Kapitola 72 - Únos dívek (3-4)

Část 3
– Rudeovo hledisko –

To je ale naprosto neodpustitelná historka. Nejenom ukrást něčí výrobek, ale také to rozšlapat... To je odporná ukázka násilí. Je to to samé jako rozmlátit něčí notebook basebalovou pálkou. Zničit něčí majetek jako nic...! Aaach, kruci. Jsou nechutné a já jim nedokážu odpustit.

Co nedokážu odpustit nade vše, je to, že pošlapaly Roxy. I když to byla jenom figurína, pošlapaly Roxy.

V období Edo šogunát Tokugawa nutil utajené křesťany, aby šlápli na obrázek Ježíše nebo Marie. V minulosti jsem se tomu poškleboval. Jako kdybyste je mohli takovým testem odhalit! To jsem si myslel. Ale teď to chápu. Pocity těch křesťanů. To ponížení, co cítíte, když před vašima očima šlapou po něčem, v co věříte. Realitu Shimabarské vzpoury. Pokoření Canossy. Křižáci, co se nutili kupředu, ačkoli to bylo nemožné. Teď to chápu.


Musím jim dát za vyučenou.

Musím ta dvě hloupá zvířata naučit, co přesně provedla.

Musím jim dát za vyučenou.

Musím je naučit, že když si člověk dělá, co se mu zachce, plynou z toho důsledky.

„Poslouchej, Zanobo.”

„A-ano.”

„Chytíme je živé. Nezabijeme je. Musíme je potrestat za to, že se protivily bohu.”

„Potrestat je? Aha.”

„Myslím, že prozatím bychom je měli polapit odděleně.”

„Ale ty dvě jsou vždycky spolu.”

Buňka o dvou tělech. Zvířata, co se pohybují ve smečce, jsou vážně chytrá.

„To je pravda. Jsou dostatečně chytré, že bys o nich nesmýšlel jako o zvířatech. A když už o nich mluvíme, ty dvě mají dostatečnou bitevní sílu, aby porazily tebe, mika... Zdá se, že to pro nás bude velmi obtížná bitva.”

„Ne, já si myslím, že s tebou, mistře, to bude víc než zvládnutelné.”

„Není dobré mě přeceňovat. Vítězství získáš jen neustálou skromností, víš.”

Zachovával jsem klid. Zachovával jsem vyrovnanost. Zůstával jsem uvážený. Za mých dobrodružných dnů klid rozhodoval o tom, jestli jsem žil nebo umřel. Vždycky jsem zachovával klid, vždycky jsem zůstával vyrovnaný a umlátil ta zvířata k smrti.

„Řeknu ti, jaký je plán.”

„Ano, pane!”

„Ačkoli neznáme jejich bitevní sílu, už jsme pochopili styl jejich útoku. Jedna z nich rychle vyrazí kupředu a vytváří zmatek magií, zatímco druhá použije hlasovou magii, aby nepřítele odzbrojila. Je to prosté, ale ty dvě mají rovnocennou sílu. I když zaútočíme na tu vzadu, mají schopnost si okamžitě vyměnit úlohy.”

Ta, kterou napadneme, se zaměří na obranu a druhá se celým srdcem bude snažit použít tu omračující techniku. Senior Fedds porazil tuhle kombinaci? Bylo by dobře, kdybych si to vyslechl. No, na tom nesejde. Pravděpodobně to je v pohodě.

„Ale tentokrát to bude dva na dva. Pokud použiješ svou opravdickou sílu, nemyslím si, že bys ty, miko, s nimi prohrál.”

„...Ne, i kdyby to nebylo dva na dva, tak si myslím, že jen ty sám bys na ně stačil, mistře.”

„Zanobo. Obdivuješ mě jako svého mistra. To mě těší. Ale co se týče boje na blízko, mám dávnou o dva roky starší kamarádku, která mě vždycky zmlátila. Od té doby se snažím posilovat, ale upřímně řečeno si vůbec nevěřím.”

„Ech?! Existuje člověk, co tě dokáže zmlátit, mistře?!”

„To určitě ano. Já přinejmenším vím o třech takových.”

Eris, Ruijerd a Orsted. Ačkoli vím jenom o třech lidech, kdybych zapátral, určitě bych našel víc. A není nezbytně pravda, že Rinia a Pursena mezi nimi nejsou.

