Kapitola 41 - Pomalý život (část 7-8)

Část 7

Uplynuly dva týdny.

Pořád nepřestalo pršet.

Dozvěděl jsem se, že kmen Dedorudiů má svou tajnou magii. Zavýt, aby našel polohu nepřátel, a vypustit zvláštní druh zvuku, aby pošramotili rovnováhu nepřátel, zdá se, že to je taková magie. Zdá se, že ta magie, co Gyes použil, aby mě paralyzoval, byl jeden z těch druhů.

Podle toho, co jsem slyšel, se zdá, že ta magie využívá zvuku. Jelikož je to takhle, tak jsem požádal Gustava, aby mě ji za každou cenu naučil. Potěšeně s tím souhlasil. Několikrát mi to předvedl naživo a já jsem se ho snažil napodobit.

Ale... nějak? Moc dobře to nešlo.

Zdá se, že to člověk nedokáže použít, pokud nemá zvláštní hlasivky jako kmen Dedorudia. Myslel jsem si, že by to mohlo být něco takového. S největší pravděpodobností by nebylo přehnané říct, že nedokážu použít většinu magie specifické konkrétním rasám. I když zvířecí rasa dokáže používat magii lidské rasy, je to nefér.

Pochopil jsem základy, že se hlas kombinuje s magickou mocí, a několikrát se o to pokoušel, ale nemělo to zase až tak silný efekt. Jediné, co jsem dokázal, bylo mé protivníky na okamžik překvapit. Zdá se, že to nebude moc užitečné.

Jen tak mimochodem, když jsem Gustavovi předvedl své němé zaříkávání, byl celkem překvapený.

„Magické školy teď vyučují takovéhle věci?”

„To proto, že jsem měl dobrou učitelku.”

A pak jsem z nějakého důvodu začal vyzdvihovat Roxino jméno.

„Ho, odkud ta učitelka pochází?”

„Je to Migurdka z oblasti Begoya na Magickém kontinentu. Co se týče magie? Hádám, že se to naučila na magické univerzitě.”

Když jsem řekl, že i já jsem měl v plánu nakonec nastoupit na magickou univerzitu, Gustav řekl: „Ho, už toho tolik dokážeš a pořád toužíš po víc.” A obdivoval mě.

Byl to trochu dobrý pocit.

Část 8

Uplynul jeden měsíc.

Ve vesnici se objevili netvoři. Na hladině se objevil hmyzovitý netvor podobný vodoměrce  a najednou z vody vyskočil a zaútočil, něco podobného mořskému hadovi se také šplhalo po stromě.

Zdá se, že materiál z obou druhů je výnosný. Jen tak mimochodem, vesničtí válečníci nás ochránili. Ale zdá se, že čich a hlas podobný sonaru, kterým se zvířecí rasa tak pyšní, není v tomto dešti moc užitečný. Netvoři se dál vyhýbali zraku stráží a objevovali se uprostřed vesnice.

Zrovna jsem se s Eris procházel po vesnici, když přímo před našima očima něco jako chameleon najednou polapilo jedno zvířecí dítě. Okamžitě jsem toho chameleona odstřelil zemskou střelou. To bylo nebezpečné.

To dítě nám roztomile zamávalo ocáskem a poděkovalo mi. Když to Eris viděla, začala nahlas dýchat nosem. Nervózně jsem Eris pohladil po zadku a ona přestala. Dítě to sledovalo s úsměvem. To bylo nebezpečné. A zrovna teď je i můj život v nebezpečí.

Řekl jsem o tom Ruijerdovi a on se zamračil. Nemůže jen tak přihlížet, když by mohly být v nebezpečí děti. I když je to takhle, obránci vesnice byli proti, abychom jim pomohli.

„Válečníci této vesnice mají v této vesnici vlastní hrdost.”

Údajně je to něco takového. Je povinností vesnických válečníků vesnici chránit. Nepožádají o pomoc cizince a nedovolí, abychom se jim do toho pletli. Podle Ruijerda je to údajně selský rozum. Já jsem to vůbec nepochopil.

„Není bezpečí dětí důležitější než něco takového?”

Když jsem tohle řekl, Ruijerd o tom několik sekund přemýšlel a pak si o tom šel promluvit s Gyesem.

„Ach, rád bys nabídl pomoc, Ruijerde?”

Gyes jej skvěle přivítal. Jeho dojem, co se týče Ruijerda, byl nesmírně vysoký.

Když tak o tom přemýšlím, Gyes se účastnil té události, když napadli loď.

Jako zástupce válečníků vesnice nám nabídl odměnu za pomoc. Stalo se z toho to, že když se kolem vesnice objevili netvoři, tak jsme je pomohli vymýtit. Ruijerd je najde a já je magií porazím. Pak jsme si došli pro těla a stáhli z nich materiál. A Gyes ho od nás potom odkoupí. Celkem dobré kolečko.

Zpočátku, přesně jak Ruijerd řekl, se na to válečníci z vesnice moc dobře netvářili. Ale když viděli, že bez milosti likvidujeme všechny netvory, zdálo se, že toto období dešťů nebudou žádné oběti, a postupně se nám otevřeli.

„Myslel jsem si, že zvířecí rasa má větší pýchu, ale? Nechat obranu jejich vesnice na jiné rase, no vážně?”

Z nějakého důvodu to trápí jenom Ruijerda. Zdá se, že před několika stovkami let byla zvířecí rasa jiná.
-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>