Kapitola 73 - Incident s vězněním II (2-3)

Část 2

Když mě něco trápí, žádám o pomoc seniora Feddse. Poslední dobou jsem si vypěstoval takový vzorec chování. Senior Fedds je přece jenom dobře informovaný a na většinu problémů řádně odpoví.

„Po-počkej chvilku. Neznamená to potom, že ty dvě dívky jsou zrovna teď v tvém pokoji, Rudee...?”

„To jsou, hm... Prosím, nenervuj se. Řádně jsem zařídil, že mají dnešní hodiny omluvené, a kontaktoval jsem školu.”

„Ehm, to... že jsi je chytil, totiž, jinými slovy zrovna teď jsou ty dvě dívky zavřené v pokoji spolu se Zanobou?”


Ach. Takže se to dá vidět i takhle? Dvě bishoujo se zvířecíma ušima jsou zavřené, hm? Myslím, že jsem to v minulém životě měl na seznamu „věci, co bych chtěl udělat, než zemřu”. Ale co jsem tehdy v minulosti chtěl dělat bylo o krok dál než tohle; krok, který teď nejsem schopný udělat.

„Rudee, totiž, ehm, poté, co jsi je polapil, udělal jsi, ehm...?”

Tvář seniora Feddse je zářivě červená a trochu se na mě díval, jako kdyby mě neznal nebo tak něco. To není dobré. Zdá se, že si to špatně vyložil.

„Ne, neudělal jsem nic sexuálního, víš.”

„V-vážně?”

„Akorát jsem jim trochu promnul hruď.”

„T-ty ses jich dotkl na hrudi...?”

„Jo. Chtěl jsem něco otestovat, takže.”

„...? Ehm, ty ses jich nedotkl s tamtím smyslem na mysli?”

Jaký smysl je tamten smysl? Ne, jinými slovy se mě ptá, jestli jsem se jich dotýkal s něčím sexuálním na mysli. V širším slova smyslu se to tak rozhodně dá vyložit. Ale z mého úhlu pohledu to bylo nakonec jen pro dobro lékařské léčby a byl to jenom experiment.

„Nemyslím si, že to byl tamten smysl.”

Vypadalo to, že se seniorovi Feddsovi trochu ulevilo.

„A-aha. Ale to bude problém, víš. I když jsou takové, přece jenom to jsou pořád dcery náčelníků klanu Dorudia.”

„Prosím, buď v klidu. Náčelník kmene a vrchní válečník jsou moji známí.”

„Ech?! Vážně?!”

„Ano. Pokud řeknu něco v tom smyslu, že se ve škole flákaly, takže jsem je musel napravit, jsem si jistý, že to pochopí.”

„J-jak ses s nimi seznámil?! Klan Dorudia je velmi odtažitý, takže je velká vzácnost, když se můžeš setkat s takovou osobností jako náčelník kmene, víš.”

Řekl jsem seniorovi Feddsovi o tom incidentu ve Velkém lese. Jen pro vaši informaci, byla to pěkně trapná epizoda mého života. Zachránit děti a pak se nechat chytit a potom se nechat osvobodit a každý den si hrát se psem a tak nebo vyrábět figuríny. Přece jenom to byl takový životní styl.

„Haa, ty jsi úžasný, co, Rudee...”

Ačkoli to byla trapná historka, senior Fedds ze sebe vydal obdivný povzdech. Přesně která část byla úžasná?

„Aby k tobě přilnulo posvátné zvíře...”

Aha. Teď když to zmínil, proč vůbec Jeho posvátná zvířeckost přišla ke mně? Chápu, že to byla Gisuova chyba, ale... Rozhodně není možné, aby si mě vážně oblíbil.

„I když je to jenom oříšek, zdá se, že aspoň pochopil, že jsem ho zachránil, co?”

„Takhle nikdy nesmíš mluvit před Zvířecí rasou, dobře?”

Očividně, kdyby někdo přede mnou nazval Roxy špinavým démonem nebo něco takového nebo se jí posmíval, tak bych se přece jenom naštval. Mám v úmyslu se jasně vyhnout překročení daných mezí.

