Kapitola 76 - Na pokraji střetu I (2-3)

Část 2

To jsem si myslel, dokud...

„Uznávám tě jako dobrodruha řádu A, co porazil zběhlého draka, osamělého jezdce Rudea Močála! Vyzývám tě na tradiční námluvní souboj!”

Zatímco jsem šel do knihovny, vyzvali mě na souboj.


Když jsem se otočil, zrak mi padl na nádhernou dívku. Měla tmavou kůži a plavné temně modré vlasy svázané vzadu. Co se týče věku, mělo by jí být 17 nebo 18. Rty měla stisklé k sobě do těsné linky a její vzhled byl jediným slovem důstojný. Kdybych to měl vyjádřit, tak by to bylo něco jako válečnice. Její oděv byl ultramarínový, takže byl dost nápadný. Jestlipak má ráda modrou? Její hruď byla rozumné velikosti. Taky se zdá, že má celkem pěkné svaly. Na boku měla dlouhý zakřivený meč, který běžně užívali šermíři stylu Boha Meče. Její oděv nebyla uniforma, ale šermířský oděv. (pozn.: Tuhle dívku si zapamatujte ;-)

Taková dívka se dívala mým směrem. Kdybych to měl vyjádřit přesně, s překvapenou tváří se dívala na člověka přede mnou.

Dívala se na nenadaného příslušníka Zvířecí rasy pokrytého kučeravou srstí, co mě vyzval na souboj.

Správně. Tu hlášku řekl ten nenadaný muž. Nehledě na to, jak jste se na něj koukali, nebyl to mág. Byl to příslušník Zvířecí rasy s psíma ušima a vydutými svaly.

Ta dívka pravděpodobně jenom šla kolem. Myslím, že by každého překvapilo, kdyby velký muž nedaleko najednou řekl něco takového. Přece jenom teď je takové to období. Pravděpodobně přemýšlela, jestli to patřilo jí.

„Ehmm.”

No, tu dívku stranou. Problémem byl ten muž. Já jsem muž a tenhle chlápek je muž. To by znamenalo, že jsem obdržel výzvu k souboji od muže. To je obrovský problém.

„Jedná se o ten námluvní souboj, co je během tohoto období tak oblíbený?”

„Ano!”

Ha?!

„Promiň, ale... ehm, i když vypadám takhle, tak jsem obecně normální, takže mě prosím vynech z homosexuálních záležitostí. Prosím, dovol mi tu nabídku pokorně odmítnout.”

„Zdá se, že došlo k menšímu nedorozumění.”

„Omlouvám se, vzhledem k tomu, že mám teď hodinu klavíru, se obrátím k odchodu, takže pokud dovolíš...”

Poté, co jsem ho odmítl, opustil jsem to místo, aniž bych si vyslechl cokoli dalšího. Choval jsem se, jak mi senior Fedds řekl.

„Počkej?!”

To jsem se sice snažil udělat, ale ten ochlupený muž vyskočil s hlasitým výkřikem. A pak mě přeskočil a přistál přede mnou. Skoky měl mocné, jako kdyby měl klouby s opačným zaúhlením. Mohl by z něj být dračí rytíř.

„Nemáš právo odmítnout! Moje jméno je Buruk Adorudia! Usiluji o sňatek s Pursenou, abych se stal příštím náčelníkem Adorudia!”

„Pursena je momentálně na kolejích, má volno kvůli říji, takže se prosím poptej tam.”

Jak jsem tohle řekl, Buruk potřásl hlavou a zaklel. „Podle slov, co nám slečna Pursena zanechala jsem tě uznal za vůdce smečky! Od Gyese jsem slyšel o tvé slávě! Ten počin, kdy jsi během období dešťů zmrazil celý les! Ta schopnost, co tobě osamělému jezdci umožnila zabít rudého draka! Je to rozhodně skutečná schopnost hodná člověka, co vládne této škole, jsi protivník hoden tohoto souboje!”

Osamělý jezdec, osamělý jezdec... už nějakou dobu to tady říkáš, ale já cestuju pěšky, víš? No, ale to je jedno...

„Co se stane, pokud odmítnu?”

„Jako vůdce smečky máš povinnost souboj přijmout!”

Pojďme si to trochu urovnat.

