Kapitola 43 - Cesta svatého meče (část 4-5)

Část 4

Náš vůz pokračoval rovnoměrnou rychlostí a pohybovali jsme se pouze po cestě skrz Velký les.

Je to opravdu přímá cesta. Ta přímá linka jde přímo k obzoru, pokračuje přímo do hlavního města Svatého Milisova království. Přemýšlím, proč je tady taková cesta. I odvod vody je překvapivě dobře vymyšlený.

Jak se ve mně hromadily pochybnosti, Gisu to začal vysvětlovat.

Tuhle cestu stvořil zakladatel Milisovy církve, největší náboženské sekty na světě. Světec Milis. Tohle je výsledek jediného máchnutí Milisova meče. Prosekal se skrz hory a les a zdolal Démonického lorda na Magickém kontinentu nebo tak nějak. Jelikož se tahle historka začala šířit, tak se tahle cesta jmenuje [Cesta svatého meče].

Není možné, aby to takhle opravdu bylo... to bych si rád myslel. Ale dokonce i teď tu ještě jde cítit zbytek magické moci světce Milise.

Důkazem toho je, že do teď jsme ještě nepotkali žádného netvora.

Vůz také nikdy nezapadl do bláta.

Plné plachty, příhodný vítr.

Je to skutečně zázrak.

Chápu, proč má Milisova církev takovou moc.

Ale místo toho se celkem obávám, jaký špatný dopad by to mohlo mít na lidské tělo. To, co je známo jako magická moc, je praktické. Ale magická moc způsobuje, že se zvířata mění na netvory, zapříčinila, že to dvě děti přesunulo z Centrálního kontinentu na Magický kontinent, způsobila mnoho špatných věcí.

Skutečnost, že tu je spoustu magické moci, je také něco, čeho je třeba se obávat...

No, ovšem je to v pořádku, neboť si můžeme odpočinout s vědomím, že na nás žádný netvor nezaútočí.

Část 5

Podél hlavní silnice jsou v určité vzdálenosti místa, která jsou připravená na táboření. Tam jsme provedli přípravy k utáboření.

Ruijerd šel do lesa a prostě chytil cokoli bylo možné, nejsou v tom vůbec žádné problémy. Příležitostně k nám přijde někdo ze zvířecího lidu z nedaleké vesnice, aby nám něco prodal, ale vážně není nic, co bychom potřebovali.

Nemyslím si, že by bylo třeba to říkat, ale ve Velkém lese je hojnost vegetace. Podél silnice je spousta rostlin, co se dá použít jako koření. Začal jsem je sbírat s odkazem na Encyklopedii rostlin, co jsem kdysi četl. I když je to takhle, moje schopnost vaření není na takové úrovni. I když bych řekl, že za poslední rok se moje umění značně zlepšilo, „špatné” se jen změnilo na „mírně špatné”.

Kvalita surovin ve Velkém lese je mnohem lepší než těch na Magickém kontinentu. A nejsou tu jenom netvoři, ale i normální zvěř. Například zajíci a divočáci, jsou to jenom normální zvířata. A pak když uvaříte zvířecí maso, tak jenom to už je dost dobré, ale jelikož je to takhle, tak chci jíst ještě lepší maso. Hon za dobrým jídlem by měl být vždycky chamtivý.

A v tomto bodě se do toho vložil Gisu. Byl mistrem táborového vaření. Dařilo se mu využívat trávy a bobule, co jsem našel, jako kdyby je nějaká magie proměnila na koření, a skvostně je využíval k ochucení masa.

„Vždyť jsem to řekl, ne? Dokážu cokoli.”

Nebylo to jen vychloubání, to maso bylo vážně dobré. Úžasné, podržte mě! Bylo to tak dobré, že jsem ho málem objal. Choval jsem se skoro nechutně. Taky jsem se cítil špatně, že se tak cítím. To platí o nás o obou.
--------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>