Část 4
Je možné, že na tomto světě roční období ovlivňují západ a východ slunce. Když jsem poprvé nastoupil na univerzitu, v tuhle dobu už byl večer, ale když se teď vracím na koleje, tak už je noc.
Teď když sníh naprosto zmizel, jde vidět charakteristika severu: červeno hnědá zem. Jak jsem kráčel po kameny vykládané cestě na této zemi, náhodou jsem zaslechl hlasy.
„Hej, počkej!”
„Nemysli si, že může použít ty svoje zaklínadla!”
Zpoza školní budovy se objevil uřícený mladík. Pronásledovalo jej 6 mužů.
Mladík se snažil vzdálit, aby mohl odříkat zaříkadlo. Nejdřív se pokusil použít rozsáhlou magii, ale ti muži jej zastavili. Ale i když použil základní magii, kvůli jejich počtu to vůbec ničemu nepomohlo. Ten mladík byl v bezvýchodné situaci, zmlátili ho a hodili jej na zem. Těch šest útočilo na mladíka, co byl jako želva. Neschopen pohybu a jen to snášel.
Tohle byla šikana. Byla to scéna šikany. Bylo to něco, co mě od pohledu bolelo.
Bezděky jsem zvedl hlas: „Hoj, hoj, lidi. Netýrejte lidi (želvy), co nemůžou utéct.”
Když jsem k nim s těmito slovy bezděky přiběhl, těch šest se na mě jako jeden otočilo a zahlíželo na mě. Protože byli taky trochu vyšší než já, byl jsem z toho znepokojený.
„Co to kruci povídáš?!”
Ale jeden z nich si to uvědomil.
„H-hej, Močál...”
„Močál...? R-rudeus?!”
„Ten, co ve svém pokoji uvěznil Riniu a Pursenu a vycvičil je?! Ten Rudeus?!”
Já jsem je nevycvičil!
„Ne, to je jenom taková historka, ne?!”
„Pursena ho oslovuje šéfe a vrtí před ním ocasem, víš...?!”
„Ale ona v podstatě zavrtí ocasem na každýho, kdo jí dá jídlo!”
„Ale vždyť víš, ty dvě ho vážně poslouchají na slovo, víš?”
„Aach, na vyučování jsem je viděl s čmáranicema po celý tváří, víš?”
„Cože to bylo? Něco jako 'Jsem sexuální otrok pana Rudea'?”
„Ne, já jsem to vážně neviděl zblízka, ale...”
„Když je porazil v souboji, unesl je jako otrokyně...? To jako vážně...?”
„...Nejenom to, vždyť patří ke klanu Dorudia, víte?”
„To nemyslí na důsledky...?”
Ti chlápci prostě mluvili, aniž by se po mě byť jen podívali. Nakonec se suchým polknutím kývli a se zachvěním se otočili a podívali se na mě. Když si mezi sebou vyměnili jeden významný pohled, společně kývli. Pak sklopili zrak k padlému mladíkovi.
„Hoj, pro dnešek tě necháme být.”
Pro dnešek. Na takovou hlášku jsem citlivý.
„Tím pro dnešek myslíte, že něco podobného uděláte příště? Vás šest, jak týrá jediného člověka?”
Jak jsem tohle přísně řekl, těch šest se otevřeně zatvářilo, že tahle situace začíná být otravná.
„Tsk...”
„Hej, Rudee..., tohle není tvoje starost, jasný...?”
Takovýhle chlápci jsou vždycky stejní. Není tvoje starost. Není tvoje starost. Když jsem do toho strčil nos, byl jsem si velmi dobře vědom, že to není moje starost.
„Nevím, jak k tomu došlo, ale 6 na 1 je nefér, víte.”
„...”
Těch šest si vyměnilo významné pohledy a pak potřáslo hlavami. Nediskutujte tady jen za pomoci pohledů.
„Jasný. Přestaneme. Ale víš ty co, není to tak, že by ten kluk byl nevinnej,” řekl jeden z těch chlápků a šel zpět za budovu. Těch zbylých 5 jej následovalo. Území ze touhle školní budovou je možná jejich rajón.
„Fuu.”
Oddechl jsem si. Jak se dalo čekat, celkem jsem znervózněl, jak jsem čelil tolika impozantním chlápkům. V duchu jsem simuloval bitvy s několika protivníky, ale i tak, tohle je záležitost pocitů. Ale v boji 1 proti 1 bych se nebál.
„Hej, jsi v pohodě?”
Přiblížil jsem se k tomu mladíkovi, co zrovna vstával. Zatímco se oprašoval, tichým hlasem odříkal Léčení. Na Magické univerzitě se nedá čekat nic jiného, ale aby i oběť šikany byla schopná používat léčivou magii, to je trochu...