„Každopádně se se mnou poděl o svou moudrost, prosím, seniore. Trest, co mě uspokojí a zbaví mě zášti, ale není tak přísný, aby se mi chtěly pomstít. Máš nějaký nápad?”

„To je obtížná otázka, hm?”

Ale i tak, jak senior Fedds přemýšlel, dělal u toho hmmmmm. Ale já si myslel, že mě požádá, abych je okamžitě propustil.

„Já to cítím stejně, víš. Nedokážu odpustit lidem, co se spolčují proti druhým, co jim kradou věci a pak je ničí.”

Nebo tak jsem to slyšel. Naprosto souhlasím.

Jen tak mimochodem Fedds a Zanoba si jsou teď tak blízcí, že když se potkají, tak se pozdraví. Když Fedds slyšel, co se přihodilo jeho známému, taky ho to naštvalo. Tohle mě napadlo, už když jsme kupovali otroka, ale senior Fedds má možná velmi silný smysl pro spravedlnost.

„Dobrá, mám nápad.”

„Hooo.”

Jelikož taková hláška je obvykle špatná hláška, rozhodl jsem se, že bude nejlepší, když nic neřeknu. No, to je jedno.

A tak náš výzkum toho dne skončil dřív a senior Fedds a já míříme spolu zpět na pokoj.

Část 3

Když jsem se vrátil na pokoj, zjistil jsem, že se tam vznáší ostrý pach. Postel je mokrá. Naprosto smrdí. Pursena a Rinia už jsou naprosto mimo a nemají už žádnou sílu.

...Možná by bylo lepší, kdybychom je aspoň nechali použít toaletu.

Jelikož to vážně bylo nepříjemné, použil jsem magii, abych je osušil, otevřel jsem okno, abych trochu vyvětral, a když jsem sundal jejich zašpiněné kalhotky a sukně, vytřel je dočista. Prádlo jsem nakonec vypral.

Jen tak na okraj, vzhledem k tomu, že nejsou úplně nahé, tak by to mělo být v pořádku. S touhle myšlenkou jsem se podíval, jak se tváří, ale ty dvě byly naprosto se vším smířené.

„Aspoň ses k nám mohl chovat násilně, mňau... ale pokud si nás hodláš nechat v pokoji jako domácí zvířátka, tak si nám mohl aspoň sundat pouta, mňau... je vážně těžký mňau-nebýt schopen se pohybovat, mňau... Já neuteču, tak prosím, mňau...”

Zdá se, že pro kočičí typy jako ona je vážně těžké být svázaný 24 hodin.

„Budeme hodné, tak nás aspoň jako nech najíst, prosím. Já jako nebudu v noci štěkat... já jako nebudu ani kousat... já jako chci jíst maso... já mám jako hlad, haf...”

Do teď jsem si toho nevšiml, ale zdá se, že tohle je typický nenasyta. Když tak o tom přemýšlím, když jsme se poprvé setkali, tak jedla maso, ne?

Ale stejně vzdát se po jednom dni... možná to je vážně proto, že neměla co jíst. Když je člověk hladový, tak je přece jenom malomyslný.

Sundal jsem jim pouta. Když jsem to udělal, ty dvě přede mnou poklekly. Jelikož od pasu dolů nic nemají, je to strašlivě erotické. Moje rty se bezděky roztáhly do úchylného úsměvu. Ale bohužel ta věc v přízemí se neroztáhla.

„Rudee...”

To byl hlas seniora Feddse, co byl přímo vedle mě a pral jejich sukně a kalhotky.

„Ehmmm... Jelikož se zdá, že se ty dvě kají, přemýšlím, jestli by nebylo nejlepší jim už odpustit...? Ačkoli ses možná ještě neuklidnil, nebýt schopen se hýbat celý den je vážně nepříjemné, víš? Jelikož je tohle chlapecká kolej, je tu spoustu 'hladových' mužů, takže ty dvě musely být taky vyděšené.”

„Správně, mňau.”

„Vždycky, když jsem slyšela kroky, myslela jsem, že už je jako po mě, haf...”

