Kapitola 112 - Přirozený nepřítel

Kapitola 112 – Setkání s přirozeným nepřítelem

Část 1

Pocítil jsem senzaci, jako kdybych se najednou probudil ze spánku.

Hádám, že to je takový ten pocit, kdy vás něco vyvede z míry. Jasně jsem cítil, jako by se moje vědomí na chviličku přerušilo.

Když jsem se podíval vedle sebe, Elinalize se rozhlížela po okolí a tvářila se přitom, jako kdyby ji zrovna obelstili.

„Teleportovali jsme se, že jo?”

„Kdo ví.”


Rozhlédl jsem se kolem. Je to stejné jako předtím, kamenné trosky. Vážně to nevypadá, že by v tom byl nějaký rozdíl. Ne, v koutu je malá hromádka písku. A po stěnách už není ani břečťan. Celkově se zvětšil poměr světle hnědé barvy. Je to jiné místo.

Pomalu a obezřetně jsme vyšli z magického kruhu. S našimi těly se nestalo nic nezvyklého. Máme svoji batožinu. A Elinalize ani obsah batožiny se ani neocitly někde jinde.

Když jsme z kruhu vystoupili, zase se obnovil a začal vydávat namodrale bílé světlo. To je vážně praktické. I když podle toho, co vidím, se nezdá, že by tu byl někde instalovaný magický krystal. Jak to asi funguje? Jestlipak je krystal někde hluboko v podzemí? Pokud je to schopné čerpat magickou moc ze svého okolí, tak bych rozhodně rád věděl, jak toho dosáhnout, ale...

„A tak. Prozatím bych se chtěla ujistit, že se můžeme vrátit.”

„Správně.”

Existují magické kruhy na obousměrnou teleportaci, ale to neznamená, že se budeme moct bezpodmínečně vrátit. Pokud to je jen jednosměrný průchod, budeme se muset vrátit pěšky. Už se nám podařilo přijít sem, ale cesta zpátky by pořád trvala půl roku.

„Takže já půjdu...”

„Ne, já půjdu. Půjdu a pokud se nebudu moct vrátit, tak jdi beze mě.”

Jak to Elinalize řekla, pokynula mi, abych ustoupil.

„Pokud dojde na nejhorší a zmizíš, nechám to na tobě, abys to nahlásil Paulovi.”

„Aha, takže to nechám na tobě.”

No, vážně mi nesejde na tom, kdo z nás to ověří. Zdá se, že jsme se teleportovali, ale vůbec není jisté, že by tohle bylo Begaritto.

„Tak já jdu.”

Elinalize skočila do magického kruhu. V následujícím okamžiku to skoro vypadalo, jako kdyby ji ten magický kruh nasál a její silueta zmizela. Je to poprvé, co jsem viděl okamžik, kdy se člověk teleportuje. Tak nějak to působilo dojmem, jako kdyby se propadla do země. Přemýšlím, jestli se přitom pohybuje vnitřkem země.

„...”

Prozatím budu v klidu čekat. Mám víru v Nanahoshinu historku. Orsted prohlásil, že to nevyžaduje žádné konkrétní zaříkávání. Je tu možnost, že to možná vyžaduje nějaký magický nástroj, ale prozatím se nám podařilo se teleportovat. Takže si chci myslet, že i návrat proběhne v pořádku.

Pět minut.

Deset minut.

Patnáct minut.

„Trvá jí t— O.”

Po patnácti minutách se Elinalize vrátila. Ten okamžik, co se zjevila, byl převrácený záznam toho, jak zmizela. Zdálo se, že jak se objevila, jako by ji země vydechla ven.

Elinalize se neklidně rozhlížela po okolí a když mě spatřila, hluboce přikývla.

„Zdá se, že jsem se řádně vrátila.”

„Každopádně ti to trochu trvalo.”

„Vážně? Ale měla jsem v úmyslu se vrátit okamžitě.”