Pokud použiju své démonické oko a magii, dokážu proti Eris vyhrát. Ale prakticky nikdy jsem s ní nebojoval doopravdy. Rinia a Pursena jsou prakticky ve stejném věku jako Eris. Bylo by lepší se k nim chovat, jako kdyby byly stejně silné.

„Mistře, jsi příliš skromný.”

„Zanobo. Vítězstvím si nemůžeš být jistý. Nesmíme dopustit, aby Roxy zase pošlapaly. Vlastně chci požádat Elinalize nebo Feddse o pomoc. Ti dva jsou ale bohužel zaneprázdnění, takže tentokrát to budeme jen my dva.”

Elinalize se vážně nezaplétá do osobních rozmíšek. Ačkoli se o ni Roxy starala, řekla by: Vždyť to byla jenom figurína, není to tak, že by zabily samotnou Roxy, takže to nevadí. Je to chladnokrevná osoba.

„Mistře! V tom případě jim okamžitě pošleme dopis s žádostí o duel. V mojí zemi je dávná tradice, že když vyzýváme na souboj, posíláme protivníkovi dopis s nožem a jednou květinou. Kmen Dorudia má podobnou tradici, kdy na hlavu svého protivníka hodí shnilé ovoce. Ale nikdy jsem o takové tradici neslyšel, takže by to mohla být lež, ale to mi řekly, když jsem s nimi bojoval. Co uděláš, Mistře?”

„Hodlám je přepadnout.”

„Ech? Není to nespravedlivé...?”

Pche, pokud je to nespravedlivé, taky dobře. Tohle není souboj. Tohle je křížová výprava. Jelikož je to křížová výprava, tak nevadí, že to není fér. Ve jménu náboženství je všechno přijatelné. Záleží jedině na vítězství.

Část 4

Ale toho přepadení jsem se vzdal. Nedokázal jsem vymyslet způsob, jak oklamat nosy klanu Dorudia. Nakonec jsme prostě čekali, až je přepadneme. Bylo to zepředu, čestné a spravedlivé.

Trochu dál od hlavní školní budovy je jedna oddělená budova. Odtud jsme vyhledali cestu na koleje a usídlili se někde, kde nejsou žádní lidé. Je to nedaleko lesa a je to otevřené prostranství, na které není odnikud vidět.

Tam jsme velkolepě čekali a zaujali impozantní pózy. Teď je večer. Moc lidí nechodí. Nemám žádnou zásadu, že bych své duely pořádal v noci nebo tak něco. To proto, že jim zrovna teď skončilo vyučování a odcházejí ze školní budovy. Na konci dne mají manu vyčerpanou nebo tak jsem to měl naplánované.

Ale i tak jdou celkem pozdě. Znevažují všechny delikventy, protože řádně chodí na vyučování. I když by nevadilo, kdyby se pozdě odpoledne sešli na střeše.

Ruce mám překřížené na hrudi a spolu se Zanobou čekám v téhle impozantní pozici. Večer už minul a zrovna se mělo skutečně stmít a zrovna to byla doba, kdy bych dokončil záležitosti s figurínami. Tehdy se objevily.

„Co je tohle, mňau?”

"Jako co to je, haf?”

Spatřily nás dva, co jsme tam postávali. Rinia na mě podezíravě zahlížela.

„Hoj, vy dva, když tady budete takhle stát, budete překážet ostatním, mňau. Uhněte se, mňau.”

Tohle řekla, ale já se nepohnul. Pursena začmuchala. Pursena se olízla a široce se zašklebila.

„Rinio, zdá se, že tihle dva si to jako chtějí rozdat.”

Jak tohle Rinia zaslechla, podívala se po Zanobovi, co stál za mnou. Pak si povzdechla. „Zanobo. To se nestydíš, mňau? I když se chceš pomstít za minule, proč sis s sebou přivedl prváka, mňau...?”

„Pche.”

Zanoba si odfrkl a odvrátil se. Rinie na čele vyskočila žíla.

„Tohle mě štve, tohle je postoj, co nedokážu snést, mňau. Přijde mi, že budu muset rozbít i tu druhou figurínu, mňau.”

„Bů... mistře, já je—”

Zanoba s nahněvaným výrazem na tváři nakročil kupředu, ale já ho zadržel. Já jsem taky naštvaný. Tou druhou figurínou pravděpodobně myslí figurínu Ruijerda. Jinými slovy mají v úmyslu rozbít figurínu mého zachránce a přítele.

