Kapitola 113 - Pouštní ekologie (2)

Část 4

Večer je poušť rudá. Země je zbarvená do tmavé rudé a jdou na ní snadno vidět kontrasty ve vzorech. Jak se na povrchu vytváří rudé a černé proužky, široko daleko je vidět taková iluzorní scéna. Je to jiný svět. I na mém předchozím světě musela být taková scéna.

„Teplota klesá. Zdá se, že takhle budeme moct v noci urazit ještě kus.”

„Správně, pojďme dál.”

„Rozu—ha?”

Jak jsme mluvili, všiml jsem si, že něco létalo ve vzduchu. Když jsem se podíval pořádně, byl to velký netopýr o velikosti zhruba 50 cm. Velký.

Začali kolem nás kroužit, zatímco hlučně mávali křídly. Během dne se neobjevují, možná loví normální hmyz a ještěrky.

„Je to velký netopýr, co?”

„Och, je to netvor?”

„Těžko říct, jestli to je netvor nebo ne, ale měli bychom si dávat pozor, protože jich je tu hodně.”

Zdá se, že tenhle netopýr se jmenuje Obrovský netopýr. Jeho řád je F. Jelikož jich je tolik, mohli by být zhruba v řádu E. Chybí mu útočná síla, takže to není moc velký protivník. A na lidi ani neútočí. Zdá se, že akorát otravuje svým máváním křídly.

„C-co? Co to dělají?”

Z nějakého důvodu se shlukli kolem Elinalize. Nijak zvlášť na ni neútočili, jenom kolem ní létali. Jsou to samečci?

„Hej, Rudee! Nestůj tam jen tak a dělej něco!”

„Dobře.”

Dokonce ani Elinalize nedokáže skousnout, když se na ni tolik tlačí. Mám udělat tornádo a rozehnat je? Takhle ledabyle jsem přemýšlel.

„Hmm?”

V tom hejně netopýrů. Byla přimíchaná podezřele velká silueta. S křídly velkého netopýra kouzelně hopsala blíž. V tom samém okamžiku mě v nosu zalechtala sladká vůně. Je to succubus.

„Uoooch! Kamenná střela, kamenné dělo!”

Z ruky mi vystřelila tlustá a těžká střela a vrazila do succuba jako fyzická rána. Succubus se zmučenou tváří o krok ustoupil. Bez zastavení odběhl pryč, zatímco se držel za břicho.

Ups. Bezděky jsem snížil sílu. Tak nějak se zdá, že není dobré, když má protivník lidskou tvář. Nemám něco takového jako odhodlání zabít.

Vůči netvorům jménem succubus jsem slabý. To přiznám. Jelikož to nezabiju, jakmile ucítím tu feromonovou vůni, přijdu o rozum. V den, kdy se k němu přiblížím, abych s ním bojoval, mě polapí, než bych řekl švec. Ačkoli pokud mezi námi bude nějaká vzdálenost, dokážu ho porazit jedinou kamennou střelou. Nenechám se porazit.

Bojová síla succuba je kolem řádu E, ale řadí se do řádu C. Je to mocný netvor. Kdybych byl pořád panic, ne, kdybych nezakusil sladké noci se Sylphy, pravděpodobně bych nedokázal vyhrát.

Stvoření jménem succubus bylo přece jenom něco, co jsem ve svém minulém životě miloval. Succubus na tomto světě je bez líčení trochu ošklivý, ale dokud před mužem ukáže své nahé tělo, nedá se nic dělat. Jakmile pochopíte, že to je něco takového, je snadné to přijmout.

Proto se s tím nedá nic dělat. Když jsem se postaral o Obrovské netopýry, přišel jsem k Elinalize zezadu a objal ji. S tímhle se nedá nic dělat. Je to abnormální stav.

„Hej, Rudee! Vzpamatuj se! Rychle použij detoxikaci! Přestaň se na mě lepit!”

„Jenom trošku, bude to jenom trošku! Jenom krapítek! Nebude vadit, když to udělám zezadu, zezadu se to nepočítá jako aféra!”

„Přestaň vtípkovat!”

„Guho!”

Jak jsem ji objímal, Elinalize mě praštila svým robustním štítem. Kdyby tohle bylo eroge, Elinalize by nazývali hrdinkou násilného typu. Není to absurdní. Každopádně když jsem se kvůli bolesti trochu vzpamatoval, použil jsem detoxikaci.

„Haa... haa... Obtěžuješ mě.”

