Kapitola 53 - Království Shirone (část 4-5)

~ Ach, Rudee, Rudee, v předchozím životě jsi nedělal nic jiného než žes koukal na televizi, co? Narážky na anime a seriály jsem konzultovala s anglickým překladem a ani tam si překladatel nebyl zrovna dvakrát jistý, takže to berte s rezervou... prostě něco z něčeho v televizi. ~

Část 4

Našli jsme si hostinec.

Je to stejné jako obvykle, hostinec zaměřený na dobrodruhy řádu D. Nevím, jestli to je proto, že v tomhle městě je celkem dost dobrodruhů vysokého řádu, ale dokonce i hostince nízkého řádu jsou celkem drahé.


I když říkám tohle, kvalita pokojů zaměřených na řád D na Centrálním kontinentu je lepší než na Magickém kontinentu u pokojů zaměřených na řád C a výše. Proto by bylo v pořádku, kdybychom si prostě našli pokoj o řád níž, ale mám dost peněz, že se vážně nemusíme obtěžovat cenou.

Když to řeknu obráceně, byli jsme schopni dostat se do pokoje vyššího řádu. Kdysi jsem si říkal, že by bylo lepší najít si dobrý pokoj, ale i když vlastně máte dost peněz k užívání, není tak dobrý nápad být extravagantní. Nečekaně dokážu být celkem střídmý.

Ačkoli za posledních pár měsíců se i jen výdaje za jídlo celkem zvedly.

„Takže když jsme dorazili do království Shirone, zahájíme naši strategickou poradu,” učinil jsem obvyklé prohlášení, zatímco ti dva byli připravení přede mnou.

Tlesk tlesk, obvyklý aplaus. Naprosto si na to zvykli.

„Takže kde bychom měli začít?”

„Setkání s Rudeovou učitelkou, že?”

Když jsem zaslechl Erisina slova, zamyslel jsem se. Vzpomněl jsem si na Hitogamiho slova: „Aisha Greyratová. Momentálně ji drží v království Shirone. Když zahlédneš tuhle scénu, narazíš na ni a s největší pravděpodobností ji zachráníš. Ale v žádném případě nesmíš použít své jméno. Mluv o sobě jako 'Majitel Smrtelného konce' a vyslechni si její situaci. Poté pošli dopis svému známému na královském hradě v Shirone. Pokud to uděláš, budeš schopen ty dvě, Aishu a Liliu, zachránit z královského hradu v Shirone.”

Mělo by to být něco v tomhle smyslu. Pokud tomu budu do písmenka věřit. Jinými slovy bude záhodno procházet kolem a hledat tu ulici, co jsem viděl ve snu. Přemýšlím, jestli bude lepší, když půjdu s Eris a Ruijerdem. Zdá se, že když jsem sám, tak dělám chyby častěji. Pokud se tentokrát vydám sám a nebudu schopen splnit všechny dané podmínky, nebude potom lepší, kdybychom vyrazili všichni tři?

Nicméně ta scéna, co jsem viděl ve snu. Objevili se tam dva vojáci. Ve městě jsem takovou uniformu viděl mnohokrát. Trochu o tom popřemýšlím a uvidím.

Pokud budu věřit Hitogamiho slovům, pak by jak Aisha, tak Lilia měly být na královském hradě Shirone. A Aishu by měli držet uvnitř. Jak se jí podařilo uniknout z královského hradu? Nicméně vojákům z královského hradu se ji podařilo chytit. To by potom měl být důvod, že se tam s nimi střetnu. Pokud ji mám zachránit otevřeně, znamenalo by to, že se postavím proti královskému hradu. A to je důvod, proč řekl, abych v žádném případě nezmiňoval své jméno.

Sdělit falešné jméno. Taky by možná bylo dobré si zakrýt tvář. A zatímco mě rytíři budou hledat pod falešným jménem, poslat dopis svému známému?? Roxy na královském hradě s žádostí o pomoc. Pokud je Roxy královským mágem, tak by měla mít nějakou moc. Jsem si jistý, že nám přijde na pomoc. Nakonec mi zase bude pomáhat.

Vážně nemůžu spát s nohama směrem k Roxy. (pozn.: v buddhistických chrámech je nevhodné, aby se člověk posadil na zem s nohama směrem k oltáři.) Naopak kdyby mi Roxy prokázala laskavost a spala nohama směrem ke mně, tak bych jí během spánku řádně omyl.

