani mě nenapadlo, že by ses s ním setkal. Kdo ví, jaká je pravděpodobnost, že ho na tomhle širém světě potkáš?”

No, to je asi pravda... To je jako najít jehlu v kupce sena.

Teď když o tom přemýšlím, já jsem k němu necítil ani nenávist, ani strach. Proč?

„Nebude to proto, že jsi přišel z jiného světa?”

Na lidi z jiného světa ta kletba neúčinkuje?

„Tak to vypadá. Stejné to bylo, i když ses potkal s Ruijerdem, ne?”

...Ech?

Počkej chvilku, co tím myslíš? To znamená, že i Ruijerd je Prokleté dítě?

„Ne~, je to kletba z Laplacova kopí. Laplace měl 'Kletbu strachu', ale předal ji do kopí, a to vedlo k tomu, že to hodil na kmen Supardů. Ale lidi z toho vždycky viní věci jako smaragdově zelené vlasy, víš.”

Kletba? Hodil to na ně?

Hej. Co to je? Co tím myslíš?

Ty, tys to věděl od samýho počátku? A i když jsi to věděl, řekl jsi mi, abych mu pomohl? Přiměl jsi mě dělat něco zbytečného?

„Ne, nevykládej si to špatně. Ta kletba, co byla uvržena na celý kmen Supardů, začíná časem mizet. Sám Ruijerd ještě kousek té kletby má, ale díky tomu, že si oholil vlasy, začíná rychle mizet.”

Vlasy, co?

Když tak o tom přemýšlím, i Sylphy týrali, ale nezdálo se mi, že by se jí báli... Proč to jsou vlasy? Je to snad zdroj magické moci nebo co?

„To proto, že i Laplace měl zelené vlasy.”

Ach, teď už to chápu.

Na mém světě byly taky takové věci. Věci s podobnými charakteristikami se používaly na proklínání nebo zlomení kletby.

„V každém případě díky tomu, že se setkal s tebou, ta kletba začíná mizet. Ještě pořád zbývá ta hluboce zakořeněná diskriminace, ale časem a za pomoci Ruijerdovy snahy se s tím bude dát něco udělat.”

Jinými slovy to nebylo zbytečné, to se snažíš říct? To je skvělé... Jak jednáš, tak o tom i řádně přemýšlíš.

„No, ale dokonalé zrušení té kletby bude stejně obtížné.”

No, přece jen to je složitý problém. Ale, aha... To je skvělé.

„Jo, je to skvělé, že? To znamená, že mělo smysl svést tebe a Ruijerda dohromady.”

Dal jsi nás dohromady s tímhle důvodem na mysli? Pokud ano, tak by nevadilo, kdybys něco zmínil, ne?

„Copak jsi mě na začátku vůbec nechtěl poslouchat? Neměl jsem moc možností.”

...No, to je pravda, co? Byl jsem agresivní a odmítal jsem to. To je jisté.

V každém případě ten Orsted i Ruijerda snadno porazil... Ani mě nenapadlo, že by ho někdo tak snadno porazil.

„No, ten chlápek je pro Ruijerda pravděpodobně mimo.”

V každém případě je to přece jedna ze [Sedmi velkých světových mocností]. Jak by proti němu mohl člověk vyhrát?

„Nemůžeš vyhrát.”

Nejde vyhrát, hm? Jak jsem si myslel, je v tom až moc velký rozdíl ve skutečných schopnostech?

„On je, víš, na tomhle světě ten nejsilnější. S tělem, co je omezené několika kletbami, tak je to.”

Och? Ale copak Dračí bůh není na žebříčku sedmi velkých světových mocností na druhém místě? A co první místo?

„Technický bůh je také silný. Ale kdyby spolu bojovali ve vší vážnosti, vyhrál by Orsted. Orsted dokáže použít techniky a umění všech živých věcí na tomto světě. K tomu všemu má ještě tu nezvyklou charakteristickou magii Dračího boha a dokáže dokonce používat originální magie.”

Všechny techniky a umění, hm? Tak to by to z něj dělalo jednoho konkrétního Posledního zachránce století.

„Och~, na tvém světě něco takového existuje?”

Dokáže napodobit veškeré techniky, co proti němu nepřátelé použili. Ačkoli i když nepoužije techniky protivníků, i tak je silný. Dotkne se svého nepřítele jediným prstem a je po něm.

„Jediným prstem, hm? To je úžasné. Ale Orsted je taky úžasný. Pokud to vezme vážně, tak tenhle svět dokáže zničit.”

To je tak silný? Zdá se mi, že ten termín 'silný' je teď trochu zastíněný. Abnormální? Přírodní katastrofa?

„Ale díky jedné kletbě nedokáže bojovat na vážno.”

Vážně? Ty kletby se vážně zdají protivné. Jen tak mimochodem, nevadí, když se na něco zeptám?
„Copak?”

Víš. Zrovna teď jsi řekl, že o jeho kletbách nevíš. Ta kletba, kvůli které ho nenávidí, a kletba, kvůli které ho nemůžeš vidět. I když jsi řekl, že o těch dalších nevíš, jak víš, že nedokáže bojovat plnou silou?

„...Ehm.”

Ach, no na tom vlastně nesejde. Jelikož je to naposledy, chovejme se jako přátelé. I když přede mnou něco skrýváš, nebudu se tím trápit.

Teď přece jenom vím, že jsi Ruijerdovi prokazoval laskavost. A minule jsem díky tobě byl schopen zachránit Liliu a Aishu. Když k tomu přihlédnu, nebudu se trápit, že je v tom tu a tam někde zapletená lež. I to, že jsi možná chtěl, abych pro tebe později něco udělal, všechno je to minulost.

Ačkoli ve skutečnosti je spoustu věcí, na které jsem se chtěl zeptat. Například proč jsi mě zatáhl k Velké démonické císařovně? Například kde se nacházejí ostatní pohřešovaní lidé? Například co bylo vůbec tvým skutečným úmyslem? I kdybych se to teď dozvěděl, jsou to všechno věci, s kterými teď už nic nenadělám.

No, copak.

Oba dva děláme svoje chyby, takže se chovejme jako přátelé. Zapomeňme na formalitky a trochu se pobavme. Tančit, jak nás bůh stvořil, a skrytá nadání, všechno je dovoleno. Samozřejmě mě nebude trápit, když se taky vyjádříš.

„Naposledy?”

Jo, naposledy. Copak to tak není? Vždyť jsem přece zemřel.

„Teď už to chápu, a tak ses uchýlil k oproštění od sebe sama... Je to naprosto obrácená situace od toho poprvé, co?”

Tehdy jsem zemřel, aniž bych věděl, co se děje. Tentokrát, no, teď se s tím nedá nic dělat. Kromě toho jsem na prahu smrti tak nějak věděl, měl jsem pocit, že nakonec skončím tady. Nevím, kam lidi chodí, když zemřou, ale myslel jsem si, že na prahu mojí smrti za mnou přijdeš si popovídat.

A moje vědomí začíná vyprchávat. Zdá se, že je na čase se rozloučit. Jsem rád, že jsem si s tebou naposledy dokázal promluvit v klidu.

„Vážně? Tak to mám pro tebe dobrou zprávu.”

Hm? 

„Nejsi mrtvý.”

Když jsem si to uvědomil, díra v mé hrudi zmizela.
-------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>