Kapitola 69 - Senior Fedds (1-2)

~ A jsme zpět z dovolené. Moc pěkně nám bylo, o to horší byl potom návrat do 'tvrdé reality'. Naštěstí existuje spoustu úžasných novel a jiného ohromného čtení... ~

Část 1

Uplynul zhruba týden.

Školní život je monotónní. Můj den vypadá následovně: Když se ráno vzbudím, jako první začínám se svým každodenním trénovacím režimem. V jedné manze, co jsem četl ve svém minulém životě, hlavní hrdina dělal denně 100 kliků, sedůlehů, dřepů a pak běžel 10 kilometrů a když se vzdal svých vlasů, dosáhl něčeho jako nejmocnější síly na světě. (pozn.: odkaz na One-Punch Man.)

Pak se vracím na pokoj a taky trochu provádím magický trénink. Ačkoli už to je dávno, znovu jsem začal dělat figuríny. Protože Zanoba nepřestane s tím svým „prosím, uč mě, mistře”, začal jsem svou vlastní obtížnou rehabilitaci. Ale nejsem schopen moc pokročit.


Zakrátko přichází Zanoba, aby mě pozval na snídani. Pořadí, v jakém studenti z kolejí jí, se řídí jejich ročníkem a jejich společenským postavením. Takhle to tu více méně chodí. Rána jsou celkem hektická.

Po snídani se se Zanobou rozloučím a zamířím do knihovny. Můj výzkum metastázy je poslední dobou zajímavý.

Když zvoní k poledni, setkám se se Zanobou a jíme spolu oběd. On se také snaží ze všech sil. Ptám se ho na to, co v hodinách nepochopil. Pokud je to něco, co chápu, tak se ze všech sil snažím mu to vysvětlit. Zdá se, že Zanoba chodí jenom na hodiny týkající se zemní magie. No, myslím, že je v pořádku, aby dělal, co má rád.

Jen tak mimochodem se Zanobou jím téměř výhradně venku. Občas se po mě lidé divně dívají, ale nezdá se, že by s tím měl někdo problém. Čas od času se objeví Elinalize. Nezdá se, že by ji Zanoba nějak zaujal. A pak najednou zase zmizí. Jejím revírem je zhruba první a druhé podlaží jídelny. Důvodem je, že si chlapce nemůže přivést na dívčí koleje. Takže když si to vyjasní, místo toho se jdou pozdě v noci zaparkovat ke krajnici nějaké cesty v okolí. Zaneprázdněná ve dne, zaneprázdněná v noci, to je ale drsňačka.

Jen tak mimochodem v jídelně je mnoho různých kuchyní, které mému jazýčku vyhovují. Jídla jsou obvykle připravovaná Nanahoshinou metodou grilování stylem Karaage nebo karí, které je trochu jiné než to, co jsem kdysi znal, ale je to dobrá imitace. I když to není jedno z mých oblíbených jídel, jsem spokojený jen proto, že z toho vzešlo něco podobného.

Odpoledne mířím na hodinu v hlavní školní budově. Zapsal jsem se na základy božího útoku a bariérové magie.

Říká se, že princip božího útoku je obzvláště efektivní na entity typu duchů nebo netvorů s plynnou podstatou. Teoreticky se to velmi blíží Rušivé magii. To je dojem, co jsem z toho zatím získal, prostě jen tak vrhat magii. Ale jen tohle samotné nezpůsobí žádnou škodu, je třeba nějakého zvláštního počinu, ale nechápu, co přesně to je. Kdybych ve svém minulém životě byl mistr exorcista, možná bych měl v téhle oblasti nějaké to pochopení.

Ale jelikož se akorát učím teorii, hodlám si slovo od slova zapamatovat veškerá zaříkadla. Zdá se, že technika se mírně obměňuje na základě charakteristiky nebo typu nepřítele. Pokud bych chtěl v božím útoku vynikat, je důležité, aby byl schopen zhodnotit svého nepřítele. Což není žádný velký problém, jelikož jsem neměl v plánu se omezovat pouze na boží útok. Jen tak mimochodem se zdá, že prvotřídní šermíř dokáže přeseknout i ducha...

Bariérová magie se nazývá bariérová, protože je to celkem doslova magie, co vytváří magické bariéry. Vyžaduje základní užití magických formací a je možné ji použít i jen za pomoci základní úrovně zaříkání.

Naučil jsem se, jak používat [Magický štít]. Je to magie základní úrovně, něco jako vystavět před sebou zeď z magické moci, aby vykryla příchozí útok. Zdá se, že [Magický štít] vykrývá a snižuje hlavně ničivé účinky magie plamene a mrazu.

Magicky odolné cihly používané v hotelech na udržování tepla byly vyvinuté na podobném principu. Zatímco existují magické bariéry, vypadá to, že existují i fyzické bariéry. Vlastně ta bariéra v království Shirone byla vyrobená tak, aby odolávala fyzickým útokům. Dřív nebo později se to naučím, ne?