„Nedá se nic dělat... Přece jen je to takový netvor.”

Uu, to místo, kam mě praštila, mi tepe bolestí. Štít je přece jenom tupá zbraň.

„Fuu... No vážně, chci, aby nás už ti succubové nechali na pokoji! Aach, no vážně, začínám cítit, jak to na mě leze.”

Elinalize se propleskávala po zrudlých tvářích, zatímco potřásala hlavou. Zdá se, že pocítila něco z mých nepravidelných pohybů během dvorného chování. Byla to naprostá chyba succubových feromonů, není to tak, že jsem se chtěl poddat vilnosti nebo tak něco. No, to je jedno.

Když mě praštila, taky to vlastně snáší. Nedalo se nic dělat. Tohle je prostě věc, s kterou se nedá nic dělat.

„Ti netopýři museli být podřízení succuba, co?”

„Zdá se, že jo.”

I na Centrálním kontinentu jsou netvoři, co nutí slabší netvory, aby je poslouchali. Pokud si to správně vybavuju, i první netvor, co jsem na tomto světě spatřil, byl takový. Přemýšlím, jak se jmenoval. Zdá se, že jsem na to zapomněl, protože jsem ho viděl jenom jednou. Byl to nějaký druh divokého prasete, co chodilo po dvou.

Succubus měl za své podřízené Obrovské netopýry. Když náhodou spatří cestující pár, pošle netopýry po ženě, pak upoutá muže a unese ho. Pak si succubus vezme muže do hnízda a sní ho v sexuálním smyslu. A pak ho sní doslova.

My je zvládneme, protože je mohu porazit jediným útokem na dálku. Ale jsem si jistý, že pro šermíře a válečníky to musí být těžké. Každopádně nemůžete bojovat na blízko, aniž byste se nenadýchali té vůně. Čím déle ten boj trvá, tím je nevýhodnější. Každý šlechetný rytíř se prostě bez boje zhroutí. Abyste vyhráli nad succubem, musíte být aspoň homosexuál.

„Co to je tentokrát?”

Po bitvě se succubem. Zpoza písečné duny se objevila dvounohá ještěrka, co vypadá jako velociraptor. Řítí se na nás jedna po druhé. Ačkoli nejsou velké, je jich hodně. Některé z nich začaly jíst padlé netopýry na zemi.

„Tyhle jsem předtím neviděla.”

Elinalize se postavila do střehu, aniž by polevila v pozornosti. Já jsem také obhlížel situaci, zatímco jsem svíral svou hůl.

„Existují i netvoři, o kterých nic nevíš, Elinalize?”

„Není to tak, že bych byla nějaká profesorka netvorů, víš?”

Ani Elinalize nevěděla, jak se ty ještěrky jmenují. Určitě to je druh specifický pro Begaritto.

Po chvilce obhlížení na nás ti raptoři výhrůžně zaútočili. Možná si mysleli, že jim ukradneme kořist. Ne, jelikož jsme ty netopýry porazili my, to oni kradli kořist nám.

Ačkoli nejsou tak silní, mají ostré zuby a rychlé nohy. No, nejsou nic extra.

Porazili jsme sedm. Zbývalo zhruba deset. Zpozorněli a trochu se od nás vzdálili.

Hmm, mám je prostě rozmetat nějakou pokročilou magií? Jak jsem o tomhle přemýšlel, v následujícím okamžiku:

„Rudee! Dávej pozor! Blíží se velký!”

Jak jsme bojovali s raptory, objevil se jeden obzvláště velký. Jednoduše řečeno je to obrovité kuře. Obrovské, pětimetrové kuře. To už je dinosaurus. Kvůli té jasné červené mě bolí oči.

Zdá se, že to je přirozený nepřítel velociraptorů. Shlukly se po pěti nebo šesti k útoku a během chvilky je rozcupovali. Kuřata pojídala prchající raptory.

„To je jeden z druhů Garudy, ne?”

Garuda je netvor řádu C. V momentálním hejnu jsou evidentně na úrovni B. No, při téhle velikosti by mohli být dokonce řád A.

Jelikož vzdálenost mezi námi vzrostla kvůli boji s raptory, kuřata nás pouze zastrašovala a nepřibližovala se k nám. Raptoři uboze pobíhali kolem ve snaze uniknout, ale jakpak dlouho asi vydrží? Jakmile je všechny sní, pravděpodobně zaútočí na nás. Ne že bychom je nedokázali porazit...

