Kapitola 116 - Pouštní válečníci (1)

Část 1

Míříme do Lapanu jako strážci Garubana.

Členové družiny jsou:

kupec Garuban.

Kapitán stráží Baribadom „Jestřábí oko”.

Stráž Karumerita „Drtič kostí”.

Stráž Tonto „Velká čepel”.

Tihle čtyři. A pokud byste do toho zahrnuli mě, Rudea „Močála” a Elinalize Dragonroad, pak je nás šest.

Navíc máme také šest velbloudů. Myslel jsem, že bych si pojmenoval i velbloudy, ale zdá se, že když vám na poušti dojde jídlo, sníte velbloudy, takže jsem se rozhodl je nepojmenovávat. Až poprvé ochutnám velbloudí maso, chci ho jíst s chutí bez výčitek svědomí.

Rozhodli jsme se postupovat ve formaci, na které jsme se předem dohodli.

V podstatě to je tak, že ve středu je Garuban, Baribadom je hlava a boky vykrývají Karumerita a Tonto. Elinalize a já jsme vzadu.

Je z toho formace, kdy nás pět obklopuje Garubana a velbloudy. Bez ohledu na to, z kterého směru útok přijde, jsme rozestavení tak, abychom se s tím vypořádali a zabránili jakékoli škodě dostat se ke Garubanovi. Je to Císařský kříž. (pozn.: Zase odkaz na hru Romancing saga 2 Imperial Cross).

Myslel jsem si, že Karumerita nebo Tonto by byli lepší jako zadní voj, ale berou v potaz to, že já jsem mág. A vznikla z toho formace, kdy spolupracuji s Elinalize, co mě zná.

„Tak odjíždíme.”

Jako první odjíždíme z bazaaru směrem na východ. Zdá se, že poté dorazíme na cestu, co tu je skoro jako hlavní silnice.

Vážně si nepamatuju, jak se ta oblast jmenuje, ale pokud mi paměť dobře slouží, je to cesta, kde se objevují zloději. Prozatím jsem se šel ohledně této záležitosti poradit s Baribadomem, co má na starosti bezpečnost.

„Na cestě přes poušť neexistují žádné známé cesty. Kromě toho karavanu doprovázíme z tohohle důvodu. Je možné, že když nás chytí, budou chtít něco jako mýtné.”

Mýtné. Přemýšlím, jestli tu taky existuje něco takového. Když je člověk v maléru, vyřeš to penězi. Je to pěkné a snadno se to chápe. Správně, dokonce i zloději jsou lidé, co se snaží žít. Pokud jim prostě dáte, co chtějí, nebudou po vás chtít nic dalšího.

Dát peníze chlápkům, co nepracují a co nejsou vaši příbuzní nebo tak něco, je dle mého trochu nechutně špatná historka. Ale tentokrát to není tak, že tím utrpí moje kapsa, takže to není žádný problém.

Ačkoli i zloději jsou lidé. Možná budou chtít i něco jiného než peníze nebo zboží. Například jelikož je Elinalize erotická, vezmou i ji.

Pokud by na to došlo, je to znepokojující záležitost. Vztah mezi námi a Garubanem není tak silný. I když se dá říct, že jsme mu zachránili život, v žádném případě by nevyměnil svůj život za náš. Je tu možnost, že se nás prostě zbaví. Mohlo by to dopadnout tak, že Elinalize a já budeme bojovat sami.

„Rudee, tváříš se nervózně, ale pokud máme mága na tvé úrovni, pak zloději nejsou zase až tak strašliví.”

„Vážně?”

„Pokud na to přijde, něco zvládnu i sváděním.”

„A pak když si tě odvedou do svého úkrytu, svázanou řetězy a jeden po druhém se budou střídat...”

„Je to překvapivě něžné, víš.”

„Ty s tím máš zkušenosti?”

„Výsledek mého mládí.”

Zdá se, že Elinalize je naprosto vyrovnaná. I když říkám tohle, minulost je minulost a teď je teď. Pokud by se jí něco stalo, nebyl bych schopen se Cliffovi podívat do očí.

No, pokud to bude jen několik desítek protivníků, tak myslím, že to nějak zvládneme.

Část 2

Začali jsme kráčet pouští směrem na východ.

Mnohokrát na nás zaútočili netvoři. Stádo [Begarittských buvolů], co po nás vyrazilo. Netvor, co prosvištěl po zemi, [Velká tarantule]. Netvor, co na nás zaútočil z oblohy větrnou magií, [Letecký orel]. Netvoři, co jsme už identifikovali, [Gyroraptoři] a [Kaktusoví trenti].

