Kapitola 43 - Cesta svatého meče (část 6)

Část 6

„Je to nuda,” zamumlala Eris, jak jsme zase připravovali dnešní jídlo.

Suroviny: Ruijerd.

Oheň a voda: já.

Vaření: Gisu.

S tímto dokonalým rozdělením úloh neměla Eris nic na práci. V tom nejlepším případě mohla nasbírat dřevo na otop, ale tady jsme uprostřed lesa. Zvládne to rychle. Proto se celkem nudí.

Ze začátku jen sama máchala mečem. Jelikož jsme ji s Ghyslaine nutili dělat věci opakovaným tréninkem, dokáže máchat mečem hodiny. I když je to takhle, pokud byste se jí zeptali, jestli to je zajímavé, tak se zdá, že ne.

Momentálně Ruijerd loví, Gisu vaří polévku a já pracuju na figuríně. Ještě bude celkem dlouho trvat, než dokončím tuhle desetinovou zmenšeninu Ruijerda. Ale měla by se prodat. Má svou přídatnou hodnotu. Pokud ji budete mít u sebe, tak na vás Supard nikdy nezaútočí a místo toho s ním dokážete vyjít. Nebo něco takového říkám.

Tohle stranou.

Eris v nudění dosáhla svého limitu.

„Hej! Gisu!”

„Copak, mladá dámo, ještě to není hotovo.” Gisu se otočil, zatímco ochutnával.

A tam byla Eris ve své obvyklé póze. „Nauč mě, jak vařit!”

„Ani nápad.”

Byla to okamžitá odpověď. Gisu dál vařil, jako by se vůbec nic nestalo.

Eris prostě jenom dál zaraženě zírala. Ale rychle se vzpamatovala a zakřičela: „Proč?!”

„Protože tě to nechci naučit.”

„A proč?!”

Gisu si zhluboka povzdechl. „Ehm, víš ty co, mladá slečno. Šermířům jde nejlíp, když nepřemýšlejí o ničem jiném než o boji. Snažit se vařit nemá smysl. Stačí, když potom to navařené sníš.”

Tenhle chlápek náhodou... Stačí, když potom to navařené sníš, to rozhodně nepopisuje úroveň jeho jídla. Jeho jídlo je na takové úrovni, že by si mohl otevřít podnik. Není to jídlo, po kterém by při prvním ochutnání japonskému císaři vyletělo z úst světlo, ale jeho podnik by byl v okolí známý. 

„Ale když bych dokázala vařit? Ehm? Ne, rozumíš tomu, ne?” říkala Eris, zatímco se po mě pokradmu dívala.

Copak, Eris? Co chceš říct? Jen to prosím řekni přímo.

„Vůbec to nechápu.”

Gisu je k Eris chladný. Vážně nechápu proč, ale říká to celkem kriticky. Když mluví se mnou nebo s Ruijerdem, tak to takové není, zdá se, že jenom k Eris mluví tak, jako by ji od sebe odstrkoval.

„Copak mladá dáma nemá talent na šerm? Něco jako vaření nepotřebuješ.”

„Ale!?”

„Být schopná bojovat je radost, víš? Abys na tomhle světě žila, tak nic jiného nepotřebuješ. Když se začneš učit něco jiného, jenom na svůj dlouho očekávaný talent nebudeš soustředit.”

 
Eris se tváří celkem nespokojeně, ale nezačala Gisua mlátit. Z nějakého důvodu mají Gisuova slova zvláštní vemlouvavou moc.

„Ačkoli to je jenom moje povrchní výmluva.”

Gisu spokojeně přikývl a přestal polévku míchat. A pak ji začal rozlévat do kamenných misek. Ty misky jsem náhodou vyrobil já.

„Víš, rozhodl jsem se, že už nikdy nebudu nikoho učit vařit.”

Zdá se, že Gisu byl členem družiny, co se vypravovala do labyrintů. Byla to šestičlenná družina, všichni kromě něj dokázali udělat jen jednu věc, zdá se, že to všichni byli nešikovní lidé.

Tehdejší Gisu často říkával: „Vy vážně nic jiného nesvedete.”

Zdá se, že té družině se i navzdory vlastní pokroucenosti dařilo celkem dobře.

Ale zdá se, že jednoho dne jedna z žen v družině řekla Gisuovi, že chce, aby ji naučil vařit. Láska prochází žaludkem, zdá se, že to platí i na tomto světě. Gisu řekl, že se nedá nic dělat, a naučil ji, jak vařit.

Jestli to bylo kvůli tomu vaření nebo ne, to se neví. Ale výsledkem bylo, že ta žena a jeden muž družiny skončili spolu a prostě tak se vzali. Ti dva odešli z družiny a někde se usadili.

Když dva důležití jedinci najednou odpadnou, ve družině to začalo dřít. Družinou se protáčela spirála hádek a nezájmu, nebyli schopni řádně dokončovat zakázky a rychle se rozpustili.

Ačkoli to bylo takhle, Gisu je všestranný člověk. Nemá nadání na šerm nebo magii, ale všechno ostatní dokáže. Proto si myslel, že si rychle najde jinou družinu. Výsledkem byla zdrcující porážka.

Tehdejší Gisu byl dobrodruh s celkem známým jménem. Ale i tak ho žádná družina nechtěla přijmout. Gisu dokázal cokoli. Pokud je to věc, co dokáží dobrodruhové, pak je to obecně cokoli. Takže jinými slovy cokoli Gisu dokáže, je věc, co dokážou i ostatní.

Když se jedná o družinu vysokého řádu, všichni její členové se podílí na různých maličkostech. Gisu si to uvědomil. Že pro něj není místo, že měl místo jen v tamté družině. Jelikož ta družina byla plná nešiků, jeho existence tam mohla přežít.

Poté Gisu napůl opustil dobrodružný byznys. Zdá se, že se rozhodl žít jako hráč.

„Proto víš ty co? Ženy k vaření prostě nejdou.”

Je to prokletí. To dodal.

Kdybyste se zeptali na můj názor, na Gisuově prokletí vůbec nesejde. Myslím si, že by nevadilo, kdybys vyučoval vaření. Tahle polévka je dobrá. Stačí si jenom jednou srknout z této polévky a pusa mi pěje blahem. Až tak moc, že se chci taky naučit vařit. Jelikož je to takhle, rozhodl jsem se hodit záchranné lano. 

„Rozumím, že jsi skončil se smůlou, nováčku, ale žena, kterou jsi naučil vařit, je šťastná, ne?”

Jelikož to dopadlo takhle, nauč nás to. To jsem si myslel.

Ale Gisu potřásl hlavou.

„Nevím, jestli je ta žena šťastná nebo ne. Od té doby jsem se s ní nesetkal.” Ale Gisu se pro sebe zasmál. „Ale ten muž byl šťastný nebo ne, kdo ví?”

A proto je to asi prokletí.

Když jsem ho viděl s tím jeho depresivním výrazem, tak jsem měl pocit, že už nedokážu nic říct. Polévka, co měla být dobrá, ztratila trochu na své chuti.

Ruijerde, nepospíšil by sis zpět??

--------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>