Kapitola 74 - Tajemství mladého génia (1)

Část 1

Cliff Grimoire. Vnuk papeže Milisovy víry. Mladý a výborný v magii, geniální mladík.

Trochu rychle se dostával do sporů, jeho sebeúcta byla velmi silná a měl ve zvyku vidět se jako velkou osobnost. Kvůli čemuž neměl žádné přátele.

Měl talent. Ale nespoléhal se jen na to a pilně trénoval. Ačkoli měl nevymáchanou pusu, jeho činy byly řádné. Byli tací, kteří o něm smýšleli v dobrém, ačkoli jich bylo málo.


Cliffovi teď bylo 16. Ačkoli se před rokem stal dospělým, neměl nikoho, s kým by to oslavoval.

Jeho důvody, proč nastoupil na Magickou univerzitu, byly prosté. Jinými slovy to bylo kvůli politickému boji.

Před pár lety se v Milishionu pokusili zavraždit kněžku. Jelikož tento počin měla na svědomí papežská frakce, vnitřní rozpory nabyly na intenzitě. Během těchto rozporů papež přirozeně poslal svého vnuka, aby se ukryl na opačném konci světa, v království Ranoa.

„Cliffe, máš skvělé schopnosti. Nebuď ješitný a dívej se na svět řádně.”

Papež poslal Cliffa pryč.

Cliff chápal, že se od něj něco očekává. Bylo to přirozené. Ačkoli prohrál s Eris, přece jenom byl pořád génius. To si Cliff myslel.

Po dlouhém putování dorazil do království Ranoa, do drsné země. Zdejší jídlo mu nechutnalo, podnebí bylo drsné a byl to prostě zmatek, protože jeho způsob myšlení se drasticky lišil od místních.

Ale i tak... Cliff dál věřil tomu, že je génius. Byl Zvláštní student a jako člověk, co v budoucnu povede Milisovu víru, byl jiný než ostatní. To si myslel.

Ve svém prvním ročníku se mu dostalo dvou větších šoků.

Poprvé to bylo kvůli člověku jménem Zanoba Shirone. Byl to miko. Byl to člověk, kterého bohové milovali od jeho narození. Ačkoli byl trochu zvrácený, jeho moc byla skutečná. Viděli ho, jak zvedá člověka třikrát většího než on sám až nad hlavu, a pak ho odhodil.

Ačkoli měl takovou sílu, byl na Magické univerzitě. Učil se magii a naprosto se zaměřoval na zemskou magii.

Z Cliffova pohledu byl jeho pokrok pomalý. Ale miko neměl mít od samého počátku potřebu učit se magii. Jedna z teorií ohledně magie tvrdila, že to byl prostředek slabých, jak napodobit skutky bohů dávné minulosti. Miko byli lidé, co měli moc bohů. Neměli zapotřebí učit se věci jako magii. S touhle myšlenkou Cliff šel a zeptal se ho: „Proč se učíš magii?”

„Hm. Protože chci něco udělat.”

Jak to Zanoba řekl, přinesl truhličku a vyndal z ní sošku. Pak o té sošce začal dlouze povídat. Cliff rozuměl asi jenom polovině, co Zanoba řekl. Ale aspoň z jeho řeči pochopil, že tahle soška bylo něco úžasného.

„Stal jsem se učedníkem výrobce této sošky a mým přáním je spolu s ním rozšířit sošky po celém světě! Z tohoto důvodu musím být schopen vyrábět sošky! Pokud při svém příštím setkání s Mistrem nebudu schopen předvést základy výroby sošek, tak nebudu schopen stanout mu tváří v tvář! Ale také chci být schopen sám ty sošky vyrábět, víš!”

Bylo to to, čemu lidé říkají [sen].

To bylo něco, co Cliff neměl. Ne, bylo to něco, čeho se Cliff vzdal.

I když miko nesl břemeno očekávání své rodné země... Ačkoli po návratu domů pravděpodobně nebude mít žádnou svobodu... Tenhle muž se nevzdal své naděje v naději, že jednoho dne možná najednou nabude svobodu. A v okamžiku, kdy ten den přijde, měl v plánu dělat to, co chtěl.

Jen tak mimochodem, Cliff nevěděl o záležitostech týkajících se království Shirone a Zanoby. Závěry, ke kterým došel, byly výsledkem jeho logického uvažování.

Špatně si to vyložil. Ale Cliffa to hluboce ohromilo. Myslel si, že Zanoba je člověk s velkým Č.

„Co je tenhle tvůj mistr za člověka?”

„Je to člověk jménem Rudeus Greyrat.”

Jak to Cliff zaslechl, otřáslo jím neuvěřitelné překvapení. Rudeus Greyrat. Od toho dne, kdy ho Eris odmítla, mu v srdci zůstalo toto jméno. Nenapadlo ho, že to jméno znovu zaslechne tady a navíc z úst člověka, který na něj zapůsobil.

Ten šok byl obrovský.

Druhý šok byl kvůli seniorům.

Ačkoli se to dalo čekat, Cliff se domníval, že je ve škole nejsilnější. Pokud byste do toho zahrnuli boj na blízko, tak by se s Eris nemohl rovnat. Ale věřil, že není nikdo, kdy by ho porazil v magii. Přece jenom byl génius a lidé na této škole byli jenom studenti. Dokonce i mezi učiteli bylo mnoho takových, co nedokázali použít tolik druhů magie jako on. V důsledku čehož si vyvodil, že je nejsilnější na škole.

Tohle byla prostě jeho ješitnost a pravdu zjistil zhruba 2 měsíce po svém nástupu na školu. Bylo to, když prohrál se dvěma dívkami ze Zvířecí rasy, o kterých se také povídalo, že jsou na škole prvotřídní; Rinia a Pursena.