Ne, co já vím, tak by tu nemělo být zase tolik 'hladových' mužů. Máme dovoleno chodit ven a pokud dychtíte po ženě, tak prostě můžete zamířit do rudé čtvrti nebo něco. A poslední dobou jsou kvůli tomu lidožravému elfovi všichni prváci v pohodě. Nebo to pro ně bylo nebezpečné, protože si nadělaly spoustu nepřátel? Aach, ale možná že je spoustu lidí, co by je prostě prodali kupcům s otroky, kdyby je tu našli takhle svázané.

„Od teď budeme poslouchat, co řekneš, mňau, budeme tvoji podřízení, mňau.”

„Proto nám prosím jako odpusť, haf.”

Ty dvě jsou celkem žalostné. Nebo aspoň vypadají žalostně.

„Není to tak, že bych po vás chtěl něco absurdního... ale pokud budete zesměšňovat Roxy, tak vám neodpustím.”

Jenom tahle hláška stačila na to, aby ty dvě smrtelně zbledly a opakovaně přikyvovaly.

„Samozřejmě, mňau. Nebylo by vůbec nic divného, kdyby nás zabili, kdybychom zesměšnili boha někoho jiného, mňau.”

„Uuu, najednou jsem si vzpomněla na tu hrůzu jako jak nás pronásleduje Řád chrámu...”

Když jsem jim řekl, že mám rodinu u Řádu chrámu, ty dvě ještě víc zbledly. Zdá se, že to rčení o penězích a konexích bylo pravdivé.

Po krátké chvilce.

Prádlo je vyprané a ty dvě si ho vesele natáhly na sebe. Proč jen je ten počin natáhnutí si kalhotek tak vzrušující? Pro mě je to ještě erotičtější, než když si je sundávají.

Zjistily, kde je jejich místo, a oblékly se. Kvůli tomu se jejich dřívější postoj vrátil.

„I když jsem řekla, že budeme poslouchat, co řekneš, nebudu s tebou dělat nic jako dělání dětí, mňau. Taková věc se dělá, až když spolu budeme řádně chodit a vezmeme se, mňau.”

„Správně. Ale nebude vadit, když budeš chtít jako trochu ochmatat Rinie prsa, haf.”

„Správně, mňau, pokud je v pořádku jen chtít... PROČ MĚ, MŇAU?!”

„Já jsem drahá. Kdybys mi dal jako drahý maso, haf.”

Ačkoli jsou tyhle dvě dívky delikventky, jsou relativně cudné. Co se dalo čekat od princezen.

Ale stejně, polovina toho pokorného chování před chvílí bylo jen hraní, co? Pokud se nad svými činy vážně zamyslely, tak je to v pořádku, ale...

„Ach, správně, Rudee. Dávej si pozor, aby tě nepřepadly, dobře?”

Po slovech seniora Feddse se ty dvě zatvářily šokovaně.

„Mňau?! Počkej, Feddsi, neříkej takové divné věci, mňau!”

„Správně!”

„Šéf je zkažený zloduch, mňau. Kdybychom znovu prohrály, kdo mňau-ví, co by se s námi stalo. Tak kdo by něco takového dělal?!”

Kdo je tady zkažený zloduch? To je vážně strašné označení. Ale pokud jsou ze mě takhle vyděšené, tak se v noci budu moct aspoň řádně vyspat.

„Šéfe, můžeme už jako jít?” zeptala se Pursena a mírně přitom naklonila hlavu ke straně.

Což mi připomíná, co to je s tímhle 'šéfem'? Ne že by mi to vadilo.

„Mám hlad, takže chci jít domů, haf, dát si maso.”

„Správně, mňau, od včerejšího večera jsme nic nejedly a nepily, mňau...”

Co to má být?! To vypadá, že ten špatný jsem tady já! Kály se dostatečně?

„Zdá se, že se dostatečně nekály, co?”

To řekl senior Fedds.

„Feddsi, tohle s tebou mňau-nemá co dělat, mňau.”

„Správně... Jako kruci haf...”

Seniora Feddse to trochu šokovalo.

Já zakřičel: „Vy dvě, na kolena!”

Ty dvě se neochotně posadily. Fedds ze záprsenky vyprodukoval lahvičku. Je to lahvička s černou barvou uvnitř. Pak vytáhl štětec. Tohle je to, čemu říkáš 'dobrý nápad'.
----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>