Kapitola 56 - Rychlé rozuzlení (1-2)

Část 1

Na tomto světě existují děti, co se narodily s abnormalitami ve své magické moci. Když se řekne abnormalita, napadne vás něco jako vrozená vada, ale mnoho z těch dětí na první pohled vypadá normálně. Ovšem jenom jejich vnější vzezření je normální.

Ty děti mají od narození zvláštní schopnost. Abnormálně rychlé nohy, nadlidskou sílu, lepší sluch než ostatní, jsou lehcí jako peříčko nebo mnohem těžší než normálně. Zabijí všechno, na co sáhnou, z úst plivou plameny, z konečků prstů jim vytéká jed, dokážou se přemisťovat na krátké vzdálenosti, jsou schopni z očí střílet paprsky.


Nebo mají schopnost neutralizovat všechny možné jedy nebo nejsou unavení, i když nikdy nespí, nebo jsou schopní najednou obejmout mnoho stovek žen a stejně neztratit sílu...

Takové děti, co se narodí s výjimečnými schopnostmi, se na tomto světě nazývají Miko. Nebo pokud nejsou užitečné nebo jejich schopnosti jsou pro ostatní nebo ně samotné přítěží, zdá se, že se jim říká „prokleté děti”, ale tohle stranou.

Takže, teď když máme tenhle základ, pojďme si popovídat o záležitostech královského hradu v Shirone.

Momentálně je na královském hradě pět princů. Nejstaršímu je 32 let a nejmladšímu... No, na jejich věku vlastně nezáleží.

Když se v této zemi narodí princ, dostane pod přímou kontrolu královské stráže. Dávají se jim, aby s nimi od mala mohli zacházet jako s vlastními údy, a dělá se to proto, aby se naučili vést druhé.

A jak vyrůstají, pokud udělají něco dobrého, jejich počet královských stráží se zvýší. A pokud udělají něco špatného, počet stráží klesne. Až král zemře, dalším králem se stane princ s nejvyšším počtem královských stráží. Nebo taková je aspoň tradice téhle země. Čím víc královských stráží máte, tím máte v podstatě větší moc.

Myslím, že to má mnoho much, ale nejvíce královských stráží má první princ. Princ, jenž má povědomí nejstaršího syna. Možná je trochu namyšlený, ale co se královské rodiny týče, je to vhodné chování. Což je důvod, proč má pod sebou téměř 30 královských stráží.

A teď, kdo má nejméně stráží? Je to vojáky nenáviděný princ, sedmý princ Pax Shirone. Má jistě nejméně královských stráží. Momentálně má jenom tři. Nějakou dobu to byl jenom jeden, ale jelikož byl schopen kontaktovat trh s otroky ze zóny rozmíšek, dostal o jednoho navíc. Toho třetího strážného zmíním později.

Tři lidé.

Jenom tři lidé.

Má málo královských stráží.

Ale existuje ještě někdo, kdo je níž než on. A to je třetí princ, Zanoba Shirone. Počet jeho královských stráží je nula.

Nula.

0.

Neexistuje jediný voják, kterého by mohl sám ovládat.

Dříve měl královskou stráž jménem Ginger, schopnostně na 12. místě v zemi. Ale nakonec i tuhle poslední stráž směnil za jistou figurínu a stráž nakonec připadla Paxovi. Zdá se, že v tomto okamžiku Ginger podala výpověď, ale Pax zpanikařil a její rodinu zajal jako rukojmí, takže se nakonec neochotně stala jeho královskou stráží.

Takže tenhle třetí princ Zanoba Shirone. Je to Miko.

Od narození má nadlidskou sílu a odolné tělo. Jenom s touhle schopností se stal člověkem se zvláštním darem. Nebyla to významná schopnost, ale krále to potěšilo. Miko bude v budoucnu pro království určitě užitečný.

Zvláště v tomto království, co je tak blízko konfliktní zóně na severu. Existence, která by se mohla stát válečným potenciálem, se má nosit na rukách a blahopřát jí.

Zanobu porodila konkubína, ale tímto se to bralo tak, že svou část už dokonala, a ulevilo se jí.

Král Zanobu přestal nosit na rukách (obrazně) po třech letech.

Když Zanobovi byli tři roky, narodil se čtvrtý princ. Byl to třetí princ, ale zároveň to bylo první dítě královské manželky. Bylo to dítě jako balónek. Okolí jásalo a země uspořádala slavnost.

Na té slavnosti Zanoba přikráčel k místu, kde byl jeho bratr. A pak se svého bratra ležícího v postýlce začal dotýkat a řekl, že je roztomilý jako panenka. Všichni, kdo to slyšeli, se nadšeně usmívali.

Jelikož Zanobovi byly tři, měl rád panenky. Bylo příjemné, že chtěl svého bratříčka připodobnit k něčemu, co měl rád.

