Kapitola 55 - Třetí princ (4)

~ Když se potkají dva nadšenci, vznikne z toho nová víra, nová komunita a nezničitelný vztah mistra a učedníka. Ačkoli učedník je trochu děsivý. ~

Část 4

Položil Roxinu figurínu na zem.

Zanoba se s plesknutím posadil na zem. Jestlipak ho nenapadlo, že si ušpiní svoje čisté oblečení? Nezdá se, že by si svoje prádlo sám pral.

„Tuhle figurínu Magické rasy jsme před pěti lety objevili tady na trhu a koupili ji.”

Zanoba se obezřetně a s láskou podíval po figuríně. Jednu věc jsem pochopil, když jsem byl na své misionářské cestě a chtěl předat figurínu Ruijerda: díky vlivu Milisovy církve jsou figuríny Magické rasy kontraband. Přece jenom přemýšlím, jestli mě z toho Zanoba začne obviňovat. Ačkoli se nezdá, že by byl naštvaný.

„Našel ji můj mladší bratr. Vážně se podobala naší královské dvorní kouzelnici Roxy. Tu figurínu kupci prodal sám výrobce.”

Hmm.


„Ona v 'té době byla' královskou dvorní kouzelnicí?”

„Jo? Správně. Zdá se, že to nevíš, ale Roxy Migurdia už v téhle zemi není. Už dál nedokázala snášet sexuální obtěžování mého mladšího bratra, a tak utekla.”

Ne, z větší části už jsem to slyšel od Paxe.

Aha, takže utíkala před sexuálním obtěžováním, co?

„Jaké sexuální obtěžování to konkrétně bylo?”

„Sexuální? Třeba kradení spodního prádla a špehování během koupele.”

Vážně? To je neodpustitelné. Takový člověk si zaslouží přísný trest.

Správně, například aby mu pálkou rozmlátili počítač. Nebo aby byl nucen žít pod stejnou střechou jako mladá dáma, která vás smrtelně praští za každou maličkost. Nebo aby ho svlékli donaha, vhodili ho do vězení a pak polili studenou vodou.

Je mu třeba nějakého takového trestu. Jelikož je to takhle, pak nebude vadit, když já osobně použiju [Zemské kopí], abych ho vhodil do zítřejšího rána.

Je to zabedněnec na úrovni obarvené kukuřice. Vážně.

Aby Roxy ukradl její kalhotky, jestlipak si myslel, že je taková věc v pořádku? Ne, není. Na to neexistuje žádná omluva. Je to neodpustitelný čin. I když je princ, tak existují věci, které se nemůžou dělat. Je přirozené, že Roxy utekla.

...Ach?

Pokud se budu držet téhle logiky, mohlo by to být tak, že Roxy přestala být mou domácí učitelkou kvůli mně?

„Spíš než o tomhle mluvme o téhle figuríně.”

Jak to Zanoba řekl, poplácal figurínu Roxy po rameni. Správně, je lepší změnit takové zádumčivé téma. S touhle myšlenkou jsem vážně přikývl.

„Nemám cit pro figuríny. Sbírám figuríny z celého světa, ale...”

S touhle předmluvou se mnou začal mluvit. Správně, mluvil.

„Jenom u této figuríny je jak výrobce, tak místo výroby neznámé. Chápu, že ji vyrobili opracováním kamene, ale je těžší a tvrdší než to, co dokážou vyrobit zruční trpaslíci se svou obratností s kamenem. Aby člověk osekal takový pevný a tvrdý kámen, takové tesařské techniky dosud neexistovaly... Například... podívej se na tuhle část hole. Pravděpodobně i pro zručné trpaslíky by bylo nemožné osekat tak tvrdý kámen na tak tenko.”

Jak Zanoba mluvil, vzal mezi prsty hůl, co figurína držela.

Tenké části jako hůl se snadno zlomí. Abych tohle vyvážil, musel jsem to celkem dostkrát zkoušet a čelit neúspěchu. Na oplátku ta část velmi ztvrdla a zpevnila se. Tahle část je ze stejného materiálu jako násada kopí u Ruijerdovy figuríny, ale chtělo to značné množství magické moci, soustředění a času, abych ji vytvořil. Kdybych měl jít do detailů, vytvořit 1 cm trvalo zhruba 1 den.