Takže je v tom nějaké zpoždění? I když říkám tohle, je to nanejvýš pár minut. Při jedné cestě zhruba sedm minut. Přemýšlím, jestli s tím má co dělat časový rozdíl.

Ach, tak mě tak napadá, že jsem někde slyšel, že od zmizení kraje Fedoa a objevením prvních uprchlíků taky došlo ke zpoždění. Jestlipak mi to řekla Sylphy? Teleportace není okamžitý přesun, ale možná že to je vysokorychlostní pohyb. Nebo možná že to je něco jako bosonový skok.

„Každopádně pokud se dokážeme vrátit, tak s tím není žádný problém.”

„Správně.”

Kdyby to bylo něco nebezpečného, Orsted by to určitě nepoužíval. Měli bychom se spokojit s tím, že jsme si potvrdili, že se dá vrátit.

„Tak půjdeme?”

Když jsme si potvrdili, že dokážeme ten magický kruh použít, vyšli jsme po schodech nahoru.

Část 2

Jakmile jsme dorazili do patra, cítil jsem, jak se teplota rychle zvedla. Byl to závan horkého vzduchu. Ale nebyl to protivný pocit. Možná proto, že je tu nízká vlhkost.

Slyšel jsem, že kolem trosek se rozkládá poušť. To potom chápu i tohle horko.

Trosky byly pečlivě postavené z kamene, podobně jako trosky v lese. Pokud bych měl říct nějaký rozdíl, pak by to bylo to, že na stěnách a střeše nebyl žádný břečťan a že se v chodbě hromadil písek. Bylo tu dost písku, že skoro nebyla vidět podlaha. A pořád v něm zůstalo pár stop. Bylo by lepší, kdyby to nebyl Orsted. Pokud na něj nakonec narazíme, budu se muset vzdát a padnout před ním na kolena.

Byly tam čtyři místnosti. Přemýšlím, jestli je půdorys všech trosek stejný. V jedné místnosti byl uložený tlustý bílý plášť a čutora.

...Jak jsem si myslel, tohle by mělo patřit Orstedovi. Tím jsem si jistý.

„Naše stopy, co budeme dělat, měli bychom se je pokusit zahladit?”

„Tyhle jsou od Orsteda? Myslím, že by to nemělo vadit, ale...”

Ale je to děsivé.

Přemýšlím, jestli bychom tu neměli nechat nějakou zprávu. Po Nanahoshině doporučení jsem použil tvůj teleportační magický kruh. Určitě se budeme držet povinnosti to utajit, tak se prosím nenaštvi. Něco takového.

...Jelikož nevíme, kdy přijde, taky by mohla být nečekaně vysoká šance, že na to nepřijde. Je tu možnost, že samotná ta zpráva by mohla být náš zrádce. Prozatím se tomu vyhnu.

Potom jsme prozkoumali zbytek trosek, ale přirozeně jsme na Orsteda nenarazili.

Po průzkumu vnitřku jsme šli ven.

Venku bylo horko.

Nebylo to teplo.

Bylo to HORKO.

Z toho větru, co mi vanul do tváře, mě pálila kůže.

Před očima se mi rozkládala scenérie písečných dun, co jsem ve svém minulém životě viděl mnohokrát na obrázcích. Je to poušť.

Ale slunce začalo zapadat. Jsem si jistý, že velmi brzy bude noc. Jak to bylo, bylo lepší jít v poušti v noci? Nebo jelikož je v noci pod nulou, bylo lepší se nepohybovat? Přemýšlím, jestli nevadí, když i na tento svět aplikuji takovou logiku.

...Pokud si to dobře vybavuju, na poušti je spoustu netvorů, co jsou aktivní v noci. Kdybychom se pohybovali v temnotě, určitě by bylo nebezpečné, kdyby nás přepadli netvoři.

„Elinalize, co budeme dělat?”

„I když se teď dáme na pochod, tak moc daleko nedojdeme. Sice je trochu brzy, ale pojďme se uložit pod střechu.”

A tak z toho vzniklo to, že dnešní noc přečkáme v těchto troskách.

Část 3

Noc byla intenzivně studená. Slyšel jsem, že rozdíl v teplotě během dne a noci je velký, a tak to rozhodně bylo.

Zrovna teď to bylo v pohodě, protože jsme byli v troskách, ale nemůžu si pomoct a přemýšlím, co bude, až budeme tábořit venku. Přemýšlím, jestli by nevadilo, kdybych zemní magií vytvořil úkryt a noc strávili tam.

Vytvořit zemní magií [Zemní pevnost] je praktické, ale pokud jí přestanu dodávat magickou moc, pak se zhroutí. Ale pokud ji trochu pozměním, bylo by možné ji udržovat ve tvaru Kamakury. Uvnitř bychom udělali ohniště a zahřáli to tam. Jo, udělejme to takhle.

Pro dnešek jsme se uložili ve spacácích v jedné místnosti v troskách. Prozatím jsem veškerou magii, co jsem mohl, nalil do Elinalizina magického nástroje. Položit ruku na plenku a vlít do ní magickou moc. Je to hloupá scéna.

Elinalize jen tak mimochodem řekla: „...Rudee, pokud nakonec nebudeš mít dostatek magické moci, zapomeň na magický nástroj.”

„Ale pokud ho přestanu zásobit magickou mocí, copak to potom nebudeš schopná snést, Elinalize?”

„Když přijde na boj, tvoje magie je absolutní základ. Uděláme z toho naši prioritu.”

Netvoři na kontinentu Begaritto nejsou tak silní jako netvoři na Magickém kontinentu. I když říkám tohle, měli by tu být netvoři na stejné úrovni. Nesmíme polevit v pozornosti.

„Ne, při tomhle množství to není tak, že by mi magická moc zmizela.”

„Vážně? Ty máš vážně nekonečnou zásobu, co...”

„Ale s tvojí sexuální touhou se to nedá srovnávat.”

„Ale, není to zase až tak velké.”

Navíc pokud přestanu zásobit magický nástroj magickou moci a z Elinalize se pak stane sexuální zvíře. To by bylo strašné. Kdyby mě napadla, tak bych to rozhodně nedokázal snést.

„Jenom jednou, neboj, bude to naše tajemství.”

„Odolával jsem, ale nedokázal jsem tomu zabránit.”

Přesně takhle si můžu vymyslet spoustu výmluv. Pokud to nedokážu vydržet, tak bychom oba mohli zakusit pohromu. Jako třeba že by Elinalize otěhotněla. Cliff by mě celý svůj život nenáviděl, Sylphy by se na mě dívala prázdnýma očima, moje sestřičky by mnou opovrhovaly. Jo, kdybych se Elinalize dotkl, nevidím před sebou nic než černou budoucnost.

Pokud to nakonec dopadne tak, že to nebudeš moct snést, aspoň to udělej jenom pusou. A, to nejde. Jakmile mi na mysl začaly tanout takové myšlenky, začalo se to také střádat. Přece jenom jsem se za poslední týden tiskl k Elinalize. Neudělali jsme nic zvlášť erotického, ale přece jenom jsem mladý. Dneska v noci, až budu na hlídce, se o to musím rozhodně postarat.

„No, pojďme spát. Zdá se, že touhle pouští půjdeme nějaký ten den. Nebylo by dobré, kdybychom nešetřili naši fyzickou sílu.”

„Správně.”

I když není dobré, abychom nešetřili svou fyzickou silou, pokud nevypustím to, co je třeba vypustit, tak to nebude dobré. Být mužem je bolestné.

Část 4

Tu noc.

Zatímco jsem byl na hlídce v místnosti v troskách, najednou jsem ucítil sladkou vůni. A zároveň jsem najednou pocítil tepání.

Srdce mi rychle tlouklo. Když jsem otevřel oči, vedle mě spala Elinalize. Tiskla si k sobě svůj meč a zdálo se, že se jí nespalo moc dobře.