V následujícím okamžiku Zanoba svému bratříčkovi utrhl hlavu. Jako panence. Slavnost se proměnila na peklo zmučeného pláče.

Král a jeho manželka se rozzuřili a poslali Zanobovu matku do vyhnanství mimo zemi. Ale Zanoba zůstal.

Částečně to bylo kvůli tomu, že byl pořád malý, a také to bylo proto, že byl miko. Zdá se, že na tomto světě jsou miko důležitými jedinci.

Po tomto incidentu se počet Zanobových královských stráží snížil na tři. Původně jich měl osm, ale zůstali mu tři. Král prohlásil, že se počet jeho stráží nikdy nezvedne nad tři.

K dalšímu incidentu došlo, když bylo Zanobovi 15 let. V téhle době už měl Zanoba rozum, i když byl posedlý figurínami. Jelikož to bylo takhle, rozhodlo se, že se ožení. Nevěstou mu byla dcera z jedné mocné rodiny kdesi ze severu. Král zamýšlel, že během války bude Zanoba čelit hlavnímu náporu.

Svatební obřad úspěšně skončil.

Následujícího dne po první noci. Nevěstu našli v posteli, mrtvou a bez hlavy. Zanoba jí ji utrhl.

Smrt dcery z mocné rodiny způsobila občanskou válku z hněvu, ale potlačili ji. Král Zanobovi sebral dva královské strážce a rozhodl se zavřít ho na hradě, dokud nevypukne válka. Navíc se snažil Zanobovi sebrat jeho oblíbené figuríny, ale všichni vojáci, co to chtěli vykonat, skončili s utrženou hlavou a zemřeli.

„Princ Hlavotrh” Zanoba Shirone.

Po tom incidentu začali Zanobovi takhle říkat.

Jak se dalo čekat, když to došlo takhle daleko, král se musel snažit s tím něco dělat. Ale dokud měl Zanoba svoje figuríny, byl v pohodě. Dokud čas od času dostával figuríny, Zanoba neměl žádné škodlivé úmysly. Což je důvod, proč se král rozhodl o něm přemýšlet jako o nebezpečné zbrani v podobě člověka.

Poté se k Zanobovi začali chovat jako k nádoru a takhle jsme se dostali do současnosti.

A zatímco o tom teď arogantně mluvím, o téhle historce jsem se dozvěděl, až když bylo po všem. V té době jsem ještě nevěděl, že Zanoba má největší válečný potenciál na hradě Shirone.

Část 2

Zanoba tam stál s bezohledným úsměvem na tváři.

Díval jsem se na to s odtažitým výrazem. Pohledem jsem nespočíval na jeho usměvavé tváři. Díval jsem se na to, co držel v rukách.

„Mistře, co ty na to, s tímhle ze mě uděláš svého učedníka, že!”

„Auauauau! Přestaň! Prosím, přestaň, starší bratře!”

„Moc křičíš, Paxi.”

„Aaach... gahhaaaaaaaa???!”

To byla tvář polapeného Paxe Shirone. Na místech, kde ho Zanoba držel, z jeho těla odkapávala krev. Nebyla to Paxova krev. Celé Zanobovo tělo bylo pokryté krví.

„???”

Neměl jsem slov. Nerozuměl jsem tomu.

Myslel jsem si, že jsme jen tak zlehka mluvili mezi námi učedníky a tak, ale v nějakém mě neznámém okamžiku se z toho stal krvavý horor. Ne, vážně nemám ponětí, co se to děje.

Zanoba se usmívá. Je to nevinný úsměv. Strašidelné.

Úsměv pošpiněný krví by měla mít nějaká kráska. Pokud ho má na tváři tenhle štíhlý starší otaku, prostě se to zdá divné.

„Přestaň, Zanobo! Pusť ho!”

„To... správně. Zanobo, vzpamatuj se!”

V této malé místnosti je momentálně několik lidí. Ginger s vytaseným mečem a tři vojáci proti ní. A za těmi vojáky se schovávají dva princové v draze vyhlížejícím oděvu. I když to jsou oba princové, jeden je ve značně pokročilém věku.

V této malé místnosti je devět lidí včetně mě, je tu trochu nacpáno.

„Starší bratři. Byli jste si vědomi, že Pax držel rodiny svých vojáků jako rukojmí, aby jimi mohl manipulovat?”

„N...ne??”

„Nebyl to královský strážný, ale voják této země, tedy majetek našeho otce.” Zanoba se usmíval. Jak to říkal, usmíval se. „A tahle Ginger taky, její rodinu drží jako rukojmí.”

„...Vážně?”

„Ano,” odpověděla Ginger princi, se svým mečem stále vytaseným.

Pořád měla vytasený meč, ale přemýšlím, jestli to je v pořádku.

Zanoba se dál beze změny usmíval. „Starší bratři, pamatujete si na Roxy?”

„Ach, jo. Paxova učitelka??”

