Kapitola 71 - Nedosažitelná moc II (3)

Část 3

Drželi jsme se Feddsovy rady a hledali správného otroka.

Otrok zhruba ve věku pěti let (pokud by byl mladší, je tu vysoká možnost, že by nám nerozuměl), trpaslík (je lepší, když bude šikovný, takže kdyby na to došlo, mohl by použít klasické modelování) a roztomilá malá dívka (moje osobní preference).

„Dívka? Mě na pohlaví nezáleží, ale mistře, nemáš naše cíle trochu pomíchané?”

„Rudee...”

Jak jsme jedno po druhém nadnášeli kritéria, jakmile jsme se dostali k poslednímu bodu, kriticky se na mě podívali.

„Haaaaa?”


Jelikož jsme tu všichni chlapi, myslel jsem si, že do toho půjdou se mnou, ale místo toho... No, zdá se, že prostě nejsou takové typy. Kdyby to byla Elinalize, tak by to možná schválila. Ačkoli ona by možná navrhla, abychom hledali roztomilého malého chlapce. Přece jenom se v ní poslední dobou probouzí zájem o shoty.

„Ale stejně, pokud koupíme pětileté dítě, tak bychom neměli čekat, že bude nějak vzdělané. Možná že nám ani nebude rozumět. Pokud to dopadne tak, že bude schopný mluvit jen řečí Zvířecího boha, pak ho nebudeme moct naučit magii.”

„Já mluvím řečí Zvířecího boha, takže bych ho mohl učit.”

„Cože! Ty dokážeš mluvit řečí Zvířecího boha, mistře? Co jiného čekat...”

„Huu, no tak to prostě je.”

Po Zanobově chvále jsem se napýřil a nadmul hruď. Ačkoli vypadám takhle, jsem polyglot.

Už jsem taky dřív učil pětileté dítě. Když už jsem se o tom zmínil, jak se asi Sylphy vede. I když dám stranou Elinalize a Feddse, dá se říct, že elfové jsou vážně podle mého gusta, nebo se dá říct, že mají takovou tu tvářičku, co Japonci té fantastické generace preferují. Když se řekne elf, vybaví se mi útlý a nádherný pár muže a ženy. Pokud si dobře vzpomínám, Sylphy byla zhruba v mém věku, takže teď jí bude kolem 15. Pravděpodobně celkem zkrásněla. Podle Paula dokázala používat magii a navíc má zelené vlasy. Jelikož bych se o ní hned doslechl nějakou zkazku, pravděpodobně bych ji okamžitě našel. Ale neslyšel jsem jediné slovo... Přemýšlím, kde teď asi je.

„Každopádně když jsme se konečně dohodli na podmínkách, pojďme se zeptat prodavače.”

Zamířil jsem na místo, kde bylo napsáno „asistence”. Muž na recepci měl naprosto vyholenou hlavu a v kombinaci s jeho bradkou byl celkem macho. Ačkoli se na mě a Feddse díval podezíravě, když spatřil Zanobu, přijal to a přikývl.

„Ehm, promiňte, my vlastně...”

Macho ignoroval moje slova a promluvil k Zanobovi za mnou: „Hej, vítej. Co přesně hledáš? Válečníka jako strážce? Zrovna teď máme i chlapy, co šerm učí, víš. Taky máme nějaké mágy, ale na to by pravděpodobně bylo lepší zamířit na Magickou univerzitu. Nebo nehledáš náhodou TAMTO? Ne, ne, to jsem neměl říkat. Přece jenom nevypadáš, že bys byl až tak oblíbený. Máme vážně vnadnou dvacítku, víš. Ještě nedávno pracovala jako děvka, takže TAMTO bude také dokonalé. Samozřejmě není nemocnáááÁÁÁÁ!”

Macho pak okusil Zanobův železný dráp a zvedlo ho to do vzduchu.

„Neignoruj mistra. Takhle blábolíš páté přes deváté, vytáhnu ti ten tvůj upovídanej jazyk a odtrhnu čelist, víš.”

„H-hej! Co to děláš?!”

Stráže kolem okamžitě vyrazili, aby Zanobu zatkli, ale jeho to z klidu vůbec nevyvedlo. Právě naopak jediným zatřesením je poslal do vzduchu. Hmm, no, je celkem hodně nabuzený.

Svalnaté stráže vlají kolem kvůli vychrtle vyhlížejícímu otaku. Je to neskutečné. Takže tohle je moc mika, co? Ups, teď není čas na to, abych tu stál a koukal.

„NE! Zanobo, přestaň! K NOZE!”

„Ano!”

Při mém hlasu Zanoba uvolnil své sevření. Tváří v tvář náhle nehybnému Zanobovi se i stráže přestali pohybovat. Otočil jsem se ke strážím a sklonil hlavu.

„Velmi se omlouvám. Jen ho to trochu rozrušilo.”

„Ne, v pohodě... Jen se nechovejte moc násilně, jasný? Příště vytasíme meče.”

Nechali nás jít. Ačkoli v očích měli trochu toho strachu, rozhodli se, že tentokrát nic neviděli. Ani kdyby do toho dál strkali nos, tak by jim z toho nevzešlo nic dobrého.

Co mě ale překvapilo, že když Zanobu zadrželi, Fedds byl připravený dřív než já. Byl to nesmírně rychlý a rozhodný pohyb. Co se dalo čekat od strážce princezny. Ale prostě by se dalo říct, že já jsem byl prostě zbabělec. Každopádně se zdá, že tu není nikdo nijak zvlášť ostražitý, ha? Přece jenom kdybych to vyjádřil řády dobrodruhů, stráže kolem jsou jenom kolem řádu C, v tom nejlepším případě B. No, to je jedno. Dál s ním budu mluvit.

„Hledáme trpaslíka kolem pěti let věku,” promluvil jsem znovu na toho macha.

„Kolem pěti...?” Zatímco se třásl, prohlížel seznam, co měl v rukách. Obracel stránky a mhouřil oči. „Trpaslíků tak obecně moc nemáme a navíc pětiletý...”

Takže máme příliš přísné podmínky? Trpaslíci přece jenom žijí v podstatě jen na kontinentu Milis. Ani se všemi těmi únosy tady v podstatě žádný trpaslík neskončí.

„Není třeba, aby to byl trpaslík, hlavně když to bude nějaká řemeslnická rasa. Ale rozhodně bychom si nestěžovali, kdyby byl mladý...”

„Ach, jednoho máme.” Muž prstem poklepal na jedno místo na seznamu. „Trpasličí dívka, 6 let. Kvůli dluhům byla celá rodina prodána do otroctví. Ale má trochu slabé zdraví. Možná to je kvůli podvýživě. No, pokud ji nakrmíte, tak se pravděpodobně spraví. Nemluví lidskou řečí a ani neumí číst, i když to je pro šestileté dítě normální.”

„Aha. Co se stalo s jejími rodiči?”

„Oba jsou prodaní.”

Něco takového jsem slyšel v jedné nálevně během svého dobrodružného období, ale mezi trpaslíky existuje něco jako společenské třídy, co věří, že dokáží žít bez všeho kromě hor. Nevadí, když odejdou z kontinentu Milis a pracují v pohoří Dračího krále, ale někdy jsou prostě takoví hlupáci, co to neodhadnou a zamíří příliš daleko na sever. A když znovu nedojdou do hor, tak si nejsou schopní vydělat na živobytí. Dokonce do toho zatáhnou svoje rodiny; skutečně otcové k ničemu.

„Prozatím nám ji prostě ukažte.”
--------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>