Když jsem se na to zeptal učitele, dozvěděl jsem se, že když přijde na boží útok a bariérovou magii, zdá se, že Milisův náboženský řád je jediný, kdo má právo vyučovat vyšší úrovně těchto magií. Akademie se omezuje pouze na základní úroveň.

Bylo mi řečeno, že tady se nemůžu naučit, jak používat fyzickou bariéru, jelikož tahle technika se považuje za mírně pokročilou úroveň. I když učitel ji použít dokáže, kdyby ji učil ostatní, bylo by to porušení pravidel. Pokud by vyšlo najevo, že porušili pravidla, je možné, že by je exkomunikovali z Milisova náboženství a že by čelili kacířské inkvizici. Zdá se, že původně nebylo dovoleno vyučovat ani základní úroveň, ale zhruba před dvěma lety se rozhodlo, že za určitých podmínek je omezené studium možné.

Kvůli takovému omezení se zdá, že se hodiny soustřeďují na to, jak magické bariéry prolomit. Bariéry mají buď antifyzické nebo antimagické vlastnosti. Říká se, že člověk řádu světce a výše dokáže vlastnosti těch dvou bariér zkombinovat a vytvořit bariéru se zvláštními vlastnostmi.

Bariéry mají také různé účely jako třeba k obraně nebo k uvěznění druhých. Roxy se mi o bariérách zmínila jen málo. Vážně jsem to všechno nepochopil a hádám, že jsem to více méně nakonec ignoroval. Jelikož je to takhle, dopadlo to tak, že bariéry studuju od samého začátku a také mi to slouží jako opakování.

Po vyučování se vracím do knihovny. Až do setmění studuju metastázu.

A když se vrátím na koleje, navečeřím se, krátce tvořím figuríny a pak jdu spát. Když jsem si takhle navykl na denní režim, začala se objevovat jistá flexibilita.

Ale [Planoucí generál noci] zůstává [vyhaslý] kvůli městským [dobrovolným hasičům]. Jinými slovy stále žádné známky uzdravení.

Část 2

Pak se jednoho dne něco stalo.

Během večera jsem byl v knihovně a studoval jsem případy metastázy. A pak se objevil senior Fedds. Sluneční brýle a bílé vlasy. Na sobě měl přes danou uniformu stylový plášť, robustní boty a přiléhavé bílé rukavice. Ačkoli už jsem se se seniorem Feddsem setkal mnohokrát, mám pocit, že je vždycky v tomhle oděvu.

„Rudee, nevadí, když se k tobě přidám?”

„Takových formalit není třeba, zahřál jsem ti místo, prosím, posaď se a rozmrzni.”

„Ahaha, promiň, že tě tak zneužívám...”

Když jsem mu nabídl místo, na kterém jsem do teď seděl, senior Fedds se posadil, zatímco se snažil nebýt na rozpacích. Odtáhl jsem si židli vedle a dál jsem pokračoval ve svém výzkumu.

„Pokročil jsi nějak ve svém výzkumu?”

Fedds si pročetl tituly knih, co jsem měl po ruce. Už je to týden. Chodil jsem sem každý den a hledal dokumenty týkající se metastázy.

„Dopátral jsem se, že v minulosti došlo k podobným případům jako v kraji Fedoa.”

Senior Fedds se mě přeptal na všechno, co jsem zatím vypátral.

„Určitě nic tak rozsáhlého, ale jsou případy, kdy někdo šel jednoho dne ven a zmizel a pak se najednou zase později vrátili. Zdá se mi, že tyhle historky vyhovují kritériím nejvíc.”

Takzvané spirited-away. (Pozn.: Nad tímhle jsem seděla docela dlouho a nepodařilo se mi vymyslet nějaký český ekvivalent. Jde o klasickou situaci z filmu Cesta do fantazie/Spirited away. Jakékoli návrhy na českou verzi uvítám.)

Člověk najednou zmizí, objeví se někde jinde a pak se najednou znovu objeví na původním místě. Takovéhle věci jsou na tomto světě relativně časté... ačkoli je to vzácnost.

„Takže říkáš, že v kraji Fedoa došlo k tomu samému?”

„To zvažuju...” Náhodou jsem se podíval, co měl Fedds v ruce, také to byla kniha o metastáze. „Možná bys byl ochoten mi pomoct?”

Když to zaslechl, potřásl hlavou. „Nemyslím si, že to je dobrý nápad. Já tu metastázu zkoumám jen tak normálně.”

„Aha, vážně? Máš k tomu nějaký zvláštní důvod? Možná na rozkaz princezny Ariel?”

„Nic takového...” Senior Fedds se rukou dotkl své čelisti a zdálo se, že o něčem chvíli přemýšlel, pak se mu koutky úst vyklenuly a on se zasmál. Smál se pro sebe. „Po pravdě řečeno se kvůli té kalamitě pohřešoval jeden můj známý.”

„To, ehm, co na to mám říct? To není dobře...”

