Kapitola 43 - Cesta svatého meče (část 1)

Část 1

Den předtím, než jsme odešli z vesnice Dorudia.

Eris a Minitona se porvaly. Myslím si, že není třeba, abych zmiňoval výsledek, ale bylo to Erisino naprosté vítězství. Myslím, že se to dalo čekat. Eris je na úrovni, kdy dokáže udržet krok s Ruijerdovým výcvikem. Pokud je jejím protivníkem dívka bez žádného specifického výcviku, tak se vlastně ani nedá považovat za protivníka. To je týrání slabších.

Teď by bylo dobré, kdybych se do toho vložil s dobrým varováním. Já už vím, že Eris je taková, ale brzy jí bude čtrnáct. Když řeknete čtrnáct let, pořád to je dítě, ale rozhodně už to není věk, kdy nevybíravě mlátíte svoje protivníky.

Ale jak to mám jenom říct? Až do teď jsem se nikdy neměšoval do Erisiných rvaček. Dokonce i když to byli rvačky v Gildě dobrodruhů, většinu jsem jich prostě nechal na Ruijerdovi. Přemýšlím, co mám po tom všem říct.

Možná bych to měl frázovat jako: „Dobrodruhové a vesničanky jsou jiné.”

„To... to tak není. Za to může Minitona.” Tohle prohlásila Terusena.

Podle toho, co řekla, se zdá, že se Minitona pokusila Eris zastavit, když řekla, že až období dešťů skončí, tak odejde. Zdálo se, že Eris byla ráda, že se ji snažila zadržet, ale vysvětlila jí, proč musí ve své cestě pokračovat. Byla to situace, kdy Eris vysvětlovala sobecké Minitoně. Je to naprostý opak od normálu.

Diskuze nějakou dobu pokračovala. Na začátku byly obě dvě klidné, ale nakonec se začaly hádat. Minitona začala dělat nejapné poznámky. Ty poznámky zahrnovaly Ghyslaine a mě. Zdá se, že Eris se snažila to s naštvanou tváří vydržet. Zdá se, že chtěla zareagovat klidně.

Nakonec se zdá, že první ránu zasadila Minitona. Předložila Eris boj na stříbrném podnose. Je to odvážný počin. Téměř hodný úcty. Je to něco, co já nedokážu napodobit. I když to tak říkám, skončilo to tak, že se Eris do toho boje vžila. Jako obvykle ji bez milosti zmlátila do kuličky.

„Eris.”

„Co!”

A tady jsem se dobře podíval na okolnosti. Nejdřív Minitona. Ačkoli prohrála, zdá se, že je celkem rozrušená a těžce oddechuje. Ani po Erisině výprasku nepřišla o svou vůli. Eris dokáže zlomit vůli dospělých. Není to žena, co by na někoho šla zlehka. Jinými slovy to znamená...

„Zdá se, že jsi byla řádně hodná.”

„Očividně.”

Zatímco to Eris říkala, odvrátila pohled. Za starých časů i když Eris stála proti mladšímu, každého bez milosti zmlátila. Jelikož to říkám já, není o tom pochyb.

„Normálně bys provedla něco horšího, že?”

„Přece jenom to je moje kamarádka.”

Když jsem se podíval na Eris, na tu její zkroucenou kyselou tvář, byla to tvář člověka, co se kaje ze svých provinění.

Hmmm.

Zdá se, že aspoň trochu lituje, že ji praštila. To je něco, co by Eris do teď neudělala. Zdá se, že za tyhle tři měsíce nám Eris trošičku vyspěla. Na místech, kde ji nesleduju, řádně roste. V tom případě musím říct jenom jednu věc.

„Bylo by pěkné, kdyby ses s ní udobřila, než zítra odejdeme.”

„Ani nápad.”

Pořád dítě, co?
-------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>