Měla bílý zátylek. I ruce má bílé a vláčné. Její tvář se podobá Sylphině, ale je dospělejší než Sylphy. A to samé platí o její postavě, je vyšší než Sylphy a štíhlá. A zvlášť ta linie od pasu k bokům. Byla to dokonale nakreslená křivka. Dokonalejší než co jsem viděl na každé jiné ženě. Elinalize. Pokud si to dobře vybavuju, byla celkem šikov...ná, že...

„Haa... haa...”

Než jsem se nadál, moje polínko vyrostlo na velký strom. Hlavu mám jako v oblacích.

„Hm...”

Elinalize se přetočila. Přikrývka se odhrnula a já viděl její stehna, pevně obalená v těch kožených kalhotách.

Je to pěkná prdelka. Taková, co člověka nutí ji vší silou začít ochmatávat. Bezděky jsem začal natahovat ruku k jejím vnitřním stehnům. Chci se dotknout. Chci se dotknout.

V pokušení citů jsem se dotkl jejího vnitřního stehna. Nohy má skoro jako antilopa.

Když jsem se jí dotkl, Elinalize zasténala a mírně rozevřela nohy.

Tahle žena, copak mě nepokouší...?

Než jsem se nadál, moje dolní půlka už je v takovém stavu, kdy to nedokážu vydržet. V pořádku. Nevadí to. Pokud to bude jenom jednou, jenom jednou. Elinalize to neodmítne. V tichosti to přijme. Žádný problém, prostě tak.

„Cliffe...?”

S jejím promluvou ze sna jsem se vzpamatoval.

Odlezl jsem po všech čtyřech a odešel z místnosti. Přesně takhle jsem odešel z trosek, jako kdybych před něčím utíkal.

Myslel jsem si, že jsem pořád ještě v bezpečí, ale zdá se, že se to nějak nastřádalo. To nejde, to nejde. Nesmím se nechat smést momentálními pocity. Takovouhle hříšnou tekutinu je zakázáno vypustit.

S touhle myšlenkou jsem se posadil do písku. A ve chvíli, kdy jsem si stáhl kalhoty. Jsem najednou pocítil přítomnost.

„...Hm?”

Jestlipak je to Elinalize. S touhle myšlenkou jsem se podíval směrem k té přítomnosti a tam stála okouzlující žena. I když je chladno, byla oblečená jako tanečnice. Ta látka byla tenká. Kdybych se na to podíval za jasného světla, možná by se to jevilo průhledně.

Vlasy měla krátké a asi černé barvy. Na konci se jí vlnily. V téhle tmě je těžké říct, jakou barvu měla její kůže. Akorát že v téhle tmě se mi zdálo, že zářila tlumeným bílým světlem.

Každopádně je to pěkné tělo. Skoro takové to, co chcete obejmout. Jsem si jistý, že to je ono. Je to parádní tělo. Kdybych je měl porovnat, Elinalize by vedle ní vypadala jako větev.

Přiložila si prst ke rtům. A pak si olízla špičku prstu. To okouzlující gesto mi uchvátilo zrak. Nedokázal jsem od jejích rtů odvrátit pohled.

Přesně takhle pomalu přišla až ke mně. A pak si přede mnou dřepla a pomalu roztáhla stehna. V tom okamžiku mi nos prostoupila stejná sladká vůně jako předtím. Nos mi dráždila vůně s mnohem zdrcující bohatostí než předtím.

„Polk...”

Nasucho jsem polkl. Měl jsem pocit, jako kdyby mi něco odkapávalo od brady. Když jsem to setřel a podíval jsem se na ruku, byla zbarvena temnou rudou. Uvědomil jsem si, že mi teče krev z nosu.

„Ufufufu...”

Natáhla ruce v pobídce, abych šel za ní. Chopil jsem se té ruky, skoro jako bych k ní padal a...

„Rudee!”

V následujícím okamžiku jsem z trosek zaslechl ozvěnu výkřiku. Zároveň s tím zevnitř vyskočila žena.

Z toho místa, kde ta žena, Elinalize, s mečem v ruce byla, skočila. Přesně takhle se vpasírovala mezi mne a tu ženu.

