Kapitola 147 - Bědování

Část 1

Tři dny poté, co se Nanahoshi zhroutila.

Nanahoshi ještě stále nenabyla vědomí. Proč vyzvrátila krev se neví.

Když se Sylphy vydala hledat pomoc, rychle přišel Arumanfi a odnesl Nanahoshi na ošetřovnu.

Mezitím jsem já všechny obešel a informoval je o situaci. Nanahoshi se nevedlo dobře. Během aktivování detoxikační magie vyzvrátila krev a zhroutila se. Zrovna teď byla na ošetřovně a ošetřovali ji. Po pravdě řečeno se všechno stalo tak náhle, že nevím žádné podrobnosti. Ačkoli byli všichni ustaraní, přijali to.

Kapitola 146 - Minulost, kletba atd.

Kapitola 146 – Minulost, kletba, služebníci a žárlivost
Část 1

Byla kdysi jedna mladá dívka, kterou před 200 lety zachránili z labyrintu. Ale ta dívka ztratila paměť a přišla o všechny své city. Její totožnost byla neznámá, ale podle jejího vzhledu se dalo rozhodnout o rase. A tak tu dívku dovedli do vesnice její rasy a tam začala svůj život. Vesničané dívku vesele přivítali.

Ta dívka nikdy znovu nenabyla svou paměť. Ale o pár let později se jí vrátily city. Brzy se ta čiperná a veselá dívka zamilovala do jednoho chlapce z vesnice a stali se z nich milenci.

Brzy se vzali, ale od té doby vyvstal podivný problém. Její sexuální apetit rostl a rostl. Každou noc po něm toužila.

Kapitola 145 - Audience u Pergia

Část 1

Na trůně byl usazený muž se zdrcujícím tyrantským vzezřením.

Lesklé bílé vlasy. Oči se zlatými panenkami jako špendlíkové hlavičky. Z celého jeho těla sálala vznešenost. Král. Byl to Obrněný dračí král Pergius.

Po jediném pohledu se mi roztřásly nohy. Vím proč. Protože Orsted vypadal jako on. Nikdy nezapomenu. Na bělovlasého muže, co mě zabil. Bez ohledu na jejich vlasy nebo rysy v tváři nebo styl oděvu vypadali oba dva jinak. Ale byl to stejný pocit. Úplně jako Orsted.

„Předstupte.”

Kapitola 144 - Létající palác (2)

~ A aby ta tu načatá kapitola neležela až do konce týdne... bo je čas vánoční a čas se musel evidentně zjančit a zhutnit... ~

Část 3

Když jsem se vzpamatoval, stál jsem na zemi.

„Ha!”

Jako kdybych se probudil ze snu. Ztratil jsem vědomí? Ne, vůbec ne. Vážně jsem letěl prostorem ničeho.

„Takže tohle je... Pergiova teleportační magie.”

Kapitola 144 - Létající palác (1)

Část 1

Půl dne chůze od Magického města Sharia, ani ne hodinu jízdy na koni, ležely trosky města. Nebo spíš trosky hradu. Na zemi ležely velké sloupy a kolem byly rozházené kamenné desky. Takhle by vypadal Parthenon, pokud by dál chátral. Kdysi to musela být pořádná podívaná. Působilo to na mě dojmem historické relikvie.

„Toto je to, co zbylo z hradu Scotts, je to památka z doby, kdy lidstvo bojovalo proti Laplacovi. Povídá se, že se proti démonické invazi přišly bránit tisíce lidí. Nakonec to bylo všechno k ničemu a hrad dobyli,” vysvětlila nádherná dívka se zlatými, zapletenými vlasy vedle mě. Elegantní vzezření, oděna v drahém cestovním oděvu, tato charismatická postava byla vidět i z dálky. No ano, Ariel Anemoi Asura osobně.

Kapitola 143.5 - Extra

Kapitola 143.5 – Extra: Zrození nového Krále Meče
Část 1

Prostor přítomnosti, Svatá země mečů. Tam klečeli tři světci meče.

Nina Farionová.

Jino Britts.

Eris Greyratová.

Před nimi stál Bůh meče Gull Farion. Bůh meče v klidu přesunul svou ruku na meč u pasu a přejel pohledem po těch třech. Pomalu otevřel pusu: „Vaše techniky meče už překonaly hranice světce meče.”

Kapitola 143 - Čtvrtá fáze

~ Tuhle kapitolu jsem měla plánovanou na víkend, ale musela jsem se vrhnout na Nekonečný příběh všech dospělých (praní) a jiné otravné záležitosti. A než jsem se nadála, byl víkend v tahu... ~

Část 1

Pár dní po maturitní ceremonii.

Zrovna teď se dívám na obrovský magický kruh. Na první pohled to vypadá jako cihla. Ve skutečnosti je to štos papírů velikosti A2 s rubem a lícem pokrytým magickými kruhy. Alespoň 100 listů nebo kolem toho počtu.

Celý ten štos drží pohromadě díky dřevěnému rámu ve čtyřech rozích a i na rámu je namalovaný magický kruh. Pravděpodobně je to nějaký magický předmět. Celá výroba zabrala vážně dlouho. Pomohl jsem, ale z větší části to dělala Nanahoshi.

Kapitola 142 - Maturita

~ Nemám ráda bojové scény... při překládání nějaké takové se sekám co třetí čtvrté slovo a říkám si: já, takový pacifista, tady popisuju takovou řežbu... a tak si to v duchu představuju a koumám a koumám a trvá to strašně dlouho (=____=) Každopádně pokud tam najdete nějakou joo velkou botu, co se vymyká fyzikálním i jiným zákonům, písněte prosím do komentářů i s návrhem na opravu... 

 \(^-^)/ ~

Část 1

Kapitola 141 - Oslava

Část 1

Den bitvy.

Norn byla toho dne doma. Roxy měla toho dne volno. Ačkoli Sylphy neměla volno, také si zažádala o volno. Přípravy OK. Teď zbývá už jenom samotná bitva.

Zavolal jsem Norn, Aishu a Roxy.

„Musíme si o něčem promluvit. Doufám, že mě doprovodíte.”

„Cože?”

Kapitola 140 - Květiny v obou rukách

(Pozn.: Varování! Rudeus bude zase jednou v ráži. Na 18+ bych to neviděla, ale já už mám přece jenom pokroucený standard.)

Část 1

Dva týdny po svatebním obřadu. Jsem vzal Sylphy a Roxy do centra města. Koupit narozeninové dárky pro Norn a Aishu.

Rozhodli jsme se pro překvapivou oslavu. Potají připravit překvapení pro mé sestry.

Ještě je jeden důvod, proč jsme my tři spolu, ale to vysvětlím později.

Kapitola 139 - Svatební obřad

Část 1

(Pozn.: Rudeova sexuální rozvláčnost na vzestupu! Podpořena návrhy od specialistky Elinalize.)

Té noci, co jsem se stal mágem řádu vodního krále.

Té noci jsem měl v plánu spát sám. Jelikož Roxy i Sylphy byly obě vyčerpané a neměly na takové věci náladu. Sám jsem byl trochu unavený, ale kdybychom byli spolu, určitě bych se nedokázal ovládat, takže jsem nakonec spal v jiné místnosti.