Atd.

Ale díky tomu, že je Baribadom objevil brzy, se z toho nikdy nestala velká bitva.

Baribadom je válečník, co má démonické oko. Zdá se, že proto se mu říká Baribadom Jestřábí oko.

Zhruba dva metry vysoký, podsaditý a svalnatý válečník. Myslím, že mu je zhruba kolem 40 let. Má velmi nápadné vrásky kolem očí, takže vypadá celkem prohnaně. Jeho vlasy jsou celkem podivné, protože ze strany a zezadu to má vyčesané vzhůru. (pozn.: Asi tak nějak. Prostě má zvláštní účes.) Velmi připomíná kapitána basketbalového klubu na jedné střední. Je to účes, co by se naprosto hodil k tomu, kdyby začal křičet: „Je to dobrý, tak přihrávej.”

Jeho démonické oko je stejné, jako má Ghyslaine, „Oko magické moci”. Je to oko, kterým jde vidět proud magické moci. Obecně se používá na hledání nepřátel.

„Netvor, připravte se na bitvu.”

Celkem přesně předpovídá útoky netvorů a změny v počasí. Skoro jako Ruijerd. Ale jeho přesnost není stejná jako u Ruijerda. Ale možná proto, že už má spoustu zkušeností, rychlost, s jakou objevuje nepřátele, je relativně vysoká.

„Taková nostalgie. Ghyslaine takhle používala svůj zrak a čich na objevení nepřátel,” řekla Elinalize a přimhouřila oči.

Přece jenom když máte spojence, co dokáže vyhledat nepřátele, je to ohromný rozdíl v bezpečnosti.

Pokud objevíme nepřítele, já na něj můžu zaútočit z dálky. Nejdřív jsem používal kamennou střelu, ale jelikož mě začalo otravovat snažit se mířit, změnil jsem to na používání větrné magie k tomu, abych je zvedl a pak je zabil pádem na zem. Je to pěkné, protože je to takhle snadné.

„Používat takové velké množství magie, vydrží ti magická moc?” zeptal se Baribadom. Pravděpodobně proto, že na jejich porážku používám cokoli, co na ně funguje.

„Pokud to bude jen na jeden den, tak je to v pohodě.”

„Aha, už mi to je jasné, jsi velký čaroděj, co?”

„Co to je, říkáš velký čaroděj?”

„To znamená mág, co zvládl velkou cestu.”

„Ne, vážně to není nic tak úžasného.”

„Každopádně mág, co nepředstírá, že polevuje, je vzácnost.”

Mezi lidmi, co jsou známí jako mágové, jsou chlápci, co se rozhodnou během jediného dne použít akorát polovinu celé své magické moci. I v severní části Centrálního kontinentu bylo mnoho takových mágů. Přece jenom mág, co má nízké fyzické schopnosti, se v případě nouze může spolehnout akorát na svou magickou moc.

Přirozeně.

Ačkoli jsem ještě nepoužil ani polovinu, víš?

Udržovat si rezervu magické moci je logika mágů. Ale zdá se, že mezi pouštními válečníky, co mágy tak moc neznají, se to považuje za lenost.

Možná se to vztahuje k Baribadomově věku, ale zdá se, že chápe, proč si mágové udržují svou magickou moc. Ale když jsem viděl, jak ho vůbec nepřekvapilo němé zaříkávání, zdá se, že toho o samotné magii zase moc neví.

„Je dobře, že se neflákáš, ale mysli prosím na to, abys měl dostatek magické moci, když to budeme potřebovat. Přece jenom je nás pět. Prostě se věnuj jen netvorům, co jsou mimo dosah, jasné?”

„Rozumím.”

Sice nemám žádný důvod skrývat skutečnost, že mám velké celkové množství magické moci, ale... Taky není důvod, abych to zmiňoval. Přece jenom dokonce ani já sám vážně nechápu, kde leží můj limit.

Používat magickou moc, jak se mi zachce, chovat se malicherně a pak pochybit je přece jenom něco, co nechci.

Část 3

V noci se nás pět střídalo v hlídkách.

Garuban si postavil stan a uložil se tam ke spánku. Sám. Všechny stráže jsou venku. No, přece jen máme vztah zaměstnance a zaměstnavatele, takže je to asi jenom přirozené.

Navrhl jsem, abychom si postavili přístřešek a spali tam, ale zdá se, že by to Baribadomovi a ostatním otupilo cit vůči nočním útokům, takže to zamítli.

Zdá se, že mají řádný důvod, proč spát venku. Když řekli něco takového, přijde mi složité spát v přístřešku.