„Vzpamatuj se!”

„Ech?”

Zmatek. Elinalize byla připravená vyrazit, zaútočit na tu ženu.

„Ki...!”

Ta žena ze sebe vyrazila vysoký jekot a vyrostly jí podivně dlouhé nehty. Před mýma očima se její postava měnila a na zádech jí vyrostla křídla. Za pohybu těch křídel vyletěla na oblohu. Odtamtud skočila k útoku na Elinalize.

Ga~n!

Pak s tlumeným kovovým zvukem narazila do štítu a žena se odvalila po zemi. Elinalize ji bez zaváhání přišlápla nohou k zemi. A pak do těla zápolící ženy vrazila meč.

„Gyo...” vypustila ze sebe podivný zvuk.

Elinalize svědomitě vrazila svůj meč do ženina těla, zas a znova. Potom ustoupila a trochu se od ní vzdálila. Ta žena sebou chvíli cukala, ale pak se přestala hýbat. Zemřela.

„Ech...”

Já tu scénu sledoval jako ve snách. Počkat, co se to teď vůbec stalo. Moje dolní polovina těla byla v extázi, stejně jako vždycky. Ha? Proč? Co se stalo?

Zatímco jsem byl zmatený, Elinalize mě začala propleskávat. „Vzpamatuj se, je to succubus!”

„Ech? Succubus? To zrovna teď?”

Ta mrtvá žena. Ať se na to dívám, jak chci, je to normální žena. Ačkoli jí ze zad vyrostla křídla jako netopýr a nehty měla abnormálně dlouhé (Pozn.: Ehm, normální žena.).

Ach, když jsem se pořádně podíval, měla modrou pleť. A i části jejího obličeje, když se člověk podíval pořádně, vypadala trošičku jinak než lidé. Ale je to pěkné tělo. I když zemřela. Pokud je mrtvá, tak se nenaštve, když je trochu osahám. Přece jen má v těle i díry...

„Je to poprvé, co jsem sama jednoho viděla. Ale jak se povídalo, vydává dost silný zápach, že mi je z toho zle, není o tom pochyb...”

„Zápach?”

Já mám spíš pocit, že to je dobrý pach. Cítím se úžasně vzrušený. Každopádně podívejte se na Elinalizino tělo. Zatímco hruď má na té menší straně, má nádhernou tvář a dlouhé, štíhlé nohy. Ta úžasná křivka v bocích.

„Elinalize, máš pěkné tělo, ne?”

„Co? Počkej, Rudee. Vzpamatuj se.”

Je to v pořádku, tahle žena je lascivní. Pokud ji pochválím, můžu to udělat. Udělej to. Je to děvče, co to dělá snadno.

„Mám pocit, že chci, aby mě objal někdo tak něžný jako ty, Elinalize...”

„Povím to na tebe Sylphy?”

„Když nic neřekneš, nikdo se to nedozví...”

Postavil jsem se a přišel k Elinalize. Ta si připravila svůj štít a stáhla se.

„Ach, tak mě tak napadá, že jsem slyšela, že succubové muže pletou.”

„Hele, Elinalize... pojďme dělat úchylné věci...”

Elinalize stáhla obočí a jednou si povzdechla.

„Hnnn!!”

Ga~n!

Praštila mě štítem. Odhodilo mě to zpět na písek. Rychle jsem pomrkával. Ne, to nevadí, přece jen je to Elinalize. Pokud tu ženu před sebou zrovna teď nezneuctím.

„Haa... haa... jednou, jenom jednou to bude v pohodě. Rozhodně zařídím, že tě to uspokojí, takže...”

„Ach, kruci... Rudee. Než napočítám do 10, použij detoxikační magii.”

„Detoxikační magii? A pak mě to necháš udělat?”

„...Rychle ji použij.”

Aniž bych se vůbec snažil zakrýt svůj zhrublý dech, jsem odříkal zaříkávání na detoxikační magii. Začal jsem základním řádem a pak se přesouval až k mírně pokročilému. Najednou jsem měl pocit, že je mi lehčeji.

„...Ha?”

Najednou jsem měl pocit, že mám svěží mysl. Dolní půlku těla mám trochu ztěžklou, ale ta nesnesitelná sexuální touha je už pryč. Podíval jsem se na Elinalize. No, její postava je erotická. Rozhodně je erotická. Ale to je celé.

„Ten pach, co succubus vypouští. Slyšela jsem, že svádí muže, ale je to vážně výjimečný účinek, co?”

Když si Elinalize povzdechla, založila svůj meč zpět do pochvy. A pak si překřížila ruce na hrudi, zhluboka se nadechla a povzdechla si.

„...Fu... Můj ty světe.”

„...”

Zrovna teď. Co jsem to vůbec dělal? Ta slova, co jsem před chvílí řekl.

...Tohle je zlé.

„Teď pojďme spát. Dávej pozor, abys příště nepolevil v obezřetnosti.”

Jak to Elinalize řekla, vrátila se zpět dovnitř.

A já jsem se celý ošíval a zavolal na ni: „Ehm, Elinalize. Totiž, za to teď se omlouvám.”

Jak jsem to řekl, Elinalize se s podezíravým výrazem na tváři otočila a pak se s širokým šklebem zasmála.

„Chci, aby mě objal někdo tak něžný jako ty, Elinalize.”

Cítil jsem, jak rudnu v tváři. To mě přinutil říct ten succubus!

„Pojďme dělat úchylné věci?”

„Gununu.”

Co je tohle? Proč je to tak trapné?

Jak se Elinalize smála a šklebila, přišla až ke mně a poplácala mě po hlavě. „Rozumím. Succubové jsou takoví netvoři. S tím se nedá nic dělat. Samozřejmě Sylphy nebo Paulovi nic neřeknu.”

„Elinalize!”

Elinalize mi v té chvíli přišla jako bohyně.

„Ale není dobře lidem příliš důvěřovat. Do teď jsem to zvládala sama, ale moje kletba se postupně zesiluje. Nakonec to už nebudu schopná snést.”

„Rozumím. Až na to přijde, dobře se o mě postarej.”

„To ne, až na to přijde, musíš to vydržet!”

„Dobře.”

Jak to Elinalize řekla, v tichosti se usmála. „Takže jelikož jdu spát, pokračuj v hlídání... a taky spal to tělo.”

„Dobře.”

Elinalize vešla do trosek.

Udělal jsem něco špatného.

Spálil jsem tělo succuba a kosti zahrabal. Když jsem se podíval zblízka, vůbec neměla roztomilou tvář. Vypadala jako netopýr. Přemýšlím, proč jsem k něčemu takovému cítil touhu? Ale když jsem se na to před chviličkou díval, měl jsem pocit, že měla lidskou tvář. Pokud odhalíte její skutečnou podstatu, uvidíte i skutečnou tvář. Nebo něco takového. Asi. Je to jako upír ze západních filmů.

Tělo, co? Tohle tělo je mimo, co? Ale mělo to pěknou postavu. Bon-kyu-bon (Pozn.: Něco ve smyslu 90-60-90).

Mám pocit, že to je něco ve smyslu jako mít možnost přidat Elinalize prsa.

A, to nejde, to nejde.

Každopádně to bylo nebezpečné. Kdyby do toho Elinalize neskočila, co by se asi stalo? Kdybych se prostě jen tak chopil té ruky... Možná bych zemřel, když by mi vysála veškerou vitalitu.

Ha, nicméně vážně mám těžkou dolní půlku těla. Tohle a tamto je taky kvůli tomu succubovi. Pokud to takhle půjde dál, tak na Elinalize nakonec možná vážně zaútočím.

Než půjdu dovnitř, měl bych se o to rozhodně postarat. Každopádně od teď bych si měl dávat pozor i na succuby.

Přesně takhle jsme strávili naši první noc na kontinentu Begaritto.
------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>