Když se o tom Aisha doslechla, nabídla se: „Brácho, pojď spát se mnou!” Dokonce i teď se to stává celkem často. Já jsem s tím nikdy nezačal, ale pokud se zeptá, ani ji neodmítnu. A tak jsem měl svolení spát s ní. Na dnešní noc samozřejmě nemám na plánu žádné zvrhlé věci.

Kapitola 138 - Řád vodního krále

Část 1

~ Na začátek trochu toho fanservisu... ~

Někde na Magické univerzitě zazněly vilné hlasy.

„Ne, přestaň!”

Před skladištěm, co si studenti předělali na převlékárny na tělocvik. Mladý muž pevně popadl za ruku dívku s modrými vlasy.

„Ech, řekni ano! Učitelko, prosím?”

„Ne znamená ne!”

Kapitola 137 - Důstojný otec

Část 1

Mrknutím oka uplynuly další tři měsíce. Přišlo léto. Sníh už naprosto roztál; každý den je vyčerpávající teplo.

Letos jsem blázen do Lucy.

Kdykoli mám čas, zdržuji se u Lucy. Je to moje první dítě. Musím ji velmi zbožňovat.

Dokonce i teď jsem v dětském pokoji připraveném na míru na prvním podlaží a dívám se na Lucy. Dívám se na její andělskou, naivní a nevinnou tvář. S přirozeně uvolněnými tvářičkami a pusinkou, co vypadá sentimentálně.

Kapitola 136 - Co jsem vychoval (2)

Část 4

Kamkoli zajdete, dá se najít netvor jménem Trent. Je to klasický příklad netvora, co žije na tomto světě. Přísně řečeno je to takzvaný slizoun tohoto světa.

Během svého cestování jsem navštívil mnoho míst. Magický kontinent, Milisův kontinent, Centrální kontinent a kontinent Begaritto. A zatímco jsem ještě bohužel nešel na Nebeský kontinent, pokořil jsem většinu z 5 světových kontinentů.

A na každém kontinentu vždycky existoval druh netvora jménem Trent. Ať už v lese nebo na pláních, často se tam objevoval. I když je Trent stromovým netvorem, jeho vnější vzezření není přesně dané. Kamenný trent vypadá spíš jako brambora. Kaktusový trent vypadá jako kaktus. Mají variabilní vzezření. Podle historky, co jsem slyšel, dokonce existuje druh jménem Starší trent, který je schopen manipulovat s vodou.

Kapitola 136 - Co jsem vychoval (1)

Část 1

Pojďme si promluvit o Aishe.

Je čilá. I po Paulově smrti a při Zenithině stavu dál tráví svůj čas energicky, aniž by něco měnila. Nebo spíš se teď zdá ještě aktivnější než předtím. Vlastně by se dalo říct, že je nejaktivnější, když je doma. Vůbec to není ta lhostejná tvář, co jde vidět na Lilie, když zírá z okna. Ani se netváří bolestně jako Norn, co nečinně zírá na Paulův milovaný meč.

Dál dělá domácí práce, jako by se nic nestalo. Během dne pěstuje rostliny na zahradě a květiny ve svém pokoji. Večer jí osobně vyučuju magii, zatímco mi ona lichotí.

Kapitola 135 - Trénink s Norn (2)

Část 3

„Dobrá, pro dnešek je to všechno!”

„D-díky, že jsi mě učil...”

Pod oslňujícím večerním sluncem byla Norn zhroucená na zemi a divoce oddechovala.

„Zítra ráno nebo v poledne nebo kdykoli budeš mít čas, až tady nebudu, si opakuj ty techniky, co ses dneska naučila.”

„D-dobře.”

Kapitola 135 - Trénink s Norn (1)

Uplynul jeden měsíc. Ačkoli je pořád chladno, sníh začíná tát a začíná se objevovat zem.

Část 1

Ráno.

Pomalu jsem vylezl z postele, abych neprobudil Sylphy, co spala vedle mě. Protože Sylphy ráda používala mou paži jako polštář, musel jsem být při odchodu opatrný.

Ve vedlejší místnosti jsem se převlékl do cvičebního úboru. Měl jsem na sobě něco jako teplákovou soupravu, co mi Sylphy vybrala. Ačkoli v zimě je trochu chladno, abych to nosil, jakmile se začnu pohybovat, je to dokonalé.

Kapitola 134 - Třeťák

Část 1

První den jako student třetího ročníku.

Když jsem se vzbudil a sešel do obývacího pokoje, byla tam Sylphy. Kojila Lucy.

„D-dobré ráno, Rudi.”

„Dobré ráno, Sylphy.”

Kapitola 133 - Roxy učitelkou (3)

Část 5

Potom jsem si se Zanobou chvilku povídal. Týkalo se to panenek, co jsem viděl na kontinentě Begaritto. Když se Zanoba doslechl o skleněných panenkách, začaly mu zářit oči.

„Když už jsme u toho, jak se vede Julii?”

„Julie nedávno dokončila figurínu jedné osoby. Pravděpodobně se s tebou chtěla setkat a ukázat ti jí.”

Hm. Už je to hotovo. Totiž Ruijerdova figurína. Chci ji vidět. Chci ji vidět, ale...

„Aha. Ale pokud se vrátí večer, nevím, jestli se setkáme.”

„Hmm, máš nějaké plány?”

Kapitola 133 - Roxy učitelkou (2)

Část 4

Mířím do Zanobovy výzkumné laboratoře.

Je to půl roku, co jsem mu řekl, že se vrátím za dva roky. Zanoba bude určitě překvapený. Jsem smutný kvůli Paulovi a Zenith. Ale nemám v žádném úmyslu do toho Zanobu zatahovat. Budu se chovat vesele.

„Tak jo!”

Kapitola 133 - Roxy učitelkou (1)

~ A jsem zase tu! K této kapitole mám spoustu stížností! Zaprvé: je strašně dlouhá. Vím, že si na tohle stěžuju pořád, ale tahle je extrémně dlouhá~ takže jsem z ní udělala fašírku. A zadruhé: Rudeus je zase tak sexuálně rozvláčný, až mi z toho trnou zuby, takže první část se v podstatě dá s klidným svědomím přeskočit :) ~

Část 1

Vzbudil jsem se. To kvůli sladké vůni. Zatímco jsem spal, nesla se ke mně půvabná vůně.

„?!”

Když jsem otevřel oči, tam ležel Bůh. Ta tvář, co se dá popsat jako nevinnost, otočená ke mně a já slyšel její poklidné oddechování.

„Aaaach...”

Kapitola 132.5 - Extra

Kapitola 132.5 – Extra: Je meč Bláznivého psa těžký nebo ostrý?
Část 1

Západní okraj severních zemí.

Svatá země mečů.

Tahle země dřív zakusila boje. Tohle místo, které bylo momentálně velitelstvím stylu Boha meče, spatřilo prominenci stylu Boha vody. Bylo to jenom před 100 lety. Bůh vody jisté generace svedl souboj s Bohem meče a vzal mu tuto zem. Toho Boha vody pak porazil další Bůh meče a Svatá země se vrátila do rukou stylu Boha meče. Ale od té doby se toto místo stalo místem, kde pobýval nejsilnější šermíř celé generace a vyučoval šerm.

Kapitola 132 - Před náhrobkem

Část 1

Uplynulo několik dní, co se Roxy stala mojí ženou. Pořád jsem nervózní, že dojde k nějaké katastrofě, ale poslední dobou ten pocit postupně opadal.

