Část 5
Ťuk ťuk.
Zatímco jsem si hrál s Jeho Posvátností, někdo zaklepal na dveře mého pokoje.
„Hm? Dále.”
„Prosím, omluvte mě. Cítila jsem odtud pach Jeho Posvátné Zvířeckosti, ale... Ach.”
A pak dovnitř vešla žena oblečená v oděvu vesnických válečníků. Byla to ta slečna strážná.
„Ach, zdravím, dlouho jsme se neviděli,” řekl jsem prozatím a sklonil hlavu.
Poté, co mě spatřila, tvář jí rychle zbledla. „Ach, ano, zdravím, dlouho jsme se neviděli.”
Je to ta žena, co na mě vylila studenou vodu a odbyla mě krutými slovy. Když tak o tom přemýšlím, za poslední dva měsíce jsem ji ani jednou neviděl. Kdepak asi byla?
„Za posledně se omlouvám, prosím, odpusťte mi mou hrubost.” Hluboce se uklonila.
„Ne, to je v pořádku. Ta záležitost je už uzavřená.”
„Ale i když to bylo nedorozumění, abych vás podrobila takovému zacházení...”
„Takové zacházení, vždyť jste mě jenom svlékli a vylili na mě studenou vodu.”
Pak tvář té válečnice zbledla ještě víc. Skoro tak moc, že to vypadalo, že se každou chvilku složí. „Je mi... to... strašně líto... prosím... odpusťte mi.”
Tohle mi řekl Gyes: zdá se, že pro zvířecí rasu je svléknutí a polévání studenou vodou nesmírně ponižující.
„Tehdy mi řekli, že jste Jeho Posvátné Zvířeckosti provedl něco sexuálně krutého.”
„Samozřejmě jsi slyšela, že to bylo falešné obvinění, ne?”
„Ach, ano, samozřejmě.”
A pak se střídavě dívala na mě a na Jeho Posvátnost. Momentálně mě Jeho Posvátnost využívá jako polštář a líže mi ruku. Zdá se, že k tomu chce něco říct.
„Tomu tehdy se nedalo nijak zabránit. Nezlobím se kvůli tomu. Ačkoli bych byl rád, kdyby ses mi aspoň jednou omluvila.”
„Totiž, ehm, je mi to strašně líto. Pan Gyes mi řekl, abych se vám ze všech sil snažila se vyhýbat, pane Rudee.”
Ach, takže takhle to bylo, co. Jak jsem si myslel, když máte viníka na očích, tak byste se chtěli pomstít, co? Gyesův úsudek byl správný.
„Takže ti řekli, abys za mnou nechodila, co tady děláš?”
„Ehm, totiž, Jeho posvátná Zvířeckost se ztratila, takže jsem šla po čichu a přišla jsem sem.”
„Waaf!!”
Válečnici se na čele perlil studený pot.
Podle mě se nemusíš tak bát. Gyes už se dotatečně omluvil a mě to uspokojilo. Nabídl nám, že až období dešťů skončí, dá nám vůz a finanční kompenzaci. Musel jsem kvůli tomu vydržet jen týden ve vězení, mám pocit, že mám neskutečné štěstí.
Když přijde na mě, vůbec se tím netrápím. To, že na mě vylili studenou vodu a týrali mě jako úchyla, jsou dobré vzpomínky. Jsem si jistý, že pokud se v budoucnu ve mně něco probudí, tak budu to vzrušení schopen přijmout.
„Když tak o tom přemýšlím, až skončí období dešťů, tak se máš vdávat, že? Blahopřeji.”
Jakmile jsem tohle řekl, válečnice se začala třást strachy. Zdá se, že v tom slyšela jenom sarkasmus. Neměl jsem žádný zlý úmysl, myslel jsem to jen jako prosté požehnání...
„Ehm, co bych měla udělat, abyste mi odpustil?”
Hmmm.
Zdá se, že si to špatně vyložila. To je tak nějak pěkné. Úžasný pocit nadřazenosti. Není to takové to NTR? (pozn.: netorare - žánr hentai, kdy hlavnímu hrdinovi svedou drahou polovičku, něco v tom smyslu.)
Nfufu.
Možná bych měl přece jenom říct, aby se svlékla a plazila se po čtyřech? Ne, něco takového není dobré. Gyes mě požádal, abych to nechal být, a já nevím, kdy se Eris a Ruijerd vrátí. Přemýšlím, co by byl dobrý trest. Něco podobného způsobům zvířecí rasy jako vysvléknutí ne. Polití studenou vodou rozhodně taky ne.
Tak co kdyby sis oblékla jenom bílé tričko, já na tebe pak zamířil vodní technikou, vodní zbraní, a polil tě vlažnou vodou. Jů, já jsem génius.
„Wan!!”
Pak se Jeho Posvátnost přesunul k válečnici, aby ji zaštítil. Zahlíží na mě. Co to má jako být? To byl jenom vtip, nevztekej se na mě.
„Už jsem dostal řádnou omluvu. Vzhledem k tomu nic dalšího nepotřebuju.”
Jak jsem to řekl, válečnici se na tváři objevila úleva a vydechla si. „Moc děkuji.”
Když naše rozmluva skončila, začala na mě zahlížet. „Ale víc než to, pane Rudee, bych byla radši, kdybyste si Jeho Posvátnou Zvířeckost neodváděl, jak se vám zachce.”
„Cože? Nikdy jsem ho odnikud nevzal.”
