Kapitola 40 - Byt zdarma (část 2)

Část 2

Pozvolna mě nesli do temného lesa. Neschopen pohybu na Gyesových zádech, prostě nesen.

V temnotě nás ty stromy míjely strašlivou rychlostí. Na okraji zorného pole jsem viděl, že se nás drží stříbrná koule chlupů. Pořád je to jenom štěně, ale zdá se, že má celkem sílu. Už jsme cestovali dvě nebo tři hodiny. Válečník zvířecí rasy Gyes už nějakou dobu běžel. Pak se zastavil, když jsme někam dorazili.

„Prosím, vrať se do svého domu, Posvátná Zvířeckosti.”

„Haf.”

Stříbrná koule chlupů ze sebe vyrazila jediné haf a pak zmizela ve tmě.

Jsem schopen hýbat jenom očima a tak jsem si prohlédl okolí. V jedné oblasti, kde jsou husté stromy, se zdá, že je tam pár lidí. Ale nad stromy jsem všude viděl světla.

Gyes ještě chvíli jde, až se dostane k jednomu stromu. Se mnou na rameni začal stoupat někam po žebříku. Zdá se, že mě nese na strom.

Vstoupili jsme do budovy. Malá opuštěná chatka ze dřeva. Tam mě Gyes svlékl z veškerého oblečení. Co to se mnou kruci hodlá provést, zatímco se nemůžu hýbat?

V tom okamžiku, kdy jsem si tohle pomyslel, mě popadl za krk a někam mě hodil. O chviličku později jsem slyšel, jak se kovová brána se zaskřípáním zavřela.

A pak byl Gyes pryč.

Bez jakéhokoli vysvětlení.

Taky bez výslechu.

O chviličku později už jsem se dokázal pohnout a prsty jsem stvořil malý plamínek, abych si prohlédl okolí. Když jsem spatřil pevné železné mříže, pochopil jsem, že to je vězení. Hodili mě do vězení.

To je v pohodě.

To jsem pochopil z jejich konverzace.

Spletli si mě s jedním tím pašerákem.

Proto není třeba panikařit.

Brzy se to nedorozumění vyřeší.

Ale proč mě vysvlékli ze všeho oblečení? Když tak o tom přemýšlím, i všechny ty děti byly ve vězení nahé. Jestlipak to je nějaká kultura. Pokud je zvířecí rasa přinucena být nahá, tak je to asi ponižující.

Ne, nedobrovolná nahota a související hanba se nevztahuje pouze na zvířecí rasu. Od dávných časů bylo běžné nucenou nahotou lámat srdce vězňů.

Tohle je fantastický svět, ale v mých knížkách, co jsem četl, byly uvězněné ženské rytířky vždycky svlečené donaha. Zdá se, že všechny světy mají něco společného.

V té tmě jsem začal přemýšlet.

Prozatím si s nimi zítra budu muset promluvit.

Nebude z toho žádný vážný problém, ani kdyby nebyli ochotni to přijmout.

Zdá se, že ten starší válečník šel po Ruijerdovi. Jelikož je to tak, tak by měl být schopen se s těmi dětmi znovu setkat.

Ruijerda je snadné špatně pochopit, ale neměl by cítit žádné nepřátelství vůči válečníkovi, co přišel zachránit děti.

Až se ukáže, že děti byly zachráněné, to nedorozumění, že jsem pašerák, se vyjasní. V každém případě jsem prozatím v bezpečí.

Ten starší válečník výslovně řekl, aby mě nemučili a nevyslýchali, dokud se nevrátí. Proto jsem v bezpečí. Pravděpodobně se tu neobjeví nějaké náhodné chapadlo, aby na mě zaútočilo... ne?

------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>