Jinými slovy. Když jsem tehdá porazil Riniu a Pursenu v souboji, proslavil jsem se jako jejich šéf. Pokud toužíte po feně, co je podřízená šéfovi, musíte porazit šéfa, tak to funguje. Takže pokud by mě porazil, tak by se mu do rukou dostala Pursena jako výhra.

Zdá se, že přijmutí souboje je povinnost šéfa skupiny. Nestal jsem se šéfem skupiny děvčat, protože jsem chtěl, ale zdá se, že na tom nezáleží. Tohle je Zvířecí pravidlo.

Jinými slovy kdybych naschvál prohrál, tak by mě vyvázali z postavení vůdce smečky a Pursena by se stala nevěstou tohohle chlápka. Potom by dávalo rozum, že podobní chlápci by už neměli důvod za mnou chodit a vyzývat mě k souboji.

„Takže útočím... pojďme bojovat!”

Aniž by Buruk čekal na mou odpověď, nahlas zakřičel a skočil po mě.

… … …

… …

…

No, co to kruci.

Byl to jenom mluvka.

Vrhl se na mě zepředu, nohama se zachytil v bažině a kamenná střela jej poslala do bezvědomí. Řekl bych, zhruba tři sekundy.

Zdá se, že jsem ho tak nějak instinktivně porazil. Ale když jsem o tom popřemýšlel, vážně není třeba, abych naschvál prohrával. Taky se prozatím nezdá, že by Pursena měla v plánu se za někoho provdat. Jinými slovy to „budeme tě obtěžovat”, co napsaly, se týkalo tohohle.

Vážně mě nezajímá, jak to na mě jen tak hodily, ale pokud budou protivníci jen na takovéhle úrovni, tak se s nimi budu moct nějak vypořádat. Takže by to mělo být asi v pořádku.

Zatímco jsem o tom takhle zlehka přemýšlel, po cestě do knihovny mě napadli pětkrát. Všichni to byli lidé, co vykřikovali, že čekali na tenhle den. Rinia a Pursena jsou vážně oblíbené. Přemýšlím, co je na nich tak dobrého. Jejich tělo? Ne, zdá se, že mnoho z těch vyzyvatelů je nikdy ani nevidělo.

Jinými slovy to je postavení. Ten první chlápek přece jenom řekl, že se chtěl stát patriarchou. Tak moc se chtějí stát náčelníky, co?

Ale zdá se, že už rozhodli o pořadí soubojů. Na chlápky, co se se mnou snažili bojovat po cestě, křičeli, že předbíhají. Zdá se, že všechno tohle je tradice Zvířecí rasy. Vážně žijí jenom pro ty svoje zvyky. No vážně, ta zatracená Zvířecí rasa.

Ale ač to bylo velmi záhadné, do interiéru knihovny nájezd nepodnikli.

Hádám, že jim někdo ze školy řekl, aby se ve vnitřních prostorách nechovali agresivně. Nebo by to taky mohla být nějaká další tradice Zvířecí rasy.

Nemám ponětí, ale v každém případě je teď knihovna na nějakou dobu moje útočiště.

Část 3

Navečer se v knihovně ukázal senior Fedds.

„Rudee, venku to vypadá úžasně, co jsi provedl?”

Díval se po mě s trochou obviňování v očích.

„Nic, zdá se, že když chceš za nevěstu Riniu nebo Pursenu, musíš porazit mě.”

„Cože?!”

Jelikož se senior Fedds zakabonil, vysvětlil jsem to do posledního detailu. Zdá se, že jelikož jsem porazil Riniu a Pursenu, uznávají mě za svého šéfa. Jinými slovy se zdá, že to je něco v tom smyslu: když porazíš šéfa, dostaneš se k dívce.

Jak jsem svoje vysvětlení zakončil, senior Fedds se tvářil trochu rozmrzele.

„Tak by to nemělo být. Nejsi patriarchou klanu Dedorudia. Možná jsi nad nimi jednou zvítězil, ale neměl bys mít právo je doprovázet.”

Hmm... To je přece jenom pravda, co. To by bylo správně, ne? Pokud by to tak bylo, tak bych měl mít větší svobodu dělat si s těly těch dvou, co se mi zlíbí.

„Ale i když je to takhle, jak bychom je měli přimět, aby to vzdali?”

„Ech? Hmm?? I když to takhle říkáš, Zvířecí rasa se během tohoto období nevzdá...” Senior Fedds si položil ruku na bradu a chvíli přemýšlel a pro sebe si přikyvoval. „Ve skutečnosti by nemělo být vůbec třeba, abys byl jejich protivník. Ale dokonce i oni to vzdají a vrátí se, pokud v souboji prohrají.”