„Rudee, utíkáme. Proč tady jen tak stojíš?”

Ale Elinalize díky svým bystrým smyslům vycítila za kuřaty přítomnost většího masožrouta.

„Rozumím.”

Zatímco jsme ustupovali, Elinalize prohnaně uzmula jednu mrtvolu raptora. Vypadají chutněji než netopýři.

Na místě daleko od bitvy s raptory jsme si udělali přístřešek. Strávíme tu noc.

Raptor byl naší dnešní večeří. Není to tak, že by nám klesaly zásoby jídla, co jsme si s sebou vzali, ale pro dobrodruhy je základem být po cestě soběstačný.

Každopádně poušť v noci je o hodně jiná než ve dne. Jedno za druhým se objevují netvoři. Kdybychom pokračovali v boji s kuřaty, pravděpodobně by se objevil další netvor. Podle Elinalize to bylo tak, že ty succubovy feromony přilákaly i netvory. Pro samečky to je sladká vůně. Pro samičky to je nepříjemný puch. Ačkoli ostatní netvory ten pach nezajímá, na místě jeho zdroje je s největší pravděpodobností kořist, takže se tam jdou podívat.

A tak si succubus uloví lidského samečka. Na místa, kudy chodí lidé, se s největší pravděpodobností stahují osamělí netvoři. Když jsme porazili prvního succuba, nebyli tam žádní netopýři nebo jiní netvoři. Možná to bylo proto, že to místo chránila bariéra. Měli jsme smůlu, že ten succubus bariérou proklouzl. ...Neříkejte mi, že ten succubus byl Orstedovým známým nebo něco.

N...Ne-ne. Kdyby byl, nezačal by mě najednou svádět. Taky ji mělo napadnout, že se známe s Orstedem. Počkat. Pokud se tady bavíme o rozdílu v kultuře, možná to bylo jen succubovské uvítání. I v Japonsku je něco jako „nahé střetávání”.

Kulturní záležitost, kterou cizinci nedokážou pochopit. S tímhle úmyslem na mysli ten succubus možná zamýšlel, aby mě uvolnil. Pokud je to takhle, tak jsem v maléru. Možná jsem namířil luk na Orsteda, aniž bych o tom věděl. Mám se vrátit a toho succuba pohřbít nebo něco? Ačkoli nevím, co přesně se stalo, pokud mu uspořádám řádný pohřeb, možná se zbavím toho provinilého pocitu.

Ne. Kdyby byl v troskách někdo takový, Nanahoshi by se o tom určitě aspoň zmínila. Správně, copak lidé Orsteda nenávidí kvůli jeho kletbě? Možná to je tak, že to nepůsobí jenom na lidi, ale taky na netvory. Ano, proto s ním ten succubus určitě neměl co do činění.

„Fuu... kontinent Begaritto je o hodně jiný, než co jsem slyšela,” řekla Elinalize se zívnutím. Těžko říct, jestli si všimla mé nejistoty nebo ne. To je celkem ledabylé. Přece jenom lidé, co Orsteda neznají, jsou takoví.

Každopádně ty moje myšlenky jsou pravděpodobně jen zbytečná starost. [Ach, tenhle netvor by mohl být něčí známý]. Pokud budu takhle přemýšlet, budu muset začít pochybovat o všech netvorech po cestě do našeho cíle.

Netvoři přicházejí s tím, že mě chtějí ulovit. Já je odrazím. To je celé, ne?

„To je pravda. Je tu mnohem víc netvorů, než co jsem myslel,” odpověděl jsem Elinalize, zatímco jsem potřásl hlavou, abych se zbavil vlastních myšlenek. Upřímně řečeno, hustota netvorů je mnohem vyšší než na Magickém kontinentu. Radši by to nemělo být něco takového, jako že jsme se vlastně teleportovali na Nebeský kontinent.

„No, prozatím to dokážeme tak nějak zvládnout, takže se to zdá v pohodě.”

„Ale máš zakázáno polevit v ostražitosti.”

„To nemusíš ani říkat. Ale pokud budeme používat stejnou taktiku jako doposud, měli bychom být schopní odrazit většinu netvorů.”

„V případě, že mě zase oddělá succubus, spoléhám na tebe, že mě praštíš.”

„V tomhle ohledu buď trochu opatrnější.”

Zatímco jsme takhle mluvili, uplynul první den. Byl to obzvláště dlouhý den. Nebo spíš to byl jenom den.

Budoucnost je dlouhá.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>