Ach, další falešné obvinění, co? Vůbec se ze svých chyb nekaješ, co? Pokud si nebudeš dávat pozor na jazyk, tak příště budeš ty nahá a ve vězení a já tě budu polívat vodou.
„Pokud je to pravda, tak kdo ho odvedl? Jeho posvátná Zvířeckost se z Posvátného stromu nedokáže sama dostat.”
„Ho. Tak to mi prosím jasně vysvětli.”
Zdá se. Jeho posvátná Zvířeckost je magické zvíře, které se rodí jen jednou za několik stovek let. Nemá žádné formální jméno. Od dávných časů zjevení Jeho posvátné Zvířeckosti znamenalo, že svět bude čelit krizi. Až Jeho posvátná Zvířeckost dospěje, vyrazí s hrdinou na cestu a zachrání svět před tou mocnou silou.
Takhle se to povídá.
Jelikož je to takhle, draze a opatrně jej vychovávají ve vesnici Dorudia za bariérou u kořenů Posvátného stromu. Vážně z toho mám pocit jako chráněná dcerka nebo tak něco.
Nedovolují Jeho posvátné Zvířeckosti, co nic neví, jít ven do chladného vnějšího světa. Údajně bude trvat dalších sto let nebo tak, než Jeho posvátná Zvířeckost dospěje. Pokud jsou ty zkazky pravdivé, tak za nějakých sto let na svět padne velká krize.
Momentálně se zdá, že tato válečnice Jeho posvátnou Zvířeckost chrání. Uvnitř té slepé uličky. Teď tomu rozumím, proto jsem se s ní nikdy nepotkal, když jsem se procházel po vesnici.
„Wafun!”
Pak Jeho posvátná Zvířeckost hlasitě štěkla.
Válečnice se zatvářila překvapeně. „Ech! Co jste to řekl?”
Ech? Cože?
„Won!”
„Aha, ale...”
„Wan!!”
„Rozumím.”
Proč se tady normálně vybavuješ se psem? Jeho posvátná Zvířeckost nemluví v řeči Zvířecího boha, ne? Jak to vůbec dokážeš rozlišit? To používáš BowLingual? (pozn.: Věřte tomu nebo ne, toto je značka prvního překladače psí řeči do lidské řeči, který na trh uvedla japonská firma Takara v roce 2002. O rok později se výrobek dostal i do Jižní Koreje a Ameriky. Jeho vynálezci byli oceněni IG Nobelovou cenou.)
„Jeho posvátná Zvířeckost řekla, že s tím nemáte co dělat.”
„Že?”
Byl bych rád, kdybys to trochu rozvedla.
„Jeho posvátná Zvířeckost je vám vděčná, pane Rudee.”
„Ho, býval bych přísahal, že na mě úplně zapomněl, když jsem byl opuštěný ve vězení.”
„Wan!!”
„To je hrubé, řádně jsem jim řekl, aby ti dávali dobré jídlo. Také jsem slyšel, že ti celkem dost chutnalo, Rudee?”
To je pravda. Aspoň jídlo bylo dobré. Taky jsem dostával nášupy. Myslel jsem si, že to je ve vězení trochu divné. Takže to byl příkaz Jeho posvátné Zvířeckosti, co? Ale aby ho k vyjádření díků jako první napadlo jídlo, nakonec je to pořád pes.
„Ale pokud je to tak, tak bych preferoval, kdyby mě pustili z vězení.”
„Wan?!” (Co tím myslíš vězení? Zdá se, že řekl.)
„To je místo, kam se zavírají špatňáci.”
„Wan!” (Já jsem taky zavřený. Zdá se, že řekl.)
Poté jsem si s Jeho posvátnou Zvířeckostí chvíli povídal s válečnicí jako tlumočníkem. Přičemž jsem si uvědomil, že se zdá, že Jeho posvátná Zvířeckost nemá ani ponětí o podrobnostech těch minulých událostí.
Nechápal, že jsem vydával pach vzrušení, a taky nechápal, proč mě Gyes polapil. Zdá se, že nedokázal pochopit nic kromě toho, že mě chytili a že se stalo něco strašlivého. Jinými slovy je to pořád děcko. Není dobré po dítěti něco požadovat. Nedá se to.
„Díky Jeho posvátné Zvířeckosti jsem byl schopen zakusit příjemný životní styl. Velmi ti za to děkuji.”
Poté, co jsem mu poděkoval, začal vrtět oháňkou a olízl mi tvář. Nfufu, to je ale roztomilý pes. Užíval jsem si, jak jsem ho hladil po krku. Pak mě zalehl na podlaze. Ahn, to nemůžeš, lidé se dívají?
„Pane Rudee, Jeho posvátná Zvířeckost je posvátná. Mohl byste se zdržet těch důvěrností a oddanosti?”
„Špatně. Tenhle pach vzrušení je namířený na tebe.”
„Co?!”
„Promiň, to nic.”
To je zlý, vypustil jsem náznak svých skutečných úmyslů.
„Ehm. Takže, Vaše posvátná Zvířeckosti. Pojďme se vrátit domů do Posvátného stromu.”
„Wan!!”
Jeho posvátná Zvířeckost upřímně kývl na slova válečnice a vrátili se.
Poté měl zvířecí kmen problém, že Jeho posvátná Zvířeckost je schopna uniknout. Zdá se, že nakonec nedokázali přijít na to, kdo jej vlastně vypustil. Jelikož je to takhle, bylo by v pořádku, kdyby to prostě nechali na doprovodu a obezřetnosti, ale zrovna nedávno došlo k tomu únosu.
Doprovod začal být napjatý.
-----------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat