Kapitola 113 - Pouštní ekologie (1)

Část 1

Začalo naše putování pouští.

Tělo jsem měl napjaté kvůli succubově překvapivému útoku. Moje intuice se možná ztupila. Že by to bylo kvůli tomu, že jsem posledních pár let strávil na škole? Ačkoli moje intuice nikdy nebyla tak ostrá. Takovéhle věci záleží na pocitu.

Tohle je kontinent Begaritto. Je to jiné než bezpečný Centrální kontinent. Pokud si nebudu dávat pozor, můžu zemřít.

„Prozatím si vezmeme tlustý oděv. Musíme se dobře hydratovat, takže mi řekni, pokud ti dojde voda v čutoře.”

„Dobře.”

Máme na sobě kutnu a plášť. Nemáme odhalený ani kousíček kůže. Kdyby tu byl Cliff, pravděpodobně by si stěžoval, proč má v takovém horku nosit tlusté šaty.

I když jsme v poušti, můžu magií vyrobit vodu a led. Ale nevíme, co by se mohlo stát. Ani já, ani Elinalize nevíme, jak se správně cestuje pouští. Musím zařídit, abych najednou nedostal úpal, a tím pádem nebyl schopen používat magii.

„Směr, kterým bychom se měli vydat, no, na sever to stačí?”

„Jo, jsem v tvých rukách.”

Od pohledu na mapu je nejbližší město na severu. Elinalize začala kráčet přesně na sever, aniž by se spoléhala na kompas. Elfové neztrácejí orientaci ani v hlubokém lese, kde nejde vidět slunce. Se svými dekádami zkušeností dokáže kráčet přímo a správným směrem. Ačkoli na tomto světě je mnoho lidí, a nejsou to jenom elfové, co s mapou dokáží v bezpečí dorazit do vesnice. Pravděpodobně to jsou zkušenosti.

„Každopádně je vedro, co?”

„Mám na celou oblast svolat déšť?”

„Radši ne, přišli by netvoři.”

V každé poušti hledají živé bytosti vodu. I ve Velkém lese se během období deště objevovalo velké množství ještěrkovitých zvířat.

Ale slyšel jsem, že netvoři z kontinentu Begaritto jsou slabí vůči chladu. Pokud na to přijde, celou oblast zamrazím. Samozřejmě zařídím, abych do toho nezatáhl Elinalize.

S takovou myšlenkou jsem následoval Elinalize.

Jen pro případ jsem si vryl do paměti i pozici kamenného monumentu.

Část 2

Je to vůbec poprvé, co jsem kdy kráčel pouští. Mám pocit, jako by se mi nohy každým krokem bořily do jemného písku.

Je dobře, že jsem si v severských zemích zvykl na chůzi ve sněhu. Ačkoli nemůžu říct, že to je to samé, pro nohy je to zhruba stejná zátěž. Takhle nebudu mít žádné problémy ani po celodenní chůzi.

Nebo to jsem si myslel, ale byl jsem vyčerpaný už jen po pár hodinách chůze. Určitě na mě má vliv to ostré slunce. Kvůli ostrému slunci a horkým větrům se mi zvedla teplota a točí se mi z toho hlava. Ačkoli svou tělesnou teplotu reguluju doplňováním tekutin, ta letargie, co na mě padla, se nedá ovládat.

Možná jsem měl v atmosféře udělat aspoň jeden oblak. V porovnání se mnou byla Elinalize plná energie.

„Rudee, nečekaně nemáš žádnou vytrvalost, co?”

„No, myslel jsem si, že je písek v pohodě, protože jsem zvyklý na chození ve sněhu. Ale s tím horkem nic nesvedu.”

„Ale jsem si jistá, že kdyby s námi byl Cliff nebo Zanoba, už by se dávno zhroutili. Myslím, že bylo správné rozhodnutí je s sebou nevzít.”

Jak jsem si myslel, válečníci na tomto světě měli netvoří vytrvalost. Možná je to díky Bojovému duchu? Závidím.

Ale stejně, to horko je nebezpečné. Mám pocit, že se mi pot odpařuje z kůže, jen ho vypotím.

Když jsem byl v severských zemích, bylo nebezpečné chladno. Tehdy jsem prostě používal magii, abych ve svém okolí zvýšil teplotu. Byla to aplikace ohnivé magie [Hořící plamen]. Pokud si s tím pohraju, možná by se to mohlo hodit i tady.

Prozatím to zkusím aktivovat.

„Och, to je příjemné, udělal jsi něco?”

„Zkusil jsem kolem nás snížit teplotu vzduchu.”

Mám pocit, že teplota klesla zhruba o pět stupňů. Pořád je příliš horko. Tahle jiskrnost je určitě kvůli tomu nikdy nekončícímu slunci. I když mám na hlavě kutnu, pálí mě na vršku hlavy. Možná by nebylo špatné, kdybych si připravil slunečník.

Prozatím jsem kráčel, zatímco jsem kolem sebe snižoval teplotu a zmrazil čutoru, abych si ji vložil pod oblečení. Pokud roztaje, zase ji magií zmrazím. Díky tomu mi je trochu lépe. Takhle to horko dokážu snášet.

Část 3

Během dne jsme narazili na několik zvířat.

Jako první jsme spatřili něco, co vypadalo jako velký štír. Řekl bych tak 2 metry. Ocas měl rozdělený na dva a každým útočil odděleně. Podle Elinalize to byl [Dvojitý smrtící štír]. Protože v ocasu produkuje smrtelný jed, nedá se zranění vyléčit mírně pokročilou detoxikací. Dobře, že jsem se to dozvěděl.

Dvojitý smrtící štír měl tak nějak tvrdý krunýř, ale pohyboval se pomalu. Když mu Elinalze zabránila v pohybu, já vystřelil jedinou kamennou střelu. Byl to protivník, kterého jsme dokázali porazit za dvě vteřiny. Zdá se, že patří do řádu B, ale jsme na něj dobře připravení. Je to jen malá obtíž. Ale kdyby byla Elinalize sama, zdá se, že by měla těžkosti, protože jí trochu schází útočná síla.

„Fuu, je to celkem velké, co?”

„Není vcelku normální?”

„Zhruba stejně velký jako netvoři na Magickém kontinentu.”

No, teď když jsi to zmínila.

Netvoři na kontinentu Begaritto jsou slabší než ti na Magickém kontinentu. To jsem slyšel, takže tahle velikost mě trochu překvapila. Čekal jsem zhruba poloviční velikost.

„Tohle byl v porovnání s ostatními možná obzvláště velký, ne?”

„Často se říká, že co potkáš první, je nejlepší.”

„Ne, to ne.”

„No, možná že protivníci v této oblasti jsou prostě jenom silnější.”

„To by mohlo být ono.”

Zatímco jsme si takhle povídali, spěchali jsme dál.

Jako další jsme viděli trenta. Tenhle netvor je vážně všude, co? Tentokrát vypadal jako kaktus. Jen tak mimochodem, jmenuje se [Kaktusový trent]. Je to netvor řádu C. Zaútočil na nás tak, že po nás střílel bodliny a taky používal něco jako zemní magii, ale stejně to nebylo nic extra.

„Kdykoli najdu trenta, tak nějak se mi uleví.”

„Přece jen jsou všude. Je to jako slizák.”

„Hmm? Ale slizáci jsou jenom v jeskyních?”

„Uch, mě si nevšímej, jen jsem si povídal pro sebe. Každopádně z tohohle kaktusu dřevo na otop vážně nebude, co?”

„Přece jenom nasákl příliš vlhkosti. Ale pokud nemáš žádnou magii, je to vděčná existence.”

Elinalize momentálně dokáže použít i vodní magii. Ačkoli jsem si myslel, že chodí za školu, zdá se, že se řádně učila všechno, co mohla.

A pak to najednou zaútočilo.

„Nepřátelský útok!” zakřičela Elinalize najednou a o krok ustoupila.

V dalším okamžiku ze země, kde Elinalize před chvílí stála, vyrazilo něco velkého. Je to zemský červ. Je tlustý jeden metr a dlouhý skoro pět metrů. Ze země vystřelil tenhle obrovský červ. Když ve vzduchu vydal podivný zvuk, něco jako bakun, okamžitě se ponořil zpět pod zem.

