Kapitola 40 - Byt zdarma (část 3 +4)

Část 3

Jak jsem tak o tom přemýšlel, uplynul celý jeden den. Čas utíká rychle.

Ráno toho dne, co mě uvrhli do žaláře, se objevil strážný. Byla to žena. Měla na sobě oděv, co vypadal jako válečnický úbor, ale byla útlejší než Ghyslaine. Ale měla obrovskou hruď.

Snažil jsem se jí říct: „Tohle je falešné obvinění. Nic jsem neudělal.”

Snažil jsem se jí vysvětlit, že k té pašerácké organizaci nepatřím a že jsem se náhodou dozvěděl, že v té budově drží děti, a šel je zachránit. Ale ta strážná nebyla ochotná poslouchat ani jedno slovo, co jsem řekl.

Naplnila džber vodou a pak ho celý vylila na mě. Byla to studená voda. Jak jsem tam před ní stal jako mokrá slepice, shlížela na mě, jako kdybych byl nějaký odpad.

„Úchyle!”

Pocítil jsem, jak mi přeběhl mráz po zádech. Pomyslel jsem si, že to je úžasné mučení. Že mě vysvlékli do naha, poslali tuhle nádhernou starší slečnu se zvířecími oušky, aby na mě dohlížela a aby na mě chrstla studenou vodu a urážela mě.

Možná mi to vážně zlomí srdce.

Tihle lidi nemají v úmyslu poslouchat, co ten starý válečník řekl. Přemýšlím, co se mnou bude?

Ku... bohyně Roxy, prosím, dopřej mi svou svatou ochranu.

Ne, Hitogami, nevadí, když se od toho budeš držet dál.

„Hepčí!”

Žerty stranou. Vážně bych chtěl něco na sebe. V tomhle stavu mám příliš volnosti a mám pocit, že zapomínám na střízlivé uvažování lidí. Prozatím použiju ohnivou magii [Hořící místo], abych se zahřál, než chytím rýmu.

Část 4

Druhý den.

Ruijerd mě nepřišel zachránit. Po druhém dni stráveném nahý se začínám trochu bát. Přemýšlím, jestli se Ruijerdovi něco nestalo. Možná že s tím starým válečníkem svedl bitvu. Nebo možná že se to s těmi pašeráky ještě víc zkomplikovalo. Další možnost je, že se něco stalo s Eris a Ruijerd to šel vyřešit.

Bojím se.

Velmi se bojím.

Jelikož je to takhle, je na čase podívat se na způsoby úniku.

Po jídle v brzkém odpoledni jsem v tichosti použil magii. Když smísíte oheň a vítr, dá se vytvořit příjemný vítr. Teď byla celá místnost teplá a příjemná. Stráže začali postupně klimbat a nakonec usnuli.

Příliš snadné.

Odemkl jsem zámek na železných mřížích a zamířil ven, abych všechno zkontroloval. Když jsem si potvrdil, že kolem nikdo není, vyšel jsem z budovy.

Tam se přede mnou rozprostřela iluzorní scenérie. Bylo to město na vrcholcích stromů. Všechny budovy byly na stromech a byly pospojované množstvím mostů. Z každého jednotlivého stromu vedly mosty, takže jste se mohli ve vesnici dostat kamkoli, aniž byste museli sešplhat na zem.

Na zemi dole v podstatě nic nebylo.

Zdálo se, že tam jsou náznaky prostých budov a polí, ale žádné stopy, že by se používaly. Zdá se, že země není v jejich životě nezbytná.

Nebylo tu zase až tak moc lidí. Všude na mostcích mezi stromy jsem viděl osoby, co vypadaly jako zvířecí rasy.

Kdybych přešel most na vrcholku stromu, tak bych měl všechno jako na dlani, ale taky bych byl zezdola plně vidět. A v mém případě ve všech různých smyslech bych byl plně vidět.

Zdá se, že bude složité utéct bez odhalení. Ačkoli i kdyby mě odhalili, tak můžu stejně utéct. Kdybych se neobtěžoval snažit se vymyslet, co všechno by se mohlo stát, tak bych mohl prostě zapálit pár stromů a využít zmatku a někde se schovat.

Ale je to les.

Neznám cestu.

Gyes běžel celkem rychle. Od města bychom měli být celkem daleko. Kdybych rovnou čarou běžel ze všech sil, tak by to pravděpodobně zabralo šest hodin. I víc, kdybych se ztratil. Taky je tu ta možnost, že bych zemskou magií vytvořil vysokou věž a pak bych čas od času zkontroloval směr. Ale kdybych udělal něco tak nápadného, tak by mě pronásledovatelé vedení Gyesem rychle dohnali. Pořád neznám skutečnou podstatu té magie, kterou použil, aby mě polapil. Pokud proti ní nedokážu vymyslet žádné opatření, tak je možné, že pokud budeme příště bojovat, tak bych mohl prohrát.

Pravděpodobně je dobrý nápad ještě chvíli počkat, až se situace změní. Pořád je to jenom druhý den.

Zdá se, že starý válečník se ještě nevrátil. Pořád by mohl spolu s Ruijerdem vracet děti rodičům.

Není důvod spěchat.

Když jsem došel k tomuto závěru, vrátil jsem se do vězení. 

----------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>