I když říkám tohle, dá se to brát jako krystalizaci mé výrobní techniky. Vzešlo z toho něco, co se nerozbije a neohne. Je to jedna z těch částí, za kterou stojí plánování. Jsem rád, že mě někdo chválí.

„Tenhle úžasný předmět byl na prodej za pouhých 5 asurských zlaťáků. Kdyby záleželo na mě, tak bych za to zaplatil 100 zlatých. Lidi ve městě vážně nemají ten správný cit pro úsudek. Trápí mě, jak jsou bezpáteřní. Ačkoli si jsem jistý, že když nabídli takovouhle cenu, vzali v úvahu, že to je figurína Magické rasy. Kdyby chrámoví rytíři Milisovy církve přišli na to, že u sebe člověk má takovou figurínu, tak by ani shironský princ neunikl kacířskému výslechu. A pravděpodobně by ho nakonec zabili jako následovníka kultu Démonického boha. Pokud by se člověk rozhodl cenu té figuríny usmlouvat, je spoustu důvodů, které by k tomu mohl použít.”

Zanoba se držel za hlavu, povzdechl si a pokrčil rameny.

Zabili by tě?

Zdá se, že chrámoví rytíři jsou všichni fanatici.

„Ale přesto jsem se rozhodl hledat výrobce této figuríny. Vážně se nechci zaplétat s někým, co má co dělat s kultem Démonického boha, ale chtěl jsem si promluvit s člověkem, co tuto figurínu vyrobil. V té době se mi v komnatě najednou objevila Lilia. Bylo to den poté, co odešla Roxy.”

Hmmm.

Nakonec to dopadlo tak, že se náhodou a bezděky minuly, co.

„Liliu polapili vojáci, stalo se spoustu věcí a dopadlo to tak, že se o ní začal starat Pax, ale mezi Liliinými věcmi jsme našli tohle.”

Jak to Zanoba říkal, vytáhl z batohu malou truhličku. Byla to truhlička velikosti pěsti a nevzpomínal jsem si na ni.

„Přišlo mi jako záhada, proč s sebou táhne něco takového, jako kdyby to bylo něco důležitého, no, ale dobře se podívej.”

Zanoba otevřel truhličku dost na to, abych dovnitř dobře viděl. Vyndal zevnitř měkce vyhlížející složenou látku a pak ji obezřetně rozvinul. Uvnitř té látky byl zabalený přívěšek vyřezaný ze dřeva. Mám pocit, jako bych to už někde viděl... Přirozeně to bylo ručně dělané a sálala z toho nešikovnost jeho výrobce.

„Co to je za přívěšek? Co?”

„Hmm, na tomhle přívěšku vůbec nezáleží,” řekl Zanoba a položil ten přívěšek na batoh. Všechny jeho pohyby jsou ztělesněním obezřetnosti. Dá se z toho vycítit jeho kladný dojem.

Ale vážně přemýšlím, co to znamená, že na obsahu truhličky vůbec nezáleží. A pak jsem si to uvědomil. Poznal jsem tu látku, v které byl ten přívěšek zabalen.

„No, jsou to tyhle kalhotky, ale...” řekl Zanoba, zatímco tu látku rozvinul.

Není o tom pochyb. Tohle je...

Roxin svatý předmět.

„Zdá se, že Lilia ti to chtěla dát k tvým desátým narozeninám.”

Aha.

Jinými slovy je to tamto. Přívěšek je kamufláž. Ta látka, do kterého ho zabalila, byla moje vzácnost. Jasně jsem to pochopil. Možná to zprvu chtěla poslat prostě jen tak, ale pak si uvědomila, jak je abnormální posílat kalhotky jako dárek k narozeninám. A tak se snažila a udělala něco takového.

Ale bohužel to bylo na nic. Posvátný předmět kalhotky byl čistě vyprán. Roxin extra panenský olej zmizel a tyto kalhotky přišly o svou božskost. Už v nich nepřebývá žádný bůh. Ale naopak se dá myslím říci, že je v nich napěchovaná oddanost??

„Ta-takže co je s těmi kalhotkami?” zeptal jsem se, abych zamaskoval svůj třesoucí se hlas.

Zanoba přikývl s „hm” a: „Předtím, než se dostanu k těm kalhotkám, povyprávím ti o téhle figuríně.”

Pak Zanoba poklekl na všechny čtyři. Choval se k figuríně Roxy jako ke křehkému předmětu a prsty se mu třásly. A pak začal mluvit. Správně, začal mluvit.

„Podívej se na tohle zpředu. Když se na to dobře podíváš, je to normální kouzelnice, co si připravuje hůl. Ale má to svůj vlastní temperament. Podívej se na tuhle normální róbu. Pokud pohneš jednou nohou kupředu a vystrčíš hůl, okamžitě tomu jasně porozumíš.

A pak, a pak když se podíváš k rukávu a lemu róby, je to zápěstí a kotník! Odhalila se jen trocha kůže. Je to jenom troška, ale má to v sobě nezměrnou erotiku. Jenom s tímhle malým kouskem pochopíš, že tahle mladá kouzelnice, co vypadá vyzáble a rozhodně ne vnadně, pod tou róbou něco skrývá. I když je ta róba takhle pytlovitá, chápeš to!

A pak uděláš tohle a tentokrát se podívej zezadu. Ta pytlovitá róba původně neukazuje nic z linie těla. Ale když pohneš nohu kupředu a látka se tak trochu natáhne a k povrchu se trošičku dostane obrys zadečku. Je to malá prdelka. I kdybys to viděl na vlastní oči, tak by to pravděpodobně nebylo zase až tak erotické. Ale takhle, když se trochu rýsuje pod tou pytlovitou róbou, je to nesmírně erotické! Rozhodně to chci vidět, chci ji svléknout a podívat se na to. Je to prdelka, co tě nutí takhle myslet.

Po všem těhle myšlenkách se dá tahle róba odepnout. Pokud opatrně odepneš část, co tu róbu drží při sobě, objeví se nevinná svlečená dívka. Navíc tahle mladá dívka nemá podprsenku. Když poměřím velikost poprsí osoby jménem Roxy, byla to správná volba.

A pak když se na ni podíváš ze strany, ze všech věcí si levou rukou skrývá hruď. Divné, ještě před chvilkou měla levou rukou svírat hůl. Když si tohle pomyslíš, podívej se na její róbu. Ze všech věcí tam je přidělaná levá ruka. Správně, tahle figurína má tři paže.

Vzhled, když je oděná v róbě, a vzhled bez róby. Tenhle trik z té figuríny dělá dvě figuríny. Je to vskutku důmyslné. To, že můžeš sundat róbu, znamená, že figurína má omezené množství póz. Ale když pažemi pohneš takhle dovnitř a ven, zvýší se svoboda pohybu.

To není všechno, tentokrát se na to podívej ze strany. Když má na sobě róbu, záda má rovná, jako by vykračovala přední nohou. Ale když sundáš róbu, z nějakého důvodu se nahrbí. Je to, jako kdyby se snažila zakrýt svou hruď a tělo.

Abychom si to potvrdili, podívej se jí zeshora do tváře. Když měla róbu na sobě, tvářila se důstojně, ale copak se teď nezdá, jako by se zoufale snažila přetrpět svou hanbu. Chápu člověka, co to vytvořil. Chápu, že ten výraz je stejný.

Je to něco, co nikdo nedokáže napodobit, je v tom „nadvláda”. Jistě můžeš říct, že různé hlavní části mají do zručných děl trpaslíků daleko. Dokonce by se o tom dalo říct, že to je práce amatéra. Ale tahle figurína je rozhodně na úrovni, na kterou se trpaslíci nikdy nezmůžou!”

Naslouchal jsem každému jednotlivému slovu, dopodrobna. Normálně by člověk naslouchal se zaraženým výrazem na tváři. Ale já jsem výrobce této figuríny. Aniž bych přeslechl jediné slovo, jsem se nad tím zamýšlel.

A pak jsem cítil uspokojení. Není to tak? Někdo mluví o mém díle s takovou vášní. Není možné, aby mi to neudělalo radost. Navzdory situaci mě to zahřálo u srdce. Správně. Samozřejmě že to je tak.