Zatímco jsem přemýšlel o tomhle, mladík otočil hlavu. Byl to Cliff.
„...”
Upřímně řečeno nemám na Cliffa vůbec žádné dobré vzpomínky. Vždycky, když se setkáme, celý se naježí a tentokrát pravděpodobně řekne: „Co se staráš a zachraňuješ mě!” To jsem si myslel.
„Co se staráš...”
Cliff v půli zmlkl. Pak se zatvářil, jako kdyby o něčem rozmrzele přemýšlel. Pak si povzdechl. „...Ne, zachránil jsi mě. Díky.”
„Není zač.”
Cliff se jednou uklonil a rychle odkráčel.
Z té scény jsem byl v šoku. Rozhodně jsem ho zachránil. Ale aby on takhle náhle změnil svoje chování. Stačí to na to, abych začal přemýšlet, jestli v tom není nějaká intrika.
Ne, možná pro mě bude nejlepší, abych to poslušně přijal. Ačkoli byl na mě Cliff až do teď nepříjemný, já jsem mu to nikdy neoplatil. Cliff možná konečně uznal, že nejsem jeho nepřítel. Od samého začátku vlastně ani nevím, proč mě tak moc nenávidí...
„No, to je jedno.”
Vrátil jsem se na kolej.
Část 5
Následujícího dne.
Zrovna když jsem dojedl oběd, na mě zavolal Cliff.
A pak mě po škole pozval za jednu školní budovu.
Cliff byl naštvaný. Nevím, kvůli čemu byl naštvaný. Ale tvářil se složitě.
Možná si to chce rozdat, co? Nebo to jsem si nejasně myslel. Už jsem aktivoval své démonické oko. Zatímco jsem dával pozor na svoje okolí, shromáždil jsem v pravé ruce manu.
Oplatit mi mou laskavost zlem... V dnešní době jsou želvy vážně kruté. Nebo to jsem si myslel.
„Dobrá. Tady to půjde.”
Cliff se přesvědčil, že kolem nikdo není, a otočil se na mě. Tvář měl jasně rudou.
Okamžitě jsem to pochopil. Tohle nebyl souboj. Z takového důvodu mě sem nevytáhl. Právě naopak, bylo to vyznání. V takovéhle situaci je to v podstatě takhle.
Ach jo. Bez ohledu na to, kolikrát jsem s ženami selhal, nevybavuji si, že by se ze mě stal Pants Wrestler (pozn.: http://knowyourmeme.com/memes/people/billy-herrington-gachimuchi ). Fuu, být oblíbený je vážně drsné. Jenom žertuju.
„P-po pravdě řečeno...”
„Aa.”
Rozhodl jsem se, co řeknu. Odpovím mu důstojně.
Nejdřív začněme jako přátelé a pak až se trochu lépe poznáme, zůstaneme pořád jen přátelé.
„Mám někoho rád.”
„A-aa...”
Naprosto rudý Cliff, co má po celé tváři napsáno, jak je stydlivý, sklopí oči. Hodlám tohle odmítnout? Svírá se mi z toho žaludek. Přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby byl holka. Ačkoli můj meč je svatý meč, nemám od něj pochvu.
Ale Cliff zvedl hlavu a ukázal na jedno místo.
„Je to ona.”
Jeho prst míří na školní budovu. Kousek dál je v okně vidět člověk. Dokonce i odtud vidím její vlnité, dlouhé, blonďaté vlasy. Vyhlíží z okna ven a s malátným výrazem na tváři sleduje tu scenérii školy zbarvené barvou večera.
„Dneska jsem tě viděl. Jak s ní mluvíš. Znáš ji? Totiž... ehm, mohl bys mě představit?”
„...Aa.”
Ta žena, co jde vidět v té školní budově... je to žena, kterou dobře znám. Problémové dítě, o kterém se často mluví. Ďábelská žena, co pojídá své spolužáky jako succubus.
Byla to Elinalize Dragonroad.
Autorova poznámka
Přemýšlel jsem, kterou možnost bych měl vybrat za podtitulek:
Cliff vs. Elinalize
Oklamaný panic ~Nečistý chtíč, co zdrtil čistou lásku~
Sblížil jsem se s tím chlapcem, co mě otravoval?! Nešťastná láska toho nestoudného chlapce!
Ale rozhodl jsem se proti.
------------------------------------------------
<Předchozí>...<Následující>
~ Jen jsem na chviličku odběhla od tvoření příspěvku a předchozí příspěvek už má dva komentáře. No nejste vy rychlíci? :D ~
arigato gozaimasu
OdpovědětVymazatDíky
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazat