Kapitola 54 - Nepřítomnost Boha (část 3-4)

Část 3

Potom jsem si s Aishou krátce povídal. Mluvili jsme o dvou posledních letech. Naslouchal jsem Aishinu vyprávění o těch dvou letech. V jazykových schopnostech to bylo trochu nedostatečné a trochu to postrádalo vysvětlení, ale byl jsem schopen pochopit hrubý obrys.

Zdá se, že je to nějak teleportovalo na královský hrad této země. Přirozeně je chytili jako vetřelce, ale díky tomu, že jim Lilia napovídala různé věci, skončili na hradě jen v domácím vězení. Co se týče všech důsledků, zdálo se, že tomu Aisha pořádně nerozumí, ale zdá se, že z nějakého důvodu ji nechtějí nechat poslat dopis.


Také se zdá, že Lilie neprovedli nic krutého. To by asi znamenalo, že jejich cílem nebylo její tělo. Ačkoli by to mohlo být jenom tím, že o tom Aisha neví, a je možné, že s ní každou noc něco provádí. Ačkoli je Lilia v dobrém věku (byla starší než Paul, takže kolem 35) a není to tak, že by oplývala krásou, kvůli které by se lidé z královského hradu nějak moc snažili ji zadržet. Ovšem to nic nemění na skutečnosti, že je považovali za podezřelé lidi, takže je mohli akorát zadržet?

Co se tohohle týče, je na tom pár divných částí. Od teleportu uběhlo dva a půl roku. Přemýšlím, jestli by je tu vážně tak dlouho drželi, aniž by to nedorozumění vysvětlili. Mohly by v tom být nějaké okolnosti, o kterých nevím.

Když tak o tom přemýšlím, ani jednou nezmínila Roxino jméno. Přemýšlím, jestli vážně nešla Liliu zachránit. ...Ne, je možné, že do této současné situace se dostali kvůli tomu, že ji požádali o pomoc.

V každém případě momentálně čekám na Roxinu odpověď. Až si vyslechnu její verzi příběhu, všechny kousky skládačky zapadnou na místo a všechny pochyby se vyřeší.

Jen tak mimochodem Aisha chtěla poslat dopis Paulovi a požádat ho v něm o pomoc. Ale po cestě se ztratila a napadlo ji, že když bude sledovat člověka v oděvu ve stylu dobrodruhů, tak se do Gildy dostane.

Náhodou jsem to byl já.

Náhody jsou děsivé.

No, jsem si jistý, že to šlo přesně tak, jak si to Hitogami přál.

Část 4

Aisha chtěla slyšet něco o mě.

„Och? Pane Majiteli, tys sem přicestoval z Magického kontinentu.”

„Jo, protože jsem se zapletl do toho teleportačního incidentu v kraji Fedoa.”

„Co jsi předtím dělal?”

„Pracoval jsem jako domácí učitel. Dceru jednoho šlechtice jsem učil magii.”

„Aha a kde jsi ji učil?”

„V Roa.”

„Och, to je stejné město, v jakém byl můj starší bratr! V tom městě jste se mohli potkávat, ne!”

„To... to je pravda. Myslím, že to opravdu bylo mizivě možné...”

Nemyslím si, že její způsob mluvy odpovídá jejímu věku. Může to být tím, že se snaží chovat jako dospělá. V každém případě se zdá, že se Aisha od Lilie naučila spoustu věcí. Selský rozum, etiketu, životní moudra, základní body bytí služebnou atd... Dokonce i mě připadá záhadné, jestli tomu v tomhle raném věku rozumí, ale přinejmenším to byla schopna vysvětlit tak, abych to pochopil já.

Tohle dítě je chytré. Vážně.

Od dětství má schopnost vstřebat všechno, co ji kdo učí, jako nějaká houba. Jakápak asi bude v budoucnu? Přemýšlím, jestli si zachovám svou důstojnost jako starší bratr.

„Pokud mluvíš o mladé šlechtické dámě, tak ses možná někde setkal se zaměstnavatelem mého bratra, slyšel jsi něco?”

„N-ne. Přístup k informacím jsem měl omezený. Věci o takovém člověku...”

„Vážně? Chtěla jsem slyšet, jaký máš dojem z mého bratra, pane Majiteli.”

„E-ehm, jen jsem zaslechl zkazky, že mladá slečna lenního pána je tak násilná, že se to všem vymklo z rukou.”

Tady se ve mně vzedmulo nutkání vypustit o sobě nějaké informace, ale vydržel jsem to. Stejně se na to později přijde. Pokud by tehdy přišla na to, že to byla sebestředná historka, její dojem by klesl.

Potom jsme mluvili do podrobností a já jí řekl spoustu věcí o Magickém kontinentu. Myslel jsem si, že s dítětem jejího věku můžu mluvit o čemkoli, ale podivné bylo, že se Aisha neupínala na jedno téma. Možná to je proto, že její schopnost konverzace je vysoká. Zatímco jsem o tom přemýšlel, opravdu jsem si na svém vlastně prvním setkání s vlastní sestřičkou užíval vzájemného povídání.

Eris a Ruijerd se vrátili po západu slunce. Ti dva se tvářili mírně unaveně a když jsem se jich zeptal, zdá se, že šli sbírat informace celou cestu až do slumů a tam se zapletli do rvačky.

Zdá se, že došlo k další rvačce.

Ti dva nedotčení.

No, je to stejné jako vždycky. Nebudu se obtěžovat s detaily.

Každý dělá chyby, já také, pokud se něco stane, nevadí, když si navzájem pomůžeme.

Řekl jsem jim, jak jsem ve městě potkal Aishu, a o tom, jak Liliu zadržují na hradě. Zdá se, že mnoho věcí je podezřelých. Taky jsem jim řekl, že zatajuju vlastní jméno. Zvýšenou péči jsem věnoval tomu, abych jim řekl, aby nenechali Aishu zjistit, že jsem Rudeus.

„Proč děláš něco tak zdlouhavého?”

„Zdá se, že se o svém starším bratrovi dozvěděla nějaké mylné informace, takže jí chci ukázat svou skvělou stránku, aby si svůj názor opravila.”

„Hmm, ale já už si teď myslím, že jsi skvělý?”

„Eris...”

Když jsem slyšel, co Eris řekla, udělalo mi to radost a k povrchu se prodral úsměv 'dobrého muže'. A pak Eris najednou ustoupila vzad.

„Eeee? Proč se tak divně tváříš, když tě chválím?”

Zdá se, že můj vítězoslavný výraz vypadá divně. To je trochu šok. Prosím, ať mi někdo dá novou tvář.

„Ale jelikož je to takhle, tak odteď přejdeme do útoku!”

„Už je to dlouho, co jsem naposledy útočil na hrad.”

Eris to nadnesla plná nadšení. Dokonce i Ruijerd pozvedl své kopí. Já jsem ty dva v panice zadržel.

„Ne, prozatím počkejme na Roxinu odpověď.”

Jak jsem tohle řekl, Eris se zatvářila nesmírně znuděně. Jako vždy se zdá, že má ráda agresivní činy. Místo obtížného přemýšlení, útok na hrad a únos Liliy je rozhodně snazší metoda, ale pokud bychom Roxy způsobili potíže, tak bych se jí nebyl schopen podívat do očí.

Ze všeho nejdřív si potřebujeme ověřit situaci. Rozhodně to není kvůli tomu, že bych se chtěl s Roxy setkat.

Zatímco jsem o tom přemýšlel, den byl u konce.

------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>