Kapitola 42 - Pomalý život (část 1)

Pomalý život ve vesnici Dedorudia II

Část 1

Uběhly dva měsíce.

Zdá se, že Ruijerd a Gustav spolu vycházejí. Ruijerd často chodí na návštěvu do domu Dedorudiů, pijí spolu a vyprávějí si historky z minulosti. Jsou to celkem krvavé historky, ale jenom to samo o sobě je dělá relativně zajímavé.

Samo prohlášená běsnící rasa, i když teď lituje, jak byl v minulosti špatný, pořád je na to svým způsobem pyšný. Ale s největší pravděpodobností to jsou věci, které se skutečně staly.

Když jsem tomu chvíli naslouchal, něco jsem o zvířecí rase pochopil. Zvířecí rasa je obecný termín pro kmeny, co žijí ve Velkém lese. Mezi nimi je několik kmenů, co cestují na Magický kontinent a říkají, že jsou Magická rasa. Jediná skutečná fyzická charakteristika je, že jedna část jejich těla se podobá zvířatům, konkrétně savcům. Různé kmeny mají také jedinečné dodatečné smyslové schopnosti.

V širším slova smyslu lidi jako Nokopara a Blaze by se považovali za zvířecí rasu, to by to znamenalo.

Dokonce i mezi zvířecí rasou je kmen Dedorudia zvláštní. Je to klan, co dohlíží na Posvátné zvíře a na harmonii celého lesa. To je Dedorudia.

Kočičí Dorudia.

Psí Adorudia.

Ty dvě jsou dvě hlavní odvětví a pak je tu kolem několik desítek dalších vedlejších kmenů. Takhle řečeno, je to královská rodina Velkého lesa.

Ale zrovna teď vlastně nedělají nic jako královská rodina, když nastane čas, stanou se vůdci a vedou svůj lid.

Ve Velkém lese žije i kmen dlouhých uší a kmen malých lidí. Povětšinou žijí v jižních oblastech Velkého lesa a zase se tak moc se zvířecí rasou nestýkají, ale jednou do roka se všechny kmeny schází kolem Velkého moudrého stromu a účastní se festivalu a klanové schůze.

Podle Gustava se kmeny liší, ale všichni to jsou spojenci, co žijí ve Velkém lese.

Jen tak mimochodem, kmen hornického lidu nežije ve Velkém lese, ale ještě dál na jihu na úpatí pohoří Modrého draka. Modří draci v podstatě poletují po světě, ale na hnízdění a výchovu mláďat se vždycky vrací do pohoří Modrého draka.

Něco jako stěhovaví ptáci. Ačkoli se od stěhovavých ptáků liší tím, že se vrací jen jednou za deset let nebo tak.

Takže, zvířecí rasa s lidskou rasou vždycky vedla války a pak se usmířili a zdá se, že se tenhle proces pořád a pořád opakoval. Ta poslední válka na takové úrovni menší šarvátky se odehrála zhruba před padesáti lety.

Gustav v té válce bojoval a byl členem jedné skupiny svalnatých válečníků, co skolila pár lidí z lidské rasy, co se v lese ztratili. Podle té historky, co mi vyprávěli.

No, znělo to, že si to trochu přibarvil, ale být schopen se o tom dozvědět z hlediska zvířecí rasy bylo celkem zábavné.

Ruijerd na oplátku vytáhl svůj dědičný poklad. Historku o kmeni Supardů z doby Laplacovy války.

„Poslední dobou nejsou válečníci vůbec spolehliví.”

„Také to chápu, Ruijerde. Zvýšil se počet slabochů.”

„Správně. Když jsem byl mladý, nebylo jediného muže, co by nebyl skvělý.”

Naprosto si padli do oka.

Hádám, že tohle je všude stejné nehledě na to, v kterém světě jste.

„To je naprostá pravda. Gyes to dokonce dotáhl na vrchního válečníka, ale v úsudku pořád pokulhává. Je výborný ve shromažďování lidí, ale kdyby byl o něco lépe schopen se podívat na situaci, tak by se Rudeovi nestalo něco takového.”

„Ne, Rudeus je válečník. Pokud na nepřátelském území polevil v soustředění a nechal se chytit, měl vědět, že ho zajmou. Ale i tak nakonec polevil v soustředění. Kdyby to bral vážně, snadno by porazil člověka jako Gyes. To byla Rudeova vlastní chyba.” 

Ach, to trochu bolí, když to poslouchám.

Ruijerd mi věřil a nechal mě jít samotného.

A přesto jsem skončil tak, že mě snadno chytili.

Jistým způsobem to je, jako kdybych zradil jeho důvěru.

„Ale Ruijerde, není to trochu necitelné? I když jsme se k tvému spojenci chovali krutě?”

„Pokud je člověk válečník, tak bere zodpovědnost za následky vlastních bitev. Tak za prvé, Rudeus by měl být schopen o vlastní síle snadno uniknout! Jsem rád, že věřil svým spojencům, ale není dítě! Pokud je člověk válečník, tak nemá čekat a očekávat, že ho spojenci přijdou zachránit!”

Ruijerde, zdá se, že jsi celkem opilý.

No, kdyby chytili tebe, tak si jsem jistý, že bys vymyslel nějaký způsob, jak uniknout. Přál bych si, abys ode mě tak velké věci neočekával. Počet věcí, kterých jsem schopný, je omezený, víš?

---------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>