Do téhle Roxiny figuríny jsem vlil všechny své tehdejší techniky. Ačkoli je to pořád amatérský výtvor, pokud se na to podívá člověk schopen vidět, pak to pochopí. To je důvod k radosti. Aby přišel i na triky v těch malých částech...

Ale jedna část chybí. Proč bych ji vyrobil tak, aby si rukama skrývala hruď...

„Ach?”

A pak jsem si to uvědomil.

„Černá barva na spodní straně začíná blednout.”

„Hm?” Jak ze sebe Zanoba vydal tento zvuk, znovu natočil figurínu Roxy. „Ach, ty černé tečky na straně? Hyzdily krásu figuríny, takže jsem je vymazal,” řekl Zanoba bezstarostně.

Když jsem ta slova zaslechl, ztuhl jsem.

Zamrzl jsem.

Otevřel jsem oči a přestal se hýbat.

„Vy-vymazal??”

„Hm, když víš, že tam byly tečky, znamená to, že o té figuríně přece jen něco víš?”

„...Prosím, otoč tu figurínu a podívej se na ni.”

„Předtím mi odpověz na otázku.”

„No tak, otoč ji.” Vyšel ze mě tak chladný hlas, že jsem překvapil sám sebe.

Zanoba zaváhal, vydal ze sebe „uu”, poslechl mě a otočil figurínu.

„Takhle to stačí, podívej se na ni z tohohle úhlu, prosím.” Nechal jsem ho zastavit v místě, kde byla ta piha, v místě, kde ji Zanoba jen stěží viděl. „Podívej se na polohu ruky, prosím.”

„Copak?”

„No tak, jen se na ni prosím podívej.” Pochopil jsem, že můj pevný tón Zanobu vytáčel. Ale upřímně se na figurínu podíval. „Chápeš, že to nedokáže skrýt?”

„...Hmmm?”

„Chápeš, že tam ty ruce nedosáhnou?”

„...Ach,” vydal ze sebe Zanoba tiše. Zdá se, že to konečně pochopil.

Správně, důvod, proč jsem ji nechal zakrývat si rukama hruď. S ohledem na tento svět, které nemá omezení v podobě 18+, proč jsem to neudělal tak, aby Roxina roztomilá a odměřená hruď byla odhalená.

„Chápeš, že i když dokáže skrýt hruď, tak nebyla schopna zakrýt tu pihu?”

„...Jak... je... tohle možné?” Zanoba se chvěl a třásl.

Správně. Rozhodně jsem měl důvod, proč jí přidělat pihu. Ta piha se chová jako druhá bradavka a vyjadřuje stydlivost, kterou nedokáže zakrýt. Ta piha je ta nejerotičtější část na figuríně.

„Já...já...já jsem nic nepochopil?? A přesto... tohle dílo... znehodnotil jsem ho??”

Zanoba měl propadlé oči, tělo se mu začalo otřásat. U pusy se mu začala objevovat pěna. Není tahle reakce trochu moc přecitlivělá, co?

„No, něco takového jako piha se dá znovu přidat a hotovo, ale co to bylo s těmi kalhotkami?”

„Ka-kalhotky jsou??? Jsou stejné??”

A když jsem porovnal kalhotky na figuríně s Posvátným předmětem, byly stejné. Teď už to chápu. Dal jsem figuríně to, co jsem znal nejlépe.

Pokud měla Lilia v plánu poslat ty kalhotky mě, pak je normální si myslet, že v tom něco je. Jen tak mimochodem tehdejší Roxy měla čtvery další kalhotky, ale detaily se všechny mírně lišily. Jo, vidím to, Roxy je módní.

„Je to tak? Takže o čem bych měl u té figuríny mluvit?”

No. Mělo by to být v pořádku. Zdá se, že Zanoba se k té figuríně chová jako k cennému pokladu. Neměl by mě najednou předhodit chrámovým rytířům.

„Nuuuuuuuooooch!”

Zanoba ze sebe najednou vydal hlasitý řev. Celým svým tělem se vrhl na podlahu.

Překvapilo mě to.

„Takže to ty jsi tu figurínu vyrobil!”

Jak se dalo čekat, tohle zarazilo dokonce i mě. Proč se mi tenhle chlápek najednou uklání? To jediné, co chápu, je Roxina skvělost.