„Co na tom? Nemá se za co stydět. To vy dvě byste se měly stydět, protože jste pořád spolu. Lidi o vás vždycky říkají, že samy za sebe nic nedokážete.”

„Co to jako, mňau...?”

Rinia a Pursena se tvářily výhrůžně a jako by ve vzduchu létaly ?!. Ale jak se dalo čekat, nejsou hrozivé. Znám člověka, co dokáže vypouštět mnohem děsivější krvežíznivost. Kdybyste tomu člověku řekli takovou hlášku, tak by se na vás vrhla bez meče a zaútočila by. Praštila by vás, svrhla na zem, nasedla na vás a bušila do vás pěstmi a přitom by po vás plivala jedovatá slova. (Kdopak to asi je, že?) Tyhle dvě jsou jenom vlažný odvar.

„Ty... nenech se unést, ty prváku. Jelikož se zdálo, že se znáš s dědou, tak jsem tě přehlížela, mňau, ale pokud si budeš moc otvírat pusu, tak tě utluču k smrti, víš.”

Co to má jako být? To je, jako kdybychom si s nimi začínali bezdůvodně, co?

„Hele, pokud jste to pochopili, tak odstřelte, mňau. My už jsme s rvačkami skončily, mňau, takže teď jsme zaneprázdněné čestné studentky, mňau. Jděte se rvát s někým jiným, mňau.”

Jak to Rinia řekla, odmávla nás. Vážně ji nemůžu vystát. Ačkoli mě v minulosti tohle celé „mňau, mňau” vzrušovalo, zrovna teď jsem naštvaný a nevidím to nijak jinak, než že si z nás utahuje.

„Ty jsi tak strašně umňoukaná. To Zvířecí rasa nedokáže nic lepšího než tuhle pošahanou lidskou řeč? Všichni moji známí mluví dokonale, víš. Nejsi děcko, tak co kdyby ses snažila pořádně vyslovovat?!”

„Mňau?!”

?!

Rinie spadla čelist hněvem. Zorničky se jí najednou zúžily. Naštvaně ze sebe vypustila vzduch a ocas jí na konci stál.

„Ty... svlíknu tě do mňau-naha a celýho tě poliju vodou!”

To už se mi stalo. To je pěkně podřadná výhrůžka. A když to slyším, tak mi akorát připadá jako pěkná hlupačka.

„Rinia je jako pěkně naštvaná... Vrr, haf.”

Jak to Pursena zamumlala, odhalila tesáky a dala si ruce k puse. To mi připomíná, jak mě Gyes oddělal. Tohle je hlasová magie.

„Hukaaach!”

Zdálo se, že se Pursena připravovala k použití své techniky. Rinia vystartovala. Hlučně skočila na stranu a zmizela.

[Rinia se třemi kroky přemístí hned vedle mě a najednou na mě zaútočí.]

Je to celkem slušně rychlé. Ale já už jsem aktivoval své démonické oko. Není to tak rychlé, abych ji neviděl.

„Zanobo! Pursena!”

Sledoval jsem Riniu a dal rozkaz Zanobovi.

Zatímco jsem mluvil, namířil jsem rukou na Pursenu. Démonickým okem je těžké říct, kdy se její hlasová magie aktivuje. Bylo by lepší ji zastavit, ještě než se k tomu dostane. Ale nechápu, jak při hlasové magii protéká mana. V důsledku čehož nevím, jestli dokážu použít Rušivou magii. Proto jsem přímo před ní vytvořil obrovský oblak písku.

„...! -kaf! Kaf!-”

Pursena vdechla celkem dost písku a teď intenzivně kašlala.

V tom samém okamžiku Rinia pokročila k úderu. Vidím to. Je to pomalé, nahrubo udělané a vrhla do toho úderu celou svou váhu. Pravděpodobně bych se tomu vyhnul i bez svého démonického oka. S Eris se vůbec nedá srovnávat. Eris byla rychlejší, bystřejší a mnohem zvířečtější než Zvířecí rasa, mnohem odhodlanější a nakonec silnější.

Srovnal jsem se s jejími pohyby a vykryl ji. Dlaní jsem vyrazil proti její bradě. Jenom tohle způsobilo, že sebou Rinia trhla a její postoj zmizel. Pronásledoval jsem ji. Uhodil jsem ji do čela a složil ji na zem. Šlápl jsem jí na hruď. Jak jsem na ni koukal, vytvořil jsem kamennou střelu. Ozval se jasný zvuk.