Zenith se zabydlela v jedné z větších místností v domě. Byla to místnost, kde zemřeli bývalí majitelé, takže jsem Lilie řekl, že by bylo lepší tam nespat. Ale Zenith byla celkem natěšená a nechtěla se s tou místností rozloučit, takže se s tím nedalo nic dělat. Když to Lilia viděla, řekla, že se pravděpodobně není čeho bát.

No, jsem si jistý, že je lepší, aby měla Zenith větší místnost a ne malou. Já nejsem tak znalý uzdravování a péče o druhé, ale prostorný pokoj by měl být lepší než stísněný.

Kapitola 131 - Peklo

~ Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že se situace na všech frontách uklidnila (...zuřivě klepu do všeho dřevěného...), takže nová kapitola. Rudeus konečně dojde ke zdárnému (?) závěru celé situace. ~

Část 1

V místnosti zůstalo pět lidí. Sylphy, Norn, Aisha, Roxy a já. A pásovec Jirou spokojeně spal před krbem, ale nemělo by vadit, pokud ho nebudu počítat. Lilia a Zenith byly v lázních. Než odešly, Lilia se mě zeptala, jestli budu v pořádku, načež jsem já přikývl. Chtěl jsem tuhle diskuzi ukončit bez Liliiny pomoci. Norn nešla do svého pokoje a zůstala tady s námi. Ale jak se dalo čekat, bylo toho na ni moc, protože pořád potahovala. Jelikož byla tatínkova holčička, bylo to pro ni horší než pro jiné.

„Takže ještě mám poslední věc.”

Když jsem tohle řekl, ty tři se na židlích narovnaly. Vyměnil jsem si pohled s Roxy. Bez jediného slova se přesunula ke mně.

„...”

Když jsem viděl Sylphino nadmuté bříško, váhal jsem s tím. Ale mám svou zodpovědnost. Jednoho dne bude taková i Roxy. Pokud například Sylphy řekne ne, tak Roxy bude muset své dítě porodit sama. Na tomhle jsme se prozatím dohodli. Samozřejmě mám v plánu jí poskytnout peníze a podporu.

Kapitola 130 - Hlášení (2)

Část 3

„Takže jako další je ta záležitost ohledně matky.”

Znovu jsem vysvětlil Zenithin stav. Jak přišla o paměť a jak se většina těch věcí, co z ní dělaly Zenith, vypařila.

„Uzdraví se?”

Na tu Sylphinu otázku jsem zakroutil hlavou. „To nevím.”

Prozatím mám v úmyslu zavolat doktora s léčebnými technikami, aby se na Zenith podíval. Ačkoli jsem ještě neslyšel o léčivé magii, co by dokázala vyléčit ztrátu paměti. A i když se nad tím zamyslím, ani bych nevěděl, kde něco takového hledat.

Kapitola 130 - Hlášení (1)

Část 1

Bylo to trochu zmatené.

Nejdřív Aisha odběhla do školy, aby přivedla Norn. Byla ohleduplná kvůli té situaci s Roxy? Nebo pro ni bylo těžké zůstat? Nebo to bylo proto, že jsem zavolal Gisua? Zdá se, že Elinalize měla původně v plánu se hned vrátit za Cliffem, ale prozatím odolávala.

Dokud se nevrátí, požádal jsem Sylphy, aby mi řekla, co se stalo, když jsem tu nebyl. Sylphy chápala, že jsem nejdřív chtěl vědět o věcech tady, nestěžovala si a začala vysvětlovat.

Kapitola 129 - Návrat

Část 1

Severské země jsou pokryté sněhem. Od začátku putování uběhly už čtyři měsíce. Podzim, roční období, kdy je Zvířecí rasa v říji, už dávno pominulo. Zůstala jen dlouhá zima. V srdci lesa, dokonce i uprostřed husté vegetace nám sníh dosahuje až do pasu.

„Elinalize a já povedeme.”

Jak jsem to řekl, zamířil jsem dopředu. Sejmu všechno, co se objeví, magie není problém. Ani Zenith neprojevuje nějak moc únavy. Pásovec se chvěje zimou, ale stačí, když se čas od času zahřeje magií.

Všechno je v pořádku.

Kapitola 128 - Návrat domů (2)

~ Původně to měl být příspěvek na víkend, ale ta prokrastinace! ~

Část 5

„...Ehm, učitelko.”

Jednoho dne jsme spolu měli hlídku. Roxy a já jsme bok po boku seděli před táborákem. Všichni ostatní spali v přístřešku. Ten byl velmi masivní, ale člověk nikdy neví. Kvůli tomu jsme vždycky drželi hlídky ve dvojicích.

„Copak, Rudi?”

Roxy byla tak blízko. Seděla vedle mě a tiskla se ke mně. Skrz její róbu jsem cítil teplo a měkkost jejích ramen. Zrovna jako milenka. Ne, přesně jako milenka. Když se ke mně takhle tiskla, bylo by nesmyslné říkat něco jiného. Každopádně to bylo pravděpodobně to, co měla na mysli. Ví, že už jsem ženatý? Pravděpodobně ne. Pokud by to věděla, pravděpodobně by nebyla takhle přímá.

Kapitola 128 - Návrat domů (1)

~A jsem tu s dalším příspěvkem. Tentokrát jenom půlka (krčí rameny). Mě se ve vedru většinou nic nechce... ~

Část 1

Zenith.

Rozhodl jsem se o ní s někým pobavit. Jakmile jsem se uklidnil a popřemýšlel jsem o tom, uvědomil jsem si, že její problém není jenom můj. Mám někoho, s kým to můžu prodiskutovat. Protože tu mám pořád člena rodiny.

„Učitelko, chci si s Liliou promluvit o budoucnosti.”

„Ano, to bude nejlepší.”

Kapitola 127 - Tváří vstříc

~ Tak zčerstva po dovolené hlavou přímo do Rudeovy deprese. Naštěstí už to nebude trvat dlouho! ~

Část 1

V jisté taverně.

Seděli u stolu čtyři lidi. V tom ruchu a hluku uvnitř baru bylo jenom tamto místo pochmurné. Všichni čtyři se tvářili ponuře.

„...Takže Paul zemřel, co?” zamumlala si žena s luxusními blonďatými vlasy a dlouhýma ušima pro sebe. Elinalize.

„Jo, zemřel,” řekl muž z Magické rasy, co měl tvář opice. A pak se podíval na korbel, co držel.

Kapitola 126 - Rodič

Část 1

Jakmile Hydra vydechla naposledy, vězení z krystalu se roztříštilo.

Zenith byla naživu. I když v bezvědomí, ale dýchala.

Po okolí byly roztroušené tucty obrovských magických krystalů a velké množství magických kamenů, které byly součástí Hydřina šupinatého brnění. Dál v místnosti bylo na hromadě velké množství magických předmětů. Kdybych to prodal, stal by se ze mě nechutně bohatý člověk. Ale nikdo nešel s radostí sbírat kořist.

Kapitola 125 - Boj na život a na smrt

Část 1

Bitva začala.

Kapitola 124 - Strážce labyrintu

Část 1

Rudý magický kruh.

Až do teď jsem viděl jenom teleportační magické kruhy, co vydávaly namodrale bílé světlo, ale tenhle je rudý. Rudá, barva, co představuje nebezpečí. Taky existuje spojení jako Rudá zóna. To znamená, že tenhle kruh povede na nebezpečné místo.

„Je za tím.”

Tahle slova zamumlal Paul. Jsem si jistý, že to vycházelo z intuice. Přemýšlím, jestli tam bude Zenith nebo strážce labyrintu. Ale zvláštní je, že jsem cítil přesvědčenost. Za tímto magickým kruhem je závěrečná část labyrintu.

Kapitola 123 - Magický kruh (2)

Část 3

Seděl jsem před magickým kruhem a přemýšlel o něm.

Všechny ty tři magické kruhy jsou falešné. Prozatím jsem vydedukoval tohle.

Poté, co jsem se posadil a popřemýšlel o tom, napadly mě tři věci.

Jedna. Je možné, že tohle není poslední zastávka.

V knize se píše, že Teleportační labyrint funguje dle jistého pravidla. A to že hlavní trasa se drží jen obousměrných magických kruhů. Když se budu držet tohoto předpokladu, tak o tom není pochyb: tohle je poslední zastávka.

Kapitola 123 - Magický kruh (1)

Část 1

Dorazili jsme na šesté podlaží.

Na šestém podlaží bylo přehnaně velké množství Malých ďáblů. Obrnění válečníci se přestali objevovat a není tu nic než Malí ďáblové. Jelikož máme tamty vonné tyčinky, dá se říct, že je to teď ještě snazší. Nicméně jejich počet je obrovský. Je to skoro dost na to, abyste přemýšleli, proč je tady tolik Malých ďáblů.

To jsme se dozvěděli, když jsme se dostali do blízkosti nejvnitřnějších částí.

Kapitola 122 - Bez nesnází

Část 1

Průzkum labyrintu se znovu obnovil, včetně Roxy.

Přesně podle plánu jsme jedním tahem sestoupili až na třetí podlaží. Nepřáteli na třetím podlaží jsou Tarantule Pán smrti, Železní šplhouni a k tomu ještě Bláznivé lebky.

Bláznivé lebky jsou netvoři řádu A. Navenek vypadají jako obrovští golemové z bláta bez krku. Řekl bych, že jsou vysocí zhruba 2,5 metru. Také vypadají celkem široce a pevně. Někde v hrudi mají zabořenou lebku a to je jejich slabina. Hádám, že Ja*ra nebo Sa*eru jsou možná nablízku (Pozn.: Zase nějaký odkaz na něco, ale ani na anglických fórech nedokázali přijít, na co přesně to odkazuje...)

Kapitola 121 - Mág vytrvalosti (2)

Část 4

Když se vrátil Gisu, začali jsme schůzi. Setkání, kde se sešli všichni včetně záložní skupiny.

„Přemýšlím, že další průzkum bychom mohli udělat za tři dny, až se Roxin stav zlepší,” informoval nás ředitel Gisu.

„Není to příliš brzy?” zareagoval takhle Paul.

Průzkum labyrintu vám nečekaně zžírá nervy. Zvláště místo jako Teleportační labyrint, co je plný pastí, kde nemáte na výběr a musíte bojovat, zatímco si dáváte pozor, abyste přitom neudělali špatný krok. Když pominu zadní voj jako jsem já, břímě na předním voji je určitě velké.

Kapitola 121 - Mág vytrvalosti (1)

Část 1

Je to poprvé po dlouhé době, co jsem Roxy viděl, a moc se nezměnila. Ať se jedná o její věk nebo atmosféru, bylo to stejné jako vždycky.

Určitě je to jenom proto, že byla měsíc uvězněná v labyrintu. Labyrint ji značně oslabil. Kvůli labyrintu měla propadlé tváře, kruhy pod očima, uvolněný cop a celá byla taková zašpiněná, takže vypadala jako potulné děcko. Ale i tak Roxina roxinost nebyla vůbec ztracená nebo zničená.

Ale Gisu okamžitě vydal rozkaz k návratu. Jsem si jistý, že to je správné rozhodnutí.

Kapitola 120 - Její tehdejší pocity

Část 1
– Roxino hledisko –

Zaslechla jsem tichý zvuk a probudila se.

Prostor kolem je temný a úzký. Je to omezující prostor. Tahle místnost, kam jsem se dostala po všem tom teleportování, byla úzká jako kolébka. Je jen stěží dost velká na to, aby se tu položil člověk nebo dva. Dokonce i strop je nízko. Tak nízko, že se o něj skoro otírám hlavou. Při téhle výšce a šířce. Dokud jsem v tomto prostoru, nepřemístí se sem žádný netvor.

Jak jsem seděla na samotném okraji tohoto prostoru, opřela jsem se o zeď za sebou a upřela jsem pohled na to, co leželo přede mnou. Byl tam magický vzorec. A tento magický vzorec zářil přízračně bledým světlem. Byl to teleportační magický vzorec.

Kapitola 119 - Vstup do labyrintu

Část 1

Teleportační labyrint.

Kdybyste se podívali jen letmo, vypadá to úplně jako jeskyně.

Není v tom žádný zvláštní pocit. Je to akorát díra otevřená v útesu. V jejím okolí je spoustu pavoukových netvorů a do jejich sítí se chytá mnoho netvorů, prostě tak. I kdybyste spatřili fotografii, jsem si jistý, že byste nic zvláštního nepocítili. Ale pokud tam jdete osobně, je to jiné. Na tom místě téměř intuitivně cítíte, že to je labyrint. Něco podivného. Ale také jsem cítil něco, co stimulovalo moji zvědavost. Uvažuju, jestli všechny labyrinty mají takovou atmosféru.

„Takže, Rudi. Půjdeme, jak jsme se domluvili, v pořádku?”

Kapitola 118 - Potvrzení situace

Část 1

Hrubý příběh od minula: Když se Rudeus dozvěděl, že se Roxy pohřešuje v Teleportačním labyrintu, sžíralo jej zoufalství. Ale v rukách měl „Zápis z průzkumu Teleportačního labyrintu”, v kterém bylo popsáno skoro všechno ohledně dotyčného labyrintu.

---

Kapitola 117 - Příjezd (2)

Část 5

Paul a ostatní zůstávali v hostinci v jistém koutu města. Hostinec byl postavený z hlíny a kamene. Kdybych to měl vzít podle standardu Magického kontinentu, byl by to hostinec pro dobrodruhy řádu B. Není to ani dobré, ani špatné.

Když jsme se dostali ke vchodu, Gisu řekl: „Poslouchej, Paul je celkem vyčerpaný. Ty, Elinalize, určitě máš spoustu věcí, co mu chceš říct, ale tentokrát se zkus trochu držet.”

„...Nemůžu nic slíbit,” řekla Elinalize a potřásla hlavou.

Gisu se hořce usmál a pokrčil rameny. Nic jiného se neřeklo. No, když jde o Elinalize, není to tak, že by najednou začala být agresivní.

Kapitola 117 - Příjezd (1)

Část 1

Labyrintové město Lapan.

To město bylo postavené v záhadném materiálu, co připomínal klec. Něco takového se nikde jinde nedalo najít. V širé poušti byla obrovská bílá klec. Zrovna když si pomyslíte „co to je” a přiblížíte se k té kleci, abyste se podívali, ze všeho na světě je to kost. Jsou to kosti obrovského Behemotha. Lapan je město postavené v obrovském hrudním koši, do kterého by se snadno vešlo průměrně velké město.

Tohle místo, které kdysi nebylo nic než malá oáza, změnily ostatky Behemotha. Objevil se tu překvapivě velký počet labyrintů a tato země fascinovala velké množství dobrodruhů.

Toto místo navštěvují dobrodruhové z celého světa, aby v Lapanu rychle zbohatli. Rodí se tu mnoho hluboce dojemných dramat a tragédií.

Výtah z knihy „Putování po světě” od dobrodruha Krvavého hraběte.

Kapitola 116 - Pouštní válečníci (2)

Část 7

Vzali jsme to oklikou a zrovna když jsme si vydechli úlevou.

Hyu!!

Najednou jsme zaslechli zvuk, jak něco svištělo vzduchem. V následujícím okamžiku se Tontovi do hrudi zabodl šíp. Tonto klesl na kolena. Neměl jsem ponětí, co se dělo. Chtěl jsem k němu přiběhnout a v panice použít léčivou magii.

Ale v dalším okamžiku mě Elinalize popadla za zátylek. Zároveň s tím se do velblouda vedle Tonta najednou zabodl šíp.

„Utíkejte. Je to útok! Jdou ze západu!” křičel Baribadom.

Kapitola 116 - Pouštní válečníci (1)

Část 1

Míříme do Lapanu jako strážci Garubana.

Členové družiny jsou:

kupec Garuban.

Kapitán stráží Baribadom „Jestřábí oko”.

Stráž Karumerita „Drtič kostí”.

Stráž Tonto „Velká čepel”.

Kapitola 115 - Bazaar (2)

Část 3

Příštího rána.

Jak jsem se vzbudil, křičel jsem: „Mravenci!” Byl to útok rojnice mravenců! (pozn.: odkaz na počítačovou hru Romancing saga/Nico Nico, kde bylo přehnaně moc mravenců)

...Ačkoli se nic takového nestalo. Poprvé po dlouhé době jsem se byl schopný vyspat celou noc.

Měl jsem pěkné sny. Zdálo se mi o tom, že mě Aisha a Norn neodbytně žádaly, abych je povozil na ramenech. Když jsem měl na ramenou Norn, Aisha se kabonila. Když jsem měl na ramenou Aishu, Norn plakala. Nakonec přišla Sylphy a jako nějaký tyran mi sedla na ramena.

Když jsem ji vyplísnil: „Hele, počkej, až budeš na řadě.”

Kapitola 115 - Bazaar (1)

Část 1

Osmý den.

Sestoupili jsme z plošiny a zamířili k bazaaru.

Ze shora ten bazaar vypadal jako kobliha s dírou uprostřed. Stany obkružující jezero byly jako poleva. A kolem toho byla sem tam nějaká zeleň. Už dlouho jsem takové pečivo neměl.

„Konečně jsme dorazili.”

„Máš pravdu, i když to bylo jen deset dní, mám pocit, že to bylo tak dlouho.”

„Pravděpodobně kvůli všem těm netvorům.”

Kapitola 114 - Putování pouští

~ A dneska ještě jedna kompletní kapitolka. ~

Část 1

Druhý den od chvíle, co jsme začali naše putování pouští.

Pokračovali jsme na sever. I druhého dne jsme si předsevzali, že budeme bojovat s netvory. Na téhle poušti je spoustu netvorů. Obzvláště si musíme dávat pozor na písečné červi. Pokud si na ně při chůzi dáváme pozor, není v tom žádný problém. Ale jsou chvíle, kdy nemůžeme koukat pod nohy. Například uprostřed bitvy.

Jednou když jsme bojovali s Dvojitým smrtícím škorpiónem, objevil se písečný červ. Celého mě spolkl a zdálo se, že mě hodlá zatáhnout pod zem.

Kapitola 113 - Pouštní ekologie (2)

Část 4

Večer je poušť rudá. Země je zbarvená do tmavé rudé a jdou na ní snadno vidět kontrasty ve vzorech. Jak se na povrchu vytváří rudé a černé proužky, široko daleko je vidět taková iluzorní scéna. Je to jiný svět. I na mém předchozím světě musela být taková scéna.

„Teplota klesá. Zdá se, že takhle budeme moct v noci urazit ještě kus.”

„Správně, pojďme dál.”

„Rozu—ha?”

Kapitola 113 - Pouštní ekologie (1)

Část 1

Začalo naše putování pouští.

Tělo jsem měl napjaté kvůli succubově překvapivému útoku. Moje intuice se možná ztupila. Že by to bylo kvůli tomu, že jsem posledních pár let strávil na škole? Ačkoli moje intuice nikdy nebyla tak ostrá. Takovéhle věci záleží na pocitu.

Tohle je kontinent Begaritto. Je to jiné než bezpečný Centrální kontinent. Pokud si nebudu dávat pozor, můžu zemřít.

„Prozatím si vezmeme tlustý oděv. Musíme se dobře hydratovat, takže mi řekni, pokud ti dojde voda v čutoře.”

„Dobře.”

Kapitola 112 - Přirozený nepřítel

Kapitola 112 – Setkání s přirozeným nepřítelem

Část 1

Pocítil jsem senzaci, jako kdybych se najednou probudil ze spánku.

Hádám, že to je takový ten pocit, kdy vás něco vyvede z míry. Jasně jsem cítil, jako by se moje vědomí na chviličku přerušilo.

Když jsem se podíval vedle sebe, Elinalize se rozhlížela po okolí a tvářila se přitom, jako kdyby ji zrovna obelstili.

„Teleportovali jsme se, že jo?”

„Kdo ví.”

Kapitola 111 - Na kontinent Begaritto (2)

Část 5

Pět dní na jihozápad od Magického města Sharia.

Dorazili jsme k lesu.

Těchto posledních pět dní jsme cestovali s jediným mužem, kterého jsme najali v gildě dobrodruhů. Aby mohl zavést koně zpět.

Kůň by byl v lese přece jenom na obtíž. A taky nevíme, jak velký je ten teleportační magický kruh. Možná by nám na poušti přišel vhod, aby nám nesl zavazadla, ale určitě bude lepší, když si něco takového koupíme na druhé straně. Ta země by měla mít svoje vlastní zvířata vhodná do pouště. A tak je určitě lepší, aby koně někdo odvedl zpět. Přece jenom to nebyla levná koupě, uděláme z něj našeho koně.

Kapitola 111 - Na kontinent Begaritto (1)

Část 1

Změnili jsme plán cesty.

Nejdřív koupíme koně. Pak na něm oba pojedeme k lesu s teleportačním magickým kruhem. Využijeme jej a dorazíme na kontinent Begaritto. Podle toho, co říkala Nanahoshi, pokud půjdeme týden na sever, údajně dorazíme do oázy s Bazaarem. Jen se zdá, že to je značně drsná poušť. Nanahoshi byla naprosto vyčerpaná a údajně ji Orsted musel nést na zádech. Jelikož je to takhle, znamená to akorát to, že se na to musíme pořádně připravit.

Kapitola 110 - Rozloučení (2)

Část 7

Když jsem dorazil před dveře Nanahoshiny laboratoře.