Kdo to byl, kdo ten souboj začal?

Cliff měl nevymáchanou pusu a všechno, co z ní vzešlo, bylo nesnesitelné. Ačkoli v té době se Rinia a Pursena už relativně zklidnily, jak se dalo čekat, drzý prvák se jich vážně dotkl.

Cliff si nedokázal vybavit, co přesně řekl, že je to naštvalo.

Ale vybavoval si bitvu, co následovala. Když Cliff použil magii pokročilé úrovně, Pursena proti tomu použila magii základní úrovně a zároveň Cliffovi zamezila v zaříkávání a pohybu. Rinia se pak k němu přiblížila a pořádně ho zmlátila.

Protože ho na veřejnosti zmlátily do kuličky, jakmile osaměl, rozbrečel se. Jelikož to bylo dva proti jednomu, nemohl jsem s tím nic dělat. Neprohrál jsem. To si řekl. A pak jednoho dne senior jménem Fedds ty dvě sám porazil. A Cliff utržil druhý větší šok.

Vždycky byl někdo silnější. Od té doby, co Cliff přišel na tuto školu, si tu očividnou skutečnost uvědomil. A to, že byl schopen používat magii pokročilé úrovně z něj nedělalo silného člověka. Cliff to nakonec pochopil.

Pak dva roky poté, co nastoupil...

Utržil dva další šoky, co byly ještě větší.

První šok. Na školu nastoupil Rudeus Greyrat. Na tváři měl výraz, jako by mu chyběla sebedůvěra. Na sobě měl omšelou šedou róbu. Při svém prvním setkání lichotil druhým, zatímco sám sebe snižoval. Ohnul svůj hřbet a zaujal postoj, co by se dal nazvat podlézáním. Když spatřil ženy, přilepil se k nim pohledem. Jako muž neměl vůbec žádné kouzlo...

Byl příliš jiný od toho muže, co si Cliff představoval na základě věcí, co slyšel od Eris a Zanoby.

Takovýhle chlápek? Pomyslel si. Pravděpodobně je to jen někdo se stejným jménem, říkal si. Ale Zanoba ho oslovoval jako svého mistra a taky znal Eris.

V tom případě jim lhal. Cliff došel k tomuto závěru. Kupil lež za lží a oklamal jak Zanobu, tak Eris. To si myslel.

Důkazem toho bylo toto: i když ho Rinia a Pursena provokovali, jen se prostě bláhově usmál a sklonil hlavu. Kdyby byl skutečně silný, tak by ty dvě zmlátil.

Nebo tak to Cliff posoudil. Ale pomyslel si, že kdyby to udělal, okamžitě by tak odhalil svůj skutečný charakter. Zanoba byl skutečný miko a taky byl dříč. Schopnosti Riniy a Purseny byly také zaručené. Rudeus by nebyl schopen se z toho dostat lžemi a klamáním.

Ačkoli se také doslechl o té zkazce, že Rudeus porazil Feddse, určitě to byla nějaká mýlka anebo Rudeus možná zase lhal nebo použil nějaký zbabělý trik.

To si Cliff myslel.

Ale Rudeus ukázal svou skutečnou moc. Byl to uživatel němého zaříkávání. Hned ze začátku Zanobův obdiv vůči němu ještě víc vzrostl. Rinia a Pursena se také stáhly. Ten Fedds jej také uznal a říkalo se, že spolu každých pár dní studují v knihovně.

Ačkoli měl takové schopnosti, viděli ho, jak chodí na vyučování. Bylo to hodiny exorcismu a bariérové magie na začátečnické úrovni. Ačkoli pro ně během svého života neměl žádné využití, pořád se lačně nutil studovat věci, které neznal.

Rudeus Greyrat měl větší schopnost než on. Byl pilnější než on. Dosahoval jiných výsledků než on.

Byla to realita, kterou Cliff neměl chtít uznat. Ale možná to bylo tím, že se setkal se Zanobou a že ho porazily Rinia a Pursena. Nečekaně to okamžitě přijal; že tenhle mladík byl daleko, daleko před ním.

Ale i tak to nebylo tak, že si ho oblíbil. Přijmout tuto realitu a oblíbit si Rudea byly dvě naprosto rozdílné věci.

A pak ten konečný šok.

Došlo k tomu jednoho konkrétního dne. Došlo k tomu, když se schýlilo k večeru. Došlo k tomu, když kráčel po cestě. Došlo k tomu, když náhodou vzhlédl.

A tam stála bohyně.

Měla nádherné zlaté vlasy. Opírala se o okno a s malátným výrazem na tváři se dívala ven. Její tvář, podbarvená rudostí večera, byla nádherná.

Cliffovi to probodlo srdce. Na první pohled mu uchvátila zrak.

Ale bylo to čistě fyzické. Během svého dětství, kdy toužil po životě dobrodruha, řekl něco jako: „Bylo by pěkné, kdybych měl krásnou nevěstu.” Nebo něco takového. Důvodem bylo to, že slečny ze sirotčince, co se staly duchovními, byly nádherné.

„...!”

V tom okamžiku si žena v okně Cliffa všimla. Jemně se na něj usmála a zamávala mu. To gesto, ten úsměv, ta situace; všechno to do Cliffa přímo uhodilo.

Cliff si pomyslel:

„Zrodil jsem se, abych se setkal s touto ženou.”

„Narodila se, aby se setkala se mnou.”

V tom okamžiku se Eris změnila z jeho první lásky na člověka, kterého prostě obdivoval.
----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>