„GgggMŇAU?!”

Rinia se velmi ochotně rozloučila se svým vědomím. Sundal jsem z ní nohu. Rinia teď vypadala jako rozmáčknutá žába. Kvůli síle našeho boje měla vyhrnutou sukni. Hm, dneska jsou bílé, co?

Obrátil jsem pohled k Purseně a Zanobovi. Zanoba se přesně podle plánu hnal za útočníkem v zádi, jemuž je určena role použití zvukové magie. Zanoba ji nedokázal dohnat. Pursena, jež se pohybovala po všech čtyřech, jbyla rychlá. Nebo spíš Zanoba byl pomalý. To je jenom jednostranně vyvinutý nebo co?! Má akorát fyzickou sílu. Je třeba, aby víc trénoval běhání.

Vytvořil jsem před Pursenou mokřinu. Protože se země před ní najednou proměnila na bahno, zakopla a padla tváří do bláta.

„Hau?!”

Zároveň jsem použil zemní magii a bláto nechal ztvrdnout.

„Co?! Co to jako je, haf?!”

Pursena začala panikařit a snažila se ze ztvrdlého bláta vytáhnout. Pravou rukou jsem vystřelil zemní střelu.

„GYAN?!”

Ozval se pěkný zvuk a Pursena omdlela.

Byl konec.

„Hu... Dobrá, pojď sem!”

Na můj signál z křoví, kde se skrývala, přiběhla Julie s velkým pytlem. Spolu se Zanobou do něj nacpali dvě dívky.

Ale stejně to skončilo mnohem rychleji, než jsem čekal. Takhle to prostě funguje?

Eris by nikdy nenapadlo, aby útočila ze strany. Její pěst si vždycky našla tu nejkratší cestu. Taky by se nikdy nenechala praštit tím prvním útokem. A i kdybych předpokládal, že by se nechala praštit, změnila by dopad toho úderu a vyhnula se tak otřesu. Když by to udělala, tak bych ji nemohl praštit do spánku a ani by nespadla na zem. Ale i kdyby spadla na zem, okamžitě by se začala prát a zaútočila by. Ani by mi nedovolila, abych jí šlápl na hruď. Jakmile bych to udělal, chytila by mě za koleno nebo za kotník a možná by mi ho zlomila. Ale i kdyby to zlomila, moji kamennou střelu by to nezastavilo.

To samé platilo pro Pursenu. Kdyby na jejím místě byla Eris, tak by nezakopla jen proto, že se země před ní proměnila na bláto. Řádně by udržela rovnováhu nebo by zůstala v klidu a dostala by se z bahna ven.

Samozřejmě Eris by to od samého začátku takhle neudělala. Protože nastřádala spoustu zkušeností v boji se mnou, dokázala se s tím vyrovnat. Ale když jsem něco takového provedl Paulovi, vypořádal se s tím hned napoprvé. Pokud je to pokročilý šermíř se spoustou zkušeností, tak by se s něčím jako bahno měl být schopen vypořádat.

Navíc v dnešní době bahno nezaskočí ani netvory. Dokonce ani škodného draka... Hm? Škodný drak se do toho chytil, co?

...Hm?

Mohlo by to být tak, že Paul a Eris jsou prostě jenom vážně silní? Slyšel jsem, že mají talent, ale...

„Co jiného od mistra čekat, ani se na mě nedostalo.”

Zanoba se vrátil s pytlem a já o tom přestal přemýšlet a otočil se na něj.

„Ne, dokonce i mě to překvapilo.”

„Jsi skromný. No tak, pojďme zpět na pokoj.”

„Jo.”

Kráčeli jsme teď už temnou cestou a dávali si pozor, aby nás nikdo neviděl.

„Julie, dávej pozor, kam šlapeš, dobře?”

„J-j-já jsem v po-pořádku.”

Mám pocit, že když se na mě Julie podívala, bylo jí očích vidět náznak strachu.

Autorova poznámka pod čarou

Přemýšlel jsem, který z následujících názvů jsme měl vybrat za nadpis:

„Rudeus vs. Rinis vs. Pursena”

„Modrdeus k ničemu”

„Budeme mít dvě zvířátka?! Obrovský zmatek kvůli rozruchu s domácími mazlíčky!”

Ale nakonec jsem si nevybral.
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

~ Historické události o pronásledování křesťanů v Japonsku berte s rezervou, bo jsem japonskou historii nestudovala, ale tak nějak zhruba... ~