Jak bych to měl asi načít. Je to samotářka. I když se bude chovat celá tsuntsun, naopak by mohla projevit spoustu osamění.

Nebudu tady až dva roky. Když na to přijde, i její výzkum bude stagnovat. Její cesta domů už teď pokračovala v tom nejlepším případě pomalu.

Je přirozené, že se mě bude snažit zastavit. Pravděpodobně k tomu přidá nějaký důvod. Možná mi taky zkusí vyhrožovat. „Pokud se na tu cestu vydáš, tak Sylphy ****.” Kdyby mi řekla něco takového, co bych asi dělal? Ale nemyslím si, že by byla až taková yandere.

Kapitola 110 - Rozloučení (1)

Část 1

~ Jelikož celá kapitola je hrooozně dlouhá (cca 20 stránek v porovnání s obvyklými cca 10), je rozpůlená. ~

Kontinent Begaritto.

Ten kontinent je jiná země izolovaná oceánem. Naším cílem je Město labyrintů Lapan, město ve vnitrozemí na východní straně kontinentu.

Existují dvě cesty, jak se dostat na kontinent. Cestovat na okraj Centrálního kontinentu do přístavního města v království Dračího krále Východní přístav a pak se přepravit lodí. To by znamenalo, že na kontinent Begaritto přijdete z východu. Je to trochu oklika, ale je to bezpečná cesta.

Kapitola 109.5 - Broušení zubů

~ Nevím proč, ale mě se tyhle kapitoly vůbec nepřekládají dobře... ~

Část 1

Svatá země mečů.

Kdybyste z toho místa kráčeli zhruba hodinu na sever, dorazili byste k bezejmennému poloostrovu. Tam stála osamělá dívka a trénovala máchání mečem. Nebyla to jedna z mnoha forem stylu Boha meče a ani to nebylo nic jiného; bylo to jen cvičné máchání. Ta dívka se jmenovala Eris Greyratová.

„...”

Eris Greyratová máchala svým mečem. Stála na místě, kde nebylo ani živáčka. Dělala to soustředěně, naprosto soustředěně. Cvičné máchání, při kterém jste měli zbytečné myšlenky, bylo na nic. Dokud jste svým mečem máchali soustředěně, bez jediné další myšlenky, pak jste každým máchnutím zbystřili.

Kapitola 109 - Bod zlomu III

~ A jelikož jsou ty Velikonoce, řekla sem si, že to nebudu dělit, i když je to 13 stránek... ~

~ Hitogami zase na scéně! ~

Část 1

K tomu incidentu došlo jednoho dne.

Rána jsem jako vždycky prováděl svůj trénink. Badigadiho jsem neviděl, ale tím se nemusím trápit. Ten chlápek je nevyzpytatelný. Nedá se nic dělat, přece se nebudu trápit každou maličkostí. ...Alespoň tak mi to předala Elinalize, ale určitě je to přesně takhle.

Když jsem se po svém tréninku vrátil domů, z nějakého důvodu na mě čekaly Aisha a Sylphy. Obě se tvářily vážně. Když viděly, že jsem se vrátil, upřeně se mi dívaly do tváře.

Kapitola 108 - Život s mladšími sestrami

Část 1

Uplynul jeden měsíc.

Prostřídala se roční období, nastalo teplé období. Je to druhé léto od doby, co jsem přišel do tohoto města. Není dost teplé na to, aby se tomu dalo říkat léto, ale lidé začali nosit mnohem lehčí oděv. I studentky na škole a Aisha se svým služebným oděvem začaly nosit krátké rukávy, je to pastva pro oči.

A Sylphy také doma často nosí trička bez rukávů. Předtím neměla tak jednoduché oblečení, ale zdá se, že poslední dobou si ho kupuje kvůli mně.

Sylphy se spoustou holé kůže. Je to vážně osvěžující. Po jednom pohledu na Sylphinu malou postavu s bílými rameny jsem začal mít pocit, že ji chci spontánně zezadu obejmout.

Je to dobrá doba. V této zemi přece jenom není černý hmyz, co by bez povšimnutí vnikl do domu a zůstal tam.

Když už mluvíme o černé, poslední dobou jsem neviděl Badigadiho. Kam se ten chlápek asi poděl?

Kapitola 107 - Norn Greyratová (3-6)

Část 3

Na kolejích mi všechno přišlo nové. Moje spolubydlící byla příjemná. Seniorka Melissa pocházela z Magické rasy.

Moje babička řekla, že Magická rasa byla zlo. Učili mě, že Magická rasa by se měla odmítnout a že se zlo musí zničit. Kdybych se nesetkala s Ruijerdem, rozhodně bych si to myslela až do teď. A proto když jsem se setkala s Melissou, pochopila jsem, že bych k ní měla být zdvořilá.

Jelikož jsem byla schopná ji řádně pozdravit, Melissa mě uvítala. Vřele mě přijala, i když jsem nastoupila uprostřed semestru, a v mnoha věcech mi pomohla. Jako třeba jak se stravovat, jak používat sociální zařízení, jaká jsou na kolejích pravidla. Všechno mě naučila Melissa. Seniorka z hlídek řekla, že všichni na kolejích jsou jako rodina a že bychom spolu měly vycházet. Sice vyhlížela děsivě, ale měla silný cit pro zodpovědnost.

Kapitola 107 - Norn Greyratová (1-2)

Část 1
– Nornino hledisko –

Přemýšlím, kdy jsem se svého staršího bratra začala bát. Přinejmenším na začátku to tak nebylo.

Když jsem se s ním setkala poprvé, bratr mlátil mého otce. Svého otce jsem milovala. Ačkoli byl v mnoha aspektech k ničemu, věděla jsem, že mě z celého svého srdce miloval. I kdyby to tak nebylo, pro pětileté dítě to byl otec, kterého jsem bezpochyby milovala.

Můj bratr takového otce mlátil.

Kapitola 106 - Pocity staršího bratra (4-6)

Část 4

Infiltrace.

Ačkoli to nebylo tak těžké. Měl jsem na své straně spoustu spojenců. Byly tu i Sylphy a princezna Ariel.

Když jsem Ariel seznámil se situací, ochotně se stala mým spojencem. Ale i tak dívky z kolejní hlídky, vyjma Goriade, nebyly mému účelu nakloněné, takže jsme se dovnitř proplížili.

Rinia, Pursena a Sylphy byly špioni.

Kapitola 106 - Pocity staršího bratra (1-3)

Část 1

Když jsem šel se Sylphy do školy, dozvěděl jsem se, že se z Norn stala hikikomori.

Řekly mi to Rinia a Pursena. Od samého rána čekaly před školní branou. Řekly mi, že se Norn od včerejška zavřela ve vlastním pokoji a nechce vyjít.

„...Půjdu se za ní podívat!”

Když to Sylphy zaslechla, rychle zamířila k dívčí koleji.

Kapitola 105 - Vůdce delikventů (3)

Část 3

Po škole.

Zavolal jsem Riniu a Pursenu za školní budovu. Po dnešním debaklu mám pár věcí, co jim chci říct.

Vzadu za školou. Na místě, které filmy znázorňují jako scénu studentského mládí. Rinia a Pursena přišly a chovaly se vítězně.

„Copak, šéfe, že nás sem voláš, mňau?”

„Chceš nám vyznat lásku, haf? Pokud se nám chceš vyznat, radši by sis měl promluvit s Feddsem nebo se naštve.”