„Co se dalo čekat od učedníka kouzelnice řádu vodního krále Roxy! Tahle figurína vznikla pomocí magie, že!”

Nevyslovuj Roxino jméno bez honorifika. Přidej -san.

„Každý den jsem se díval na tvůj výtvor. Vždycky když jsem se na něj podíval, něco jsem objevil, a moje úcta zesílila. Prosím, dovol mi ti říkat mistře.”

Jak to říkal, se šustěním se plazil po čtyřech a snažil se mi políbit boty, ale bránila mu v tom bariéra, takže ze sebe vypustil další skřek a začal do ní tlouct. Vypadalo to úplně stejně, jako když se 3. den v létě shromáždí mrtví ve frontě na nové publikace. Odhodil svou pýchu a důstojnost člověka. Bylo to vzezření toho, jenž je věrný svým tužbám.

„Uoooch! Co to je s tou bariérou?! Kdo tu něco takového udělal?! Mistře! Prosím, dovol mi uctít tvou boží ruku---oooooaach??!”

Přesně takhle jsem získal mírně strašidelného učedníka.

I v mém předchozím životě byli takoví lidé. Bavili se jenom prostřednictvím internetu, není to vztah, který by se dal přímo nazvat přátelstvím, ale něco takového existuje.

Správně, tenhle chlápek měl takovou tvář. Aby mě někdo takhle moc obdivoval, to je poprvé, ale...? Ale je to praktické. Jsem si jistý, že tohle je to, co Hitogami předpověděl. Skutečnost, že mě uvězní na hradě, že se s ním skamarádím a že potom s jeho pomocí uniknu.

Dobrá, konečně vidím konec!

Řekl jsem mu vážně: „Ach, učedníku. V komnatě by měl být magický kruh, co udržuje tuhle bariéru. Najdi ho a znič ho!”

„Rozumím, mistře! Až to vykonám, poskytni mi vědění metody, jak vyrábět takové figuríny, prosím?!”

„Pokud ten kruh nenajdeš, budeš vyobcován. Už nikdy ti nebude dovoleno mi říkat mistře.”

„Samozřejmě ti vyhovím!”

Zanobu ta slova podnítila. Začal chodit po místnosti a hledat. Taky šel prohledat komnatu nahoře, slyšel jsem šustění, jako kdyby kolem lezl šváb. Přitom všem uplynula zhruba hodina.

Pokud bychom měli mluvit o věcech, co dokázal najít, pak by to byla jenom čtvercová díra ve stropě zhruba velikosti A4. Zdá se, že Pax měl v plánu mi tamtudy házet jídlo. Pro jídlo to stačí, ale přemýšlím, co zamýšlel dělat s výkaly a s případnými nemoci. Možná měl v plánu ze shora použít uspávací plyn, aby mě uspal, a pak by potají tu bariéru rozpustil. Ne, určitě o tom nikdy nepřemýšlel.

Ten muž jménem Pax si určitě myslí, že dokud svého mazlíčka bude krmit, je všechno v pořádku.

Prozatím jsem dostal batoh a láhev, co Zanoba nepotřeboval. Pokud to použiju, budu se moct zbavit vlastních výkalů. Ne, přece jenom jsem byl na pokraji počůrání.

Prozatím kdyby aspoň dokázal odstranit poklop, myslel jsem si, že by bylo možné uniknout. Strop je vysoko. Zhruba 4 metry.

Ale kdyby dolů poslal lano, nějak by to sem dosáhlo. Ale zdá se, že ta těžká kamenná deska je zasazená skoro jako v poklopu a jelikož je upevněná na místě, bylo by složité ji odstranit. Zdá se, že i na tom poklopu je nakreslený magický kruh.

Přemýšlím, jestli to je jedna sada.

Zdá se, že je složité to zničit.

„Výsosti, není mezi tvými následovníky někdo, kdo o bariérách něco ví?”

„Ne, protože žádné následovníky nemám!”

„Aha? I když ten Pax má královské stráže??”

„Svoji poslední stráž jsem vyměnil za figurínu Roxy! Ne, byla to dobrá výměna!”

Tenhle chlápek je taky idiot, co? Ani nemluvě o tom, že směnil vlastní královskou stráž, co se to v téhle zemi děje. No, v každém případě jsme si potvrdili jedno.

