Kapitola 70 - Nedosažitelná moc I (5-6)

Část 5

„A takhle to je.”

Zkonzultoval jsem to s Feddsem. Ptát se na radu ohledně vlastního učedníka; vážně jsem jako mistr neměl žádnou důstojnost. Ale stejně jsem se chtěl spolehnout na moudrost někoho jiného. Přece jenom Zanoba byl až příliš ubohý.

„Vyrábění figurín?”

Fedds to vážně nedokázal pochopit. Zatímco jsme seděli na židlích v knihovně, vyslechl si můj příběh a pak zmateně naklonil hlavu ke straně.

„Ano. V podstatě se to dělá takhle.”


Za pomoci zemní magie jsem mu na ukázku vytvořil jednoduchou figurínu. Byla to prostá figurína bez oblečení a trochu připomínala Sa*bobo. (pozn.: nemám ponětí, prostě nějaká panenka)

„Ú-úžasné...”

Fedds mi zíral na ruce a upřeně se díval na figurínu, co jsem dokončil. A pak jako kdyby přemýšlel, jestli to taky svede, nastřádal do konečků prstů manu a vytvořil něco zvlněného, co vypadalo trochu jako sliz. Když uvážím, že se mě prostě na místě pokusil napodobit, byl vážně úžasný.

Ale zdá se, že se mu to nepovedlo tak, jak chtěl. Nakonec si Fedds povzdechl a vzdal to. „Nedokážu to.”

No, vytváření figurín je věc, co jsem pilně a dlouho cvičil, a jsou to nastřádané techniky, co jsem studoval. Kdyby se to dalo napodobit po jediném shlédnutí, rozbrečel bych se. Nicméně mi přijde, že kdyby Fedds trénoval, byl by toho schopen. Přece jenom je to člověk, co dokáže použít němé zaříkávání.

„Normální člověk tohle nedokáže napodobit.”

„To je pravda. Myslel jsem, že by to mohlo jít modelováním hroudy jílu, ale...”

„Ale řekl jsi, že kvůli své nešikovnosti to nedokázal.”

Fedds ze sebe vypravil „hmmmm” a přemýšlel o tom s rukou na bradě. Zdá se, že když přemýšlí, má ve zvyku dotýkat se brady. Možná to je kvůli těm slunečním brýlím, ale vypadá to strašně nepohodlně. Jen tak mimochodem, když je mu trapně nebo je na rozpacích, škrábe se po tváři nebo za uchem. Je to počin hodný jeho věku a vážně se k němu hodí. Ale jelikož jsou elfové dlouhověcí, možná není tak mladý, jak se zdá.

„Hmmm, to je ono. Nejsem si jistý, jestli ti to k něčemu bude, ale v asurském hlavním městě jsou také takoví lidé jako Zanoba.”

„Lidé jako on?”

„Hmm. Lidé, co chtějí něco dělat, ale nemají k tomu schopnosti.”

„A co potom dělají?”

Když jsem se zeptal na tohle, zdálo se, že se Fedds trochu zdráhal odpovědět a poškrábal se za uchem.

„Ehmmm, no, koupí si na to otroka.”

„Hoo.”

Podle Feddse ti lidé v hlavním městě mají znalosti, ale chybí jim schopnosti. Proto si kupují otroky, vycvičí je a otroci potom za ně vyrábí, co chtějí.

„Podle toho, co jsem si vyslechl, má Zanoba rád tvoje figuríny a protože jich chce víc, chce si je sám vyrobit, ne?”

„...Co? To jsem řekl?”

„Ehm, tak mi to vyznělo?”

Vážně? Ale stejně, normálně když máte rádi figuríny, tak si je akorát nabarvíte nebo je předěláte; nenapadne vás, abyste si je vyrobili celé od začátku. Ve svém minulém životě jsem byl přinejlepším průměrný modelář.

„Jsem si jistý, že tě Zanoba chtěl jako svého osobního výrobce figurín, Rudee. Ale sám věděl, že to nejde, a možná proto řekl, že se chce stát tvým učedníkem, ne?”

„No, ale já si nemyslím, že by to nešlo.”

Zaměstnaný Zanobou na královském hradě v Shirone a trávit každý den výrobou figurín. Takový životní styl by nakonec nemusel být špatný. Práce pro královský hrad by pravděpodobně znamenala stálý příjem. Když už jsme u toho, kolik Fedds měsíčně dostává od princezny Ariel?

...Mám pocit, že by bylo drzé se na to zeptat, co?

„No, tak já to zkusím Zanobovi navrhnout. Moc děkuju.”

„Hm, vůbec nemáš zač.”

Když jsem se uklonil, Fedds se nesměle usmál. Jak to, že mě ta jeho usmívající se tvář vždycky tak vyplaší?

Je to záhada.

Záhadný muž, Fedds. Skutečná záhada.

Část 6

Koupit otroka, vyučit ho a pak bude schopen vyrábět figuríny. Když jsem Zanobovi řekl o tomhle nápadu, souhlasil.

Jak jsem čekal, s velkou radostí začal vybavovat koupi otroka.

Zdá se, že původně chtěl figuríny vyrábět sám. Ale zdá se, že si uvědomil, že když to takhle nejde, nemá na výběr a musí se toho vzdát. Feddsova metoda je nečekaně typická pro tento svět. Ale zdá se, že aby učedník požádal svého mistra, aby místo něj učil otroka, je celkem hrubé. Přece jenom ze začátku se Zanoba snažil učit, až z toho plival krev. A proto i když to sám nemohl navrhnout, když jsem to navrhl já, ulevilo se mu.

„A tak během našeho dalšího volna půjdeme na trh s otroky.”

Znovu jsem Feddsovi poděkoval. Vážně jsem mu byl vděčný jako člověku, co mi poradil, když jsem se trápil.

„Aha. Bylo by dobře, kdybyste našli dobrého otroka.”

A takhle se celé téma uzavřelo.

Ačkoli bylo uzavřené, Fedds byl potom trochu nervózní. Co na to mám říct?

„Když už jsme u toho, já mám příští volno taky volno.”

„Vážně?”

„Hm. A tak, ehm, nemám nic na práci a tak jsem si myslel, že půjdu do města, ale není to tak, že bych chtěl jít na nějaké konkrétní místo... nemám žádné kamarády, takže bych šel sám...”

Z jeho trhané řeči a jeho občasných pohledů mým směrem vyjádřil, co tím myslel.

A je to pro stráž v pořádku? Nebylo by zlé, kdyby byl mimo dosah princezny, až by se něco stalo? ...No, to není moje starost. Jsem si jistý, že Luke by byl schopen se s tím nějak vypořádat.

„Ehm, nechtěl bys jít s námi, seniore?”

„Nevadí to? Neobtěžovalo by tě to?”

„Nevadí. Jako poděkování za radu tě pozvu na jídlo.”

„Vážně? Tak to beru.”

Jak to Fedds řekl, nesměle se usmál.

---

A takhle jsme my tři měli naplánováno, že půjdeme na trh otroků.

Poznámka autora

Původně jsem přemýšlel, že bych kapitolu pojmenoval následovně:

„Rudeus vs. Zanoba”

„Mistrova kapacita many je největší na světěěěěěěěěěěě!”

„Květina v každé ruce?! Vzrušující nakupování s princem Supersílou a princem Ostýchavým!”

Ale nakonec jsem se rozhodl proti.

----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>