Kapitola 52 - Rýže (část 1-3)

Část 1

Následujícího dne.

Zatímco jsme snídali v baru, oznámil jsem těm dvěma: „Chci ukončit pátrání po cestě a krátce se zastavit v království Shirone.”

Ti dva naklonili hlavu ke straně a kývli.

„Rozumím.”

„Jasně.”

Otázky typu „proč?” a „kvůli čemu?” nevyvstaly. Jsem jim vděčný, že se nesnaží vyptávat po důvodu. Chci, aby to takhle zůstalo a abych o Hitogamim mluvil co nejméně. Takhle jsem se rozhodl a taky abych měl oči na stopkách, ale vážně nemám ponětí, jak ty záležitosti s Hitogamim vysvětlit, mám kvůli tomu hlavu plnou starostí.

Ruijerd viděl, jak jsem včera vypadal, a zdá se, že si vyvodil vlastní závěr. S největší pravděpodobností si uvědomil, že něco skrývám. Sice možná může přemýšlet nesprávným směrem, jako třeba že zatajuju nějakou nemoc... vlastně. Ne, Hitogami je jako démon špatného zdraví, takže by to možná nemuselo být tak vedle.

Když si vyslechnu Eris...

„Shirone je to místo, ne? Tam, kde je tvoje shishou?”

Když to slyším, vytane mi na mysl postava jednoho děvčete. Roxy Migurdia.

Správně. Měla by být v Shirone. Hitogami taky řekl, abych poslal dopis známému.

Nejprve jsem přemýšlel, koho měl na mysli, ale pokud mluvíme o lidech, kterým bych posílal dopisy, tak existuje jenom jeden. To s největší pravděpodobností znamená, že ji mám požádat o pomoc. Roxy je člověk, na kterého se mohu spolehnout. Hitogami čas od času navrhne něco, co dává smysl.

„Ano. Moje nejváženější... učitelka.”

Chtěl jsem říct „moje shishou”, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslel. Když tak o tom přemýšlím, zakázala mi, abych jí tak říkal. Poslední dobou mám pocit, že jsem spoustu lidem řekl: „shishou je úžasná, shishou je úžasná”, ale...

No, na tom nesejde.

„Správně, pokud je to člověk, kterého Rudeus respektuje, tak se musíme zastavit a navštívit ho, že? Přece jenom by nám mohla nějak pomoct,” řekla Eris s přikyvováním.

Roxy.

Protože je výtečná, pokud to bude ona, tak se rozhodně stane silnou pomocí. O tom není pochyb. I když tohle říkám, Roxy je dvorní kouzelnice. Jelikož je pravděpodobně zaneprázdněná, tak ji nechci moc otravovat. Už teď se zdá, že budu otravovat, a nechci se před ní ukázat jako její ubohý student.

Ačkoli když dám stranou tu výmluvu kalamitového pátrání, na skutečnosti, že ji chci vidět, se nic nezmění. Taky jí chci poděkovat za ten slovník řeči Magického boha. Kdyby mi ho neposlala, tak bych možná pořád byl na Magickém kontinentu. Lituju, že jsem o něj během teleportace přišel. Z toho se měl udělat manuskript a pak se to mělo prodávat po celém světě.

„Chci se setkat s Rudeovou učitelkou.”

„Hm, mě to taky zajímá.”

Zdá se, že Eris i Ruijerd mají zájem za ní zajít. Pravděpodobně proto, že během putování jsem z úst vypouštěl Roxino jméno a pěl chvalozpěvy. Jsem hrdý, že je Roxy moje učitelka. Je přirozené, že mi není trapně to všude rozhlašovat.

„Takže jakmile dorazíme do království Shirone, tak vás představím.”

Zatímco jsem udělal ten slib, vyrazili jsme na cestu.

Část 2

Prvně vyrazíme po hlavní silnici a projdeme hlavním městem Království Dračího krále, Wyvernem. Z hlavního města vedou dvě trasy podél východního a západního úbočí Pohoří dračího krále. Jedna trasa se táhne přímo na sever. A druhá se táhne na západ. Přirozeně jsme si vybrali trasu, co jde na sever.

V hlavním městě Wyvernu jsme skončili zhruba týden. Kdybychom se drželi našeho původního plánu, tak jsme tam měli zůstat jen asi tři dny, ale ten nově koupený vůz byl ve špatném stavu a trvalo nějakou dobu jej opravit. Přece jenom levné zboží z druhé ruky není dobré.

Kdyby to bylo něco vyrobené z kamene nebo železa, tak bych s tím dokázal něco udělat, ale na dřevo nedokážu použít magii. Dali jsme opraváři trochu peněz navíc a požádali ho, aby ten vůz opravil trochu rychleji.

Nespěchali jsme. V té scéně, co mi Hitogami ukázal, Aishu polapili dva muži. Trápil jsem se tím, ale Hitogami řekl, že u toho budu. V tom případě i tahle záležitost s rozbitým vozem se stala kvůli tomu, že někdo nějak manipuloval s osudem.

Pokud budu spěchat, tak s největší pravděpodobností na tu scénu nenarazím. Musím se co nejvíce uklidnit. S touhle myšlenkou jsme ve Wyvernu navštívili mnoho různých míst.