„Dobrá... rozumím.”

„Ach, rozumíš tomu, co jiného čekat od mistra!”

„Ano, pokud to takhle půjde dál, zdá se, že budeš exkomunikován.”

„Jak se to mohlo stát?!?”

Můj mírně strašidelný učedník bude exkomunikován neslýchanou rychlostí...

To se ale nestane. Nemám v úmyslu ztratit svou očekávanou spolupráci.

„Změním podmínku. Pomoz mi se odtud dostat a až se odtud dostanu, staneš se mým učedníkem.”

„Ach! Bude to stačit! Chviličku, chviličku počkej, prosím!! Hned teď se pěstmi prosekám stropem!”

„Přestaň s hloupostmi, prosím.”

Jak Zanoba pevně sbalil pěsti a začal zahlížet na strop, zpanikařil jsem a zastavil ho. Byla to vážná tvář. Byla to tvář člověka, co by mlátil do poklopu, dokud by si neroztříštil kosti. Je to nebezpečný chlápek.

Zanoba byl chvilku celý roztěkaný, ale najednou se zdálo, že si něco uvědomil, a zvedl hlavu. „Mistře, kdo tuhle bariéru vytvořil?”

„Ehm, pokud se nepletu, byl to sedmý princ, jeho výsost Pax.”

„Hmm, když o tom tak přemýšlím, vzpomínám si, že Ginger něco takového říkala?”

„Copak jsi o celé situaci dopodrobna neslyšel?”

„Jelikož mám hlavu plnou figurín.”

„Ach, aha.”

Prozatím se zdá, že mezi tímhle princem a Ginger něco je. Přemýšlím, jestli i Ginger v pozadí tahá za drátky. Zdá se, že ani ona nechce, aby Paxovi všechno vycházelo, možná by nebylo špatné říct mu, aby pomohl tímhle směrem.

Ne, právě naopak. Řekl, že sem přišel poté, co mu o tom řekla Ginger. Jinými slovy Ginger chtěla, abychom se my dva setkali. Přemýšlím, jestli si myslela, že máme stejné záliby, když viděla figurínu Ruijerda. Ale přemýšlím, co Ginger chtěla, abych udělal, když mi za spojence dala tohohle nespolehlivého prince. Nevím, co bych měl udělat.

„Jinými slovy, mistře, Pax s tím bude schopen něco udělat, že?”

„Hmm? Jo, to to asi znamená.”

Zanoba o tom ještě chvilku přemýšlel a pak řekl tichým hlasem. Byl to rozdíl od toho jeho žertovného tónu s dobrou náladou. „Rozumím, měj chvilku strpení.”

Zdá se, že něco vymyslel. Ale nezdá se, že by tenhle princ byl nějak chytrý. Pokud udělá něco divného, jestlipak to nepřinutí vylézt hada z hnízda?

„Ehm, předtím než něco uděláš, měl bys to s někým řádně prodiskutovat. Správně, například s Ginger. Nebo taky se mnou.”

„Hahaha, mistr je od přírody starostlivý typ, aha. Neboj se, prosím, všechno nech na mě.”

„Hej, počkej chvilku, kam jdeš, poslouchej mě. Co plánuješ udělat?!”

Zanoba se smíchem vyběhl po schodech nahoru.

„No vážně!!”

V ten okamžik jsem měl pocit jako: aaa, teď jsem tomu dal.

Aby se ten nespolehlivý princ bez následovníků začal chovat takhle. Měl jsem pocit, jako kdybych mu řekl, aby šel šťouchat do vosího hnízda.

Myslel jsem si, že se situace vyvíjí výjimečně špatným směrem.

Měl jsem z toho vážně špatný pocit.

Ach, pokud to mělo skončit takhle, tak by nevadilo, kdybych mu předtím řekl, aby mi donesl něco k jídlu. To jsem si myslel.

Ale brzy jsem si měl uvědomit, že to byla mýlka.

Člověk známý jako Zanoba Shirone.

Naprosto špatně jsem jej odhadl.

Když jsem o tom později přemýšlel, od té chvíle, co se Zanoba dozvěděl, že to já jsem tu figurínu vyrobil, už bylo po všem.
---------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>