Kapitola 41 - Pomalý život (část 9)

Část 9

Uběhl měsíc a půl.

Mám pocit, že déšť začal trochu polevovat. Pravděpodobně si to jenom namlouvám.

Eris, Tona a Terusena spolu dobře vycházejí. I když se spolu slovně nedokáží bavit, v tomhle věku spolu stále dokáží vyjít. I když venku prší, chodívají po venku a vždycky se celkem baví.

Přemýšlel jsem, co přesně to dělají, a zdá se, že Eris je učí lidskou řeč. Ta Eris někoho učila jazyk! Tohle není situace, kdy bych já jako zkušený učitel měl zasáhnout a zničit Erisinu image. Přece jenom jsem muž, co se dokáže vcítit do situace. Jen se v blízkosti skrývám a pozoruji situaci.

Eris až do teď neměla žádné kamarády svého věku. Jelikož je to takhle, byl jsem celkem hrdý, že se Eris konečně takhle kamarádí s dětmi stejného věku.

Rudé vlasy, kočičí uši a psí uši. Jsem spokojený jen s tím, že jsem schopen je pozorovat, jak spolu vycházejí.

Ale víš ty co, Eris. Nemyslím si, že je dobrý nápad, když se budeš na druhé tak nebezpečně lepit. Někdo jako já by si to mohl špatně vyložit. Hele, podívej se támhle. Copak se Gyes nedívá? Co myslíš, že si rodič pomyslí, když vidí, jak se někdo lepí na jeho dceru, zatímco má takhle rozšířené chřípí?

„Hmm, Eris, jsem rád, že s mojí dcerou tak dobře vycházíš.”

Ech... cože?

Není tvoje reakce jiná než ta na mě?

Bez pochyby je tou tvojí dcerkou vzrušená. Přemýšlím, jestli jsou muži a ženy přece jenom rozdílní. Aha, to bude asi ono. Mělo by to být očividné, co?

„Jen tak mimochodem je mi líto to s Ghyslaine. Už jsme se dlouho neviděli, takže je mezi námi nějaké to nedorozumění, ale zdá se, že jak se ta moje mladší sestra toulala po světě, tak celkem vyrostla.”

Gyes sklonil hlavu. Během tohoto posledního měsíce o tom musel tu a tam dost přemýšlet. To je dobře.

„To je ono. Přece jen to je Král meče Ghyslaine! Nynější Ghyslaine dokonce dokáže používat magii, víš?”

„Co...co...co... Ghyslaine dokáže používat magii? Slečno Eris, tvoje vtípky jsou skvělé.”

„Je to pravda! Vždyť Rudeus Ghyslaine naučil psát, počítat a používat magii.”

„Rudeus?”

Potom nás, mě a Ghyslaine, Eris vyzvedla na výsluní. Mluvila o mých hodinách a co se stalo v kraji Fedoa. O tom, že navzdory tomu, jak špatně se jim ze začátku učilo, jak se jim stejně oběma povedlo se od Rudea řádně naučit, a jak moc mě respektuje, něco takového.

Jak jsem to poslouchal, začalo mi být trochu trapně. Po třech letech došlo k tomu teleportačnímu incidentu, takže jsem je nemohl učit až do konce...

Gyese to téma celkem zajímalo. A potom když se s těmi třemi rozloučil, tak přišel k místu, kde jsem se skrýval v dřevěné truhle.

„Takže co ten vážený učitel dělá na takovémhle místě?”

„Mým... mým koníčkem je pozorování lidí.”

„Ho, to je celkem ušlechtilý koníček. Jen tak mimochodem, jak se ti pro všechno na světě povedlo naučit Ghyslaine číst a psát?”

„Není na tom nic zvláštního, prostě normálně.”

„Normálně? To si nedovedu ani představit.”

„Zdá se, že ji během jejích dobrodružstvích tu a tam trápilo, že nemá dostatek znalostí. Je pravděpodobně přirozené, že si to nedokážeš představit.”

„Aha. I když ta moje mladší sestra bývala takový ten typ člověka, co nepřestal lidi mlátit, kdykoli se stalo něco, co se jí nelíbilo?”

Když jsem ho vyslechl, zdá se, že Ghyslaine bývala stejná jako Eris.

Kdybyste se zeptali, jak přesně, bylo by to dostávat se do rvaček, ani nemluvě o tom, že byla silná a nedala se zastavit. Zdá se, že Gyes byl několikrát nucen vypít vařící vodu. Byl špatný starší bratr, co se své mladší sestře nedokázal silou vyrovnat.

Když už mluvíme o starších bratrech, já jsem taky starší bratr. Jestlipak se Norn a Aishe vede dobře? Správně. Chtěl jsem napsat dopis, ale pořád na to zapomínám. Až tenhle déšť skončí, půjdu do hlavního města svatého Milisova království a pošlu do Buiny dopis. Šance, že dorazí z Magického kontinentu, byla celkem nízká, ale z Milisu to s největší pravděpodobností dojde.

„Jen tak mimochodem, Rudee.”

„Ano?”

„Jak dlouho hodláš zůstávat v té dřevěné truhle?”

Samozřejmě až dokud se nezačnou převlékat. Přece jenom je skoro noc. Brzy se začnou koupat a převlékat se do pyžam.

„Čmuch, čmuch? Cítím pach vzrušení.”

„Ech, ech! Ne, to není možné. Může to být tak, že nějaké zvíře, co má rádo děvčata, se někde vesele směje?”

Hrál jsem si na neviňátko a Gyes pozvedl obočí.

„Rudee, za ten jeden případ jsem ti vděčný. Pořád je mi celkem líto, že to nedorozumění vedlo k tamté situaci.” Po téhle předmluvě Gyes změnil výraz. „Ale pokud se dotkneš mé dcery, tak je situace jiná. Pokud se hned odtud nepohneš, tak tu truhlu včetně tebe hodím do vody.”

Myslel to vážně.

Neváhal jsem.

Ve vteřině jsem tu truhlu opustil.

Dokonce úžasnou rychlostí.

„Já tuhle vesnici chráním. Vážně to nechci říct, ale mírni se.”

„Dobře.”

Jo. No, možná jsem to trochu přehnal.

Zamyslím se nad sebou.

----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>