Ale Elinalize řekla: „Není třeba, aby ses tím trápil, my děláme věci po svém. Snažit se si trochu odpočinout je tady to důležité.”

Její slova mají smysl. Rozhodl jsem se, že se také vyspím v přístřešku. Přece jenom uvnitř jsem se cítil odpočatější.

Takže, hlídkuje se po dvou. Myslel jsem si, že by nevadilo, kdybychom to dělali po jednom, ale zdá se, že v párech je to bezpečnější. Konkrétní hlídky se v podstatě mění den ode dne.

První den jsem držel hlídku já s Karumeritou.

„Vycházejme spolu.”

„Jo, nespi.”

„Samozřejmě.”

I když se tomu říká hlídka, je nuda jen tak v tichosti nic nedělat. A na místě s ničím. A proto jsem si začal s Karumeritou povídat a vyprávět jí příběhy o světě.

„Minule jste nás zachránili.”

„Ne, to platí pro nás oba.”

„Jsi silný, i ta žena je silná.”

Karumerita je válečnice. Zdá se, že co se týče věku, tenhle rok jí bude dvacet. Karumerita „Drtič kostí”. Jak naznačuje její jméno, zdá se, že preferuje taktiku, když na nepřítele tlačí svým širokým mečem, co je přes metr dlouhý.

Vypadá to, že všichni zdejší válečníci preferují a používají široké meče. Baribadomovi a Tontovi také u pasu visely podobné masivní, dlouhé meče. Jelikož se zdá, že je tu mnoho velkých netvorů s tvrdou vnější skořápkou, museli si vyrobit takový meč, co by se nerozbil. Nezáleží na tom, jak moc jste schopní, s tímhle je to prkotina. Zdá se, že i ten styl je originální.

„Meč tvojí ženy je příliš tenký. S tím nemůžeš nic porazit.”

„Tak to není, přece jen je to magický předmět prosycený magickou mocí. Dokonce se jí podařilo rozpárat gryfy. A taky to není moje žena. Nejsme v takovém vztahu.”

„Ale když se objeví succubus, tak ji obejmeš, ne?”

„Ne, jelikož dokážu použít detoxikační magii...”

„Když se objeví succubus, muži slouží, obejmou ženy, to je prozřetelnost této pouště.”

„Ach?”

Karumerita mi vítězoslavně řekla o ekologii válečníků v poušti a vztahy mezi válečnicemi a succubem na kontinentu Begaritto.

Na kontinentu Begaritto žijí succubové. Zdá se, že succubus byl původně menšinový netvor, co obýval jihozápadní oblast Magického kontinentu. Ale ve válce před 400 lety je Laplace produkoval ve velkém. Aby přinesl zkázu válečníkům na Begarittu, co neustále pokračovali ve své intenzivní opozici, zdá se, že na ně vypustil succuby.

Succubové jsou proti mužům absurdně silní. Ty feromony dokáží obnažit každého muže. Upřímně řečeno, kdyby se jeden nebo dva takoví najednou objevili, ani já nemám pocit, že bych dokázal vyhrát.

Muži, co se otrávili succubovými feromony, se stanou jejich služebníky. Prvotním úkolem služebníka je nasytit succuba, ale zdá se, že i pro succuba je nemožné, aby si do svého hnízda vzal několik desítek lidí. Takže si vezme jen pár a zbytek tam nechá.

A pak se ti zbývající muži začnou na místě zabíjet. Zdá se, že po otravě feromony se jim ostatní muži zdají jako nepřátelé. Přesně: „Abnormální stav: okouzlení”. To bych řekl.

Abyste se toho okouzleného stavu zbavili, musíte buď použít detoxikační magii vyšší než mírně pokročilého řádu, nebo obejmout ženu. Jinak se nevyléčíte.

Před těmi 400 lety na kontinentu Begaritto nebyl skoro nikdo, kdo by dokázal použít detoxikační magii. V důsledku čehož succubové vyhubili větší část mužských válečníků. Pokud nemáte žádného partnera, kterého byste mohli obejmout, pak se nedá nic dělat. Je to krutý svět. Nakonec i succubus stačí, dokážu si představit takové myšlenky. Chápu to, velmi dobře ty pocity chápu.

400 let po válce. Pokud byste se zeptali, jestli to válečníky z Begaritta zničilo, pak ne. Vymysleli proti succubům opatření, a to že si s sebou válečníci brali vždycky několik žen. Ty ženy mohly být otrokyně nebo vězenkyně z Magickék rasy, zdá se, že jich bylo hodně. Ale pro válečníky byli lidé, co neuměli bojovat, jenom přítěží. Neměli na výběr a museli je ochránit. Taky měli nízkou fyzickou sílu. Válečníci o tom přemýšleli. Namáhali svůj nedostatečný mozek. A přišli na to. Že by bylo v pořádku, kdyby si s sebou vzali ženské válečnice.