Vzpomněl jsem si na seznam úmrtí v táboře uprchlíků. Bylo to ohromné číslo. A je to pět let, co se to stalo. Má se za to, že už je příliš pozdě na to, aby se našli nějací přeživší. Dokonce ani známý seniora Feddse nebude ještě naživu. Já, jehož celá rodina je naživu, mám neskonalé štěstí.

„Vlastně jsem se nedávno dozvěděl, že je naživu.”

„Ech? Ach, vážně?”

„Jo. Ale do té doby jsem studoval všechno, co jsem o metastáze našel... Například jsem doufal, že z toho dokážu rozluštit nějaký vzorec, kdy se něco takového zase vyskytne. Myslel jsem si, že něco takového snadno najdu, a tak jsem hledal a hledal!”

Metastázové události v sobě nesou nějaké znaky. No ano, něco takového mě ani nenapadlo.

„Co se od tebe dalo čekat, seniore! Taková bystrost.”

„Ne, nic takového... Kromě toho jsem nakonec nebyl schopen dojít k žádnému závěru,” řekl Fedds, poklesla mu čelist a zdálo se, že vyhlížel deprimovaně.

Podle toho, co jsem slyšel, princeznu svrhli rok po té metastázové kalamitě. Přirozeně mohlo dojít k nějakým varovným náznakům, ale Fedds byl v té době stráž. Měl plné ruce práce.

„Někdy se prostě nedá nic dělat.”

Existuje něco jako stanovisko. Vzdát se pátrání, když už není důvod se jej účastnit. Kromě toho s pomocí jeho postavení stráže se dá využít materiálů v knihovně této školy, aby celou záležitost prozkoumal z jiných úhlů. Materiály našel a informace sesbíral. Jenom tím se dá říct, že to stačilo.

„Minulost stranou, seniore, mohl bys mi říct o tom, co se ti ve svém výzkumu podařilo zjistit?”

„Jasně, dám to dohromady a zítra ti to přinesu... Ale nechci, aby sis od toho nějak moc sliboval. Protože si myslím, že ve výzkumu moc nevynikám. Možná přijdeš na spoustu chyb, jen co se na to podíváš, Rudee.”

Zdá se, že Fedds nemá žádnou sebedůvěru. Copak není ve čtvrťáku?

Je to přesně jako to, co jsem před několika dny vyslechl: že Fedds většinou stráží a doprovází princeznu Ariel z hodiny na hodinu a že potom vykonává různé rutinní povinnosti? A copak jsi nezmínil, že jsi ve studentské radě? A k tomu všemu měl pořád ještě čas pracovat na svém výzkumu. Neutíkal od vší té hektické práce ani s tím takzvaným rozumem.

„Jen mi věnuj trochu svého času, seniore.”

Každopádně celé ráno je zasvěcené výzkumu. Jelikož jsem celou tu situaci viděl a jelikož mám vědění svého minulého života, více méně jsem přišel s touhle předpovědí.

„Ehm, totiž... Rudee. Můžu s tebou něco zkonzultovat?”

Fedds se najednou poškrábal za uchem, sklopil oči a zamumlal. Já zmateně naklonil hlavu ke straně.

„Určitě.”

Ještě pořád ti musím poděkovat za to, jak jsi mě nedávno zachránil. S radostí budu poslouchat všechno, co mi chceš říct.

„Rád bych ti pomohl ve výzkumu metastázy.”

Po těch slovech jsem pocítil hlubokou vděčnost. „Ne, to spíš já budu pomáhat tobě. Já jsem začal teprve před několika dny, takže mám jen minimum informací.”

„Ale já tomu nemůžu věnovat moc času. S největší pravděpodobností to bude tak, že budeš na celém projektu pracovat sám. Nebude ti to nepříjemné? Budu jenom člověk, co svého partnera využívá, a když se konečně objevím, tak ti budu jenom překážet?”

Chlápka, co se jen někdy objeví a celý výzkumný projekt nechá na druhém, bych neschvaloval. Když se to pojme takhle, tak je to opravdu protivné. Je možné, že Fedds není ten typ, co dělá něco zbytečného. Já vím, že nejsem moc bystrý člověk. Pokud je pravda, že Feddse považují za génia, pokud zkontroluje moje závěry, je možné, že najde něco užitečného.

„Není to tak protivné. Těším se na naši spolupráci.”

„Jo, taky se na to těším.”

Když jsem tohle řekl a potřásl si s ním rukou, Fedds se stydlivě zasmál.

Srdce mi poskočilo.

Za partnera mít muže...

...ne, to není možné.

Možná si se mnou hraje vlastní mysl.
-----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

~ Žádné strachy, nezvrhne se to v yaoi. Pokud by někdo přemýšlel nad jménem Fedds oproti častějšímu anglickému přepisu Fitts, jsou k tomu jisté důvody, které zmiňovat nebudu, protože by to byl spoiler mamutích rozměrů... ~