Kapitola 43 - Cesta svatého meče (část 2)

Část 2

Poslední den jsme měli napilno s přípravami na cestu, takže jsem se s Jeho posvátnou Zvířeckostí nesetkal. Myslel jsem si, že ho pachatel znovu vyvede, ale z nějakého důvodu se Jeho posvátná Zvířeckost neobjevila.

Naopak uprostřed noci přišli dva vetřelci.

„Aaaa!!”
Tichý výkřik a hlasitý zvuk, jako kdyby něco do něčeho narazilo. Po těch dvou zvucích jsem se i já probudil, co se dalo čekat. Poslední dobou mám pocit, že jsem se až moc flákal, takže jsem vstal a chopil se svojí hole, co jsem měl u postele. Je to příliš surová přítomnost na to, aby to byl zloděj. Ruijerd už by si jich dávno všiml.

Hmmm.

„Teruseno, jdi trochu rychleji, mňau.”

Pustil jsem hůl. To bude důvod, proč byl Ruijerd zticha.

„Promiň, Tono, ale je tu tma.”

„Když se budeš soustředit, tak uvidíš, mňau?? Aaa!”

Znovu zvuk, jak něco do něčeho narazilo.

„Tono, jsi v pořádku?”

„Au, mňau.”

Zdá se, že si myslí, že šeptají, ale mluví tak nahlas, že slyším skoro všechno. Přemýšlím, co mají za lubem. Peníze, možná sláva. Nebo možná prahnou po mém těle. Ale to vážně ne... Přece jenom je to s největší pravděpodobností Eris.

„Ach, bylo to tady, mňau?”

„Čmuch, čmuch? Zdá se mi to trochu jiné.”

„Na tom nesejde, mňau. V každým případě spí, mňau.”

Zastavily se před mými dveřmi, pak jsem slyšel, jak je otevřely a pak vešly dovnitř. Bojácně se začaly rozhlížet po pokoji a pak jsme se jasně střetli očima, jak jsem seděl na svojí posteli.

„Mňau??!”

„Co se děje, Tono?? Ach.”

Byly to Minitona a Terusena. Na sobě noční košili vyrobenou z tenké kožešiny. Na zadku měly díru a tou vykukoval ocas. Odhalil jsem charakteristické pyžamo zvířecích ras. Skutečně roztomilé.

„Co se děje takhle pozdě v noci? Eris je v pokoji vedle,” řekl jsem co nejtišeji.

„Pro... promiň, mňau?”

Jak to říkaly, jaly se zavírat dveře a pak se najednou zastavily.

„Když tak o tom přemýšlím, ještě jsme ti nepoděkovaly, mňau.”

„Ach, To-tono?”

Tona to řekla, jako kdyby si na to teď vzpomněla, a tak se vrátily do pokoje. Terusena šla za ní.

„Díky, že jsi nás zachránil, mňau. Slyšela jsem, že kdybys na mě nepoužil léčivou magii, tak jsem mohla zemřít, mňau.”

To je pravda. Ta zranění byla celkem nebezpečná. Byla to zranění, kvůli kterým bych už dávno přišel o vůli. Myslím si, že bylo celkem úžasné, jak se jí v té situaci podařilo si udržet své odhodlání.

„To byla hračka.”

„Díky tomu mi nezůstanou žádné jizvy, mňau.”

Jak to říkala, Tona popadla spodní lem své noční košile a vytáhla ho nahoru, takže mi ukazovala svoje nádherné přirozené nohy. Ale protože byla v pokoji tma, tak jsem nic moc neviděl. Zdálo se, jako že to uvidíte, ale nic jste neviděli.

Kishiriko, proč jsi neměla démonické oko, co by člověku umožňovalo vidět ve tmě??

„Tono, to je ostuda?”

„Na tom nesejde, protože už mě stejně jednou viděl.”

„Ale strejda Gyes říkal, že lidští muži jsou v říji celý rok, takže když se k nim lehkovážně přiblížíš, tak tě napadnou.”

V říji celý rok. Říká takové hrubé věci. Ale ne že by to bylo špatně.

„Kromě toho pokud ho vzruší pohled na moje tělo, není potom výhodné tu laskavost oplatit? Mňau?! Je tu zima!”

„Jak dlouho si ještě hodláš držet lem sukně zvednutý?”

V tom okamžiku jsem se nedíval na Toniny nohy. Zatímco jsem si stíral z čela studený pot, pevně jsem se chopil svojí hole. Z vedlejší místnosti jsem cítil něco jako ostrý vražedný úmysl, jak kousek po kousku prosakuje zdí.

„E-ehm. Obdržel jsem tvé díky. Eris je v místnosti vedle, takže pokud byste ráčily.”

Možná to jsou děti, ale neměly by lehkovážně ukazovat, že jim nezůstaly žádné jizvy. Bylo by nepříjemné, kdyby je napadl nějaký nebezpečný stařec, co má zálibu hrát si na doktora.

„Aha, ale vážně ti děkuju, mňau.”

„Moc děkuju.”

Ty dvě sklonily hlavy a pak odešly z místnosti. Po chvilce jsem se přesunul a přiložil ucho ke zdi. Z vedlejší místnosti jsem slyšel Erisin nespokojený hlas: „Co chcete?”

Na mysl mi vytanula obvyklá póza se založenýma rukama.

Tonin a Terusenin hlas byl trochu špatně slyšet. Ne, Eris mluvila prostě příliš nahlas. Zatímco jsem natěšeně poslouchal, Erisin hlas se postupně zklidnil. Zdá se, že to bude v pořádku. Ulevilo se mi a vrátil jsem se do postele.

Zdá se, že spolu mluvily celou noc. Nevím, o čem si povídaly. Tona a Terusena ještě ani zdaleka nejsou v lidské řeči dobré. Eris se taky naučila trochu té řeči Zvířecího boha, ale na konverzaci to nestačí. Přemýšlím, jestli jsou schopné spolu řádně mluvit.

Byl jsem z toho nervózní, ale následujícího dne nás doprovázely a Minotona držela Eris za ruku a brečela. Zdá se, že se dokázaly udobřit.

Výborně, výborně.
---------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>