Rozhodně je to logické uvažování.

I když říkám tohle, přesně takhle vznikl begarittský systém válečnic.

V nynějších doprovodných družinách je vždycky alespoň jedna válečnice. Válečnice, co bojují, když se objeví succubus, a po boji se nechají obejmout muži. V závislosti na situaci platí čím více žen, tím lépe. Takhle je to v situaci, kdy se objeví succubus, přece jenom bezpečnější. Na kontinentu Begaritto jsou ženy živoucími věcmi, co bojují.

I Karumerita je jednou takovou válečnicí. Když se objeví succubus, stane se partnerkou svých mužských spojenců.

Samozřejmě pokud bude dělat něco takového, pak rychle otěhotní. Ale pro válečnici to je pocta a zdá se, že se těhotné vrací do své vesnice. Když dítě porodí, zanechají ho ve vesnici a zase pochodují po kontinentu jako válečnice. Zdá se, že i Karumerita už porodila jedno dítě.

Všechny děti ve vesnici se vychovávají společně. Bez ohledu na to, kdo které dítě porodil a komu patří. Zdá se, že jsou mezi nimi i děti jiných ras, ale neexistuje tam žádná diskriminace. Bez výjimky podstoupí válečnický výcvik. Zhruba v době, kdy jsou muži šikovní a ženy dostanou svou první menstruaci, se zúčastní ceremonie dospělosti a odejdou z vesnice. A pak cestují jako válečníci. Když jejich tělo začne po třicítce ochabovat, zdá se, že mají právo vrátit se do vesnice a zasvětit svůj život výchově dětí. Jen se zdá, že je víc takových lidí jako Baribadom, co se rozhodli se nevrátit a až do smrti žít jako válečníci.

Přirozeně neexistuje žádný takový systém jako manželství.

Jsem si jistý, že při tom aktu nemají jednotlivci žádné zvláštní vzájemné pocity. Tak trochu zažívám kulturní šok. Dokonce i na svém předchozím světě jsem slyšel historky o podobných kmenech. Ale když je máte přímo před sebou, jak to mám říct? Jde to mimo erotiku a je to dojemné.

A zatímco jsem přemýšlel o tomhle.

„Ty, jsem ti vděčná, ale nesnáším mágy. Pokud se objeví succubus, řekni té bílé ženě.”

A odmítla mě. No, ne, jelikož dokážu použít detoxikaci, stejně se jí nebudu ptát.

Část 4

Tonto „Velká čepel” je tichý muž.

Tonto má velký vous a je to muž zhruba kolem třiceti let. Pod svou tmavou kůží má urostlé svaly. Je menší než Baribadom, ale vypadá podobně. Kdyby nebylo toho jednoho rozdílu, že má vous, tak by se nečekaně nedali rozlišit. Je těžké rozlišovat lidi jiné rasy.

Během naší hlídky jsem s ním trochu mluvil, ale zdá se, že je to v podstatě ten typ, co sám od sebe nemluví. Je to protiklad ke Karumeritě, co mluví, i když se jí nikdo na nic nezeptá. Ale to nevadí, protože vážně není nic, o čem bych chtěl nějak zvlášť mluvit. Ale nenuceně jsem začal konverzaci.

„Tonto Dlouhá čepel je super jméno, ne?”

„Tak mě pojmenoval vážený Baba.”

„Och~. Takže to není tak, že ti tak prostě přirozeně začali říkat.”

„Všechny válečníky pouště pojmenovává vážený Baba.”

Zdá se, že válečníci pouště dostávají své druhé jméno od náčelníka vesnice v době, kdy odchází do světa. Lidé jako Karumerita, co mají výbornou fyzickou sílu, dostanou jméno jako „Mocná síla” nebo „Drtič kostí”. Ti, co mají dobré oči jako Baribadom, dostanou jméno jako „Jestřábí oko” nebo „Orlí oko”.

Zdá se, že se to zakládá na jejich stavu, aby údajně pochopili, co je jejich silnou stránkou. Ale kvůli této metodě rozhodování se zdá, že nečekaně trpí. Údajně existují lidé, co nedokážou dělat nic víc, než se vychloubat svou fyzickou silou.

Tontovi se říká „Velká čepel”, ale není to tak, že by to zdůrazňovalo použití obrovského meče. Tohle je také jméno typu fyzické síly.