„Byla to kouzelnice řádu vodního krále, která naše shironské vojáky vycvičila v boji proti magii. Člověk, kterému dlužíme velkou laskavost. Copak otec Roxy oficiálně nepozval na královský hrad? Pax to svým plytkým chováním naprosto zničil a Roxy odešla.”

„H...hmmm? To asi jo, Pax rozhodně pochybil, ale ty...?”

„I když je to takhle? Prosím, podívejte se. Učedník té osoby, pan Rudeus, si kvůli Paxovi prochází touhle nedůstojnou situací. Roxy se chlubila, že to je učedník, jenž má větší nadání než ona. Je to člověk, co by měl mít úžasné nadání, pan Rudeus...”

Zanobův úsměv pořád nepovadl. Svým způsobem by se tomu dalo říkat pokerová tvář.

„T...ty, během zasedání se vždycky tváříš tak znuděně. Jako tvému staršímu bratrovi se mi ulevilo. Vážně jsem si myslel, že nemáš žádný zájem o zemi?”

„Starší bratře, nemám zájem o nic jiného než o figuríny. Jen se snažím vypíchnout neoprávněnost Paxova jednání. Tohle dělám jen z jediného důvodu,” prohlásil Zanoba jasně a zvedl Paxe nahoru.

„Auauauauau!”

„Pan Rudeus je skvělý člověk, co vyrobil úžasnou figurínu, která se na tomto světě nedá nahradit. Aby Pax využíval takového skvělého člověka ke své pomstě, to by se nemělo dít!”

„Aaaach??! Lámeš mi kosti!”

V místnosti se rozléhalo Paxovo hořké ječení.

„Bratře, pokud zamýšlíš Paxovi zmrzačit rameno, uchýlím se k násilí.”

Tři vojáci a dva princové začali být nervózní.

Pomyslel jsem si, copak už se k tomu násilí neuchýlili?

Všichni byli překvapení a přetřásali to.

Když jsem se ve svém předchozím životě choval v domě svých rodičů násilně, nikdy z toho nevzniklo něco takovéhleho.

„Neříkám nic složitého. Chci zachránit výrobce figuríny, ale překáží mi v tom Paxův zločin.”

„Ale Pax s tím trhem otroků...?”

„Starší bratře, prosím, nenuť mě se opakovat. Mám pocit, že co nevidět svému mladšímu bratříčkovi utrhnu hlavu.”

Zanoba už se nesmál.

Pořád jsem neměl ponětí, co se to děje. Jen jsem byl zmatený, co to znamená nebo jaká metafora je 'utrhnout hlavu'. Jen jsem pochopil, že Zanoba má všechno pod kontrolou. Snaž se, můj učedníku. Ale jsi trochu děsivý...

„...To ne! Přestaň! Pusť mě! Ginger? Zachraň mě! Tvoje rodina, to tě nezajímá, co se stane s tvojí rodinou!”

„Moji rodinu včera v noci zachránil pan Ruijerd.”

„Cože?!”

Pax zápolil a Ginger mu klidně odpověděla.

Přemýšlím, koho Ruijerd zachránil. Pořád někoho zachraňuje. I když tohle říkám, přece jenom se zdá, že se situace vyvíjela na místech, kam nevidím.

„Je to přesně takhle, starší bratře. Jelikož mám mezi princi nejmenší pravomoc, neměl jsem na výběr a musel jsem tě požádat takhle. Kdybys mě odmítl, uchýlil bych se k násilí až na hranice své moci. Co, jsem si jistý, že při téhle vzdálenosti by jeden z vás nebo třeba oba měli hlavu ukroucenou. Potom by mě královský mág možná upálil, ale...”

„Vaše výsosti, budu vás následovat i ve smrti.”

Štíhlý muž jako ty si celkem věří, co. Vážně jsem si tohle pomyslel. Je nebezpečné mít dojem, že jsem silný. Se vzrušením se nad tím v duchu zamyslím. I když tohle říkám, s největší pravděpodobností se v princích něco zlomilo.

„R-rozumím! Uděláme, co říkáš!”

„Starší bratře, řádně to prošetři, prosím. Potom někde tady na hradě by měli být ti dva, co způsobili ten rozruch, a polapili Liliu. Byl bych rád, aby ses zaručil i za Liliu a její dceru.”

„Samozřejmě. Přimluvím se u otce.”

Přemýšlím, proč by ti princové bránili zpustlíka jako Pax. Celkem vážně jsem o těhle pochybách uvažoval. Ale je to jinak. Ti dva se bojí Zanoby. Bojí se a neví, co by měli udělat, jako s bombou, co má co nevidět vybuchnout.

Sice jsem nevěděl, co se to děje, ale propustili mě z bariéry. Zdá se, že ten magický krystal byl schovaný ve stropě.

Pax byl zatčen a Lilia propuštěná.

Zatímco jsem byl pořád zaražený, celý incident skončil.

-----------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>