Jo, když o tom přemýšlím jednoduše, tahle rada by měla plynout nějak takhle.

Ale tady mluvíme o Hitogamim. Je možné, že taky něco plánuje. Když mi dal tuhle radu, prohlásil: „Kdybych přidal moc podrobností, tak to nebude zábava.” Jinými slovy z jeho pohledu by mohlo dojít k zábavným věcem. S největší pravděpodobností se těm věcem nebudu moct vyhnout.

I když tohle říkám, ten chlápek řekl: „Byl bych rád, kdybys mi příště věřil.” Takže i kdyby na mě čekal nějaký drsný vývoj situace, můžu předpokládat, že to nebude vážné zranění nebo smrt nějakého člena mé rodiny. Tedy jenom pokud mu budu věřit až do konce.

Tentokrát mohl vypustit takovou lež, jen aby mě spolehlivě podvedl, a možná ani nepřemýšlí o nějakém příště. Ale i kdyby to byla pravda, pokud se mu zbytečně postavím a situace se zhorší, tak se s tím nebudu schopen vyrovnat. Nemám rád ten pocit, že mě má v hrsti, ale musím poslouchat, co mi říká.

V každém případě najít Aishu, zatajit své jméno a poslat dopis Roxy. Tyhle tři věci jsou jisté. Ale teď... jak mám přesvědčit ty dva? Dopis je v pohodě. Důvod proč hledat v temných uličkách a důvod proč zatajit naše jména. Pokud nevymyslím oboje najednou, tak to nevyjde.

Poté, co jsme odjeli z Milishionu, jsem se něco dozvěděl. I když vyhlásím, že je volný den, Ruijerd nebo Eris nakonec určitě skončí se mnou jako doprovod. Zdá se, že ten incident, kdy jsem se po setkání s Paulem vrátil v depresi, jimi velmi otřásl. To znamená, že se o mě prostě tak moc bojí. Nemůžu se jim dostatečně omluvit.

I když říkám tohle, tentokrát je velká pravděpodobnost, že si budu muset dávat pozor na rytíře. Pokud s sebou vezmu ty dva, kterým hraní ani trochu nejde, mám pocit, že na mě z křoví vyrazí divoký had. Hadi čekají v úkrytech úplně všude. Takže, co s tím udělám.

„Rudee, co tě trápí?” Jelikož jsem se na dlouhou dobu odmlčel, Eris naklonila hlavu ke straně a zeptala se mě.

Hm? Říká se, že se starosti zmenší, když se o ně s někým podělím. Budu to muset zkusit.

„Ve skutečnosti bych během našeho pobytu v tomto městě chtěl zatajit naše jména.”

„Zase si na něco budeme hrát? Proč?”

„...Ehm...?” I když jim zatajím záležitosti ohledně Hitogamiho, není třeba před těmito dvěma skrývat ty další věci. „Vlastně jsem z jistého zdroje dostal informaci, zdá se, že někde v téhle zemi zadržují moji rodinu.”

„Je to pravda?”

„Och?”

Ti dva se nezeptali, kde nebo od koho jsem to slyšel. Tak zaprvé, když jsem šel sbírat informace, jeden z nich byl vždycky se mnou, ale... Pokud se do toho nehodlají míchat a ptát se, v mojí situaci je to praktické.

„Teď už to chápu, pokud bychom se představili jako Greyratovi, tak by akorát začali být ostražití, že!”

„Přesně tak.”

„Takže kdo tu je?”

„Lilia a Aisha. Naše bývalá služebná a moje mladší sestra.”

Když tak o tom přemýšlím, jak bych měl asi Liliu oslovovat? Nemyslím si, že by bylo správné 'nevlastní matka'.

„Rudeova mladší sestra? Jedna byla v Milishionu, ne? Ta drzá.”

„Mám ještě jednu.”

„Hnn?”

Eris se zatvářila kysele, jako by ji to nezajímalo.

Norn je drzá, hm. Já si to nemyslel, ale z Erisina pohledu by se ten její postoj pravděpodobně dal prohlásit za drzost. Pokud moji mladší sestru praští, na kterou stranu bych se měl přidat?

„Pokud je to takhle, tak nemám žádné námitky! Jak se dalo od Rudea čekat, hodně o tom přemýšlí,” odfrkla si Eris.

I když řekneme, že o tom přemýšlím, spíš je to tak, že se jenom držím Hitogamiho manipulace. Hm. Mám z toho špatný pocit, protože mám pocit, že je podvádím.

„Zatajíme svoje jména, správně? Použijeme falešná?”

„Vcelku běžné jméno by pravděpodobně bylo nejlepší.”

„Proč?”

„Já jsem slyšel, že špatně zapamatovatelné falešné jméno je v pohodě.”

Ti dva vymýšleli různá falešná jména, zatímco já jsem o nich starostlivě uvažoval. Ti dva se po mě přitom úkosem dívali.

„Jaképak jména jsou asi v téhle oblasti oblíbená?”

„Po cestě jsem celkem často slyšel jména Shaina a Reidar.”

Bůh smrti rytíř Shaina je rytířka, co vystupuje v příběhu o hrdinovi Bohu Severu. Byla to jedna ze tří šermířek Boha Severu a také byla jeho společníkem. Nehledě na to, jak byla bitva krutá, vždycky se vrátila živá. Byla ten typ člověka jako Inou Seizontai (pozn.: narážka na Armored Troopers Votoms, jednotlivci s takovou mocí, že přežili jakékoli okolnosti). Ačkoli je to s největší pravděpodobností fikce.

I když říkám tohle, zdejší lidé řeknou: „Moje dítě se dostalo do nepředvídatelné nehody a nezemřelo.” A pak se uchytí jméno Shaina.

Reidar je Bůh vody. Génius protiútoků. Zamrazil oceán, aby si vytvořil opěrný bod. Byl to hrdina, co porazil Vodního dračího krále. Na znamení přijetí jména toho skvělého člověka, děti stylu Boha vody si po generace předávaly jméno Reidar pro chlapce a Reida pro dívku. I tohle jméno má celkem dost lidí. Zdá se, že pokud se člověk učí styl Boha vody, mnohokrát už došlo k tomu, že si dotyčný změní jméno.

Jen jsem řekl, že bychom měli zatajit naše jména, a ti dva o tom řádně přemýšlejí. Je to vděčná historka.

Ale mám pocit, že mi Hitogami řekl, abych se představil jako 'Majitel Smrtelného konce'. Ne, tohle jméno by mělo být s ohledem na Aishu v pořádku. Hm, takže to je v pohodě, co? Dobrá, vážně o tom popřemýšlím.

„Rudee, co budeme dělat?”

„Hádám, že v tomhle případě bude nejlepší, pokud pochopí, že používáme falešná jména.”

„Proč?”

„Nikdo tu naše jména a tváře nezná. Pokud si vybereme nějaké okázalé jméno, tak si neuvědomí, co chceme, a mohli by být zmatení.”

Nebo mám aspoň pocit, že jsem už dřív něco takového slyšel v anime nebo někde... Upřímně řečeno falešné jméno může být vlastně úplně cokoli, ale...?

„Tak by bylo pěkné nějaké super jméno.”

Nějaké super, co?

„Chápu, takže se budu jmenovat rytíř měsíčního stínu, Rytíř Stinného Měsíce.”

„Rytíř Stinného Měsíce?!”

Eris měla tváře rudé a oči jí zářily. V tomto případě originál nosí oděv jako dozor ve školní jídelně, ale... Navíc ze sebe sype arogantní verše. Co se týče Eris, pravděpodobně by ho srazila hned, jak by ho spatřila.

„Takže, Eris bude šermíř Stinného Měsíce, Meč, a Ruijerd bude kopiník Stinného Měsíce, Kopí. S těmihle jmény by to mělo být v pohodě. Pokud to takhle uděláme, tak se k sobě budeme hodit.”

„To je pěkné, hodíme se k sobě! Tak to tak uděláme.”

Myslel jsem si, že Ruijerdovi bude s takovým jménem trapně, ale nezdá se, že by kvůli tomu byl nějak moc nespokojený. Paul řekl, že moje hůl 'Arogantní vodní dračí král, Aqua Heartia' je na tomto světě skvělé jméno.

„Ale Rudeus nepůsobí rytířským dojmem,” zašeptala Eris, když jsme se na tom domluvili.

Nejsem rytíř. Takže bych se měl nazývat Mág Zloduch nebo Generál Omega? (pozn.: narážka na sérii vesmírný rytíř Tekkaman Blade). No, ve skutečnosti nevím, jestli se tak budeme muset vůbec představovat, takže cokoli půjde, vážně. Rozhodneme se na základě situace a pokud to bude vypadat špatně, tak přece jenom bude stačit, když se představím jako Majitel.

„Takže naše falešná jména bude něco takového.”

„Správně, co budeme dělat teď?”

„Zatím Roxy pošlu dopis na královský hrad a než přijde odpověď, tak půjdeme sbírat informace,” prohlásil jsem.

Během volných chvilek se budu koukat kolem a budu se snažit dopracovat se k té scéně. Budu se muset snažit ze všech sil, aby to šlo dobře.

Část 5

Následujícího dne.

Nakoupil jsem nějaké věci v papírnictví a na trhu sehnal obálku a začal psát dopis. Začal jsem s obvyklým pozdravem a pak jsem pokračoval tím, že jsem po teleportu v pořádku. Pak napíšu, že jsem zdravý, takže se není čeho bát. Prozatím jsem dorazil do hlavního města Shirone, takže bych se rád setkal.

Zlehka naťuknu, že se všichni lidi z Buiny pohřešují, a rozvinu to tím, že jsem zrovna uprostřed pátrání a nikoho jsem nenašel, takže mě to trápí. Potom se zlehka dotknu tématu ohledně naší služky Liliy a zakončím to tím, že ještě jednou zopakuji, že se bojím o svou rodinu. To je důležité. Pak uspořádám obsah dopisu tak, aby první písmena každého řádku dohromady tvořila: prosím, pomoz mi.

Pokud napíšu tohle, jsem si jistý, že si to i Roxy uvědomí. Pak použiju vzorek, co jsem převzal z Roxina přívěšku, a otisknu ho do vosku. Nad jménem odesilatele jsem váhal, ale když jsem byl v Roa, tak jsem mnoho dopisů posílal pod jménem Rudeus.

Přemýšlel jsem, že bych i tady použil falešné jméno, ale kdyby se na to Roxy podívala a řekla, že takového člověka nezná, a ten dopis vyhodila, pak bych byl v průšvihu. Roxy má takovou občasnou slabost, že je někdy takhle nešikovná.

„Od oblíbeného studenta, který dohlíží na tvůj život, Rudea Greyrata.” Takhle. I kdybych napsal nějaké falešné jméno, Roxy by s největší pravděpodobností hned při prvním pohledu poznala, že to je můj rukopis.

I když tohle říkám, Roxy se v kritických okamžicích vyznačuje zmatkářstvím a chybováním. Nebudu si jistý, dokud se ten dopis nedostane Roxy do rukou. Je to Roxy Schrödinger (pozn.: Schrödingerova kočka v krabici je myšlenkový experiment, který roku 1935 vymyslel Erwin Schrödinger, aby poukázal na nesrovnalost interpretace kvantové mechaniky při přechodu mezi subatomickým a makroskopickým světem. Pro více podrobností požádejte o pomoc strýčka Googla). Automaticky mi na mysl vytane představa, jak Roxy vleze do krabice, kterou měla zvednout. Ach~ můj bože, kartónové krabice jsou určené ke skrývání, když jsou obrácené dnem vzhůru.

No, tohle stranou, chci se pokusit a zajistit, aby si obsah dopisu skutečně přečetla.

„Takže, jdu poslat ten dopis.”

„Jo.”

„Dobře, dávej na sebe pozor.”

Eris a Ruijerd mě vyprovázeli se širokým úsměvem. Měl jsem za to, že mě určitě budou následovat. Je to trochu zklamání.

„Ach? Co budete dělat vy dva?”

„Máme v plánu projít se městem a sbírat informace ohledně tvojí mladší sestry.”

Ach, teď mě tak napadá, že jsem řekl, že budeme sbírat informace. No, v informacích je síla, nic neztratíme, když je sesbíráme. Nebo spíš jsem šokovaný sám sebou, že jsem byl tak lehkomyslný a vzdal se řádného sbírání informací.

„Aha, takže to nechám na vás. Až ten dopis pošlu, taky se budu snažit něco zjistit.”

Jak jsem tohle řekl, rozloučil jsem se s nimi.
----------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>