Kapitola 105 - Vůdce delikventů (1-2)

Kapitola 105 – Vůdce delikventů & jeho spojenci
Část 1

S tímhle uplynul měsíc.

Dneska se na Ranojské magické univerzitě pořádá schůze skupiny delikventů. ...Jinými slovy je to třídní hodina zvláštních studentů.

---

Kapitola 104.5 - Extra

Kapitola 104.5 – Extra: Výzkum figurín & Vztah pána a sluhy

Zhruba v době, kdy se Nanahoshi trápila a Zanoba to vyřešil, vlastně vysvětlil jedno tajemství panenky.

Tohle se stalo asi týden předtím, než se Nanahoshi rozzuřila.

Kapitola 104 - Služka a student (4-7)

Část 4

Z Aishy se stala naše domácí služebná.

Je nadprůměrná. Od té doby, co se Aisha začala starat o věci v domě, Sylphino břímě se velmi snížilo. Aisha převzala veškerý úklid. Pustila se i do praní. I moje práce převzala. To znamená, že už nemůžu hladit nebo se tváří otírat o Sylphiny nošené kalhotky. Musel jsem se toho vzdát, neboť jsem to nedokázal vysvětlit. Neměl jsem na výběr než to přejít.

Ale byly povinnosti, které jsme jí nemohli předat. Sylphy pořád nakupovala a vařila. Aisha jí pomáhala.

Kapitola 104 - Služka a student (1-3)

Část 1

Když zkouška skončila, vedl jsem Aishu a Norn domů.

Byla to psaná zkouška. Nebylo to něco, co se odvíjelo od věku. Byla to ortodoxní přijímací zkouška, co v sobě kombinovala obecné znalosti a šest základních typů magie. Zaměřená na všechny věkové skupiny. Je to jiné než v mém případě. Hádám, že to je přirozené.

Aisha dostala plný počet bodů. Kultura tady a v Milisu je trochu jiná. Jinými slovy to znamená, že jsou tu trochu jiné obecné znalosti. Ale i tak dostala plný počet. Nemám si na co stěžovat.

I Jinas říkal, že pokud je taková v 10 letech, tak by se za určitých podmínek mohla stát Zvláštním studentem. Ačkoli můj slib s Aishou se tohohle netýkal.

Kapitola 103 - Péče o sestry (2-3)

Část 2

Odpoledne.

Nechal jsem své dvě sestry doma a šel jsem do školy. Zašel jsem do sborovny, abych si promluvil se zástupcem ředitele Jinasem ohledně testu pro mé sestry.

„Pokud předtím studovaly na jiné škole, měly by naše osnovy rychle dohnat, takže tu přijímací zkoušku uděláme co nejdříve.”

Proto jsme to zařídili tak, že se ta zkouška bude konat za týden. Je to jako kvíz, ale myslím, že to je v pořádku.

Kapitola 103 - Péče o sestry (1)

Část 1

Když jsme vyprovodili Ruijerda, zamířili jsme domů. Po cestě jsme se oddělili od Sylphy. Chci být s ní, ale má práci. Není dobré nepřijít do práce bez předchozího ohlášení. Zamířila do školy, aby Ariel informovala o situaci.

Než jsme se dostali domů, už bylo poledne. Čas na oběd. Zůstávat s Norn je zrovna teď trochu trapné, takže jídlo uvařím já. Aisha mi nabídla pomoc, ale tentokrát budu vařit sám. Hotové jídlo bylo naprosto „staromládenecké vaření”. Kdybych to měl pojmenovat, bylo by to „Smažená rýže s fazolemi” nebo něco takového. No, s tím se nedá nic dělat. Na rozdíl od Sylphy jsem se vaření nijak neučil.

Kapitola 102 - Nostalgie a netrpělivost (2-4)

Část 2

Brzy poté z koupelny vyšla Sylphy.

Zdá se, že Norn v lázni usnula. Zdá se, že Aisha byla během koupání natěšená, ale když vylezla z vody, brzy poté usnula. Co jiného čekat od relaxačních účinků koupele, to bych rád řekl. Na unavené tělo zabírá teplá voda.

„Díky za pomoc.”

„Hm, zdá se, že Aisha si na mě pořád vzpomíná. Stačil jí jediný pohled a správně odhadla, že jsem Sylphy. S jedním konkrétním člověkem se to nedá srovnat, že?”

Kapitola 102 - Nostalgie a netrpělivost (1)

Část 1

Momentálně sedím na pohovce ve svém obývacím pokoji. Naproti mně sedí Ruijerd. Sylphy pomáhá Aishe a Norn s koupáním.

Sylphy a já jsme už vystřízlivěli. Jsem si jistý, že náš dech pořád trochu páchne alkoholem, ale detoxikační magie má tu moc člověka vystřízlivět.

„...”

Jak jsem se díval na Ruijerdovu tvář osvícenou ohněm v krbu, vzpomněl jsem si na to, jak jsme se poprvé setkali. Nejenom to, taky jsem si živě vybavil dobu, kdy jsme my tři, včetně Eris, spolu cestovali.

Kapitola 101 - Nadpřirozená moudrost

Část 1

Uplynul jeden týden ode dne, kdy jsme se začali starat o Nanahoshi.

Celý den jen prázdně zírala. Ale zdá se, že to nejhorší období už pominulo. Má jen malý apetit, ale jí a když na ni zatlačíme, tak se jde dokonce i vykoupat. Aniž by se přitom snažila utopit.

Ale necítím z ní žádnou sílu vůle, co měla předtím; možná proto, že její napětí pominulo. Je to pocit, že kdyby jste do ní strčili, tak by se prostě rozbila. Nemá vůbec žádnou energii. Kdybych to měl říct jinak, pak je to takový ten pocit jako u člověka, kterého obelhala mafie a vzápětí zjistil, že je hlavní hvězdou v pornofilmu. Nemůžu ji nechat samotnou. Musím dávat pozor, aby se nesetkala s někým jako Luke.

Kapitola 100 - Zhroucení (2-4)

Část 2

Dorazili jsme na ošetřovnu.

Položili jsme Nanahoshi na lůžko. Tvářila se bezvýrazně. Byla to strašná tvář. Vypadalo to, jako kdyby z ní vycházel stín smrti. Prozatím jsem to důležité řekl léčivému mágovi, co měl službu. Emoční stavy se nedají vyléčit léčivou magií.

Když se Julie najednou podívala na moje nohy, zatahala mě za lem rukávu. „Velmistře, tvoje tvář vypadá strašně.”

Jak jsem to zaslechl, dotkl jsem se vlastní tváře. Přemýšlím, jak se zrovna teď tvářím. Ach, ne, pravděpodobně jsem taky značně rozrušený. Pokud se trochu neuklidním.

Kapitola 100 - Zhroucení (1)

~ A máme tu jubilejní 100. kapitolu. ~

Část 1

K tomu incidentu došlo měsíc poté, co dorazil dopis od Paula.

---

Brzy odpoledne.

Pomáhal jsem Nanahoshi s experimenty. Akorát dneska to pokračovalo trochu jinak.

„Pokud tenhle magický kruh uspěje, budeme moct pokročit k další fázi,” prohlásila Nanahoshi a ukázala mi magický kruh mnohem větší než předchozí.