„Fuu, to mě překvapilo.”

„Co to bylo?”

„To byl písečný červ. Ale trochu velký.”

Pouštní červi jsou netvoři, co nehnutě čekají pod zemí na svou kořist, až nad nimi projde. A pak vystřelí ze země, aby ji pozřeli. Zdá se, že ve Velkém lese jsou podobní netvoři, i když jsem žádného neviděl. Liší se jenom velikostí. Červi ve Velkém lese mají evidentně kolem 20~30 centimetrů v průměru. Pro lidi to vážně není hrozba.

„Na Magickém kontinentu jsou také velcí červi, ne? Viděl jsi nějaké?”

„Tam jsem viděl jenom hady a vlky. A divné brnění.”

„To myslíš Dušobijce?”

„Ne, jmenovalo se to Popravčí nebo tak něco. Měl velký meč.”

„Ach, to je silnější varianta. Něco takového nechceš potkat sám, co?”

Každopádně píseční červi na kontinentu Begaritto jsou velcí. Jenom ta část, co se objevila nad zemí, měřila 5 metrů. Pokud byste do toho započítali i část pod zemí, mohlo by to být skoro 10 metrů. Byl tak velký, že by mohl spolknout celého člověka.

Něco takového číhalo v podzemí, aby mohl udělat bakun na něco, co procházelo kolem. Je to takový ten typ okamžité smrtelné pasti. Ačkoli když se vyhnete prvnímu útoku, vyřídit ho není těžké. Pokud písečného červa pod zemí „rozmixujete” zemskou magií, okamžitě a bez sebemenšího zvuku zemřou. Jejich tělesné tekutiny se sbírají v louži nad zemí. Je to trochu nechutné.

„Jak úžasný motýl by se vyklubal z takhle velké housenky?”

„Mohlo by se to nečekaně proměnit na succuba, víš? Motýl noci nebo něco takového.”

„Ach, ach, takže ty ses potom musela vylíhnout z housenky, Elinalize.”

„Fufu, kdysi jsem měla takové housenkové období.”

Ani nezapřela tu část se succubem. Každopádně přemýšlím, jak taková housenka Elinalize vypadala. Možná jako dívka s brýlemi sedící v knihovně. Nebo možná v monterkách a pracující na poli. Kdyby se Cliffovi ukázalo video z těch dob, pravděpodobně by ho to vzrušilo. Takový rozdíl je přece jenom úžasný.

Jako poslední jsme narazili na mravence. Objevili jsme ho poté, co jsme přelezli jednu písečnou dunu. A jakmile ho Elinalize spatřila, okamžitě mě přitlačila k zemi. Když jsme se vyškrábali na vrcholek, zase jsme sklouzli do půlky dolů.

„Co tak najednou?”

„To je roj Válečných mravenců!”

Váleční mravenci. I když řekneš tohle, nemám ponětí, co to je. Prozatím jsem Elinalize napodobil a pomalu se plazil nahoru po duně. Před očima jsem měl Elinalizinu prdelku vměstnanou do kožených kalhot. Elinalize má jako obvykle pěknou prdelku. Až bude Sylphy kolem 20, možná bude mít taky takovou. Zrovna teď má malou prdelku, ale pořád je dostatečně atraktivní.

„Pohybuj se potichu, abychom je nevyprovokovali.”

Dorazili jsme na vrcholek duny. Skrývali jsme se za svahem a snažili jsme se roj Válečných mravenců pozorovat.

A tam se v jednotkách pohyboval roj jasně rudých mravenců.

Kdybych měl odhadnout jejich velikost, byli zhruba od 30 centimetrů do jednoho metru. Jsou tam jak malí, tak velcí. I jejich vzhled se liší, je tam pár s křídly a pár s horní polovinou těla jako lidé.

Ti mravenci hlučně pochodovali směrem k jednomu bodu. Jednoduše řečeno je to armáda mravenců. Vypadala jako rudá řeka. Táhli se od obzoru na druhou stranu. Byla to strašlivě dlouhá řada.

„Při takové velikosti a množství se dají snadno zařadit jako řád S.”

„Jů, řád S. Pro příští potřebu mi to prosím vysvětli.”

„Válečný mravenec je druh nejsilnějšího netvora, co zkonzumuje všechno, co mu stojí v cestě. Ve Velkém lese jich taky pár je, ale tahle velikost musí být charakteristická pro kontinent Begaritto.”

Váleční mravenci jsou varianta tropických mravenců. I když to jsou mravenci, nestaví si mraveniště a svědomitě cestují, zatímco konzumují všechno, co mají v cestě.

Ačkoli mají několik přirozených nepřátel, co se týče protivníků kráčících na zemi, zkonzumují ho, i kdyby to byl zběhlý drak. A pak když nastane určité období, postaví mraveniště a vymění se s další generací. Až do tohoto bodu jsou jako normální tropičtí mravenci.

Ale jejich inteligence a agresivita je evidentně vyšší než u normálních tropických mravenců. Možná to je proto, že to jsou netvoři. Například kdybychom se velkolepě objevili zpoza duny, změnili by směr, aby na nás zaútočili, i kdybychom se nechovali nepřátelsky. Zdá se, že je to takhle.

„Jednotlivě nejsou tak silní. Co dokážu tak říct, malí jsou řád E a velcí od řádu D do řádu C.”

„Ale stejně jsou nanejvýš řádu C?”

Co tak vidím, je jich víc než jeden nebo dva tisíce. Na tomto světě se při klasifikaci netvorů bere v potaz jejich počet. I když je to jenom řád D nebo C, pokud se takových bezvýznamných netvorů sejde víc, snadno je z nich řád S.

V jedné hře z mého minulého života se objevovali mravenci třikrát větší než člověk a ve velkém počtu. Ale není třeba, aby byli tak velcí. Netvoři na tomto světě jsou až příšerně dobří v pohybu.

„Och, tamto je královna.”

Elinalize ukázala na jedno místo v roji. Byl tam obzvláště velký mravenec. Byl větší než dva metry a na horní půlce těla mu rostlo ženské tělo. Tak nějak působila dojmem Královny úlu (Pozn.: Odkaz na Romancing SaGa).

Řekl bych, že Omráčení musí být její slabina.

Na mém předchozím světě byly královny tropických mravenců velké maximálně 50 milimetrů. Když vezmu v úvahu tohle, královna těhle Válečných mravenců je 50 krát větší. Je to hrozba.

Na tomto světě je příšerné množství netvorů, co se shlukují k sobě. Z nějakého důvodu také vynikají ve skupinové taktice. Proto s těmi mravenci nechci bojovat.

Jsem si jistý, že jakmile bych se do nich navezl, vyrazili by na mě v nádherné římské kruhové formaci. Možná mají taky mravence, co používají magii nebo mají k dispozici útoky na dálku.

Kdybych použil rozsáhlý magický útok, abych je vyhubil, možná bych měl šanci na vítězství. Ne, kdybych použil něco takového, zranilo by to i nás.

„Hej, Rudee! Proč se tváříš, jako kdybys byl připravený jít do boje?”

„Do boje? Něco takového bych neudělal.”

„Tvářil ses, jako kdybys plánoval, jak na ty mravence zaútočit, kdybychom bojovali.”

Tak agresivně bych se netvářil. Ke které bojovné rase bych patřil? Vůbec nejsem natěšený.

„Ne, jen jsem přemýšlel, jak uniknout, kdyby nás zpozorovali.”

„Tak to je v pořádku. Počkáme, dokud roj neprojde.”

„Rozumím,” souhlasil jsem s Elinaliziným plánem.

Není to tak, že by se mi zvedl počet zkušenostních bodů, kdybych je rozprášil. I kdybych sesbíral materiál na prodej, nebyl bych schopen nést ty rudé a horce vyhlížející krunýře v tomhle zatraceném vedru.

Vyhněme se nebezpečí. Naším nynějším cílem je přece jenom dorazit do Lapanu. Ne si navyšovat dosažení. Nebylo by dobré, kdyby nám po cestě přibyla povinnost hlídek.

Zhruba po hodině mravenci zmizeli.
----------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>