„...To znamená, že ten souboj nakonec stejně musím přijmout?”

„Takhle to prostě je.”

Tobě se to vážně lehce řekne. Nevím, kolik jich tam je, ale zdá se, že je jich tam venku seřazeno aspoň třicet. Skoro všichni to jsou nenadaní muži, co se chtějí stát patriarchou. A já je musím všechny porazit...

„Nechci, aby byl každý můj den plný násilí.”

„Já vím. Ale pokud něco neuděláš, tak odtud nebudeš moct odejít. A i když se tu budeš schovávat, tak jim možná dojde trpělivost a půjdou dovnitř. Pokud se začnou rvát v knihovně, budeme v maléru.”

„To asi jo.”

No, to je ale prekérní situace.

„Bojovat s tlupou nemytých chlapů, co...”

Kdo z toho něco vytěží, co?

„Ehm, není to tak, že by to všichni byli muži, zdálo se mi, že tam byla i jedna dívka.”

„Vážně? Byla roztomilá?”

„Rudee?? Copak přijmeš souboj s tou dívkou?”

„Ne, to nejde.”

Tak nějak jsem nad tím výhružným pohledem potřásl hlavou. Ale rád bych viděl, jak vypadá. Zajímalo by mě, odkud se o mě dozvěděla.

„Ale nejsi ani trochu zvědavý?”

Pokud by se se mnou snažili sblížit s dobrým úmyslem, pak bych samozřejmě zvědavý byl. Samozřejmě že by mě potom někam doprovodily, o tom bychom si mohli promluvit, až se vyléčím ze své choroby.

„Vážně? Jsi zvědavý? Hmm...”

...Nevím proč, ale zdá se, že je senior Fedds je z nějakého důvodu ve špatné náladě. Přemýšlím, jestli to je tím, že mi řekl, abych lehkovážně nepřijímal žádné souboje. Ach, správně. Jsem si jistý, že se Luke v minulosti něčím takovým provinil a nechali ho, aby si to sám vyřídil. Proto je na mě naštvaný, že to beru tak zlehka.

„Ale pokud z toho vznikne takováhle závažná situace, nemůže s tím studentský výbor něco udělat?”

„Během období říje se s tím nedá nic dělat. Kdybychom jim to zakázali, tak by z toho vzniklo ještě něco strašnějšího.”

Zdá se, že studentský výbor má během tohoto období plné ruce práce s různými věcmi. Je mnoho studentů, co běsní, jsou také lidé, co se mimo školní pozemky chovají násilně. Zdá se, že jsou i tací, co využívají střetnutí během souboje a útočí ve tmě.

Zdá se, že studenti přidružení ke studentskému výboru chrání studenty s nízkou schopností boje před takovými lidmi. V malých skupinkách obcházejí školní pozemky a pokud dojde k nějakému pochybení, na místě to stopnou. Údajně i senior Fedds po tomhle setkání půjde na nějakou takovou pochůzku.

„Pokud studentská rada dělá něco takového, tak zachraňte i mě.”

„Rudee, ty bys měl něco udělat sám, zvládneš to, ne?”

Tón seniora Feddse je najednou o hodně chladnější než obvykle. Přemýšlím, jestli jsem udělal něco, co mu pocuchalo nervy.

Ne. Mohlo by to být tak, že si vzpomněl na ten test kdysi dávno. Senior Fedds řekl, že mu nevadí, že prohrál. Ale já teď úskočně utíkám. Jsem si jistý, že kdyby se rozneslo, že senior Fedds prohrál se zbabělcem, tak by jeho sláva opadla.

Mnoha způsoby jsem se na seniora Feddse spoléhal. Vážně to nechci udělat, ale tady bych se měl pro jednou snažit ze všech sil.

„Rozumím, kvůli cti seniora Feddse pojďme ty chlápky zmasakrovat.”

„Z-zabít je? To nejde!”

„Já vím, to byl jen žert.”

I když se tomu říká souboj, nezajdeme tak daleko, abychom je připravili o život. Takové nepsané pravidlo existuje. I když tohle říkám, je možné, že je mezi nimi někdo silný.

Nemůžu polevit v ostražitosti.

Pojďme, já se na to připravím.
-----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>