Jsem si jistý, že bezpochyby existuje i jméno jako „Dva meče netřeba”.

„Mě začali přirozeně říkat „močál” podle toho, jak jsem bojoval. Jelikož jsem k boji nepoužíval nic jiného než močály.”

„Bahnivá bažina, nikdy jsem nic takového neviděl.”

„Na místní netvory to moc nefunguje.”

Na protivníky, co lezou po zemi, má močál obrovský účinek, ale pokud je to něco jako gryf nebo succubus, co umí létat, pak se účinek snižuje o polovinu.

Co se týče hmyzu, co je pomalý, ale má tvrdý vnější krunýř, i když je dokážete zastavit, neznamená to, že to půjde dobře. Tak vůbec poslední dobou jsem je nebyl schopný ani zpomalit.

„Jelikož je tvoje magie nápadná a zábavná, tak chci vidět i tvoji specialitu.”

„Ale močál je úplně všední. Pokud budu mít příležitost, tak ti to ukážu.”

Potom Tonto zůstal zticha.

Bylo to, jako kdybychom si popovídali o všem, co bylo nezbytné.

Část 5

Zatímco jsme se pohybovali na východ, postupně se objevovalo víc zeleně. Ještě dál na východ bylo město jménem Kinkara a zdá se, že ještě dál na východ se rozprostírala hustá lesnatá oblast. Aby byl hustý les přímo vedle pouště, to je ale divný kontinent.

Ačkoli Garubanova družina neměla v plánu jít až tam. Po cestě jsme minuli něco jako velký kámen postavený svisle, co sloužil za orientační bod, a poté jsme změnili směr na sever. Zhruba za tři dny od změny směru jsme dorazili na hlavní cestu.

I když tomu říkám hlavní cesta, není to tak, že by se nějak zvlášť udržovala. Je to cesta, co se stala cestou proto, že po ní chodilo hodně lidí. Pokud bych ji měl srovnat s písečnou zemí, po které jsme šli do teď, je to pod nohama mnohem pevnější. Vážně to působí dojmem stability. Jak jsem si myslel, je lepší, když je země pevná.

„Pane. Odtud se začínají objevovat loupežníci. Myslím, že to zvládneme, ale pokud na to přijde...”

„Platím tě, aspoň ochraň náklad!”

„...Rozumím.”

Baribadom se pravděpodobně snažil říct, že pokud na to dojde, měli bychom odhodit náklad a utíkat. Ale co se týče Garubana, zdá se, že náklad je pro něj důležitější než vlastní život. Různí lidé mají různé žebříčky hodnot.

„Ale? Nevadí to?”

„Bonkuro, nevadí, když se nebudeš ničím trápit.”

Barobadom a Tonto říkají Karumeritě Bonkura. Jelikož je Drtič kostí, je to Bonkura. (Pozn.: Japonská hříčka. Může to být zkratka pro Drtič kostí anebo doslovně hlupák). Je to vážně snadno pochopitelná přezdívka. Ne, možná urážka? Kdybych to řekl, přijde mi, že by mě praštila.

„Močále a Dragonroad. Vy dva zůstaňte s panem Garubanem a nevzdalujte se od ně. Tonto, ty hlídej velbloudy. Nenech ani jednoho utéct. Zadní voj budeš ty, Bonkuro. Já půjdu dopředu a budu dělat průzkum. Pokud se něco stane, zakřičím. Nepropásněte to.”

„Ech?”

„Ech?”

„Rozumím.”

Když každý z nás dostal instrukce, rozestavili jsme se do formace a obezřetně vyrazili. I když jim říkáme loupežníci, v podstatě je to ten typ, co vás přepadne ze zálohy. Takže pokud je objevíme předem a obejdeme je, můžeme se jim vyhnout.

Část 6

Díky Barobadomově průzkumu jsme zjistili, že na nás loupežníci číhali. Tak nějak se zdá, že je těžké objevit démonickým okem skupinu lidí v dálce, takže je třeba to pořádně prozkoumat.

Udělali jsme velkou objížďku kolem číhajících zlodějů. Pokud uprostřed cesty leží hromádka výkalů, pak by jen pár lidí šlo přímo přes. Aby do toho člověk nešlápl, trochu to obchází. Je to přirozené.

Ale přemýšlím, co se pokazilo.

Mohlo by to být tak, že Baribadoma při průzkumu objevili a pak ho pronásledovali zpět. Nebo by to mohlo být tak, že ti, co Barobadom našel, byl předvoj a hlavní jednotka zlodějů stála na stráži na objížďce.

Zaútočili na nás.
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>