Mnohem obrovitější. I když říkám tohle, je pořád jenom zhruba 90cm v průměru. Na listu, nezvykle velkém pro tento svět, jsou velmi natěsno nakreslené jemné vzorky. Bylo to mistrovské dílo, které kreslila víc než jeden měsíc. Co se Nanahoshi týče, je to kolekce její dvouroční práce.

Kapitola 99 - Dopis

Část 1

Bylo ráno, otevřel jsem oči. Sylphy spala, místo polštáře mou paži.

Bílé vlasy a bílý zátylek. Když se dobře podíváte, dlouhé řasy. Tahle roztomilá dívka spí s mou paží místo polštáře a není na ní vidět jediný kousek spodního prádla. Spí tak pokojně, zatímco mi bezbranně ukazuje svou spící tvář.

Kapitola 98 - Život v domě (4-6)

Část 4

Strážení v noci... začnu to označovat jako noční směna.

Sylphy má noční směnu dva dny z každých tří. Jinými slovy má jednou za tři dny jeden den volna. Když pomyslím, že do teď neměla žádné volné dny, je to značně nedostatečné.

To je díky Elinalize. Svolila být princezniným doprovodem. Vlastně jsem nikdy neviděl, že by spolu Elinalize a Ariel mluvily, ale zdá se, že spolu vycházejí celkem dobře. Smyslná Elinalize a precizní Ariel. Myslel jsem si, že budou jako voda a olej, ale zdá se, že to tak není. ...Podle Sylphy, Ariel není zase až tak pořádkumilovná. Něco v tom smyslu, že se přede mnou snaží vypadat dobře.

Kapitola 98 - Život v domě (1-3)

Část 1

Od té doby, co jsem se oženil se Sylphy, uplynuly dva měsíce.

Na Magické univerzitě začíná nový semestr, taky jsem povýšil na druháka.

Můj životní styl se velmi změnil. Zaprvé jsem se odstěhoval z kolejí, stal se z toho životní styl docházení z domu.

Ráno se probouzím ve velké posteli ve vlastní ložnici. Pokud vedle mě v té chvíli spí Sylphy, dám jí pusu na dobré ráno. Sylphy ráno vstává brzy, ve stejnou dobu jako já.

Kapitola 97 - Svatební oslava, konec (4-7)

Část 4

Když jsem se vrátil zpět do domu, Elinalize a Sylphy zrovna scházely ze schodů. Elinalize měla oči trochu napuchlé, ale tvářila se tak nějak posilněně.

„Ach, Rudi. Paní Ariel...?”

„Zrovna se vrátila domů.”

„Aha... promiň, že jsem to nechala na tobě. Řekla paní Ariel něco?”

„Že tě nechává v mých rukách.”

Kapitola 97 - Svatební oslava, konec (1-3)

Část 1

Banket pokročil bez otálení.

Nedělali jsme nic konkrétního jako polibek před ostatními nebo výměnu prstýnků.

Od začátku až do konce to bylo jídlo, pití, trochu rámusu a pak návrat po skupinkách dvou nebo tří; takhle se tady dělá svatební oslava.

Není špatné dělat to bez formalit.

Kapitola 96 - Svatební oslava, průběh

Část 1

Za několik dní.

Rudeova vila. Stanovený den svatební oslavy.

Naplánovali jsme to na měsíční volno, na poledne. Jinas projevil zdrženlivost a Soldat měl hodně práce s poradami, takže odmítl. Zdá se, že mají oba dost napilno.

Myslel jsem si, že Badigadi nebude mít čas a také nepřijde, ale jeho veličenstvo mělo nečekaně volnou chvilku a prohlásilo, že se zúčastní. Kromě něj pozvánku přijalo dalších 11 lidí.

Správně, dokonce i Nanahoshi pozvání přijala.

Kapitola 95 - Svatební oslava, přípravy (2-3)

Část 2

Teď už tak nějak máme ponětí, co máme dělat.

Jelikož přijde přes deset lidí, jsou třeba vhodné suroviny. Z toho důvodu musím nejprve jít nakoupit. Sylphy a já jsme bok po boku zamířili do obchodní čtvrti.

„Ale předtím jsem přemýšlela, že ti seženu nové oblečení, Rudi,” navrhla Sylphy.

Když jsem zaslechl 'oblečení', shlédl jsem, co jsem měl na sobě. Je to obvyklá šedivá róba. Jelikož je den, není třeba silnějšího oblečení.

Kapitola 95 - Svatební oslava, přípravy (1)

Část 1

Už je to týden, co je renovace domu dokončená. Sylphy dostala od Ariel 7 dní volna. Aby mohla Sylphy vést dobrý manželský život, vzala to v úvahu. Já jsem toho využíval a 7 dní a 7 nocí se nechal Sylphy rozmazlovat a rozmazloval Sylphy a prožíval mnoho sladkých a neřestných nocí...

Tak to se nestalo...

Jelikož jsem se také stal hlavou domácnosti, jsou věci, které musím udělat.

Kapitola 94 - Dramatické (2-3)

Část 2

A tak končí dokumentární představení domu Sylphy. Sedí na posteli, přitulená ke mně. Uculovala se a má dobrou náladu. Jsem strašně rád, že se jí dům líbí. Chci ji povalit na záda a pokračovat v dělání toho, co dělají manželé a manželky. Ale před tím s ní musím prodiskutovat jednu maličkost.

„Sylphy, už to budou tři týdny, co jsme se rozhodli, že se vezmeme. Ačkoli to byla chvilka, už uplynulo trochu času.”

„A-ano.”

Kapitola 94 - Dramatické (1)

Část 1

Království Ranoa, Magické město Sharia.

Je to město s mnoha studenty a v jedné jeho části byl dům, co měl jistý problém. Postavený před 100 lety, Rudeova vila. Ten problém, co měl, bylo...

[Strašilo tam.]

Kapitola 93 - Věci před svatbou II (6-9)

Část 6

Vrátil jsem se do domu. Koupil jsem velké množství svítilen, abych osvítil všechny pokoje. Rozdrtil jsem všechny možnosti, o kterých jsem nepřemýšlel, když jsem sem přišel poprvé. Také jsem prozkoumal krb. Strčil jsem dovnitř hlavu, abych se na něj pořádně podíval.

„Hmm, změnilo se to...”

Kapitola 93 - Věci před svatbou II (1-5)

Část 1

V noci se budeme střídat v hlídkách.

Dva lidé budou spát, zatímco třetí bude hlídat. Pokud dojde k nějaké abnormalitě, okamžitě vzbudí dva zbývající lidi. Je to taková domluva. Takhle řečeno, pokud se ozve nějaké kirikiri, tak je určitě vzbudím.

Spíme ve stejné místnosti, kde předtím krutě zavraždili předchozího majitele. Je to místnost na konci chodby v horním patře. Může to mít nějakou spojitost s místem, kde se objevuje démon.

Vážně si nemyslím, že by něco takového způsoboval zloděj bez domova, ale pokud by to tak vážně bylo, ulevilo by se mi. Pokud je protivníkem člověk, je snadné se s ním vypořádat. Také bychom mohli dostat odměnu, že jsme ho chytili, což by pomohlo s financováním svatby.

Pokud je protivníkem démon, je to jednoduší. Najdi a znič. Je to vážně jednoduché.