Království Dračího krále je třetí největší země na tomto světě. Nachází se v jižní části Centrálního kontinentu a má pod sebou čtyři vazalská království.

Zdá se, že v minulosti to byla jen jedna z mnoha velkých zemí na jihu, ale porazili vládce Pohoří Dračího krále na severozápadě, Dračího krále Kajakuta. Poté, co z toho území získali velké množství minerálů, stala se z nich dominantní ekonomická síla a začali se rychle roztahovat a stali se silným královstvím.

Je to místo vzniku 48 magických mečů, jež jsou rozptýleny po celém světě, a je to místo, kde se vypráví mnoho historek o Bohu Severu. Je to místo s mnoha anekdotami, ale není tu takový ten pocit, že by byla tradice nezbytná. Je to země smíšených pocitů podobně jako Amerika.

V tomto městě je velké množství kovářů a šermířských cvičišť. Když jsem nahlédl na jedno cvičiště, učilo se tam velké množství dětí. Zdá se, že je běžné, že lidé zůstávají na cvičišti, dokud nedosáhnou pokročilé úrovně.

Eris se po jednom pohledu rozšířilo chřípí a řekla, že to není nic tak skvělého, kvůli čemuž ji Ruijerd pokáral.

Takže i v tomto městě jsme sesbírali informace ohledně pohřešovaných lidí. V Gildě dobrodruhů byl jeden Paulův podřízený. Řekl nám, že v této zemi nejsou žádné důležité informace. Přece jenom se zdá, že po tak dlouhé době nebude tak snadné pohřešované lidi najít.

Poté jsem pokročil s obvyklým výzkumem trhu a jeho cen. Wyvern je město, kde se prodávají zvláštnosti jak z kontinentu Milis, tak z Centrálního kontinentu. Je tu velké množství surovin.

Co se týče trhu, konečně jsem to objevil. Byl jsem svědkem prodeje rýže.

Rýže... je to rýže.

Je trochu nažloutlá, ale rozhodně to je rýže.

Způsob, jak se objevuje v místních podnicích, spolu se lžící, aby bylo snadnější ji jíst, je to něco jako paella nebo kaše. Bylo to trochu něco jiného, než co jsem hledal.

Já chci bílou vařenou rýži. Pokud tu žádná není, tak si ji sám uvařím. Takový jsem měl impulz. Nemám znalosti o tom, jak se vaří rýže, ale bedlivě jsem si to vyslechl od prodavače.

A pak jsem tři litry rýže opatrně uložil do hrnce, který jsem vyrobil zemní magií. A pak jsem tu rýži uvařil dle receptu od toho prodavače.

Po straně už jsem si připravil sůl a vejce. S vážnou tváří jsem na ohni vařil toho uličníka a v polovině procesu přišla Eris.

„Co to děláš?”

„Experiment.”

„Hmmm?”

Nemyslel jsem si, že by to Eris zaujalo, ale brzy na to, co začala se svým obvyklým konáním nedaleko, začala se po mě koukat. Zdá se, že ji to zajímá.

Obrátil jsem přesýpací hodiny, které mi přinesl barman, a pak jsem zvýšil oheň. Podle toho prodavače v obchodu je trikem postupné navyšování tepla.

Poté, co jsem přesýpací hodiny třikrát převrátil, jsem konečně ztlumil oheň. A pak další dvě obrátky hodin. Nakonec jsem oheň uhasil a dvakrát obrátil hodiny.

„Hotovo.”

„Vážně?”

Když jsem to nahlas zašeptal, Eris přestala dělat to, co do teď dělala, a přišla si přidřepnout ke mně. Ve vzduchu jsem mírně cítil Erisin pot. Je to příjemná vůně. Ale zrovna teď nemám chuť na sex, ale na jídlo.

Dívala se na ten hrnec se vzrušenýma očima. I já jsem byl vzrušený, jak jsem zvedl pokličku. Ta vůně, co se na mě vyvalila, byla vůně rýže.

„Voní to dobře. Co se dalo od Rudea čekat.”

„Pokud to neochutnáme...” zašeptal jsem a přitom prstem vybral pár zrnek rýže a dal si je do pusy.

...Hm.

„45 bodů.”

Chuť a ten pocit byl celkem daleko od toho, co jsem si pamatoval. Pokud bych to měl ohodnotit dle současných japonských standardů, tak by se tomu nedalo říkat ani řád C. Přemýšlím, jestli to je přece jenom tím, že to v této zemi není hlavním jídlem.

Je suchá a bez chuti, dost hrubá. A taky je trochu nažloutlá. Jsem si jistý, že to je i mým mizerným vařením, ale i surová surovina je zlá.

V žádném případě to nemůžu nazvat Ginshari. (pozn.: značka velmi kvalitní rýže). Ve skutečnosti jí chci dát 30 bodů a červenou kartu, ale je to první rýže, co jsem po dlouhé době jedl a co nebyla špatná.

Hruď mi zaplavila nostalgie. Když jsem ji ochutil, vzniklo z toho +15 bodů. Vážně jsem měkota.

„Tohle jsme jedli i včera večer, že jo? Co to je za experiment?”

„Od teď je to to pravé.”

Dal jsem uvařenou rýži do porcelánové misky, co jsem vyrobil zemní magií. Pak jsem vzal vajíčko a svědomitě jsem na něj použil detoxikační magii. A pak jsem ho rozkřápl do díry, kterou jsem udělal uprostřed rýže. Celé jsem to posypal solí. Připravil jsem si hůlky, co jsem vyrobil zemní magií, a spojil jsem ruce jako při modlitbě.

„Itadakimasu.”

„Ech? Počkej, Rudee, to vejce? Syrové?”

Doširoka jsem otevřel pusu a nabral jsem si pořádné sousto rýže zamazané žloutkem. Hm, chutná to syrově. Prozatím jsem zkusil přidat víc soli, ale moc se tím nezměnilo. Když jsem takhle jedl, samotné to vejce má trochu jinou chuť. Asi to znamená, že něco čerstvého je jiné, než to, co se jí v Japonsku.

Přece jenom sójová omáčka je základ. Jestlipak na tomto světě najdu sójovou omáčku? Pokud ne, tak chci najít suroviny na její výrobu.

Zatímco jsem přemýšlel, bezvýhradně jsem tu rýži hltal.

„Ham... ham, ham... mňam!!!”

„...Je to dobré?”

V reakci na Erisinu otázku jsem zemní magií vyrobil další porcelánovou misku. Tam jsem naložil rýži a posypal ji solí a pak ji podal Eris. Při té příležitosti jsem také vyrobil lžíci a dal jí ji. Lžíce vyrobená pro začátečníky.

„Hej, tohle je všechno, to je celé?”

„*polk*”

V tichosti jsem kývl. Je možné jíst rýži jen jako rýži. Proto se považuje za hlavní jídlo. Nevychloubám se, ale ve svém minulém životě za zlatého věku jsem snědl hory rýže jako hlavní jídlo. Byly doby, kdy jsem jedl rýži a rýžové kuličky jako přílohu. Dokud byla bílá rýže, byla to doba, kdy se dala jíst jakkoli.

„Hmmm??”

Eris jedla, vrtěla se u toho a tvářila se složitě. Je to pořád děcko. Ale když se navrch dá vejce...

„Jo, teď je to lepší.”

Takhle to řekla, zatímco si nacpala tváře a jedla. Přece jenom tamago kake gohan je nejlepší jídlo. Je to kompletní jídlo.

Dál jsme si vychutnávali rýži a nakonec jsme si dali i ty spálené křupavé zbytky jako zákusek. Člověk, na kterého se žádné tamago kake gohan nedostalo, Ruijerd, si ani slovem nestěžoval. Jen se hořce usmíval. Jak jsem si myslel, je dospělý.

Ale měl jsem pocit, že jsem udělal něco špatného. Příště zařídím, aby se na něj taky dostalo.

Část 3

Odjeli jsme z království Dračího krále a vyrazili po silnici na sever.

Než se dostaneme do království Shirone, tak musíme projít ještě dvě země: království Sanakia a království Kikka. Obě království jsou vazalskými státy království Dračího krále.

V království Sanakia je pěstování rýže oblíbené. Mají na to to správné klima a zatímco cestujeme, vidíme po straně cesty rýžová políčka. V téhle oblasti je hodně řek, podnebí se blíží Japonsku a východní Asii.

Když jsem tu rýži vyzkoušel, zjistil jsem, že to je to samé, co jsem jedl v království Dračího krále. Zdá se, že co tady vypěstovali, vyvezli na trhy v království Dračího krále. Prozatím jsem se rozhodl rýži z této oblasti pojmenovat jako rýže značky Sanakia.

Jídla v hostinci byla často směs mořských plodů a uvařené rýže. Na tomto světě jsem vždycky jedl střídmě, ale přece jenom nedokážu odolat kouzlu rýže. Dneska jsem se zase najedl do sytosti. Šťastný konec dalšího z mých dní.

Poslední dobou když je čas k jídlu, Eris se na mě čas od času zaraženě dívá. Jelikož když přijde na jídlo, tak to já jsem člověk, co si relativně dost stěžuje, pravděpodobně jí to začne vrtat hlavou, když najednou začnu jíst v tichosti.

„Co se děje?”

„Rudee, vždycky jsem tě brala jako ten typ člověka, co moc nejí,” řekla Eris něco takového.

Ve svém minulém životě jsem rozhodně nebyl člověk, kterého by považovali za lehkého jedlíka. Mým stylem bylo jíst tolik, kolik bylo, a říct si o nášup.

Na tomto světě jsem skončil jako takový střídmý jedlík, protože mi charakteristické jídlo nesedlo. Když pominu to tuhé maso na Magickém kontinentu, jídla v Asurském království se točila kolem chleba a bylo to trochu neuspokojivé. Ne že by Zenithino vaření bylo špatné, ale vždycky jsem hledal chuť rýže a nikdy jsem se jí nemohl vzdát.

Hm. Rýže je přece jenom dobrá.

------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>